Malá encyklopedie nemocí koní: Z (pokračování)

Zánět slinných žláz

Příčiny zánětu slinných žláz:
– přestup patologických procesů z okolních tkání (stomatitida = zánět dutiny ústní, hříběcí),
– úrazy,
– průnik cizího tělesa (části rostlin nebo krmiva),
– infekce, které se šíří krví.
– Chronické záněty vznikají dlouhodobým drážděním žlázy nebo opakovanými akutními záněty.

Příznaky zánětu slinných žláz:
Příušní slinné žlázy:
– bolestivé zduření v horní části krku, kůže nad ním není pohyblivá,
– kůň může následkem otoku držet hlavu nakřivo (jednostranný zánět) nebo nataženou dopředu (oboustranný zánět),
– později se mohou vytvářet abscesy a provalit se,
– hnis může vytékat slinovodem do dutiny ústní.
– Obvykle kůň nesliní příliš, může normálně žvýkat a polykat.
– Výjimečně může dojít k ochrnutí lícního nervu (viz příslušná kapitola).
– V případě chronického zánětu je slinná žláza tvrdá, nebolestivá a jen mírně zvětšená.

Ostatní slinné žlázy (čelistní a podjazykové):
– V hltanu a na spodině dutiny ústní se nacházejí bolestivá zduření velikosti vejce, která mohou fluktuovat,
– ze slinných vývodů může vytékat hnis.
– Obvykle dochází k nadměrné tvorbě slin (hypersalivace)
– a ke zhoršení příjmu krmiva.

Léčba:
Slinnou žlázu je třeba zahřívat (obklady, solárium, prohřívací masti). Abscesy veterinář vyřeší proříznutím, v případě bakteriální infekce nasadí antibiotika.

Zánět zubní dřeně

Jedná se o zánět dřeně kořene zubu (pulpitis), v níž se nacházejí cévy a nervy.

Příčinou zánětu bývá většinou bakteriální infekce, která se do dřeňové dutiny dostane skrze zubní kaz nebo přestupem ze zánětlivých okolních procesů (ze zubního lůžka, čelistní kosti), výjimečně i krví.

Příznaky zánětu zubní dřeně se podobají obvyklým problémům v dutině ústní:
– bolestivost při žvýkání (neochota přijímat krmivo nebo pomalé přijímání krmiva),
– nedostatečně žvýkání,
– vypadávání krmiva z tlamy po náhlém přerušení žvýkání (žmolkování),
– později se projevuje zánět: otok čelisti v místě postiženého zubu, který je bolestivý na dotek, ohraničený,
– až tvorba píštěle, z níž vytéká páchnoucí hnis (obr. 1).

Veterinář musí vyšetřit dutinu ústní a vyloučit i jiné možné příčiny bolesti. Pomoct může i rentgenový snímek.

Akutní zánět se léčí podáváním antibiotik a lokálním prohříváním. Je-li to potřebné, vytrhne se postižený zub a chirurgicky se ošetří případné změny na čelisti, zubní lůžko se po odstranění zubu vyplachuje.

Zaškrcení střev

Jedná se o obemknutí střeva vnějším útvarem, následkem čehož dochází k částečné nebo úplné střevní neprůchodnosti. Mluvíme-li o zaškrcení střeva, máme na mysli jeho uskřinutí (inkarcerace) nebo zauzlení (strangulace). Střevo mohou zaškrcovat obvyklé anatomické struktury, které se normálně v dutině břišní nacházejí (např. vazy, střevní kličky, opona) nebo patologické struktury (kýlní branka, stopkatý lipom aj.). K tomu, aby došlo k zaškrcení, musí být střevo nějak narušené:
– prázdné,
– ochabnuté,
– křeč,
– zvýšení tlaku v břišní dutině následkem vodnatelnosti nebo silných stahů břišních svalů,
– uvádí se také prudké či silové pohyby.
Všechny tyto faktory způsobí, že se část střeva dostane do blízkého otvoru, obtočí se kolem sebe nebo svým pohybem vyvolá obtočení cizím předmětem.

Běžným typem zaškrcení střev je přesunutí a zachycení levé horní slohy velkého kolonu za vaz mezi ledvinou a slezinou, popřípadě její vsunutí mezi slezinu a břišní stěnu. Méně často se střevo zachytí za vazy jaterní, vaječníkový vaz, semenný provazec, střevní oponu popř. stopkaté nádory apod.
Dalším typem zaškrcení střeva jsou kýly, o nichž bylo pojednáno v odpovídající kapitoly.

Zaškrcení střeva má různé příznaky, jejichž závažnost a průběh bude záviset na tom, o jakou část střeva se jedná, i na tom, zda je jeho neprůchodnost úplná či částečná. Koně jsou obvykle postižení
– středně silnou až silnou kolikou,
– během krátké doby obvykle dochází ke zpomalení až zastavení střevní peristaltiky,
– v případě postižení zadních úseků střeva koně přestávají kálet.
– S postupem času se zhoršuje celkový stav koně.

Veterinář by měl koně kromě jiného vyšetřit rektálně, aby zjistil, kde a jak došlo ke změně polohy střeva. Podle výsledku vyšetření zvolí odpovídající léčbu (viz. kapitola o kolikách).

Zkostnatění kopytní chrupavky

Jedná se o přestavbu kopytní chrupavky v kostní tkáň. Kostnatění začíná obvykle v místech, kde chrupavka nasedá na kopytní kost. V první stádiích je provázeno zánětem se všemi svými příznaky.

Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.

Příčinou kostnatění kopytní chrupavky je

– vysoká hmotnost koně,

– nepravidelný postoj končetin,

– nadměrné nárazy při práci na tvrdém povrchu,

– nesprávná úprava kopyt a podkování.

Kostnatění je vyvoláno nadměrným tahem vazů, které chrupavku spojují s kostí kopytní a korunkovou, což chrupavku dráždí a vyvolává zánět, který spustí proces kostnatění. Pokud se včas neodstraní příčina, kostnatění postihne postupně celou chrupavku.

Příznaky kostnatění kopytní chrupavky

Zkostnatělé kopytní chrupavky ovlivňují mechanismus kopyta, způsobuje zhmoždění kopytní škáry v oblasti patek a rozpěrek.

Zkostnatělé chrupavky lze nahmatat nad patkami, pokud zasáhlo dostatečně velkou část chrupavky. Může být i viditelné.

Kůň nemusí na postiženou končetinu vysloveně kulhat, spíš začne drobit kroky a pohybuje se ztuhle, především na tvrdém povrchu.

Veterinář zjistí kostnatění kopytní chrupavky na základě diagnostiky kulhání, svodného znecitlivění a potvrdí ho rentgenem.

Jedná se o nevratný proces, takže léčba se zaměřuje především na ovlivnění jeho následků. V první řadě je třeba správně upravovat kopyta a zvolit vhodné podkování, které snižuje tlak na kopytní chrupavky. V současné době jsou stále populárnější metody bosého trimu, zatím především v zahraničí.

Zubní kámen

Chemicky je zubní kámen těžce rozpustná usazenina z vápenatých solí, vzniklá oxidací bikarbonátů ze slin, která se mísí s organickými zbytky potravy a uvolněnými epitelovými buňkami z dutiny ústní. Má šedožluté až hnědožluté zbarvení.

Nachází se na postranních plochách zubů, především v blízkosti slinovodů. Na zubním krčku vytváří různě široký lem. Tlakem může dráždit dásně a způsobovat jejich zánět.

Zubní kámen však u koní nepředstavuje vážný problém a jen málokdy je třeba ho odstraňovat.

Zubní kaz

Jedná se o pokročilý, lokálně ohraničený rozpad zubní hmoty. Postiženi jsou většinou koně starší, ale může se vyskytnout i u mladých jedinců.
Příčinou je mechanické poškození vnější cementové vrstvy zubu. Do vzniklých prohlubní se ukládají baktérie a probíhají v nich chemické rozkladné procesy. Kaz postupně přechází na další vrstvy zubu. Zuby se u koní začínají nejčastěji kazit od třecích ploch, které jsou nejvíce mechanicky namáhané. Predispozičním faktorem je nedostatečně kvalitní zubní cementová výstelka.
Zubní kaz se projevuje v případě, že došlo k zánětu zubní dřeně. Důkladným vyšetřením dutiny ústní veterinář najde na postiženém zubu hnědou až černou prohlubeň vyplněnou zbytky potravy. Rozsáhlý zubní kaz může způsobit až rozpad zubu.
Léčba zubního kazu u koní obvykle spočívá ve vytržení celého zubu, protože se toto onemocnění diagnostikuje až v pozdních stádiích, kdy není možná konzervativní terapie (vybroušení a vyplnění dutiny po zubním kazu).