Díl 2.: Zvláštnosti koňských zubů


Díl 2.: Zvláštnosti koňských zubů
obr. 1: Podélný řez dolní čelistí asi dvouletého koně na úrovni druhého řezáku (I2). a – zubní kořen s široce otevřeným kořenovým kanálkem; b – jamka. (Převzato z H. Wisdorf a kol.: Poraxisor
obr. 2: Preparát dolní čelisti asi dvouletého koně. id1–3 mléčné řezáky; I1 trvalé první řezáky tlačící na své mléčné předchůdce. (Převzato z H. Wisdorf a kol.: Poraxisorientierte Anatomie un
 obr. 3: Stoličky i s jejich kořeny. Vlevo: asi 2,5 letý kůň s korunkami mléčných premolárů (Pd2–4) a rostoucími trvalými premoláry (P2-4), tlačícími zespodu na své mléčné předchůdce, a trval
obr. 4: Stolička mladého (A) a starého (B) koně. (Převzato z W. Nusshag: Lehrbuch der Anatomie und Physiologie der Haustiere.)
obr. 5: Obrušování prvního řezáku I1, pohled zepředu (a), boční průřez (b) a pohled shora (c). d – jamka = vchlipka skloviny pokrytá tmavým cementem; e – hvězdička = dřeňová dutina vyplněná t
obr. 6: Sklon, délka a tvar řezáků s přibývajícím věkem koně. (Převzato z W. Nusshag: Lehrbuch der Anatomie und Physiologie der Haustiere.)
Obsah
  1. Prořezávání a výměna zubů podle H. Černý
  2. Zuby, které stále rostou
  3. Jak se koňské zuby přizpůsobily usilovnému žvýkání

Já známo, že koně, stejně jako lidi nebo jiní savci, mají za svůj život dvojí chrup. Jako první naroste hned po porodu či nějakou dobu po něm mléčný (dočasný), v období dospívání se pak nahradí trvalými zuby. Výjimkou jsou zadní stoličky (popřípadě vlčí zub), které se tvoří až jako trvalé.

Prořezávání a výměna zubů podle H. Černý

Veterinární anatomie pro studium a praxi
Zub Věk prořezávání
Mléčné řezákyi1
i2
i3
narození,
první dny 3–8
týdnů 5–9 měsíců
Trvalé řezákyI1
I2
I3
2,5–3 roky
3,5–4 roky
4,5–5 roků
Mléčné špičáky
Trvalé špičáky
c
C
(nemusejí se vždy prořezat)
4,5–5 roků
Mléčné premoláry
(přední stoličky)
p2
p3
p4
narození, první dny
narození, první dny
narození, první dny
Trvalé premoláryP1
P2
P3
P4
5–6 m (vlčí zub)
2,5–3 roky
2,5–3 roky
3,5–4 roky
Moláry (zadní stoličky)
pouze trvalé
M1
M2
M3
6–14 měsíců
2,5–3 roky (2,0–2,5 roku)*
3,5–4 roky
* Odlišné údaje uvedené v knize H. Wisdorf a kol.:
Poraxisorientierte Anatomie und Propädeutik des Pferdes

Jak je vidět, koním se prořezávají mléčné zuby okolo narození (nebo už před ním) a mléčný chrup je kompletní přibližně ve věku 9 měsíců. Výměna zubů pak probíhá od asi 2,5 do 5 let. Je zajímavé, že jako úplně první trvalý zub se koni prořeže M1, čili první molár. Jenže tím to nekončí; trvalé zuby se totiž s postupným věkem a žvýkáním opotřebovávají, obrušuje se jejich žvýkací plocha. Navíc následkem mírných pohybů zubů do stran se obrušují i jejich boční plochy a zvětšují se mezi nimi mezery. Obojí jsou fyziologické procesy, k nimž dochází nejen u koní. Vraťme se ale ještě k výměně zubů. Ta probíhá tak, že pod mléčným zubem se začíná tvořit trvalý. Roste do délky a brzy začne tlačit na kořen mléčného zubu. Tímto tlakem způsobí jeho „rozklad“, až z mléčného zubu zůstává pouze korunka, která upadne. Rostoucí zub je mimo jiné charakterizován tím, že jeho kořenový kanálek a otvor je široce otevřený a proto směrem dolů může přibývat zuboviny a zub se prodlužuje. (obr. 1, 2) Někdy se může stát, že zůstane zbylá korunka mléčného zubu zaklíněná o korunku zubu trvalého a „nejde jí“ vypadnout. Veterinář by ji měl co nejdříve odstranit, protože její přítomnost vadí normálnímu vývoji trvalého chrupu a překáží jeho pravidelnému obrušování. Pokud se dokonce otočí nebo nakloní, může zraňovat měkké tkáně dutiny ústní. Ale i normálně probíhající výměna zubů může vést k problémům s příjmem krmiva a žvýkáním, především u koní starých 2,5 roku, protože v tomto věku roste najednou hned 12 (16) nových zubů! Tento stav může samozřejmě ovlivnit i výkonnost a jezditelnost koní, především ve sportech, kde se s koňmi trénuje a závodí už tak časně (dostihy, některé westernové soutěže).

Zuby, které stále rostou

Býložravci mají zuby, které rostou výrazně delší dobu, než u šelem či všežravců, někdy dokonce po celý život. Je tomu tak proto, že rostliny jsou tuhé, těžko stravitelné a zuby se při jejich rozmělňování rychle obrušují. Pokud by nedorůstaly, velmi rychle by se zmenšily a brzy by přestaly plnit svoji funkci. Jejich majitel by tak zahynul hlady uprostřed bohaté zelené louky. Typickým příkladem trvale rostoucích zubů (tzv. hypselodontních) jsou řezáky hlodavců nebo zajíců, ale také kly prasat a slonů. Podobnou variantou jsou zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodontní), kam patří například stoličky či řezáky koňovitých, také stoličky přežvýkavců, hlodavců nebo slona. Tyto zuby nemají krček, sklovina pokrývá kromě poměrně malého kořene celý zub, ale netvoří úplně horní vrstvu. Je pokrytá cementem, proto zuby s prodlouženou dobou růstu nejsou bílé.

Jak se koňské zuby přizpůsobily usilovnému žvýkání

Kůň žvýká jedno sousto asi 25–50 sekund a vykoná přitom asi 30–60 žvýkacích pohybů. Na zpracování 1 kg sena potřebuje 30–45 minut, rozžvýkat 1 kg jádra mu trvá asi 10–20 minut. Přitom rozmělňuje sousto vždy jen na jedné straně a strany mění asi po 15–30 minutách. Koňské zuby jsou dokonale přizpůsobený k rozmělňování tuhé vláknité potravy. Pojďme si ještě jednou shrnout jejich základní vlastnosti:
1. Sklovina na žvýkacích plochách stoliček se vchlipuje do korunky jako vlnitý plech, takže zubu dodává velkou tvrdost. To se děje i u řezáků, kdy vchlipka skloviny vytváří známou jamku.
2. Pokud kůň žije přirozeným způsobem, čili přijímá velké množství píce a důkladně ji rozžvýkává, jeho zuby se i přes zpevnění sklovinou obrušují. Například řezáky se tak za rok zkrátí asi o 2 mm (této skutečnosti lze využít při určování věku koně). Stoličky se ročně obrousí dokonce o 4 mm. A právě z tohoto důvodu koňské zuby (krom špičáků a případného vlčího zubu) rostou poměrně dlouhou dobu. Zubovina u nich přibývá až do devíti let věku koně, zuby rostou do délky a toto intenzivní obrušování se tak vlastně vyrovná. Maximální délka trvalého řezáku je asi 7–8 cm a stoličky je pak přibližně 10 cm a samozřejmě většina zubu je „schovaná“ v čelisti. Totéž platí i pro řezáky. Jenže ani po devátém roce života se zuby koně nezbrousí až na dáseň. V té době začíná přibývat v zubním alveolu kostní tkáň, která alveol zmenšuje a zub postupně vytlačuje do dutiny ústní. Toto „vystrkování“ tak opět vyrovnává každoroční obrušování žvýkací plochy. Ve věku přibližně nad 25–30 let jsou však zuby již zbroušené „skoro na kořen“ a není co dále „vystrkovat“, jinými slovy, není ani čím žvýkat (obr. 3, 4). Staří koně proto mají často problémy se zpracováním sena (a někdy i trávy či jiné píce), přestože jejich chrup je jinak pravidelný a udržovaný.
Protože průřez zubu – především řezáku – není po celé délce stejný a zub je mírně zahnutý, s postupem času se následkem obrušování mění nejen tvar žvýkací plochy (čehož se mimo jiné využívá i pro určování věku koně), ale i úhel, který svírá horní a dolní oblouk řezáků navzájem (obr. 5, 6). Všechny tyto změny jsou jednou z příčin známých změn „vzhledu“ obličeje mladých a stárnoucích koní.
Obrušování koňských zubů – tedy spíš jeho poruchy – jsou jedny z velmi častých problémů, které mohou vážně narušit nejen pohodu a výživný stav koně, ale i jeho zdraví. Jak dochází k nepravidelnému obrušování zubů a co to s sebou přináší, si řekneme v příštím díle seriálu.

Pozn.: obr. 3: Stoličky i s jejich kořeny. Vlevo: asi 2,5 letý kůň s korunkami mléčných premolárů (Pd2–4) a rostoucími trvalými premoláry (P2-4), tlačícími zespodu na své mléčné předchůdce, a trvalými moláry již prořezanými (M1,2) a ještě neprořezanými (M3). Vpravo: asi 21letý kůň s trvalými stoličkami již výrazně kratšími, s uzavřenými kořeny a kostní tkání vyplněnými zubními lůžky. (Převzato z H. Wisdorf a kol.: Poraxisorientierte Anatomie und Propädeutik des Pferdes.)

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5