Malá encyklopedie nemocí koní: S

Sarkoid

Sarkoid je nejčastějším kožním nádorem koní.

Příčinou jeho vzniku je pravděpodobně vniknutí papilomaviru do porušené kůže.

Tyto nádory se vyskytují především u koní mladých, ale postiženi mohou být i starší jedinci. Sarkoidy se vyskytují ojediněle nebo mnohočetně, zatím nebyly prokázány metastázy.

Sarkoidy se nejčastější nacházejí na hlavě a na dolních částech trupu koně. Podle tvaru je můžeme rozdělit na:

– bradavičnaté,

– fibroplastické (nejčastější),

– smíšené bradavičnaté-fibroplastické a

– ploché.

Pro zjištění přesné diagnózy a odlišení od jiných nádorů nebo novotvarů na kůži je třeba, aby veterinář odebral ze sarkoidu vzorek a nechal ho vyšetřit histologicky.

Ošetření závisí na velikosti i umístění sarkoidu. Někdy lze nádor odstranit kryokauterem, chirurgicky, jindy lze použít také BCG vakcínu nebo radioizotopy zlata. Poslední dvě jmenované možnosti jsou však v našich podmínkách velmi vzácné.

Sezamoidóza

Pod tímto názvem se skrývají onemocnění proximálních sezamských kůstek a jejich závěsného aparátu, která nejsou přesně odlišitelná a netvoří vlastní kategorii.
Protože tyto kůstky jsou součástí spěnkového kloubu a navíc se na ně upíná celá řada velmi důležitých vazů a šlach tvořící závěsný aparát spěnky, jsou tyto vystavené velmi vysokému tlaku a tahu, který je největší u koní jezdeckých a především skokových. Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.
Onemocnění se projevuje kulháním, které nastupuje velmi pomalu a je výrazné především na tvrdém povrchu nebo po dlouhodoběji trvající zátěži. Může docházet k překlubování spěnkového kloubu. Kůo v klidu má tendenci stát jen na špičce kopyta, mívá strmý postoj, někdy může končetinu ve spěnkovém kloubu ohýbat, aby ulevil tahu na sezamské kosti (především u pánevní končetiny). Někdy může dojít ke zduření zadní strany spěnkového kloubu, jindy zase vznikne nálevka spěnkové plochy. Na pohmat v okolí sezamských kostí kůo reaguje bolestivě.

Veterinář zjistí diagnózu ohybovými zkouškami, klínovou zkouškou, svodným znecitlivěním a rentgenem.

Onemocnění vážně ohrozí sportovní kariéru koně a podle závažnosti i kariéru jezdeckou.

Léčba spočívá ve správné úpravě kopyta a později jeho podkování, do spěnkového kloubu lze aplikovat přípravky na bázi hyaluronátu sodného.

Sinusitis

Jedná se o zánět vedlejších nosních dutin.

1. U koní je nejčastější zánět čelistní dutiny, jehož příčinou bývají

– zlomeniny,

– nádory,

– infekce dýchacích cest a především

– záněty v okolí zubních kořenů nebo jiné nemoci horních stoliček.

Většinou je postižení jednostranné, kdy je pravá nebo levá čelistní dutina naplněná hnisem.

Toto onemocnění se projevuje

– jednostranným výtokem z nosu, výrazným především při sklonění hlavy. Tento výtok bývá hlenohnisavý a zapáchající.

– Nad místem postižení může být kost dutiny zduřelá, bolestivá a jakoby měkčí.

– často ze stejnostranného oka vytéká hnisavý výtok, protože infekce přešla i do slzného kanálku.

– Kůo může mít problémy s příjmem potravy, protože postižený zub je bolestivý.

– Někdy se může nahromaděný hnis provalit do dutiny ústní nebo skrze kost ven.

Diagnostiku provede veterinář rentgenem, kde obvykle zachytí hladinu hnisu v čelistní dutině i změny v okolí postiženého zubu. Pro bakteriologické vyšetření může odebrat vzorek hnisu. Někdy je vhodné prohlédnout přímo čelistní dutinu, například artroskopem.

2. Zánět čelní dutiny je u koní velmi vzácné onemocnění. Může se přidružit k zánětu čelistní dutiny nebo se vyvine následkem uzavřených perforujících poranění čelní kosti. Příčinou může být i infekce (v severní Americe se vyskytuje infekce kryptokoková), nádory čichové kosti. Nebezpečí tohoto zánětu tkví v možném přestupu na mozkové blány.

3. Postižené mohou být i dutiny patrová a sfenoidální. Obvykle k tomu dochází následkem přestupu infekce z čelní či čelistní dutiny nebo následkem nesprávného vyplachování těchto dutin při léčbě. Toto onemocnění se obvykle zjistí až po nastoupení neurologických příznaků (poruchy zraku, exoftalmus = vystouplé oči, zánět mozkových blan).

Léčba sinusitidy bývá někdy obtížná a zdlouhavá, vyžaduje v první řadě odstranit příčinu (zub) a poté dutinu proplachovat. Vhodné je pro tento účel nechat koně hospitalizovat.

Někdy může sinusitida přejít do chronického stavu, kdy je potom velký problém ji úplně vyléčit.

Srdeční arytmie

Jedná se o nepravidelnosti rytmu srdce, které u koně mohou, ale také nemusí znamenat nějaké závažné onemocnění. Můžeme rozlišit dva základní typy arytmií:
– blokové arytmie = vynechání některé srdeční ozvy neboli blok,
– extrasystolické arytmie = nadbytečné stahy srdce, neboli extrasystoly či parasystoly.

Příčiny arytmií
V obou výše uvedených případech se může jednat o poškození srdečního svalu, ale také může být příčinou arytmií pouze změna tonu vegetativního nervstva (které zrychluje či zpomaluje srdeční činnost). Pokud je arytmie patrná pouze v klidu a po zátěži zmizí, obvykle se nejedná o patologický stav.

Jaké známe srdeční arytmie:

pravé arytmie – ve svalovině srdce se objevilo místo, kde samovolně vzniká nadbytečný vzruch, který má za následek vyvolání stahu srdce (extrasystolu či parasystolu). Podle toho, ve kterém místě srdce tento vzruch vzniká a jaké má následky na činnost srdce, můžeme odlišit například:

– sinusovou tachykardii (zrychlená činnost srdce), bradykardii (zpomalená činnostsrdce), apod.

– extrasystoly vzniklé: nad předsíní, v předsíní či v komoře

– paroxyzmální tachykardie (= několik extrasystol za sebou), místo vzniku viz výše,

– fibrilace či fluttery (příliš rychlé a neorganizované stahy srdce) předsíní nebo komor aj.

Nepravé arytmie obvykle nevznikají následkem poškození srdce, ale právě působením vegetativních nervů. říká se jim bloky a podle místa vzniku je lze zhruba rozdělit na:

– aurikulární poruchy vodivosti (nad předsíněmi)

– atrioventrikulární poruchy vodivosti = bloky I až III. stupně – poruchy vedení vzruchu mezi předsíněmi a komorami

– intraventrikulární poruchy vedení vzruchu – v oblasti komor.

Protože vyšetření srdce (poslech, EKG, ultrazvuk apod.) a interpretace výsledků i terapie je technicky i odborně velmi náročná oblast veterinární medicíny, obvykle se koně s podezřením na poruchy srdeční činnosti přivezou na kliniku k odborníkům.

Stomatitis

Stomatitis = zánět sliznice dutiny ústní, zánět dásní = gingivitis.

Zánět sliznice dutiny ústní může mít celou řadu příčin:
– poranění a následkem toho vzniklé zánětlivé změny okolí rány
– virové infekce: infekční vezikulární stomatitida (podobná slintavce a kulhavce přežvýkavců a prasat), kooské neštovice (naštěstí u nás patří minulosti, např. v USA se však stále vyskytují)
– plísoové infekce: stachybotrytoxikóza (tvorba vředů až okrsků odumřelé tkáně následkem působení toxinu plísně nacházející se v píci)

Projevy stomatitidy
Zánět a s ním spojená bolest v dutině ústní se u koní obvykle projeví
– zhoršením příjmu krmiva,
– nadměrným sliněním a mnohdy i
– problémy při uždění či ježdění.
Vyšetřením dutiny ústní (nejlépe nechat vyšetřit veterináře, který má kvalitní rozvěrač a svítilnu) lze zjistit zarudlá, oteklá a bolestivá místa, která bývají dobře ohraničená od okolní světle růžové sliznice. Někdy je možné pozorovat vředy nebo odumřelé okrsky tkáně.
Pro léčbu je v první řadě třeba odstranit příčinu. Poranění v dutině ústní se až na výjimky hojí dobře a rychle, špatně hojící se rány je třeba ošetřit chirurgicky, jinak stačí výplachy dutiny ústní slabými protizánětlivými či dezinfekčními prostředky (např. 0,5 % manganistan draselný nebo 1–2 % peroxid vodíku), popřípadě potření postižených míst roztokem Betadyne. Než se léze zahojí, je vhodné koni podávat měkké a posekané krmivo.

Streptokokové infekce dýchacích cest
Jedná se o nejvýznamnější bakteriální infekce koní, protože jsou nejrozšířenější a často mají těžký průběh. Tyto baktérie se normálně nacházejí v prostředí. Pro koně jsou patogenní Streptococcus equi subsp. equi a Streptococcus equi subsp. zooepidemicus, nověji byla zjištěná patogenita pro koně i u Str. pneumoniae.

Přestože mohou vyvolat primární onemocnění (např. hříběcí), jsou obvykle původci sekundárních infekcí (tedy infikují již postiženou tkáo, například nedoléčenou virovou infekci, např. bronchopneumonie, pleuritis). Jsou také původcem ochromy hříbat (viz patřičná kapitola), sterility nebo sporadických abortů (viz patřičná kapitola).

1. Str. equi subsp. equi je původce již zmíněné hříběcí (viz patřičná kapitola).

2. Str. equi subsp. zooepidemicus je nejčastější baktérií izolovanou z dýchacích cest koní, může být pouze kontaminantem (tedy nezpůsobuje onemocnění), ale může také vyvolávat sekundární infekce nebo – hlavně u hříbat – infekce primární.

a) streptokoková faryngitida (= zánět hltanu), také faryngitis simplex
Jedná se o onemocnění, které dnes už není tak časté jako dříve, a to díky včasnému zahájení léčby virových onemocnění a preventivnímu podávání antibiotik v potřebných případech. Postiženi bývají většinou mladí koně žijící ve velkých skupinách (prodejní stáje), mezi nimiž se nemoc šíří kapénkovou infekcí. Může navazovat na infekci herpesvirem. Někdy ji provází i infekce Str. equi (postižení mízních uzlin), zánět dutiny nosní či sinusitis, nemoc může končit až jako bronchitida či bronchopneumonie.
Projevuje se snížením chuti ke žrádlu, horečkou (40–41 °C), výtokem z nosu (nejdřív vodnatý, později hnisavý), silným kašlem s výhozem. Koně natahují krk a hlavu, mívají zvětšené mízní uzliny (hrtanové), špatně polykají.
Veterinář pro léčbu nasadí antibiotika, která obvykle velmi dobře zaberou. V případě nedostatečné nebo špatné léčby se může onemocnění dostat do chronicity a trvá pak i několik měsíců. Kůo má být v absolutním klidu (a to 5–7 dní po odeznění horečky), krmí se měkkým krmivem a ze země, aby se ulehčilo odtoku hnisu.

b) streptokoková infekce a bronchitida
Jedná se o vzácnou komplikaci virového onemocnění dýchacích cest (chřipka, herpesvirová infekce), která se projevuje jako akutní hnisavá bronchitida. Bohužel v tomto případě koně přijímají potravu normálně, nemusejí mít ani horečku a ani výtok z nosu. Zpočátku koně pouze občas zakašlou! Stav se však začne zhoršovat. Proto je třeba věnovat pozornost každému zakašlání koně a neváhat zavolat veterináře pro důkladné vyšetření a stanovení účinné léčby.

c) streptokoková infekce hříbat – viz ochroma hříbat.

3. Str. pneumoniae může vyvolat hnisavé pneumonie u novorozených hříbat i starších koní. Je třeba prokázat jeho přítomnost a odlišit ji od přítomnosti např. Str. equi, protože Str. pneumoniae je rezistentní k celé řadě antibiotik.