Věčný problém: koně, voda a zima

Koně mají mít přístup k čisté pitné vodě. To je známé pravidlo, podloženo dokonce i zákony. Mnoho majitelů koní se zabývá pitným režimem svých svěřenců především v létě; jenže ani zima není v tomto ohledu shovívavá a je třeba myslet na to, že i nyní se může kůň dostat poměrně snadno do stavu dehydratace – odvodnění.

Zima snižuje pocit žízně

Když je zima, koně pijí méně. Méně, než by vypili, kdyby bylo teplo. Není to tím, že by měli menší potřebu vody – oni ji mají víceméně stejnou, ale zima snižuje dostupnost vody nebo její atraktivitu, snižuje i pocit žízně. Kůň stále potřebuje denně vypít „své“ množství vody, byť je nižší, než v horkých letních měsících. Stále totiž vodu ztrácí močí, trusem, vydechováním vlhkého vzduchu a – pokud pracuje – tak i pocením (a že chlupatý pracující kůň ztratí hodně potu!). A to nemluvím o kojících klisnách.
Myslete také na to, že v zimě koně žijí především ze sena. Dostatek sena jim totiž kromě živin a zábavy zajistí i teplo. Vlákninu v tlustých střevech fermentují bakterie a celý tento proces uvolňuje poměrně hodně energie v podobě tepla. Kůň se doslova zahřívá „zevnitř“. Jenže seno je suché. Aby kůň spotřeboval každé sousto ve své hubě důkladně a mohl ho bez problémů polknout, vyloučí se mu hodně slin. Celodenní přísun sena vyžaduje celodenní vylučování trávicích šťáv, ve střevech na sebe vláknina navíc váže hodně tekutin, které tam přijdou z krve. To vše jsou tekutiny a jejich vylučování je třeba doplňovat napájením.

Odborníci uvádějí přibližně tyto potřeby vody u různě těžkých koní:
Tělesná hmotnost	Minimum	Průměr	Maximum
400 Kg	13 l	20 l	27 l
550 Kg	20 l	30 l	40 l
680 kg	23 l	36 l	45 l

Přestože v zimě se potřeba nepracujících koní často pohybuje okolo minima, stále to bývá víc, než kolik mají koně možnost vypít. Samozřejmě do jisté míry si kůň ztráty vody může regulovat, například tím, že při nedostatku tekutin ledviny koncentrují moč. Tato schopnost je však omezená.

Teploty pod nulou nepřejí tekutému skupenství vody. Když je místo vody v nádobě led, koně se nenapijí – to dá rozum. Je zajímavé, že ne všichni majitelé tuto nepříjemnost řeší, především pak u koní, kteří jsou „z ruky“ ve výbězích a k jiné vodě se nedostanou po celý den! Led ale není problém jen ve vanách či kýblech; pokud má kůň možnost pít z přírodního vodního zdroje (napajedlo, potok), zmrzlé břehy kloužou a tím ho odradí od snahy se k vodě dostat. I tuhle situace je vhodné vyřešit, třeba posypáním zmrzlých břehů pískem.

Ale ona voda nemusí přímo zmrznout, stačí, že je ledová. Koně totiž vypijí velmi studené vody výrazně méně, i když k ní mají volný přístup. Podle výzkumů tento rozdíl činí až 40 %! Čili pokud dáte koni ledovou vodu, vypije jí o 40 % méně, než kdyby dostal vodu teplejší. Jiný výzkum dokonce ukázal, že když měli koně přístup k teplejší vodě, vypili jí až o 62 % více, než kolik říkají běžné normy.

Ideální teplota pitné vody je okolo 10–12 °C

 (doporučuje se až rozmezí 7–18 °C). Pokud v ní plave led, pravděpodobně bude mít teplotu pouze 4 °C, což je opravdu málo! Na teplotu vody myslete především u starších koní – jejich zuby na ni bývají výrazně citlivější.

Co když kůň pije málo?

Dostatečný příjem vody pomáhá udržet normální trávení, normální objem krve a normální funkci tělesných žláz. S nedostatkem vody se pojí dva základní problémy:
1. Snížení přijmu krmiva – bez ohledu na jeho kvalitu. Kůň vyprodukuje méně slin, hůř se mu sousto žvýká a polyká, ve střevech je méně trávicích šťáv, takže trávení je nedokonalé. Často se tak stává, že kůň hubne paradoxně proto, že málo pije … A pokud nebude dostatečně žrát, bude mu zima; teplotní stres je stres jako každý jiný a mimo jiné oslabuje imunitu a zvyšuje náchylnost koně na infekce.
2. Zácpová kolika. Výzkumy prokázaly, že snížení příjmu vody často souvisí se zácpou. Střevní obsah musí mít dostatek tekutin, aby klouzal dále a nezablokoval střeva. Myslete na to, že kůň neonemocní zácpou den ze dne, tento proces trvá několik dní až týdnů. Pokud je kůň chronicky dehydratovaný delší dobu, rezervy tekutin v těle se sníží a vyvíjí se zácpa.
Prvním příznakem zácpy je menší množství suchého trusu, snížená chuť žrát a někdy i „otupělé“ chování. Později se může vyvinout kolika se vším všudy – a pořádná zácpa často končí na operačním stole!

Jak tedy dobré koně v zimě napájet?

Jakmile napadne sníh, spousta majitelů si přestane lámat hlavu s mrznoucí vodou v napáječkách či jiných nádobách; myslí si, že kůň se „napije“ sněhu (zní to přece tak přirozeně …). Jenže tak jednoduché to není. Kůň sice do sebe nějaký sníh dostane, když pod ním vyžírá zbylou trávu, ale rozhodně to nestačí pokrýt jeho potřebu tekutin. Pokud by se měl nasytit sněhem, musel by ho sežrat šestkrát více, než potřebuje vody v tekutém stavu. Kolik že litrů vody má zhruba kůň denně vypít? …
Pokud se chce majitel svědomitě starat o napájení koní v zimě, jeho první starostí by mělo být odstraňování ledu a zvýšení teploty nabízené vody. Možností je spousta, stačí se probrat internetem a nabídkou různých firem zabývajících se prodejem zemědělského vybavení. Namátkou můžu zmínit:
– vyhřívané automatické napáječky,
– vyhřívané nádoby na vodu,
– dobrá izolace nádoby s vodou, ideálně překrytí hladiny (aby nebyla voda ve styku se vzduchem), kdy na pití se nechá jen malý otvor,
– přidávání horké vody do nádoby (aby výsledně vznikla voda optimálně teplá),
– vkládání do pitné vody PET lahví naplněných horkou vodu (pitná voda se tím ohřeje a/nebo nebude chladnout tak rychle),
– umístění nádoby s vodou na slunce (voda chladne pomaleji, než ve stínu),
– proti zamrznutí vody pomůže do jisté míry plavající těžší míč (rozbije led tvořící se na hladině) …

Kupodivu ohřívání vody nemusí být až takový problém; koně totiž nepotřebují mít přístup k teplé vodě po celý den. Bylo zjištěno, že vypijí většinu své dávky zhruba během tří hodin po nakrmení nebo po naplnění nádoby. Pokud mají k dispozici vhodnou vodu po celý den, příjem tekutin už se příliš nezvýší. Zaveďte tedy takovou rutinu: dvakrát denně (nejlépe ráno a večer po nakrmení) odstraňte z nádoby veškerý led, nalijte novou vodu a případně přilijte i vodu horkou tak, aby výsledná teplota byla něco přes 10 °C (teplota vody by měla být taková, aby ani vám nedělalo problém ji vypít). Koně pijí méně přes noc, více přes teplejší den; pokud k nim chodíte příliš brzo ráno, dopřejte jim vodu teplejší, aby vydržela „přitažlivá“ několik hodin.

Chuť a ochotu koně se napít podporuje podávání soli – do jádra, jako liz nebo ve formě „bolusu“, kdy se asi 25 g soli rozpustí ve vodě a koni se podá stříkačkou do huby. Tuto možnost bych osobně nechala až pro případ, kdy selže vše ostatní (např. ohřívání vody) a kůň odmítá pít. Mnohem lepší variantou je však krmení šťavnatých krmiv. Jako příklad uvedu namáčené řepné řízky. Jsou výborným zdrojem dobře stravitelné vlákniny, která koni zajistí bezpečnou energii i „potravu“ pro střevní bakterie. Tím, že se podávají namáčené, zajistí přísun určitého množství vody. Alternativou je čerstvá řepa nebo třeba mrkev.
Ať už řešíte napájení koní v zimě tak či onak, sledujte přesně, kolik vody kůň vypil, abyste věděli, zda vám váš systém „funguje“; pokud je to stále málo, přejděte k jiným možnostem. V neposlední řadě však pravidelně kontrolujte hydratační stav koně:
1. trus má být vlhký a měkký,
2. slabiny nejsou vpadlé, kůň se chová živě,
3. CRT je nižší než 2–3 sekundy (zvedněte koni horní pysk, prstem zatlačte na dásně, a počítejte, za jak dlouho zrůžoví vzniklý bledý otisk),
4. nad lopatkou zvedněte kožní řasu – po puštění se má ihned vyhladit,
5. sliznice i rohovky jsou vlhké a lesklé.

Zima je krásná a zdravý kůň ji hravě zvládne venku. Byla by škoda, kdyby se dostal do zdravotních problémů jen proto, že majitelé hodí úplně vše „na přírodu“ a nepostarají se mu kromě dobrého krmení také o přísun vhodné vody.