Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Malá encyklopedie nemocí koní: T
Sdílet:

Malá encyklopedie nemocí koní: T

Koně
Nemoci

Tasemnice

U koní parazitují tři druhy tasemnic (Anoplocephala perfoliata, A. magna a Paranoplocephala mamillana), jejich velikost je přibližně 25×1,5 cm, 80×2,5 cm a 4×0,6 cm. Obecně však tito parazité nepředstavují u koní nijak výrazný problém. Pouze v některých chovech mohou být více rozšířené. Koně se nakazí především na jaře na pastvině. Dospělí jedinci tasemnic žijí v tenkém střevě koní, larvální stádia v roztočích.

Problémy spojené s přítomností tasemnic

V místech, kde se tasemnice přichytí na střevní stěnu, vzniká zánět až vředy. Příznaky však bývají vzácné a mírné:

– chronické problémy s trávením,

– průjmy,

– občasné koliky,

– hubnutí,

– chudokrevnost,

– matná srst.

– Velmi výjimečně může dojít k perforaci střeva nebo k zácpě.

Nebezpečnější jsou tasemnice u hříbat, kde mohou způsobit celkové vyčerpání organismu.

Vyšetření a léčba

Při podezření na přítomnost tasemnice se provede běžné vyšetření trusu na parazity, kde se najdou vajíčka tasemnic. Trusem sice odcházejí ven i celé články, ale ty se velmi rychle rozpadnou a není snadné je proto zjistit pouhým okem.

Proti tasemnicím jsou účinné některé odčervovací přípravky: například opakované podávání benzimidazolů ve vyšších dávkách, popř. pyrantel.

Tendinitis

Zánět šlach (= tendinitis) postihuje u koní především šlachy hlubokého či povrchového natahovače prstu a mezikostního svalu, a to častěji na hrudních končetinách než na pánevních.

Proč k tendinitidě dochází
Pro vznik zánětu hraje důležitou roli špatné prokrvování šlach, především v situacích, kdy je šlacha velmi zatěžovaná a není předem dostatečně „rozehřátá“ (např. odcválání rovnou ze stáje, nedostatečné opracování koně před skákáním, dostih apod.). Zánět šlachy povrchového ohýbače prstu je typický pro koně pohybující se rychlým cvalem, zánět šlachy hlubokého ohýbače prstu je spíš výsledkem nadměrného odrazu, což je charakteristické pro koně skokové.

Příznaky tendinitidy

Prvním příznakem tendinitidy povrchového nebo hlubokého ohýbače prstu je zduření postižené části šlachy (mezi karpem či hleznem a spěnkovým kloubem), šlacha je teplejší a bolestivá na tlak. Kůň nemusí vždy kulhat. Pokud však došlo zároveň k prasknutí šlachových vláken a krevnímu výronu a proniknutí výpotku do vaziva, kůň kulhá. Protože porušená šlacha je méně pevná, může být spěnka koně více prošlápnutá, pokud je postižená šlacha hlubokého ohýbače, bývá karpální kloub mírně přikleklý. Při pohledu z boku je šlacha vyklenutá dozadu („lýtko“ nebo „oblouk“). Zánět může přejít i na šlachovou pochvu (viz patřičná kapitola).

Zánět šlachy odezní velmi rychle, ale poškozená šlachová vlákna se hojí mnohem pomaleji. Pokud nemají čas se zhojit úplně (příliš brzké navrácení koně do práce), zůstane ve šlaše jizva, která v budoucnu bude mít tendenci opět podléhat poškození a zánětu, nebo zánět přejde do chronicity. V tom případě zůstane na šlaše bulka až oblouk.

Tendinitis mezikostního svalu (který je vlastně celý šlašitý) vzniká nejčastěji u klusáků. Dalším faktorem jejího vzniku jsou příliš dlouhá kopyta a např. rozevřený postoj končetin. Zánět bývá bolestivý a kůň má tendenci stavět se více na špičku kopyta, takže spěnka je strmější. Postižená šlacha je zduřelá a klene se do strany.

Diagnostika tendinitidy

Veterinář provede diagnostiku kulhání, ohybové zkoušky, popřípadě svodné znecitlivění. V případě potřeby, především pro vyloučení či potvrzení jiných příčin kulhání a bolesti v této oblasti (např. zlomenina bodcové kosti) doporučí končetinu zrentgenovat. Pro diagnostiku onemocnění šlach se provádí sonografické (ultrazvukové) vyšetření, které přesně lokalizuje místo postižení i rozsah a závažnost problému.

Léčba tendinitidy

Cílem léčby je podporovat přirozený hojivý proces šlachy. Ten je pozvolný a do úplného zhojení šlachy může trvat i několik měsíců! První 3 dny akutního zánětu je třeba postiženou šlachu chladit (potlačení zánětu), potom opatrně zahřívat (podpora hojení). Veterinář může koni podat protizánětlivé léky formou injekce nebo masti či gelu. Kůň má být v klidu v boxe, dokud kulhá, potom se má začít opatrně vodit na ruce na tvrdém a rovném povrchu, a to asi 2–3 týdny.

Léčba chronického zánětu šlach (trvajícího déle než 4 týdny) je velmi nevděčná. Existuje několik různých metod, např. podpora prokrvování a zahřívání šlachy až pálení či blistrování a následný klid, speciální podkování, různé operativní zákroky.

Tendovaginitis

Jedná se o zánět společné pochvy šlach povrchového a hlubokého ohýbače prstu, který vzniká samostatně nebo společně s tendinitidou.
Podle příčiny, příznaků i léčby lze rozlišit neinfekční a infekční tendovaginitidu.

Akutní neinfekční tendovaginitida

Projevuje se

– zvýšenou náplní pochvy („nálevka“ nad spěnkovým kloubem),

– bolestivostí na pohmat,

– kulháním.

– Kůň nemá horečku a

– normálně žere.

První pomoc

Je třeba nechat koně v úplném klidu, jeho končetinu můžete opatrně stáhnout elastickým obinadlem (pozor na zaškrcení i na bolestivou reakci koně!). Lze použít protizánětlivé masti či gely, aby se podpořilo vstřebání zmnožené tekutiny. I po odeznění zánětu by neměl kůň dva týdny pracovat. Pokud tento zánět přejde do chronicity, je třeba končetinu prohřívat a kůň by měl mít klid dva až tři měsíce.

Infekční tendovaginitida

Vzniká obvykle následkem perforujícího poranění (propíchnutí drátem apod.) a zanesením infekce do šlachové pochvy.

Příznaky

– velmi výrazná bolestivost,

– tvorba velké a hřející nálevky,

– kůň obvykle není schopen končetinu zatížit,

– dochází také k poruše celkového zdravotního stavu koně - mírná horečka, nechutenství, časté lehání.

Léčba

Tento stav je velmi vážný a vyžaduje odborné veterinární ošetření, spočívající v podávání antibiotik, případně i výplachů spěnkové pochvy a teplých zábalů. Neléčená infekční tendovaginitida má za následek nekrózu šlachy a srůsty mezi šlachami a jejich pochvou.

Těsné kopyto

Za těsné se považuje kopyto, které je v některé své části zúžené.

1. Kopyto těsné v patkách

Zúžená je vnitřní nebo obě stěny patek. Obvykle je střelka zakrnělá a stlačená rozpěrkami. Příčinou je omezení kopytního mechanismu, obvykle následkem nesprávného ustájení, nedostatečného pohybu po nesprávném povrchu a v neposlední řadě nesprávné korektury a kování (často nadměrné seřezávání patek a dlouhé intervaly mezi výměnou podkov). Těsné kopyto v patkách může vzniknout i následkem bolestivých procesů v oblasti patek.

Pokud rohová stěna tlačí na citlivé tkáně, kůň může kulhat. Těsné patky jsou však jedním z faktorů, které se podílejí na vzniku například podotrochlózy nebo kostnatění kopytních chrupavek.

Těsné patky lze řešit správnou a častou korekturou kopyta, která zajistí rovnoměrné zatěžování kopyta. Dále pomůže pohyb po měkké a vlhké půdě. Další metodou je ortopedické podkování a uvolňovací řezy, které se dnes už používají vzácně.

2. Kopyto těsné v korunkovém okraji

Objevuje se většinou u mladých koní, kteří mají široká a ostroúhlá kopyta a byli přivedeni z měkké pastviny na tvrdý povrch (např. do tréninkových stájí). Na změnu tvaru kopyta působí také změna pracovního režimu těchto koní. Kopytní stěna je pak konkávně prohnutá a pokud dojde k zaškrcení a pohmoždění kopytní škáry, kůň kulhá a kopyto je bolestivé na poklep.

Roztažení kopyta opět podpoří odpovídající korektura a pohyb na měkké půdě.

3. Kopyto těsné v chodidlovém okraji

Obvod chodidlového okraje je menší než obvod korunkového okraje. Kopytní stěna bývá vyklenutá. Příčinou je skoro vždy špatné podkování a nesprávná úprava kopyt. Zúžené stěna může tlačit na chodidlovou škáru a vyvolat kulhání.

I zde je náprava podobná jako v předešlých případech.

Tetanie

Tetanie (tedy jakési záchvaty svalových stahů až křečí) se u koní vyskytují poměrně vzácně.

Příčinou obvykle bývá nedostatek vápníku a s ním spojený nedostatek hořčíku. Postižené bývají vysokobřezí nebo laktující klisny, je možné, že metabolismus vápníku v tuto dobu ovlivňují estrogeny.

Projevuje se především
– různě silným záchvatem pocení,
– svalovým třesem,
– ztuhlým pohybem,
– kůň může někdy ulehnout a
– mít křeče podobné epilepsii.
– Dechy a pulzy jsou zrychlené,
– střevní peristaltika se zpomaluje nebo zastavuje.

Vyšetření a léčba
Veterinář musí nechat vyšetřit krev na obsah vápníku a hořčíku, protože příznaky tetanie mohou být podobné kolice, tetanu nebo zánětu mozku a mozkových blan.
Záchvat tetanie se řeší podáním infuze obsahující vápník. I nadále je třeba koni zajistit dostatek obou prvků. Denní dávka vápníku u březí i laktující klisny je 34–50 g, hořčíku 4–6,5 g.

Tetanus

Jedná se o intoxikaci neurotoxinem, který vytvářejí baktérie Clostridium tetani. Tato baktérie, konkrétně její spóry, se nachází běžně v půdě i ve střevech koní. Dostává se do těla skrze poranění, především hluboké bodné rány, které se rychle uzavřou a vzniknou tak ideální podmínky pro její pomnožení – bez kyslíku. Avšak každé znečištěné poranění může být vstupní branou tetanu (kastrační rána, pupeční pahýl u novorozeného hříběte, poranění sliznice dutiny ústní ostrými zuby apod.). Baktérie se ve tkáni pomnoží a produkují neurotoxin, který se šíří do centrálního nervového systému (CNS), kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (= křeče) na běžné podněty.

Příznaky tetanu

Onemocnění se projeví, když toxin dojde do CNS (asi za 1–3 týdny po vniknutí baktérií do rány). Prvními příznaky jsou

– mírná ztuhlost pohybu,

– neochota se otáčet,

později má kůň

– křeče při hlasitých podnětech, prudkém světle nebo při dotyku (křeče svalů začínají na hlavě a postupují dále na celé tělo),

– přestává žrát, protože nemůže žvýkat a polykat, slintá.

– Charakteristický je výhřez třetího víčka, především při otáčení hlavy.

– Uši koně jsou napřímené a nepohyblivé,

– ocas zvednutý,

– končetiny natažené.

– Kůň později ulehne a nemůže vstát, což je spojené s dalšími komplikacemi, jakou jsou proleženiny.

– Kůň chátrá a hyne na udušení.

Léčba tetanu spočívá

– v důkladné očistě rány, pokud je nalezená,

– v léčebném podání protitetanového séra a

– v podávání vysokých dávek antibiotik.

Kůň má být umístěn v tmavém a tichém boxe, je třeba s ním zacházet velmi opatrně. Podle situace je třeba koně hospitalizovat a zajistit mu intenzivní péči (infuze, závěs, výživa nosojícnovou sondou).

I přes veškeré léčebné opatření je naděje na vyléčení pouze 50–80 %. Proto je „morální povinností“ každého majitele pravidelně svého koně proti tetanu očkovat.

Autor textu: MVDr. Dominika Švehlová
Autor fotografií zdroj: MVDr. Dominika Švehlová
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru