Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 13.
Sdílet:

Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 13.

Koně
Všeobecné

Nejčastější příznaky onemocnění koní III V minulém článku jsme si řekli něco o tom, jaké „problémy“ lze sledovat u koně na hlavě a která onemocnění...

Nejčastější příznaky onemocnění koní III

V minulém článku jsme si řekli něco o tom, jaké „problémy“ lze sledovat u koně na hlavě a která onemocnění mohou znamenat. Mluvili jsme o výtoku z nosu, o nejčastějších problémech s očima, o házení hlavou neboli „head shaking“ a o tom, proč a co koně může bolet nebo mu vadit v dutině ústní. Dnes budeme postupovat dále.

V dnešním článku si vyjmenujeme několik nejčastějších příznaků, které lze pozorovat na hlavě koně, ale které mívají příčinu většinou někde jinde. Budeme mluvit o tom, že kromě běžného nádechu a výdechu můžeme slyšet i jiné zvuky, které vycházejí z dýchacího traktu a poukazují na jeho onemocnění nebo nějaké jiné poškození či poruchu.
 

5. Chrčení, pískání či jiné neobvyklé zvuky=„stridor“

Jedná se o neobvyklý zvuk, slyšitelný při nádechu, ale může provázet i výdech. Zvuk může být slyšitelný při zátěži, ale i v klidu. Příčina stridoru se nachází v dýchacím traktu, konkrétněji v horních cestách dýchacích. Obecně lze říct, že čím je příčina stridoru kraniálněji, tedy blíže k nosu, bývá zvuk výraznější v klidu a méně výrazný v zátěži, čím je příčina kaudálněji (tedy blíže k plicím), tím bývá zvuk výraznější při zátěži.
Stridor je vždy vyvolán zúžením dýchacích cest. Podle toho, kde k onomu zúžení došlo, ho můžeme rozdělit na nosní stridor a laryngeální (hrtanový) stridor. Podle míry zúžení dýchacích cest se ke stridoru může připojit i inspirační nebo smíšená dyspnoe, tedy ztížené dýchání. O něm si řekneme příště.

a) nosní stridor
Je to především sípavý zvuk, slyšitelný hlavně při nádechu a bývá výrazný zejména v klidu. Jeho příčinou je zúžení nosního (nosních) průduchu:
- cizími tělesy, nádory, polypy, hypertrofií,
- zánětem nosní dutiny (virového nebo bakteriálního původu, akutním i chronickým),
- plísněmi (málo obvyklé),
- malformacemi (tedy změnami tvaru) nosní přepážky, které mohou být vrozené nebo získané (tyto především po napadení plísněmi nebo po úrazu) (obr.1),
- nekrózami (často vyvolanými nesprávným zásahem do nosní dutiny),
- abnormality zubních kořenů horních stoliček, které mohou zúžit nosní průchod.


• obr. 1: Průřez nosní dutinou koně s nosním stridorem. Vychýlení nosní přepážky (červená šipka), cysta zužující levou polovinu nosní dutiny (modrá šipka), cysta vytlačující pupen levého zubu do středu (zelená šipka), levý zubní pupen posunutý ke středu a vytočený směrem ven (žlutá šipka), normální pravý zubní pupen (fialová šipka).

Nosní stridor může být provázen:
- výtokem z nosu,
- odfrkáváním či zesíleným dýcháním až dyspnoí,
- zduřením podčelistních mízních uzlin,
- změnou tvaru nebo otokem nozder nebo tváří, nestejnoměrným proudem vydechovaného vzduchu (pokud je postižení jednostranné).


• obr. 2: Endoskopický pohled na zdravý vstup do hrtanu. 1 - epiglotis (= hrtanová příklopka), 2 - pravý a levý rostrální výběžek konvicovitých chrupavek, 3 - vstup do hrtanu, hlasivky jsou maximálně roztažené, přiložené na strany dutiny hrtanu, takže zde nejdou dobře vidět.

b) laryngeální stridor
Jedná se o pískavý, troubivý nebo chrčivý zvuk, který je výrazný zejména při zátěži (v klidu ho lze slyšet až při závažnější poruše), a to při nádechu, výdechu nebo v obou případech (smíšený).
Příčinou tohoto stridoru je zúžení dýchacích cest od hrtanu (laryngu) až po konec průdušnice (trachea), tedy zhruba v místě, kde krk přechází v hrudník (apertura thoracis cranialis). Tento stridor je velice často provázen inspirační dušností (viz dále). Zmíním se o nejčastějších příčinách tohoto stridoru, se kterými se poměrně často mohou setkat jezdci a majitelé sportovních i rekreačních koní.


• obr. 3: Tři různé stupně hemiplegie laryngis.

1. Hemiplegia laryngis=obrna hrtanu či pískání (obr.3,4)
Tímto onemocněním jsou postiženi převážně velcí teplokrevní koně s dlouhým a vysoko nasazeným krkem. Postiženi mohou být i plnokrevníci, toto onemocnění se nevyskytuje u poníků. Jedná se o to, že dojde k poškození nervu, odpovědného za roztahování hlasivkové štěrbiny v hrtanu. Mnohem častěji je postižen nerv levý, snad i proto, že je mnohem delší (táhne se až okolo srdečnice). Poškozený nerv ztrácí svoji funkci a není schopen zajistit práci příslušných hrtanových svalů a tím i roztažení hlasivkové štěrbiny při nádechu. Prostor pro vzduch je tak zúžen. Podle toho, do jaké míry zůstane konvicovitá chrupavka a hlasivka „viset“ v hrtanu, může být kůň bez vnějších příznaků onemocnění, může mít „pouze“ sníženou výkonnost, ale můžeme také slyšet charakteristický „pískavý“ zvuk (v zátěži nebo i v klidu), kůň může být postižen i dechovou nedostatečností (inspirační dyspnoe).


• obr. 4: Hemiplegia laryngis, obrna levé hlasivky (na obrázku vpravo). 1, 2, 3 – viz obr. 2, 4 – neochrnutá pravá hlasivka, 5 – ochrnutá levá hlasivka vpadlá společně se svojí chrupavkou (2) do dutiny hrtanu.

Stejně jako u všech ostatních příčin stridoru, i zde může veterinář stanovit diagnózu až po vyšetření endoskopem, kterým se jednoduše podívá do dýchacích cest koně. V mnoha případech je však nutné koně vyšetřit endoskopicky i při zátěži (protože v klidu se problém neprojeví), což, bohužel, není bez zátěžového pásu možné, proto se provádí alespoň endoskopické vyšetření bezprostředně po zátěži, kdy ještě mohou být změny patrné.
Závažnost onemocnění se hodnotí podle čtyřstupňové klasifikace, podle toho může také veterinární lékař zvolit léčbu (operaci) a stanovit prognózu.


• obr. 5: Vlevo schéma normálního uspořádání epiglotis a měkkého patra ze strany (nahoře), schéma endoskopického pohledu (uprostřed) a endoskopický pohled (dole). Vpravo dislokace měkkého patra. 1 – průdušnice, 2 – hrtan, 3 – epiglotis, 4 – měkké patro, 5 – tvrdé patro, 6 – jazyk, 7a – pravá konvicovitá chrupavka, 7b – levá konvicovitá chrupavka, 8 – hlasivka.

2. Dislokace měkkého patra=změna polohy měkkého patra (obr.5,6)
Podíváte-li se na obrázek 5, uvidíte, že měkké patro leží normálně pod hrtanovou příklopkou. Tak umožní hladký průchod vzduchu při nádechu i výdechu i průchod sousta potravy při polykání. Měkké patro je u koní poměrně delší, než u jiných zvířat a může se stát, že se přesune nad hrtanovou příklopku (dorzální dislokace). To způsobuje turbulenci vzduchu při nádechu i výdechu, kterou poznáme podle chrčivého zvuku. Zároveň to koni velmi znesnadňuje dýchání, takže se může při výkonu až dusit (namodralé=cyanotické sliznice), nebo se snaží dýchat dutinou ústní. Staří koňáci říkají, že kůň „spolknul jazyk“. K dislokaci obvykle dochází při zátěži, takže vyšetřením v klidu nemusíme vůbec nic poznat. Proto i zde by bylo nejlepší vyšetření koně na zátěžovém pásu.


• obr. 6: Dislokace měkkého patra. Epiglotis je schovaná pod měkkým patrem a není na obrázku vidět (srovnej s obr. 2 nebo 4).

Pokud kůň polkne, může se měkké patro vrátit zpět do normální pozice. S tímto problémem se setkáváme především u dostihových koní při vysoké zátěži. Někteří koně tímto problémem trpí pořád, takže je stačí vyšetřit endoskopicky v klidu. U nich pak můžeme vidět vytékání potravy z nozder a hrozí zde vdech- nutí sousta s ná- sledným těžkým až smrtelným zápalem plic.
Není úplně jasné (stejné jako u hemiplegie laryngis), proč přesně dochází k dislokaci patra. Může se jednat o následek
- zánětlivých procesů v oblasti hltanu a hrtanu, COPD,
- poruchy některých hlavových nervů,
- zatažení jazyka při zátěži, kdy kůň současně dýchá i polyká a měkké patro se tak poměrně snadno přesune nad hrtanovou příklopku,
- mechanických a tlakových změn v oblasti hrtanu při zátěži,
- hypoplazie (nedostatečného vyvinutí) hrtanové příklopky,
- špatného kontaktu měkkého patra a příklopky, takže se mezi ně dostane vzduch a patro strhne nad příklopku.
Tento problém lze odstranit chirurgicky, „staří“ trenéři používají rovné udidlo či uvazují jazyk koně k dolní čelisti (aby „nemohl spolknout jazyk při zátěži“) a tak brání dislokaci měkkého patra.
 


• obr. 7: Zachycení epiglotis do slizniční řasy.

3. Zachycení hrtanové příklopky (epiglotis) ve slizniční řase = pharyngeal entrapment (obr.7)
Postižení jsou většinou mladí sportovní a dostihoví koně. Jedná se o zachycení hrtanové příklopky do slizničního záhybu. Příčinou může být špatný embryonální vývoj této oblasti, ale i jiné patologické stavy hltanu a hrtanu, jako jsou záněty, cysty, nekrózy apod.
Slizniční řasa, držící epiglotis, se naplní vzduchem a tím zužuje dýchací cesty. Postižení koně vydávají chrčivé zvuky, především při výdechu, ale stridor může být smíšený. Koně mohou trpět dyspnoí při zátěži, chronickým kašlem až výtokem potravy z nosu. Problém se diagnostikuje endoskopem a léčí se chirurgicky.

Další příčinou laryngeálního stridoru mohou být


• obr. 8: Cysta pod epiglotis (modrá šipka).

4. Hltanové cysty či nádory (obr.8)


• obr. 9: Těžký zánět arytenoidních chrupavek způsobuje otok tkání a výrazné zúžení dýchacích cest.

5. Zánět konvicovitých chrupavek (obr.9)
6. Záněty v oblasti hltanu či hrtanu spojené se zmnožením tkáně (hyperplazií)


• obr. 10a: Zúžení průdušnice na rentgenovém snímku (červené šipky).

7. Zúžení průdušnice=tracheální stenóza (obr.10a,b)


• obr. 10b: Endoskopický pohled na zúženou průdušnici, která by měla mít kulatý průřez.

V posledním uvedeném případě se jedná o vrozené nebo získané (po úrazu) zploštění průdušnice. Vrozenou stenózu trachey mívají převážně poníci a koně malých plemen. Kromě stridoru a dyspnoe se toto onemocnění může projevovat záchvatovitým kašlem během zátěže. Léčba je v takových případech velmi diskutabilní.

Stridor si nepleťme s odfrkováním koní, kýcháním nebo kašlem. Přestože je stále dost koní, kteří i s některým z výše uvedených postižení slouží ke spokojenosti svých majitelů a jezdců, není radno podceňovat žádný „neobvyklý“ zvuk, vycházející z dýchacího aparátu koně. Jak jsem se zmínila, k dokonalé diagnostice tohoto problému patří kompletní zátěžová jednotka (pás neboli trenažér plus endoskop), avšak i bez ní lze zjistit mnohé. Klinické vyšetření a endoskopický nález může veterinář doplnit celou řadou dalších vyšetření: rentgenem, ultrazvukem či výplachem průdušnice.
Autor textu: MVDr. Dominika Švehlová
Autor fotografií zdroj: MVDr. Dominika Švehlová
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru