Domov pro koně Díl 6: Stáje aneb v prostoru je síla

Ne všichni chtějí – nebo mohou – mít koně držené v ustájení typu 24/7, čili celý den a noc, každý den v roce venku, pouze s přístřeškem. I když… ona není vlastně přesně dána hranice, co je „už“ stáj a co „ještě“ přístřešek. V případě otevřeného skupinového ustájení koně mají k dispozici prostor pod střechou, odkud volně odcházejí ven – nebo dovnitř. Jako kdyby měli přístřešek. Jen bude trochu bytelnější, možná více vybavený a bude se dát zavřít.

Ujasněme si proto na začátku, jaké budou základní rozdíly mezi přístřeškem a stájí. Přístřešek je jednoduchá stavba, která slouží venkovně chovaným koním ke krátkodobému ukrytí před nepřízní počasí. Může být přenosný i ukotvený v zemi, postavený z lehkých materiálů (například typ stanu) i poctivě zděný. Musí splňovat minimální rozměry (dle počtu a výšky koní), ale není nutné (není dobré) ho mít vůbec nějak vybavený. Snahou je, aby do něho koně chodili jen ve skutečně extrémním počasí.

Stáj je stavba opět z různého materiálu (většinou zděná či dřevěná), pevně ukotvená v zemi, tedy se stálým místem, kde se předpokládá, že koně budou trávit více času, než je nezbytně nutné pro ukrytí se před extrémy počasí. Mívá proto i nějaké vnitřní vybavení a dá se zavřít. Často je prostor, kde pobývají koně, propojen s dalšími „manipulačními“ prostory, například skladem krmiv, sedlovnou, klubovnou, jezdeckou halou apod.

Typů stájí je skutečně mnoho – pro koně nejpřirozenější život zajišťují stáje volné, kde žije pohromadě více koní najednou. Mohou být otevřené, čili koně mohou bez omezení chodit ven do výběhu nebo na pastvinu, mohou být uzavřené a koně se do venkovních prostor většinou přehánějí nebo vodí.

V našich podmínkách často vídáme stáje, které poskytují ustájení individuální. V nich má každý kůň svůj vlastní ohraničený prostor, což samozřejmě znamená omezení koňských přirozených potřeb. I tyto stáje mohou být otevřené do výběhů či na pastviny, kde pak budou koně trávit čas společně nebo může každý zvlášť chodit do individuálních výběhů, které spolu často sousedí. Nejčastěji pak vídáme stáje uzavřené s individuálními vnitřními (méně často venkovními) boxy, výjimečně se ještě najdou tzv. vazná stání (štonty). Pokud koně chodí z takové stáje do výběhů, musejí se tam individuálně vodit.

Jak velká má být stáj?

Protože se předpokládá, že ve stáji budou koně trávit více času, jsou na ni kladené přísnější požadavky než na jednoduchý přístřešek. Je nutné, aby koni poskytla dostatečný prostor, patřičně kvalitní vzduch, vhodný povrch, dostatek světla i psychických podnětů a aktivit. Bonusem je, pokud bude stáj dobře členěná, aby koni zajistila pohodlí a člověku usnadnila práci – které rozhodně nebude málo! O stáji si proto budeme povídat trochu déle a pro dnešní díl zůstaneme u rozměrů.

Koně potřebují kolem sebe prostor. Jsou to zvířata od přírody klaustrofobická a může se stát, že do těsné stáje nebudou chtít chodit nebo v ní budou ve stresu. Navíc se ve stísněných prostorách chovají často doslova jako slon v porcelánu a kromě poničení vnitřního zařízení si mohou také ublížit. Pokud mají ve stáji trávit nějaký čas, je třeba, aby zde našli dostatek místa k aspoň omezenému pohybu a samozřejmě k odpočinku. Ve skupinových stájích je pak dostatečný prostor ještě důležitější; každý jedinec musí mít možnost se ostatním vyhnout, musí mít zajištěn svůj individuální prostor, do kterého mu nebude chodit nikdo jiný. Je třeba počítat se vzájemnými interakcemi a k těm koně také potřebují více místa. Ne nadarmo jsou tato velká zvířata považována za prostorově velmi náročná. Proto jsou rozměry jejich životního prostoru vždy jednou z prvních věcí, na kterou je nutné se při budování nebo přestavování jejich ustájení dívat – a která se také posuzuje při hodnocení jejich welfare neboli pohody. Na prostoru pro koně prostě člověk nemůže šetřit – ani venku, ale ani uvnitř.

O tom, jak minimálně velký prostor má stáj každému jednomu koni poskytnout, mluví zcela konkrétně vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve své příloze 3 Další požadavky na prostory pro ustájení koní. Například pro ni pro dospělého teplokrevníka vysokého v kohoutku 160–170 cm je nutno zajistit:

– vazné stání dlouhé nejméně 2,85 m, široké 1,75 m a s přepážkou vysokou nejméně jeden a půl metru,

– krmné místo ve volném ustájení pak má být dlouhé 2,75 m a široké 0,75 m,

– individuální box o ploše minimálně 9 m2, přičemž žádná strana nesmí být kratší než 2,5 m (při krátkodobém ustájení smí být plocha zmenšena na 85 % z udaných rozměrů),

– pokud se jedná o koně chované ve skupině, pak potřebuje plochu tzv. skupinového boxu minimálně tak velkou, jakou by měl individuální box (čili při budování volné stáje musíte počítat s takovou plochou, jakou by zabraly individuální boxy pro všechny koně),

– v případě odpočinkové haly ve skupinovém ustájení je třeba počítat s 80 % plochy odpovídající individuálnímu boxu pro daného koně.

Tabulky s minimálními rozměry ustájení pro koně najdete například na stránce http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/100130008.html.

Bohužel naše paragrafy či jiné oficiální zdroje nám mnoho informací o dalších rozměrech a mírách ustájení pro koně nepodávají. Podrobnější je však německá směrnice, která vychází ze skutečně plošných a dlouholetých zkušeností jak individuálního, tak skupinového ustájení koní a je skutečně velmi inspirativní pro každého, kdo má s ustájením koní co do činění. Budujete-li nebo přestavujete-li ustájení pro koně, má smysl se nad doporučenými rozměry pozastavit a snažit se je dodržet. (Pozn.: Německá směrnice většinou neudává přesné míry, ale operuje s hůlkovou kohoutkovou výškou koně.)

Strop budovy určené pro koně nemá být níž, než je 1,5násobek a lépe 2násobek hůlkové kohoutkové výšky koně. V případě skupinového ustájení to má být až 2,5násobek, protože koně si mohou mezi sebou vyřizovat účty, stavět se na zadní, vyhazovat apod.

• Důležité je dodržet nejen plochu, ale i prostor – na 500 kg těžkého koně má připadat nejméně 30 m3. Nejde jen o zachování důležitých odstupů od dalších koní či předmětů, ale také o množství vzduchu, který koně spotřebovávají ve velké míře.

• Pokud se pro ohraničení boxu nebo malého výběhu pro koně používá elektrický ohradník, nesmí být takto ohraničená plocha pro jednoho koně menší než (2násobek kohoutkové výšky) 2 koně. Čili je třeba připočítat i to, že koně budou od elektřiny udržovat určitý odstup a o ten musejí mít svůj životní prostor zvětšený.

V mnoha stájích se používají k oddělení různých prostor mříže. Jsou vzdušné, světlé, koně na sebe vidí, cítí, mohou se navzájem dotýkat. Bohužel představují potenciální nebezpečí, pokud nejsou od sebe správně vzdálené: koně v nich mohou nechat nohu či hlavu a vážně se zranit. Německá směrnice proto doporučuje tyto rozměry mříží:

• Pokud používáme krmelce na seno s mřížemi místo stěn, pak by rozestup svislých tyčí neměl být větší než 5 cm. Samotné tyče musejí být dostatečně pevné, aby je koně neprokopli. Pokud jsou přítomná i hříbata, neměly by se krmelce s mřížemi vůbec používat. Jsou-li stěny krmelců plné, neměly by být umístěné výš, než je kohoutková výška koně, protože by nutily koně do nepřirozené a nezdravé polohy. Původní jesle na seno, které bývaly zavěšené pod stropem boxu, jsou zcela nevyhovující.

• U nás jsou zatím málo používané takové systémy krmení sena, kdy koně prostrkují hlavy mřížemi. Pokud se pro tento krmelec rozhodnete, mříže by od sebe měly být vzdálené asi 30 až 35 cm. Kůň jimi neprojde celý, ale na druhé straně se nestane, že by mu mezi mřížemi zůstala uvězněná hlava. Seno se pak dává na tzv. krmný stůl, který má být o 20 až 60 cm výš, než je podlaha, na níž kůň stojí.

• Obecně tedy dodržujte zásadu, že v případě použití mříží u dospělých koní mějte svislé tyče buď blíž než asi 5 cm, nebo naopak dál, a to pak nejméně asi 30 cm.

Vhodné rozměry je dobré věnovat i umístění žlabů a napáječek:

• Žlaby mají být umístěné do takové výšky, aby umožňovaly co nejpřirozenější krmení koní, tedy co nejblíže zemi. Německé směrnice doporučují výšku nepřekračující 0,3násobek kohoutkové výšky koně. Toto platí i pro umístění napáječky (lépe řečeno vodní hladiny v napáječce).

• Obdélníkové žlaby by měly mít rozměry 60–80×50 cm, trojúhelníkové by měly být aspoň 50 cm dlouhé.

• U skupinového ustájení se doporučuje mít 1 automatickou napáječku na maximálně 15 koní, jednu dlouhou žlabovou napáječku na 20 koní.

Pozornost je třeba věnovat nejen velikosti, ale také ohraničení boxů. Německé směrnice doporučují:

• Jednoduché oddělovací stěny mají být vyšší než 0,8násobek kohoutkové výšky koní, pokud jsou zamřížované, pak to bude až 1,3násobek.

• Svislé mříže ve stěnách boxů mají být silné 19–25 mm, vodorovné mříže 38–51 mm. Bude tak zajištěná potřebná pevnost a odolnost.

• Je-li rozdělovací stěna mezi boxy z prken z tvrdého dřeva, mají být silná asi 4 cm, pokud je z překližky, pak 2,5 cm. je třeba si uvědomit, že koně mohou do stěn kopat a prkno prorazit.

• Výška dveří do boxu má být vyšší než 1,4násobek kohoutkové výšky koně, šířka minimálně 1,2 m pro velkého koně a 1,1 m pro ponyho. Pokud se jedná o dělené dveře (např. ve venkovních boxech), dolní polovina má dosahovat 0,8násobku kohoutkové výšky.

Často se stává, že k problémům a zranění koní dochází ve stáji mimo boxy – ve stájových uličkách a průchodech. Zde je opět pár tipů na jejich rozměry:

• Každý průchod volného ustájení musí být tak malý, aby se do něho vešel jen jeden kůň (asi 80–90 cm) nebo naopak tak velký, aby se v něm dva koně navzájem bez problému vyhnuli (minimálně 1,8 m).

• Mají-li boxy dostatečně vysoké stěny a dveře, aby jimi koně nevykukovali ven, mají být stájové uličky široké 2 m pro malé koně a 2,5 m pro velké koně. Pokud jsou boxy částečně otevřené a koně tak mohou „koukat“ do uličky, ta musí být široká nejméně 2,5 m pro malé koně a 3 m pro velké koně. Hrozí nebezpečí, že kůň v boxu bude chtít kousnout procházejícího koně a je třeba dostatek místa v uličce, aby ho bylo možné obejít.

Toliko číselné údaje pro nejrůznější koňské stáje. Prostor a velikost však nejsou jediné důležité parametry stájí; zajímat nás bude i kvalita vzduchu a s ní větrání. O tom budeme psát v příštím díle.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře