Malá encyklopedie nemocí koní: N

Nálevky

Nálevka je vlastně zmnožení synovie, tedy tekutiny, obsažené v kloubu. Snad nejčastěji se u koní setkáme s nálevkami spěnkových nebo hlezenních kloubů.

Nálevky spěnkových kloubů
Jejich příčina může být různá, nejčastěji se jedná o následek nepřiměřeného tréninku koně, práce mladého koně na tvrdém povrchu nebo je to známka „opotřebování“ koně – opět obvykle následkem nesprávného tréninku nebo ježdění.
Po takovéto mechanické zátěži dochází obvykle k neinfekčnímu zánětu v kloubu, který má za následek zbytnění kloubu a v chronickém stádiu vytvoření nálevky.
Kůň obvykle nekulhá, ani nijak nereaguje bolestivě na manipulaci s postiženým kloubem. Obvykle nezareaguje ani na ohybové zkoušky, na rentgenu také často nelze nic významného zjistit.
Pokud vznik nálevky podchytíme včas – především u mladých koní – je třeba jim dopřát dostatečně dlouhý klid, poté pokračovat s velmi rozumným tréninkem. Koním je třeba podávat krmiva s vyváženým obsahem minerálů a stopových prvků. V současné době jsou velmi populární přípravky „na ochranu kloubů“, jejichž kladný účinek však zatím nebyl skutečně vědecky potvrzen. Pokud je však nálevka starší než měsíc, obvykle ji klid ani výživa už nespraví a bude trvalým důkazem o tom, že kůň si prošel „nesprávným pracovním zacházením“. Samozřejmě lze do kloubu aplikovat různé léky, které mohou ovlivnit přítomnost nálevky, tato terapie je však velmi riskantní a nemusí vést ke kýženým výsledkům.

Nálevky hlezenních kloubů

Na hlezenním kloubu lze vidět poměrně často nálevku, která je způsobena zvýšenou náplní talokrurálního kloubu. Příčinou je porucha výměny synoviální tekutiny, bez příznaků zánětu, zato s příznaky poruch kloubního pouzdra.

U mladých koní obvykle vzniká náhle, často najednou na obou hleznech a její příčinou je nevyvážená výživa mladého rostoucího koně (např. nadměrný příjem bílkovin celodenním pobytem na bohatých jarních pastvinách nebo vojtěšce).

Pokud se objeví pouze na jednom hleznu, příčinou asi bude trauma.

Kůň přitom nemusí kulhat. Nálevka se v této situaci nachází v horní části hlezna spíše na jeho přední – vnitřní straně, někdy i v přední – vnější části těsně pod koncem holenní kosti. Nálevka je výrazně viditelná a měkká na pohmat, není bolestivá, kůň nekulhá. Po zatlačení se může přelívat z jednoho místa na druhé („křížová nálevka“), ale nemusí to být pravidlem. Ohybová zkouška je negativní.

Podobně mohou vypadat i nálevky šlachových pochev v místě hlezna, což by měl odlišit veterinář.

Léčba i úspěšnost vyléčení

Závisí na příčině vzniku nálevky. Někdy může zmizet se změnou krmiva (dodávat vyvážená minerální krmiva, omezit pobyt na pastvině a dávat raději seno bohaté na vlákninu). U starších koní lze opět aplikovat do kloubu různé léky, ale se všemi svými vedlejšími účinky a riziky. Kdysi se neléčitelné nálevky potíraly ostrým mazáním (blistrování).

Nasávání pochvou

Jedná se o stav, kdy se vchod do pochvy nedostatečně uzavírá. Nejčastěji se tato porucha objevuje u plnokrevných klisen, obvykle starších nebo u klisen ve špatné výživné kondici.
Příčinou bývá natažení tkáně po porodech nebo před blížícím se porodem.

Průběh
Následkem špatně uzavřené pochvy dochází k pronikání vzduchu dovnitř a ke vzniku zánětu. Podle toho, jaké a kolik patogenních zárodků se do pochvy dostalo, se vyvíjí infekce, která se může dostat až k děloze. Stejně tak se do pochvy může dostat i vzduch (pneumovagina). Nejdříve k nasávání dochází během říje, pokud se to však včas neléčí, nasává klisna kdykoli během pohlavního cyklu.

Projevy

Během močení nebo kálení lze často slyšet, je z pochvy uniká vzduch. Popřípadě lze zjistit nasávání vzduchu po roztažení stydkých pysků.

Léčba

Nedostatečně uzavírající se pochvu je třeba chirurgicky ošetřit. Před tímto zákrokem veterinář samozřejmě zkontroluje, zda nedošlo k infekci dělohy.

Nefritis

Nefritis je zánět ledvin, což je velmi obecný pojem. Záněty ledvin se totiž mohou se dělit podle toho,
– ve které části ledviny začínají (glomerulonefritis, intersticiální nefritis),
– jak se do ledviny dostala příčina (krví nebo močí) a také podle toho,
– zda jsou hnisavé nebo nehnisavé.

U koní se často objevuje intersticiální nehnisavá nefritida, která mívá pomalý a nenápadný průběh a může trvat i měsíce či roky. Při ní se postupně zmenšují ledviny a vytvářejí se v nich četné jizvy. Ohrožená je samozřejmě jejich funkce a následně i život koně.

Pokud je kůň nemocný některými bakteriálními infekcemi (např. salmonela, streptokokus), může se u něho vyvinout gomerulonefritida. Je možné, že se jedná o alergickou reakci ledviny na infekční původce v těle nebo jejich části.
Pokud se do ledviny dostanou hnisotvorné baktérie z jiných ložisek (hříběcí, ochroma hříbat, absces, pupek atd.), vzniká hnisavá nefritida. Postižený kůň může mít horečku, močení je pro něho bolestivé a hrbí se, může částečně strnule chodit. Moč má kalnou a nažloutlou. Pokud tento zánět zůstane neléčen, může mít až smrtelný konec.

Pyelonefritida je zánět ledvinné pánvičky, který vyvolají baktérie, jež do ledviny pronikly z vývodných cest močových. K tomu dochází při městnání moči v močovodech např. následkem ucpání močové trubice, močového měchýře nebo močovodů nebo při poruchách vyprazdňování močového měchýře. Pyelonefritida často přechází v hnisavou nefritidu. Nemoc se vyvíjí pomalu, koně mohou vykazovat koliku, nemočí, v moči lze nalézt krev, horečka však nemusí být zjištěná.

Co udělá veterinář
Veterinář vyšetří celého koně, provede rektální vyšetření i vyšetření moči a podle nálezu zvolí terapii antibiotiky, doporučí klid a v případě potřeby zvolí i jiné léky na podporu srdce a krevního oběhu. Může také proplachovat a dezinfikovat vývodné cesty močové, což se provádí katetrem.

Neonatální izoerytrolýza

Jedná se vlastně o novorozeneckou žloutenku, jejíž příčinou je nesnášenlivost krve matky a novorozeného hříběte – protilátky matky tak rozbíjejí červené krvinky hříběte, které nesou antigeny, proti nimž jsou tyto protilátky namířené. Tento problém se však vyskytuje pouze u některých krevních skupin, nejčastěji se jedná o antigeny označené Aa a Qa – tyto antigeny se nacházejí na povrchu červených krvinek.

Toto onemocnění může vzniknout u hříbat těchto matek:
1. klisny nemají některé krevní skupiny (nejčastěji Aa a/nebo Qa) a proto, když se jejich krev dostane do styku s krví, která obsahuje červené krvinky s těmito antigeny, vytvoří si proti nim protilátky,
2. krev těchto klisen se někdy v životě musela setkat s krví obsahující antigeny Aa a/nebo Qa (transfuze krve, takové poškození či poranění plodu během březosti, že se smísila krev matky a plodu).
Další podmínka je ta, že hříbě takové matky musí mít krevní skupiny Aa a/nebo Qa (to znamená, že je podědí po otci).
Nejedná se však o častý případ, protože většinou koně mají antigeny Aa i Qa, takže proti nim protilátky netvoří.

Jak se projevuje
Hříbě se klisně narodí naprosto zdravé a silné, dobře a včas začne sát kolostrum. Jak je známo, první hodiny až dny po porodu však do jeho krve přecházejí z kolostra protilátky proti různým patogenním zárodkům, které ho chrání. S nimi však přejdou do krve i protilátky proti antigenům Aa a/nebo Qa a ty působí proti červeným krvinkám hříběte – výsledkem je rozpad hříběcích červených krvinek.
Podle rychlosti průběhu rozeznáváme tři typy novorozenecké žloutenky:
1. Velmi rychlá, vyskytne se u hříbat mladších než 36 hodin. Dochází u nich k masivnímu rozpadu červených krvinek. Moč je červenohnědá, hříbě nechce pít, špatně dýchá a jeho stav se rychle zhoršuje. Žloutenka nebo anémie se mnohdy nestačí vyvinou, hříbě obvykle brzy uhyne. Málokdy se podaří zasáhnout včas a hříbě zachránit.
2. Rychlá, postihne hříbata ve věku od 36 do 39 hodin. I zde je hříbě těsně po porodu úplně zdravé, rychle však slábne, nepije, hodně leží, je apatické. Za 48 hodin se u něho objeví žloutenka a má bledé sliznice (anémie), má problémy s dýcháním, lze si všimnout bušení srdce. Při včasném zásahu je možné takové hříbě zachránit.
3. Pomalá, hříbě je postižené méně výrazně, zdá se být slabé, snadno se unaví, málo pije a hubne. Má bledé sliznice, rychle dýchá a má vysokou tepovou frekvenci. Žloutenka nemusí být zřetelná. Tento stav může trvat několik dní.

Jak ji poznat a co dělat
Na novorozeneckou žloutenku je třeba mít podezření v každém případě, kdy se hříbě narodí zdravé, dobře saje a teprve potom se začne projevovat sílící slabost a bledost. V takovém případě je třeba ihned volat veterináře, který – po vyšetření a potvrzení diagnózy – ho může zachránit transfuzí správné krve.
Preventivně je třeba počítat s možným výskytem neonatální izoerytrolýzy u hříbat klisen, které někdy v životě dostaly transfuzi krve nebo v jejich předešlé březosti došlo k potratům či poranění plodu. Nejlepší je samozřejmě znát krevní skupinu takové klisny, pokud v ní jsou antigeny Aa a Qa, není třeba se ničeho obávat. Takových koní je naštěstí většina.