Irský cob


Obsah
  1. Historie
  2. Charakteristika plemene
  3. Irský cob nebo irský tinker?
  4. Chovatelé v Čechách

Dříve byl také nazýván irský tinker, gypsy horse, Vanner, – ale stále se jedná o totéž plemeno s atraktivním strakatým zbarvením. Díky snahám chovatelů je však už rozdíl mezi tinkerem a irským cobem znatelnější. Obě plemena mají svou plemennou knihu a svůj standard, podle kterého jsou posuzováni. Charakteristickým rysem irských cobů jsou husté rousy, bohatá hříva a ocas, silné kosti a mohutnější tělo. Jsou to koně velice dobromyslní, s výbornou povahou, ale občas dokáží být tvrdohlaví. Dříve byli určení k tahání vozů, dnes to jsou oblíbení rodinní koně pro volný čas nebo třeba i pro hipoterapii.

Historie

Původ irského coba či tinkera není zcela jasný. Na jeho vzniku se zřejmě podíleli shirové, clydesdalové, welsh cobové, fellský a daleský pony. Tito strakatí koně pocházejí z Irska, Anglie a Walesu. Ve své domovině jsou též nazýváni Backys, Irish Coloured Cob a Gypsies. Když se podíváme ve slovníku na význam slova tinker, zjistíme, že je to dráteník a gypsies jsou cikáni. Obě slova jsou velice důležitá a osvětlují dávnou minulost těchto koní. Dráteníky totiž byli již od středověku právě irští cikáni a chudí kočovníci, kteří se zasloužili o vznik tinkerů. Tito lidé měli rádi vše pestré a barevné, proto nebylo divu, že si velice oblíbili strakaté koně. Šlechta ve středověku považovala strakoše za bezcenné a dokonce takto zbarvené jedince přenechávala zdarma cikánům. Za účelem vylepšení chovu se někdy pod rouškou tmy vydávali cikáni se svými klisnami na tajné výpravy do ohrad za dobrými hřebci a přilitím kvalitní krve se rodili stále lepší strakatí koně. Byli odchováváni velice tvrdě, své majitele vozili po celé zemi, zapřaženi v typických vozech a často museli vyžít jen z toho, co rostlo podél okrajů cest. Cikáni však měli mnoho znalostí o ošetřování nemocných koní a věděli si rady i se zkaženými koňmi. Po vyléčení či nápravě je lacino – avšak se ziskem – prodávali. Během let se strakoši i jejich majitelé dostali do podvědomí lidí a když anglický král James II. vydal v roce 1685 povolení, které umožňovalo cikánům prodávat tyto koně, nastal čilý obchod. Velký koňský trh se konal v červnu (a dodnes koná) v Appleby, kde bývá na prodej kolem 4000–4500 koní. Další trh, kde se prodávají tinkeři, byste mohli navštívit koncem srpna v Ballyastle (Ulster), což je nejstarší koňský trh v Irsku, konaný již od počátku 15. století. V době průmyslové revoluce (1880) začali cikáni vyměňovat tinkery za mohutnější tažné koně, kteří uvezli větší náklady. Strakoši se tak dostávali na okraj zájmu. Další velké změny přišly s 2. světovou válkou, tehdy si cikáni oblíbili jiné zbarvení a preferovali tygry (hermelíny). Dosáhnout tohoto zbarvení však bylo obtížné a tak se časem vrátili zpět ke koním s velkými skvrnami. Nejoblíbenější bylo zbarvení černobílé a hnědobílé, protože takovíto koně byli dobře viditelní v noci na silnicích. Skvrny pomáhaly i při identifikaci ukradených koní, protože byly jedinečné u každého koně. Brzy i další lidé začali tinkery považovat za atraktivní a začalo se s nimi více obchodovat. Dnes můžeme hovořit o „tinkerboomu“. Momentálně však nejkvalitnější koně nenajdeme v Irsku, ale v Holandsku a v Belgii.

Charakteristika plemene

Kohoutková výška IC se pohybuje mezi 135 až 170 cm, nejoblíbenější je ale výška kolem 150 až 155 cm, v současné době se chová v lehčím tažném typu a pony typu. Irští cobové se dělí do tří výškových kategorií: sekce A – nad 153 cm, do 170 cm, sekce B – nad 148 cm do 153 cm, sekce C (poníci), do 148 cm. Při předvádění na ruce má být hříva, ocas a rousy ponechány v přirozeném stavu. Pokud má kůň na hubě typický cobský „knír“, může buď zůstat v přirozené podobě nebo jej může majitel zastřihnout (též na přání hodnotitelů.) Odborníci mají problém je přiřadit k určitému druhu – jejich výška je sice menší, tělesná stavba však odpovídá chladnokrevníkovi. Hlava má být malá, rovná, hezká, s velkýma očima, nesená na vyklenutém, vysoko nasazeném krku. Hřbet je krátký a rovný, záď dobře osvalená (louplá), tak, aby byly vidět oba hýžďové svaly. Hruď má být silná a dobře osvalená, nohy mají být rovné, s pravidelným postojem, spěnky nesmějí být příliš dlouhé. Důležitá je vyvážená stavba těla a chody s prostornou akcí předních končetin. Typickým znakem je černobílé nebo hnědobílé zbarvení, vyskytují se i celobarevní koně s odznaky, nepřípustní jsou albíni. Mohou mít i rybí oko (oči). Mají bohatou hřívu, silně ožíněný velmi dlouhý ocas a bohaté rousy. Irský cob je velice odolný, ve své domovině je chován celoročně venku, dobře snáší volné ustájení a nemá aklimatizační problémy. Nejraději je ve společnosti jiných koní, protože má vyvinuté sociální cítění. Zajímavá je i jeho láska k vodě, pokouší se „vykoupat“ i v malé kaluži. Srst není třeba příliš upravovat, při plísních kůže pomůže pravidelné mytí. Rousy se musí udržovat v čistotě. Před výstavou je třeba rousy umýt a vetřít do nich jemné piliny, které je vybělí a načechrají.

 

Irský cob nebo irský tinker?

Chovatelský záměr vzhledu irského coba a tinkera se začíná lišit. Tinker má jemnější kostru, ušlechtilejší hlavu, jemné hedvábné rousy, delší končetiny a celkově působí více sportovně. Nevýhodou však může být ubývání rousů a vytrácení se původních znaků. Irský cob se naopak více blíží původním cikánským koním, jedná se o robustní koně s menší hlavou, silným krkem, pevným hřbetem, ocas, hříva i rousy jsou bohaté. V Evropě existují plemenné knihy jak pro IC, tak i pro tinkery a někteří jedinci mohou být zapsáni v obou, protože konkrétní typ koně může vyhovovat požadavkům obou standardů. V současnosti čítá populace těchto strakatých koní asi pět tisíc jedinců, kteří převážně žijí v Holandsku a v Belgii.

Chovatelé v Čechách

Plemenná kniha IC v Evropě vznikla teprve nedávno a zatím je stále otevřená – tedy mohou do ní být zapsáni i koně bez původu, kteří projdou svodem a odpovídají standardu – budou však zapsáni do PK Basic, zatímco koně původoví budou zapsáni do první, druhé nebo třetí plemenné knihy. V ČR funguje již čtvrtým rokem Občanské sdružení svazu chovatelů irského coba (www.icscr.cz), které úzce spolupracuje s holandskou plemennou knihou ICS. Zajišťuje veškerý servis ohledně průkazu původu, eviduje chovatele, pořádá svody a akce spojené s výlety za zahraničními chovateli. Chovatelům jsou již k dispozici i kvalitní plemenní hřebci a klisny (převážně pocházející z dovozu z Holandska a Belgie), evidováno je asi devadesát koní, ročně se rodí přibližně desítka hříbátek. Ceny koní z výše zmiňovaných zemí jsou poměrně vysoké, ale na druhou stranu tam lze zakoupit velmi kvalitní tinkry nebo coby, na nichž je pak možné dál budovat kvalitní chov. Někteří kupci dávají přednost o něco levnějším nákupům v Německu, ale často až na svodu zjistí, že si zakoupili koně, kteří jsou kvalitativně o několik tříd níž. Již třikrát proběhl svod za účasti holandských posuzovatelů, zúčastnilo se ho na třicet koní a komisaři s potěšením konstatovali, že zdejší majitelé mají zájem o zvyšování kvality chovných koní. Irské coby můžete vidět i na různých výstavách, například byli na jarní výstavě v Troji, každý rok jsou vidět na výstavě v Lysé a předvedli se i jako kočároví koně při akci Josefkol pořádané na Moravě. Jistě je díky strakatému zbarvení jen tak nepřehlédnete!
Autorka děkuje za konzultaci předsedkyni ICSCR (www.icscr.cz) Martě Moravcové, na kterou se v případě zájmu můžete obracet s otázkami týkajících se chovu nebo koupě těchto koní.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře