Kůň Kinských

Jsou nazýváni zlatým pokladem, okouzlují od 19. století svou jedinečnou barvou i výbornými sportovními výsledky, vyjímají se elegantně pod sedlem i v zápřeži. Pojmenování dostali podle chovatelů – šlechtického rodu Kinských.

Historie

Základem chovu byli koně rodiny Kinských, jejíž členové byli do hraběcí hodnosti povýšeni v roce 1628. Na přání Ferdinanda Kinského byl v letech 1721 až 1723 postaven nádherný barokní zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou – sídlo dostalo název podle první nejvýznamnější návštěvy, a to císaře Karla VI., korunovaného v roce 1723 na českého krále. Historie chovu koní Kinských je tak stará, jako historie rodu Kinských (sahá do 13. století), ale nejvýznamněji se do hipologie zapsalo 19. století. Již tehdy se na zdejších pastvinách rodili kromě hnědáků a ryzáků atraktivní zlatí koně. Šlo o teplokrevníky, jejichž zbarvení bylo buď zlaté s bílou hřívou (isabely, žluťáci), nebo zlaté s černými žíněmi a spodními částmi končetin (plaváci). Podle dochovaných pramenů založil v roce 1832 hřebčín a od roku 1836 vedl Octavián hrabě Kinský dokumentaci o původech chovaných koní. Nechal postavit vedle Chlumce nad Cidlinou hřebčín Ostrov (bylo mu pouhých devatenáct let!) a stal se organizátorem dostihového dění ve východních Čechách. V Anglii nakoupil velkou smečku foxhoundů a v roce 1836 uspořádal první parforsní hon v Čechách v anglickém stylu. Tato zábava se brzy stala u šlechticů velice populární a na hony vyráželi i několikrát týdně! Na chlumeckých loukách nechal zbudovat závodiště a o deset let později se zde konaly první dostihy podle anglických pravidel. Vítězem se stal – jak jinak – Octavián Kinský na žlutém hřebci Caesar. Stál také u zrodu našeho nejslavnějšího dostihu – Velké pardubické (1874). Cíl chovu byl tedy jasně dán – chov jezdeckých koní, kteří budou vhodní pro parforsní hony a také pro překážkové dostihy v typu huntera, s převažujícím typickým zlatým zbarvením. Za zakladatele chovu se považuje již zmíněný žlutý hřebec Caesar, z klisny Themby II, po hřebci Princ Djahur (anglický plnokrevník). V hřebčíně si velmi vážili dobrých klisen, proto ctili významné rodiny a jména hříbat začínala prvním písmenem své matky. Až dodnes žijí potomci rodin se jménem začínajícím na písmena N, J, Č, M, P, O.  Rodina N, založená polokrevnou klisnou Nancy, pokračující přes vnučku 27 Nedejse, světlou isabelou narozenou 1904. Tato rodina byla chována v původním typu až na některé výjimky, ke kterým patřil zejména hřebec 957 Notář po hannoverském hřebci Alarm, který se ale – především díky své plodnosti – zasloužil o udržení žlutého genu zejména ve východních Čechách. Z rodiny pochází celá řada výkonných dostihových koní, především vítězka VP Norma, hřebec Nezamysl, klisna Najada a další. Rodina J byla založena anglickou polokrevnou klisnou Hero I, pokračující klisnou Jitřenka isabelou, narozenou 1945 po otci Przedswit III. Pochází z ní mnoho koní s dobrou sportovní výkonností, kteří vynikali zejména ve všestrannosti (Jelena, Jalna, Jena a další). Příslušníci této rodiny se vyznačovali i odpovídajícím typem. Rodina Č, založená klisnou VČ 391 Čita po Cesar patří dnes k nejrozšířenějším. Z rodiny pochází plemenní hřebci 7 Marin lipský -1, 4218 Marin lipský -2, 23 Varin lipský, 155 Alarm lipský -2, 3262 Tuzex, 3261 Darex, 333 Almhirt týnský, 409 Garut humburský, 497 Div týnský, 525 Taarlo Kubišta -1 i 2712 Taarlo Kubišta -2. Rodina byla chována spíše v typu kombinovaném. Rodina M byla založena plavou klisnou Jiskra a pokračovala dcerami Jizera, Julka a Jitra, byla později označována M. Příslušníci rodiny jsou spíše v typu středně mohutných mnohostranně užitkových koní. Rodinu O založila A1/1 klisna Queen of Haerts, rodina pak byla silně ovlivněna anglickým polokrevným kmenem Furioso a v poslední době se podílí na rozšíření genové variability v barvě. Příslušníci této rodiny se vyznačují velmi dobrými užitkovými vlastnostmi, hřebec 556 DAF Ondráš je výkonným skokovým i drezurním koněm. Hříbě může být pojmenováno s přídomkem Kinský / Kinská pouze v případě, že je barvy isabela nebo plavák a matka je zapsána v HPK nebo PK. Jméno pak zní například Oriela Kinská.

Slavná dostihová minulost

Octavián Kinský neměl přímé potomky, proto se dědicem panství stal synovec Zdenko. Zlatí koně postupem času získávali významné úspěchy na dostihové dráze. Ve Velké pardubické zvítězili tito koně z chovu Kinských: Magyarád (Montbar – Mattina) dvakrát, v letech 1897 a 1900, Sláva (Meteor – Sakuntala) 1899, Pohanka (Nedbal – Piacensa) 1931, Norma (Delibab – Nepal) 1937 a Nestor (Div – Nensi) 1966, další se jí úspěšně účastnili (např. Čigýr, Neklan, Něva, Nevěsta, Norbert …). Obzvláště se proslavila klisna Norma – to, že vyhrála Velkou pardubickou, bylo samozřejmě skvělé, ale ona ji vyhrála s první (a dosud jedinou) ženou v sedle! Byla jí Lata (celým jménem Imaculata) Brandisová, neteř Octaviána. Lata se účastnila dámských dostihů, zkušenosti sbírala na chuchelské dráze, trénovala v Brandýse. Ve Velké poprvé jela v roce 1927, s Nevěstou skončily páté a byla to velká senzace! O tři roky později sedlala polokrevného hřebce Norberta a dokončila na krásném čtvrtém místě – davy opět jásaly. O rok později tato dvojice dosáhla na třetí místo a dokonce o pět délek porazila i vynikajícího kapitána Poplera. V roce 1933 sedlala Normu a získala další třetí místo, o rok později dokončila tato již velmi populární dvojice druhá – ale Latě stále chybělo vítězství. Opět se o něj pokoušela s Normou v roce 1935, ale po pádu dokončily až na pátém místě … Majitel klisny, Latin bratranec Zdenko Radslav Kinský, začal zvažovat, že buďto dá klisnu do chovu, nebo ji zapůjčí jinému jezdci, aby dosáhl na vysněné vítězství. Nakonec ale klisnu ještě jednou zapůjčil Latě, a tak tato dvojice opět stanula na startu Velké pardubické (psal se rok 1937) spolu s dalšími čtrnácti soupeři. Od startu se Lata držela špice, za Hadím příkopem pobídla Normu a odešly od soupeřů – za obrovského jásání diváků zvítězily o sedm délek! Červenobílé barvy Kinských tak po 32 letech dosáhly vytouženého vítězství!

Rok 1948 až současnost

Po roce 1948 byl chov žluťáků rodině Kinských vyvlastněn, z části bylo vytvořeno speciální sportovní stádo v kladrubském hřebčíně, části chovu se posléze věnoval chlumecký statek (tehdy Státní statek Chlumec nad Cidlinou). Zde došlo ke konsolidaci chovu, cílem bylo zachovat barvu i jezdecké vlastnosti koní. Státní statek byl v roce 1991 zrušen a chovu se ujal manželský pár Petr a Libuše Půlpánovi, kteří odkoupili od restituentů koně nebo restituční nároky a stali se majiteli chovného stáda Kinských. Bylo jim však jasné, že koně se musí uplatnit i na poli sportovním, protože jen atraktivní barva nestačí. Možná dnes leckoho překvapí, že plavý valach Grand Kinský s Libuší Půlpánovou st. byl několikanásobným šampiónem a mistrem ČR ve westernové drezuře (pleasure). Plemeník Polemik v sedle s Petrem Půlpánem se zase věnovali parkurům, nejproslulejší je však hnědý plemeník DAF Ondráš, jehož parkurová výkonnost byla ST a poté se stal veleúspěšným drezurním koněm, s nímž Libuše Půlpánová ml. získala výkonnost T v drezuře, účastnila se čtyř startů na mistrovství Evropy juniorů a mladých jezdců, získala několik mezinárodních umístění – 1. místo na otevřeném juniorském mistrovství Polska 2004 a Saska 2003, 1. místo na CDIO Poznaň 2003 v kategorii juniorů. V roce 2006 byla Libuše s Ondrášem nominována na finále světového poháru mladých jezdců v drezuře, kde obsadila desáté místo. Ačkoli se koním začalo dařit a návštěvníci je mohli vidět v plné kráse na několika Slavnostech koní Kinských, došlo nakonec k rozdílnosti názorů mezi majiteli pozemků a budov (rodinou Kinských) a rodinou Půlpánových, majiteli stáda. Část chovného stáda pak putovala do nového areálu v Hradišťku u Sadské, který vybudovali Půlpánovi, a druhá část byla odprodána do rukou soukromé osoby, což se již po několika měsících ukázalo jako ne šťastný krok. Dnes patří k větším chovům v podstatě hlavně Jezdecká škola Equus Kinsky v Hradišťku a Chov Ing. Leopolda Jelínka v Rosicích u Brna a mnoho menších či středně velkých chovatelů po celé České republice. V roce 1997 byli koně Kinští uznáni rázem českého teplokrevníka a 14. října 2005 byli uznáni Ministerstvem zemědělství jako samostatné plemeno. Současný Svaz chovatelů koní Kinských (SCHKK) eviduje v plemenné knize přibližně 200 chovných klisen a 11 plemenných hřebců.

Standard plemene

Cílem regeneračního procesu plemene koní Kinských je ušlechtilý teplokrevník vhodný především pro terénní jízdy, korektního zevnějšku s vyváženým pohybem, dobrými skokovými schopnostmi i velmi dobrým charakterem s převažující barvou isabel a plaváků a se zvyšujícím se podílem krve původních koní Kinských. Kůň Kinských je středního tělesného rámce s dobrými liniemi, přiměřeně kostnatý se suchým fundamentem bez zjevných i podmíněných genetických vad. Je využitelný pro rekreační ježdění včetně terénního (parforsní hony). KVH se pohybuje u hřebců mezi 162 až 168 cm, u klisen mezi 159 až 166 cm. Populace koní Kinských je sice menší, ale dostatečná, oproti českému teplokrevníkovi jsou to koně jemnější, v mnohostranně užitkovém typu. Žlutě a plavě zbarvených klisen je v HPK a PK 52,1 %, ryzích 40,6 % a hnědých 7,3 %. Kůň Kinský byl původně šlechtěn pro parforsní hony, později pro překážkové dostihy. Dnes nachází široké uplatnění ve všech obvyklých disciplínách jezdeckého sportu od drezurního ježdění přes skokové disciplíny až po uplatnění jako kůň pro rekreační ježdění a sport dětí. Vyznačuje se příjemným temperamentem, který je dán vyšším podílem anglického plnokrevníka.

Ke sportu i jako vzácný dar

Jak již bylo výše zmíněno, prvotním chovným cílem byl kůň s atraktivní barvou určený pro parforsní hony a překážkové dostihy. Dnes nachází uplatnění ve všech disciplínách jezdeckého sportu, radost dělá i rekreačním jezdcům, pro svou dobrou jezditelnost je vhodný i pro děti. Temperament má živý, ale je dobře ovladatelný a charakterní. Můžeme jej vidět na různých výstavách (v Pardubicích i v Lysé), každoročně pořádá SCHKK v Hradišťku národní přehlídku koní Kinských. Ačkoli je snahou chovatelů, aby se koně rodili s proslulým zlatým zbarvením, není to pravidlem. V chovu se vyskytují i ryzáci a hnědáci a v poměru k isabelám a plavákům je to 1 : 1. Jako dar („zlatý šperk“) královně matce k jejím stým narozeninám putovala do Anglie Johanka Kinská. Česká parforsní společnost (založená v roce 1995) uspořádala první poválečný hon právě v Chlumci nad Cidlinou – symbolický kruh se tím uzavřel.