Způsoby chovu shetlandů a jejich ustájení

V první části volného cyklu o chovu shetlandů – Jak vybrat pravého shetlandského poníka – jsem v posledním odstavci napsala: „… Připravte si pro poníka včas ustájení. Nemáte-li stáj nebo výběh, ani krmení, je lepší koupi poníka odložit na vhodnější dobu.“ V podstatě toto však není úplně na místě, protože krmivo lze koupit a na ustájení je shetland nejméně náročný snad ze všech chovaných zvířat. Jde o plemeno primitivní, odolné, velice přizpůsobené nepříznivým podmínkám a v podstatě má na ustájení asi takové nároky, jako v oboře chovaná jelení zvěř, tedy že vlastně stáj téměř nepotřebuje. Daleko víc než luxusní stáj s jeslemi, žlabem a napáječkou potřebuje koňského kamaráda. Snad by si zasloužila větší reklamu myšlenka – pořizujte nejméně dva shetlandy – než článek o ustájení shetlandů.

1. Chov jen ve výběhu

Je tedy skutečně možné chovat shetlandy jako mustangy v nějaké obůrce, tedy výběhu, kde budou stále a tento výběh bude představovat jejich „bydlení“. Je k tomu potřeba dostatečně velký pozemek – na jednoho shetlandského ponyho asi čtvrt až jeden hektar podle úživnosti pastviny, s přirozeným zdrojem napájení – potok nebo náhon, s možností úkrytu koní pod stromy nebo keře. Nutné je bezpečné ohrazení – oplocení. Do takové „obory“ vypustíte nejméně dva shetlandy, ale vhodnější je takto chovat početnější stádo. Skupinu sestavíte tak (aby jste předešli šarvátkám), že do stáda zařadíte jen jednoho dospělého hřebce ke skupině dospělých klisen. Musíte předejít tomu, aby nezabřezávaly nedospělé klisničky, proto nedávejte do stáda klisny staré jeden až dva roky. Odstavená hříbata chovejte odděleně od základního stáda, klisničky a hřebce zvlášť nebo je prodávejte po odstavu. Takto se chovají poníci pro radost z pohledu na svobodné shetlandy a pro prodej odchovaných hříbat. Tito poníci se většinou pracovně nevyužívají nebo se k vožení dětí berou z výběhu a pak se tam zase vracejí.
Chov je úsporný z hlediska námi vynakládané práce na ošetřování poníků. Poníky je nutné přikrmovat pouze částečně v zimním období, buď senem nebo umožněním přístupu na políčko s ozimou plodinou. Nákladné a náročné je vybudování ohrazení i jeho údržba. Dále je třeba vybudovat krmelce, nejlépe spojené se seníkem (aby odpadl dovoz sena a slámy) nebo ohrazené stohy krmné slámy, někdy i zařízení k odchytu zvířat.
Koníci se celoročně pasou, i v zimě ukusují namrzlou trávu, kterou si umí vyhrabat pod sněhem. Protože množství takové potravy tvoří menší část jejich krmné dávky a navíc je příjem rozložen do celých dvaceti čtyř hodin dne, nezpůsobuje trávicí potíže. Také není zapotřebí řešit přechod na letní krmnou dávku, poníci sami postupně konzumují méně sena a více rašící nové trávy.
Nevýhodou tohoto způsobu chovu je plachost koníků. Lze ji snížit pravidelným docházením za poníky, s využitím stále stejného zavolání či jiného signálu při přikrmování (vitamíny, pamlsky), na které se poníci seběhnou. Vždy je horší přehled o zdravotním stavu všech zvířat, o době zabřeznutí klisen a o době a průběhu hřebení. V souvislosti s tím, že i chovatelé jiných plemen koní konečně poznali, že venku je jejich koním lépe než ve stáji, doufám, že také shetlandští poníci budou žít více venku než v různých maštálkách a chlívcích. Sama tak chovám koně několik let, do stáje je zavíráme jen proto, abychom je připravili na cestu na výstavu nebo kvůli sonografickému vyšetření. Očkování, odčervení i strouhání koní provádíme venku, v jejich výběhu.

2. Chov ve výběhu s přístřeškem

Tento způsob chovu shetlandským poníkům také velice dobře vyhovuje a navíc má chovatel klid, že koně nevyhnal na mráz nebo pod pražící slunko. Pozemek je bezpečně ohrazený a koně mají kvalitní přístřešek, který je dokonale ochrání před deštěm, větrem a letním úpalem, ale v podstatě tento přístřešek často nahrazuje to, co ve výběhu chybí – stromy a keře, které by poníkovi posloužili úplně stejně dobře. Podle velikosti výběhu se poník v pastevním období napase (ale nocuje ve výběhu, který je pod dohledem chovatele) nebo může být přikrmován, případně u velmi malých výběhů celoročně krmen. Krmivo se předkládá v jeslích, krmelcích či menší skupině poníků na zpevněnou zem a to denně. Pokud není přirozený zdroj vody (potok), je nutné vybudovat napajedlo nebo poníky pravidelně napájet.
Výběhy mohou být samostatné pro každého poníka, popř. každou kategorii – svůj samostatný výběh s přístřeškem má hřebec, jiný slouží klisnám, jiný odstávčatům. Jednotlivé výběhy budujeme vedle sebe, aby „stádo“ bylo alespoň v nepřímém kontaktu. Někteří chovatelé ponechávají hřebce ve stádečku klisen celoročně a oddělují klisnu před porodem a asi pět až sedm dní po porodu. Potom klisnu i s hříbětem do stáda vracejí.
Přístřešek může být velmi jednoduchý, dvě až tři stěny a střecha, v podstatě jako stáj bez dveří. Pokud poníci přístřešek neznečišťují, omezuje se odkliz hnoje na rozhrabávání „koblížků“ na pastvině, v menších výbězích je vhodnější výkaly v pravidelných intervalech odstraňovat a odvážet na hnojiště. Podle velikosti výběhu se tento způsob chovu blíží buď chovu oborovému nebo naopak při extrémně malém výběhu spíše k jakési stáji s nebem nad hlavou.
 

3. Kombinace klasické stáje a výběhu

Předpokladem je pozemek různé velikosti, do kterého poníky vypouštíte ze stáje na určitou část dne. Doba pobytu ve výběhu a ve stáji závisí na různých faktorech.

a) Na vybavení, prostornosti a kvalitě stáje
Poníci mohou být krmeni a napájeni ve stáji nebo ve výběhu, popřípadě v létě ve výběhu a v zimě ve stáji. V létě je můžete vypouštět ven co nejdříve, aby doba pobytu na pastvě byla co nejdelší a zavřít je do stáje až za tmy. Naopak v parných dnech lze vypouštět poníky ven v podvečer a zavírat dopoledne, aby přes poledne byli ve stínu a bez obtěžujícího hmyzu. Dobrý je na pastvině přirozený stín stromů a keřů, popřípadě lehký přístřešek z prken nebo rákosu.
Pokud krmíte a napájíte poníky ve stáji, pouštíte je do výběhu jen po dobu mezi krmením, v zimě potom většinou na dobu, než jim v klidu vyházíte hnůj a uklidíte stáj. Pokud koníky pasete a ve stáji jde jen o přikrmování a nocování, tak jsou mimo stáj co nejdelší dobu.
V prostorném boxu může být poník pohodlně i celý den, například je-li výběh rozmáčený a poník by ničil porost nebo by malý výběh rozbahnil a v blátě se vyválel. Vždy musíte mít na paměti, že shetland není koněm stájovým a nemůže-li do výběhu, měl by více pracovat nebo se proběhnout alespoň na lonži. Dvojnásob to platí, je-li koník na stání uvázán. Pokud se nám nepodařilo zajistit k ustájení světlou stáj s dobrým větráním, neměl by v ní trávit poník více času, než je nezbytně nutné. Než chovat shetlanda v takové stáji, tak raději postavte přístřešek nebo ho chovejte zcela bez přístřeší.

b) Na způsobu využívání poníka
Poníka je možné vzít pod sedlo nebo do zápřeže přímo ze stáje a po práci ho opět do stáje vrátit. Do výběhu ho pouštět jen když žádná práce není nebo jen na dobu před nebo po práci. Tak chovali shetlandy povozníci a koník měl daleko více pohybu i když stál na stání uvázán. Někdy ani výběh neměl a pokud se mohl proběhnout, tedy jen po dvoře povozníka. Při pravidelném využívání je lépe koně čistit před stájí, kde ho vyčistíte snáze. Výběh pak doplňuje pohyb pod sedlem nebo v zápřeži a to podle intenzity využití. Čím méně má práce, tím více kůň výběh potřebuje – pony u nás většinou nemá tolik práce, jako měl u povozníka.
Pro práci můžete brát i poníka celoročně chovaného na pastvinách. Je zde pouze více vaší práce před jízdou – poník se musí chytit a přivést (mnohdy rychle pochopí, že po chycení následuje pracovní povinnost a trochu vzdoruje chycení), také vám bude déle trvat jej vyčistit.

c) Na individuálních důvodech
Klisna před porodem bývá ve stáji oddělena od ostatních koní stáda, ale po několika dnech, v případě příznivého počasí, je naopak klisna s hříbětem co nejvíce venku. Koupeného koně ponechejte zavřeného ve stáji, než přivykne novému prostředí (alespoň dva a ž tři dny). Nemocného koně také mějte raději doma. Koně ponecháte doma i v případě, že jste si domluvili očkování nebo korekci kopyt, aby jste po příjezdu veterináře nebo kováře nemuseli koně teprve chytat ve výběhu a také aby jste měli přehled, který koník je již ošetřen. Pokud by až do příjezdu objednané služby byli koně venku, je pravděpodobné, že vycítí, že se „něco děje“ z vašeho spěchu a nervozity a budou se bránit chycení.
Stáje jsou stejné jako při ustájení bez výběhu (viz dále). Platí však zásada, že čím větší možnost má váš shetland pobývat venku, ať při práci či ve výběhu a pastvině, tím spíše snese horší stáj nebo uvázání na stání. Shetlandský pony snese v pohodě i pouhý přístřešek, ale nesnáší dusnou a vlhkou stáj. Ve vlhké stáji jeho dlouhá a hustá zimní srst provlhne a působí jako studený mokrý obklad. Tak se může stát, že tento úžasně otužilý koník nachladne a může vážně onemocnět. Nejlépe je dát shetlandovi vhodnou stáj i dostatek pohybu venku.
 

4. Chov ve stáji bez možnosti výběhu

Pro chov shetlandského pony se rozhodují často lidé, kteří pro chov většího koně nemají prostorové podmínky. Například v běžné zástavbě mají majitelé rodinného domku k dispozici nevelký pozemek. Poník je tedy celý den ve stáji, až na hodiny, které tráví s chovatelem – procházky nebo vyjížďky s vozíkem. Záleží na blízkém okolí, zda je možné dostat se do volné přírody, kde je možné koníka nechat proběhnout. Ale pozor, míst, kde není blízko silnice nebo úroda na polích není mnoho. Nejlépe je poníka projet nebo alespoň popást na lonži. Je-li v blízkosti jezdecký areál nebo třeba sad, kam nás někdo pustí, pak můžete koníkovi dopřát dostatek volného pohybu a je možné i v takovém prostředí odchovat hříbě. V tomto případě doporučuji koupi shetlanda dospělého, který se může sedlat a zapřahat. nejlépe valáška nebo mírného hřebečka, chovná klisna není vhodná. Věřte, že ještě po létech je na koni poznat, zda-li jako hříbě měl k dispozici výběh a měl-li kromě matky společnost jiných koní a hříbat, nebo zda rostl jako jedináček ve stáji a u vozu matky.

a) Volná stáj
Je to stáj pro poníky, která není rozdělená na boxy či stání, ale všichni poníci využívají celou její plochu, stádo je tedy i ve stáji pohromadě. Koně musí tvořit stabilizovanou skupinu, kde nejsou žádné „třenice“, neboť koník odháněný ostatními ve výběhu uhne nebo se drží opodál, ale ve stáji může být zahnán do kouta a tam terorizován. Je-li ve stádě hřebec, nesmí obtěžovat klisny, které neříjí. Vhodnější je ustájit hřebce odděleně, protože i klidný hřebec působí ve skupině rozruch, když některá klisna dostane říji. Vždy musí být dobrý přístup ke krmení a vodě. Výhodou je nenáročná obsluha - všechny koně najednou nakrmíte i vypustíte do výběhu nebo na pastvu. Nevýhodou je větší možnost úrazu, utiskované zvíře může trpět podvýživou, je špatný přehled o jednotlivých koních. Pokud hlubokou podestýlku nelze vyhrnout traktorovou radlicí, pak se odstranění hnoje stává sice jen občasnou, ale velikou dřinou.

b) Boxová stáj
Stáj je rozdělena na jednotlivé boxy. Rozlišujeme boxy přístupné samostatně zvenku (každý má dveře ven) – tak zvaná „anglická stáj“ a boxy vnitřní, které jsou vestavěny do prostoru stáje a poníci nebo obsluha do nich vchází ze stájové chodby.
Hlavní výhodou těchto stájí je velké pohodlí pro poníky i jejich obsluhu, pokud je box prostorný, poník má možnost volného pohybu bez uvázání. Poník může bez omezení pohodlně ulehat a vstávat, může proti vaznému systému lépe sledovat své okolí. Pokud nejsou boxy oddělené vysokou přepážkou, má zachovaný kontakt s ostatními koňmi a přitom je zcela zbaven možnosti být jejich vlivem stresován nebo stresovat druhé. Každý pony má svůj prostor, své krmení a přitom není zcela odloučen od stáda. Pro klisnu s hříbětem je toto ustájení nejvhodnější. I klisny ustájené ve volné stáji by měly být v den porodu a několik dní po porodu umístěny odděleně od ostatních. Oddělení klisny ochrání hříbě do doby, než zesílí. Vše je závislé na sociální hierarchii ve stádě, není vyloučeno, že dvě nebo více spolu chovaných klisen (matka s dcerou) se dobře snesou i v této situaci.
Prostorné boxové ustájení umožňuje nervóznějšímu koni alespoň kruhový pohyb v boxu a tím částečné vychození se z této nervozity i při pobytu ve stáji, zatím co uvázaný kůň sebou škube a může se poranit. Boxové ustájení je vhodné i pro koně nemocného nebo celkově oslabeného, neboť má zajištěn potřebný klid i veterinářem předepsanou péči. Nevýhodou je pracnější i nákladnější výstavba, větší potřeba místa a materiálu, problém se zajištěním dveří boxů, aby se bezpečně uzavíraly a přitom při vcházení obsluhy se daly pohodlně otvírat. Nevýhody při obsluze zmírníme uvázáním koně při krmení nebo čištění boxu. Také je větší spotřeba steliva, než ve vazné stáji.
Rozměr boxů vychází z prostorových možností stáje, ale především z potřeb koně. Box bývá čtvercový nebo obdélníkový, může být k uličce kratší nebo delší stranou. Minimální velikost jedné stěny je daný délkou koně i s hlavou. Tento rozměr umožní koni se v boxu pohodlně otočit a stát nejen podél, ale i napříč boxu. Pro shetlandskou klisnu s hříbětem je nejmenší možný rozměr asi dvakrát dva metry. Jsou vhodné boxy obdélníkové, např. dvakrát čtyři metry. Prostornější box udržuje koník v lepším pořádku, kálí na jedno místo a čištění boxu je lehčí.

c) Vazná stáj
Poník je umístěn na stání a uvázán za ohlávku nebo obojek. Jde o velké omezení přirozených potřeb koně, kůň si lehá do vlastních výkalů, našlapává hnůj do zadních kopyt (možnost hniloby kopyta). Toto ustájení je vhodné pouze jako dočasné nebo nouzové.
 

Uvazování shetlandů

Shetlanda uvazujeme nejen trvale na stání, ale i v ostatních systémech ustájení. Musíte mít možnost poníka uvázat k čištění, sedlání a postrojování, k veterinárním zákrokům atd. Ve stájích si připravte zabetonované kroužky zhruba ve výši kohoutku poníků, v ohradách můžete k uvazování využít část ohrazení nebo vybudovat klasické uvaziště (tyč jako kladina – připevněná vodorovně na kůlech). K vlastnímu uvazování pak použijte řetízek, zakončený dostatečně silnou karabinou nebo využijte vodítko. Úvazek musí být tak dlouhý, aby se poník netočil nebo se do něj nezamotal, ale přitom mohl stát pohodlně v přirozeném postoji a mohl se rozhlížet.
 

Podlaha stáje

Podlahu stání nebo boxů, eventuálně přístřešků, je možno zpevnit betonem, nebo použít ostře pálené cihly, dubové špalíky zalité asfaltem, staré pražce. Využít můžete samozřejmě i nové materiály – různé gumové stájové podlážky.
Podestýlka zvyšuje jednak tepelnou pohodu ležícího zvířete, ale hlavně zachycuje v sobě moč a trus, který pak s podestýlkou ze stájí odstraníte. Pro podestýlání se nejčastěji používá sláma, dále piliny a hobliny. Sláma je vhodnější řezaná a drcená. Kratší materiál a také piliny umožňují při čištění boxů odebrat pouze znečistěná místa, podestýlku z dlouhé slámy hůře „přebereme“. Výhodou i nevýhodou slámy je to, že část jí poník zkonzumuje – zejména je-li prorostlá pýrem. Pokud stelete dostatečně, můžete ubrat množství krmeného sena. Pokud však potřebujete, aby poník zhubnul a omezujete mu krmení, je hladový pony schopen sežrat pod sebou celou podestýlku a ležet na čistém hnoji. Piliny kůň nežere, ale hnůj je méně kvalitní než slamnatý a hůře ho udáte zahrádkářům či sami využijete.
Je několik systémů podestýlání - stání a malé boxy se čistí denně tak, že odstraníte veškerou podestýlku, podlahu boxu vymetete a znova nastelete. Velké boxy, volné stáje a přístřešky se denně nevyklízí, ale několik měsíců pouze přistýlají – vzniká hluboká podestýlka s vysokou izolační vrstvou. Kompromisem mezi denním čištěním boxu a hlubokou podestýlkou s obtížným vyvezením velkého množství nahromaděného hnoje je přistýlací podestýlka. Box jedenkrát až dvakrát denně jen přisteleme jako při hluboké podestýlce, ale nenecháme vytvořit vysokou vrstvu. Hnůj vyvážíme, když máme víc času – jedenkrát týdně, třeba o víkendu.

Jiná zvířata ve stáji

Chovatelé, kteří kromě shetlanda chovají další domácí zvířata, mohou jej ustájit ve stáji společně s nimi, je-li stáj suchá a chladná – tedy obvykle s jinými koňmi, skotem, ovcemi, kozami, ne ve vlhkém prasečáku. Ve vlhku a teple pony ve své zimní srsti trpí. Z hlediska častějšího docházení k poníkovi je vhodnější stáj samostatná, kdy nejsou rušena ostatní zvířata při vyvádění poníka na pastvu, zapřahání atd. Také je omezeno nebezpečí pro děti, pokud by za poníkem chodili do stáje, kde jsou ustájena větší hospodářská zvířata. Na druhé straně je poník jako každý kůň zvíře s výrazným stádovým pudem. Nemá-li za partnera jiného poníka, bude vděčný i za společnost jiných zvířat. Chovatel nemůže s poníkem trávit dvacet čtyři hodin denně, proto je dobré, když má poník možnost být ve vizuálním kontaktu s jinými zvířaty. Ve společné stáji umístěte pracovního poníka raději blízko dveří, tím spojíme výhody společné a samostatné stáje. Chovnou klisnu před porodem a krátce po ohřebení umístěte naopak do vzdálenějšího, klidnějšího místa stáje.
 

Vybavení stáje

Na seno je lepší koš nízko nad zemí, než-li jesle nad hlavou poníka. Dáváme-li seno poníkům v zavěšené síťovce, vše má být umístěné dostatečně nízko, aby se pony nemusel natahovat při žraní nahoru a křivit se ve hřbetě. Pokud to není jinak možné, dávejte raději seno přímo na zem (i když část sena poník znečistí a nesežere) nebo udělejte na seno ohrádku přímo na zemi - pony pak žere přes její okraj shora. Pro napájení použijte kbelík vhodné velikosti, pro ostatní krmiva malý žlab opět nízko umístěný nebo druhý kbelík (lépe jej očistíte než zabudovaný žlab). Dělicí příčky boxů řešte tak, aby asi do výšky kohoutku byly pevné (stěny brání průvanu), zbytek mřížovaný – vizuální kontakt s ostatními zvířaty. Pozor na využití dřeva – je mnohdy koňmi okusováno. Řešením je oplechování míst, která by pony mohl ohryzávat nebo je dobré na tato místa připevnit lať navíc, určenou k hryzání s možností časté výměny. Stáj musí být dobře osvětlená a větraná. Neuděláte chybu, když „zapomenete“ zasklít okno a ponecháte jej i v zimě volné nebo bude stále otevřené.
Je nutné vyřešit kromě ustájení poníka také umístění pomůcek a postrojů. Zatímco ohlávku, vodítko, lonž a věci na čištění (kartáč, hřbílko, hřeben, houby, háček) je dobré mít přímo ve stáji na dosah (poslouží věšák, polička, kapsář nebo pytlík, eventuálně speciální přenosná bedýnka), uzdečky, sedla a postroje uchovávejte v suchu mimo stáj.
Průchod do stáje, do výběhu i ven do přírody by měl být bezpečný a snadný, aby se poník nebál tudy chodit a i vám se vedle něj šlo dobře a bezpečně. Úložné prostory pro slámu a seno by měly být jednak snadno naplnitelné (aby se k nim se zásobami dalo zajet), a přitom blízko stájí, aby se materiál nenosil daleko. Pro hnojiště vyberte zastrčené místo, kde nebude na obtíž vám ani sousedům, popř. hnůj při vyvážení ze stáje rovnou nakládejte na přepravní vůz nebo ukládejte do igelitových pytlů přímo určených pro odvoz odběratelům. Koňský slamnatý hnůj je velmi kvalitní a je využitelný do pařenišť (sám se zahřívá), skleníků, pěstebních pytlů rajčat, k pěstování žampionů, ale i k běžnému hnojení.
 

Ohrazení výběhů a pastvin

Ohrady pro pastvu shetlandů nebo pro výběhy můžete vybudovat z různých materiálů. Můžete k oplocení využít elektrický ohradník – postačí klasické tyčky a dvojí vedení centimetr široké ohradníkové pásky - první vedená ve výšce zhruba kohoutku koně a druhá v polovině této výšky. Pokud chceme využít k ohrazení ohradníkový drát nebo lanko, lze tak nahradit pouze spodní vedení, horní páska musí být dobře viditelná, aby pony do ohrazení nevběhl a dřív, než ho údery napětí stačí zastavit, ohradu neprotrhl! Pro seznámení s ohradníkem volte dobu, kdy je v ohrazeném prostoru dostatek pastvy – pony nemá potřebu utíkat. Ideální je návyk při deštivém počasí, protože vlhká srst a mokrá zem vede proud lépe a vy potřebujete, aby impulzy ohradníku poníka zasáhly a pony se začal ohrazení bát. Pozor – poníka v zimní srsti ohradník neuhodí! Nepomůže ani namočení poníka – voda sjede po srsti a pony zůstane suchý. V tom případě budete muset vést pásku čtyřikrát, aby do mezer pony nemohl volně strčit hlavu. Pro první seznámení s ohradníkem přehraďte na polovinu klasickou ohradu - pony nemůže utéci, i když zpočátku ohradník překoná. Výhodou elektrického ohradníku je cena (kromě zdroje impulzů) a snadná přestavitelnost.
Kromě klasické ohrady – kůly s vodorovně přibitými břevny z tyčoviny, můžete oplotit pozemky i drátěným pletivem klasickým nebo uzlíkovým. Při využití již oplocených sadů omotejte pletivem kmeny stromů a zkontrolujte plot – doplňte uvolněné plaňky. Pozor na trčící rezavé hřebíky v plotě, o který se třeba bude chtít pony podrbat. Každá ohrada musí mít funkční branku – abyste ji snadno otevřeli, když vedete poníka, ale aby si ji poník neotevřel sám a neutekl. Vstup do ohrady je nejčastější místo, kudy se pony dobývá ven, díru mimo branku je schopen přehlédnout, ale brankou bude cloumat, opírat se o ni apod. Pokud nemůžete situaci kontrolovat (ohrada je v odlehlém místě), doporučuji pro jistotu branku uzamykat.