Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Když jsem jela Coloradem … aneb jak se stát cowgirl
Sdílet:

Když jsem jela Coloradem … aneb jak se stát cowgirl

Koně
Všeobecné
Dopoledne jsme s Gabčou zůstaly doma samy. Jirka jel odvést Gretchen s koňmi, která se rozhodla jet s její sestrou Jinny na vyjížďku do lesů za Davidův kemp v horách. My mezitím trávíme čas u počítače a s pomocí internetu plánujeme cestu, na kterou za týden vyrážíme. Rozhodly jsme se totiž, vypůjčit si auto a strávit zbytek našeho pobytu v Americe cestováním. Nejvíce nás láká samozřejmě Grand Canyon v Arizoně, jízda na raftu po Coloradu, město hazardu Las Vegas, národní parky v Utahu a spousta dalších zajímavých míst.

Den dvacátý osmý – odjezd do hor za kovbojem, večerní párty
Po obědě jedeme Broncem (auto) do Davidova kempu, kde si stavíme stan na našem oblíbeném místečku. Kromě karavanu, přívěsu, ze kterého má Dave udělanou sedlovnu, a pár koní na pastvině, tu nikdo není. David je nejspíš někde v horách, kde shání dobytek, protože ani jeho truck s přepravníkem tu nejsou. Po chvíli přijela Georgia se svým přívěsem a čtyřmi koňmi. Georgia je Davidova dlouholetá kamarádka, o které nám už vyprávěl a která s námi další dny bude přehánět stáda dobytka. Zná trochu zdejší lesy a na koni je jako doma. Od celodenní jízdy v sedle jí neodradí ani úctyhodný věk – 75 let.


S Gabčou odjíždíme zpátky do Bayfieldu, kde čekáme na Jirku, až se s Gretchen vrátí z vyjížďky. Na odpoledne je totiž naplánovaná párty u Gretcheniných rodičů. Místo nich ale přijel Dave, který už má dneska v horách odpracováno, a tak nás na párty veze i s Lenkou a Dylenem (děti Jirky a Gretchen) on. Je tu spousta lidí, jídla i pití. Protože Jirka s Gretchen a její sestrou Jinny stále nedorazili, tak jim průběžně zkoušíme volat, jestli se něco nestalo. Teprve po setmění se Jinny dovolal její manžel a zjistil, že se ztratily v lese. Prý už ale našly správnou cestu a tak jedou pomalu k místu, kde na ně čeká Jirka s autem a přívěsem. Když jsme se přejedly různými dobrotami, odjíždíme s Davem do kempu a jdeme spát, abychom byly zítra čilé na velké shánění stád dobytka.



Den dvacátý devátý – shánění dobytka do corralů, přehánění stáda na zimní pastviny
Vstáváme ještě za tmy, v 6 hodin. Dnes totiž začíná velké stěhování dobytka z jedné strany hor na druhou. S pomocí dalších kovbojů (dobrovolníků, kteří většinou mají svou vlastní práci a pomáhat s dobytkem jedou spíše pro radost) musíme všechny krávy sehnat do corralů, postavených u cesty v lese, tam oddělit býky od krav a kulhavé krávy ošetřit. Potom se stádo požene dál do údolí na zimní pastviny. Zimní pastviny nejsou žádné travnaté ohrazené louky, ale je to les na druhé straně hor, kde je o něco více trávy, než kde byly krávy doposud.


Já vyrážím pochytat Davidovy koně na pastvinu a Gabča s Davem jedou autem hledat koně od Georgie, protože je včera nechala volně u cesty a oni přes noc někam odešli. Mezi tím, co jsme všechny koně našli, pochytali a nakrmili, nám Georgie udělala výbornou snídani. Po jídle odjíždíme autem s koňmi v přívěsu na hlavní stanoviště. Tam jsou již další kovbojové se svými koňmi, karavany a přívěsy a kolem jsou postaveny corraly pro dobytek, který sem budeme nahánět z celého okolí.


Já, Gabča, Georgia a Dave vyrážíme do lesů hledat krávy, ostatní se rozdělují do jiných směrů. Po pár mílích narážíme na stádečko asi osmi krav. Mám za úkol je sehnat dohromady a dohnat do corallů, zatímco zbytek skupiny pokračuje v pátrání po dalším dobytku. Po dlouhém přemlouvání krav, aby se držely pohromadě a šly opačným směrem, než měly původně v plánu, se mi nakonec podařilo stádečko přesvědčit. I tak se ale sem tam nějaké tele odpojí a utíká pryč. Dalo nám se Sannym (kůň na kterém jedu) dost práce, aby se stádo nerozprchlo a ještě k tomu pokračovalo správným směrem. Najednou se proti nám vyřítilo asi šestnáct krav, které žene jedna z kovbojek – prý taky do corralů. Vzhledem k tomu, že máme stejný cíl cesty, ale každá jedeme jiným směrem, se snažíme domluvit kudy dál. Nakonec jsme zvolily moji cestu, protože jsem si celkem jistá, že je to ten správný směr. Ukázalo se, že mám pravdu a u corralů už čekali kovbojové, kteří nám otevřeli ohrady a pomohli nahnat dobytek dovnitř.


Potom jezdím po okolí a hledám další zbloudilé krávy. Dave s Gabčou a Georgiou přihnali také početné stádečko. Před obědem už máme v corralech asi 240 krav s dvaceti telaty. Po sendviči s pivem, které máme nachystané v jednom z karavanů, vyrážíme přehnat celé stádo do údolí. S partou patnácti až dvaceti kovbojů ženeme kolem 500 kusů dobytka. Jedeme kolem jezera, kam jsme jezdili pro sůl, údolím, ve kterém stojí srub, kde jsme byli před týdnem, přes louku, kam rádi chodí elkové (jeleni) a dál za potok, kde jsme spravovali ohradu. Cesta se stádem trvá 2 až 3 hodiny. Uhlídat takový počet krav je náročné, protože místo, aby se držely při sobě, tak neustále utíkají od stáda do prudkých strání a my šplháme za nimi. Musíme jim nadběhnout, i když je porost často dost hustý a mezi stromy se těžko kličkuje, přeskákat ve svazích padlé kmeny, krávu nebo tele otočit a přihnat zpátky. Nejjednodušší práci mají jezdci, kteří stádo popohání zezadu. Terén je od krav již vyšlapaný a cesta celkem pohodlná. Naopak nejtěžší je jet po okrajích stáda, kde jsou většinou příkré a zarostlé srázy, které často končí potokem. Tento terén by byl obtížný i pro samotného pěšího člověka, natož se tudy hnát cvalem na koni. Znovu jsem si uvědomila, že bez klobouku, který chrání obličej při rychlé jízdě, bez chapsů, které chrání nohy před větvemi stromů, dlouhého rukávu a bez šporen (ostruhy), kterými se dá kůň rychleji a přesněji otočit či zrychlit, bych při téhle práci asi neuspěla. Také všichni ostatní kovbojové mají klobouky, košile, chapsy nebo chinks (kožené chrániče jen do půli lýtek) a šporny. Jsou tu jako dobrovolníci na pár dní, dokud nenajdeme a nepřeženeme všechen dobytek.


V sedm večer jsme teprve dorazili zpátky ke corralům. Po devíti hodinách v sedle si na chvíli sedáme k ohni a pochutnáváme si na mexické večeři, kterou nám mezitím připravilo dámské osazenstvo. Potom nakládáme koně a odjíždíme do kempu, kde si s Davem ještě tradičně dáváme horkou čokoládu s brandy a pak jdeme konečně spát.



Den třicátý – hledání krav v lesích, oddělování telat a býků
Dnes necháváme Davidovy koně odpočívat a bereme si Misty a Sáru vypůjčené od Gretchen. Sára ale tuší, že bude muset celý den nahánět dobytek, a tak nám trvá skoro hodinu, než jsme jí na velké pastvině odchytily. Koně od Georgie se přes noc opět vzdálili od kempu, tak je jel Dave na svém koni najít a přihnat zpět. Po snídani vyrážíme po cestě dál do hor, ale tentokrát ne na hlavní stanoviště ke corralům, kam jsme jeli včera, ale jinudy, o něco níž. Dave jel hledat zatoulané býky, kteří se nedrží ve skupinkách s kravami, ale žijí odděleně od stáda. Já s Gabčou, Georgiou a jejím synem Hankem vyrážíme hledat krávy na jinou stranu. Stádečko asi osmi krav, které jsme našli u jednoho potoka, ženeme s Gabčou do kopců směrem k hlavnímu stanovišti. Georgia s Hankem jeli dál a pokračují v pátrání po dobytku. Cestou potkáváme další skupinky krav, které přibíráme s sebou a po pár hodinách jízdy, těsně před corralem, jich máme 42 i s telaty.


Mezitím co obědváme sendviče, kovbojové odchytávají do lasa kulhavá telata a krávy a dávají jim injekčně antibiotika. Nejdříve se musí oddělit od ostatních na druhou stranu ohrady, kde je dva jezdci nalasují za rohy a zadní nohy a tele natáhnou. Potom přispěchají další chlapi, kteří je povalí na zem a zalehnou. Teleti se píchne injekce, odvážou se provazy a nechá se, aby vstalo. Matky telat jsou vždy poblíž a sledují co se s jejich potomkem děje, stejně tak telátka sledují, co ti zlí pánové provádí jejich matkám. Po oddělení býků se kovbojové vydávají s celým stádem stejným směrem, jak jsme je hnali včera.


Já s Gabčou, Davem, Georgiou a jedním pánem, kterého David oslovuje nově naučeným slovem, téměř po česku „Číšnik“ (roznášel nám oběd a pivo), vyrážíme hledat další krávy. První čtyřčlennou skupinku přesouvá Gabča ke corralům, my se rozdělujeme a já s Davem pokračujeme jiným směrem než Georgia s „Číšnikem“. Našli jsme skupinku krav, které hlídám, aby se nerozprchly, a Dave se jede podívat po nějakém býkovi, který se tu má údajně vyskytovat. Mezitím co se David snažil přihnat býka ke stádečku, jsem našla opodál další krávy, a tak jsem je připojila k těm našim. Potom stádo i s býkem ženeme ke corralům, ale posouváme se velice pomalu. Býci jsou totiž obecně líní a pomalejší a tenhle navíc dost kulhá, takže musíme krávy brzdit, aby jim stačil. Cestou začalo pršet, tak jsme si oblékli žluté pršipláště a pokračujeme dál. U jednoho jezírka potkáváme Gabču, která se k nám připojuje. Po hodině vytrvalého deště jsme už promoklé a zmrzlé, protože pláště, které máme půjčené od Davida, jsou už staré a tak se voda dostane až na chapsy, na rifle a mokro mám i v botách.


Po přehnání všech krav do corralů je potřeba oddělit jedno z telat od ostatních. Tohoto úkolu se ujímám já s Gabčou, protože si chceme vyzkoušet další práci opravdových kovbojů. Není to zase tak jednoduché, protože tele se usilovně snaží schovat za velké krávy a ty ho chrání. Nakonec se nám to ale povedlo a tele jsme zavřely do oddělené ohrádky. K večeru dojeli i ostatní, kteří přeháněli stádo na zimní pastviny. Půjčujeme si truck s přepravníkem i řidičem. Ten náš totiž zůstal na spodní cestě, pár hodin jízdy odtud. Koně nakládáme nasedlané a nauzděné jen tak na volno, protože ohlávky a vazáky zůstaly ve spodním autě. V kempu nám Georgia připravila večeři a po horké čokoládě s brandy zalézáme do stanu a vyčerpané, ale šťastné usínáme.


Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru