Divocí koně přijeli do Milovic letos 28. ledna. Pocházejí z anglického Exmooru, kde žijí od nepaměti ve volné přírodě. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086 a patří k nejstarším záznamům o volně žijících koních v Evropě. Genetické výzkumy z posledních let ukázaly, že právě koně z Exmooru odpovídají svým vzhledem a zbarvením původním divokým koním Evropy.

Divocí koně si na prostředí v Milovicích dobře zvykají

Nejprve si klisny zvykají na středoevropské podmínky v aklimatizační ohradě. Koně se cítí v novém prostředí bezpečně, odpočívají vleže a využívají celý prostor ohrady, nikoli jen prostřední, relativně izolovanou část. Naučili se pít z napáječky, i když nepohrdnou ani vodou ze všudypřítomných kaluží, občas zavítají i do přístřešku se senem. Jsou velice zvědaví a každý nový předmět ve svém okolí dříve či později prozkoumají. Také proto byly na výběh umístěny informační tabule, které mají za cíl zabránit ohrožení zdraví klisen krmením či odhazováním odpadků přes plot.

Vědci velice pečlivě sledují, jak se vyvíjejí vztahy uvnitř skupiny. Krátce potom, co klisny opustily kamion, ochutnávaly první sousta mrazem spálené trávy a dokazovaly, že nejsou vybíravé. Naplnily tak očekávání, které jsme do nich vkládali, tedy že budou spásat i velmi nekvalitní porosty. Ač se navzájem znaly jen z poloviny, dodržovaly heslo „V jednotě je síla“ a pásly se pospolu. O dva dny později už se situace proměnila. V rámci Milovického stáda můžeme rozlišit dvě skupinky koní, které se většinu času pasou odděleně. Obě totiž pocházejí z různých míst Británie a dohromady se potkaly až v Čechách. Poté co pominul prvotní strach z neznámého prostředí, klisny se vrátily k rozdělení, na něž byly zvyklé. Mezi stády se teprve oťukávají, občas lze zahlédnout kopytní souboje či vyceněné zuby, ale aklimatizační ohrada je dostatečně velká aby koním dala prostor pro vzájemné poznávání a umožnila slabším včasný ústup, ke zraněním tedy nedochází. Koně si od výzkumníků udržují odstup. Je cílem, aby tomu tak bylo i nadále a koně si zachovali svou původní divokost.

Po sedmi týdnech aklimatizace ve dvouhektarové ohradě, byly klisny 21. března slavnostně vypuštěny na hlavní čtyřicetihektarovou pastvinu.

Čtrnáct klisen bude mít jen pro sebe

Zhruba čtyři dny dlouhou cestu měl za sebou v neděli 5. dubna sedmiletý hřebec jménem Northcroft Firestarter, který se připojil ke skupině čtrnácti klisen. Hřebec byl po dlouhé cestě viditelně unavený. Prvních několik minut v aklimatizační ohradě ho však zcela proměnilo. Z počátku v ohradě pobíhal, potom začal zaznamenávat přítomnost klisen. Za těmi zamířil zhruba po patnácti minutách. Tři klisny začaly hned od začátku projevovat o hřebce živý zájem a následovaly ho na každém kroku. Northcroft Firestarter také během několika minut začal do puntíku plnit svoji roli strážce stáda. Při každém pokusu skupinky několika klisen odpojit se od hlavního proudu, okamžitě zatoulané samice vyhledal a přivedl je zpět ke stádu.

Drsné námluvy

První dny námluv u divokých koní v Milovicích připomínají spíše scény z akčního filmu. Hřebec si totiž postupně musí vybojovat svoji pozici v rámci stáda. Díky své vytrvalosti se však již druhý den po příjezdu poprvé pářil se dvěma klisnami. Postupně se pářil se všemi klisnami, které se už začínají zakulacovat, takže příští rok na jaře můžeme na milovických pastvinách očekávat první hříbata divokých koní po několika staletích.

Kromě námluv pozorují etologové také další prvky v chování divokých koní. Ti se například snaží doplňovat minerály přirozenou cestou – olizují hlínu v místech, kde po terénních úpravách zůstala vyhrabaná zemina. Rovněž dávají přednost pití vody z přirozených kaluží před vodou z koryta.

Koně bude sledovat létající dron

S využitím nejmodernějších metod bude pokračovat vědecký program monitorující vliv pastvy divokých koní na unikátní stepi ve středočeských Milovicích. Odborníci začnou vzácnou lokalitu monitorovat pomocí dálkově řízeného bezpilotního letounu – takzvaného dronu.

Dron bude snímkovat současnou rezervaci, kde se pasou koně, i plochy, kam se bude pastva v dalších letech rozšiřovat. Ze vzduchu tak bude zmapován současný stav stepi.

Kromě mapování lokality se počítá s využitím dronu také k fotografování a filmování divokých koní. Vzniknou tak unikátní záběry zachycující stádo z ptačí perspektivy. Záběry využijí mimo jiné filmaři, kteří v současné době o divokých koních natáčejí dokumentární film pro Českou televizi.

Drony využívá například americká armáda v boji proti terorismu. Testuje je také zásilková služba Amazon, která by touto formou v budoucnu chtěla doručovat zásilky zákazníkům. V zahraničí vědci využívají drony například v Karibiku k monitorování korálových útesů. Společnost Bio Carbon Engineering zase pracuje na projektu využívajícího drony k mapování odlesněných území a jejich opětovnému zalesňování.

Divocí koně plní svůj úkol

Divocí koně mění přírodu k nepoznání. Hlavním úkolem divokých koní bylo zachránit místní step, která zarůstala křovinami a náletovými bylinami. Výsledky, které vědci očekávali až po několika letech, se přitom dostavili již po několika měsících.  Na místech, kde se ještě v zimě nacházela nekonečná záplava suché trávy, se v červenci modraly početné trsy silně ohroženého hořce křížatého. Hořec křížatý přitom patří k nejvzácnějším rostlinám milovické stepi a jeho místní populace je jednou z největších u nás. Záchrana tohoto mizejícího druhu je jedním z hlavních cílů projektu návratu divokých koní. Na rozdíl od domácích zvířat, divocí koně spásají především traviny, včetně agresivní třtiny křovištní, a nepožírají vzácné hořce, stejně jako většinu ostatních kvetoucích rostlin. Díky tomu v místní stepi znatelně přibývá nejen hořců, ale i dalších kvetoucích bylin, takže dříve jednotvárné vysoké trávníky se před očima mění v květnaté louky. Pastva zároveň výrazně tlumí zarůstání stepi křovinami a náletovými dřevinami.

Kromě květin se na pastvině objevil také zdejší nejvzácnější motýl, modrásek hořcový Rebelův a na mnoha hořcích již nakladl vajíčka. Hořec křížatý je jeho jedinou živnou rostlinou, bez níž se nedokáže rozmnožovat. Larvy modráska se nejdříve několik týdnů živí hořcem, poté však spadnou na zem, kde čekají, až je najdou mravenci a odnesou je do mraveniště. Zde housenky jeden až dva roky na mravencích parazitují, někdy dokonce požírají jejich vajíčka a larvy. Housenky totiž mravencům voní jako mravenčí larvy, takže je považují za své vlastní a krmí je. Dospělosti se přesto může dožít jen 10 až 20 procent motýlů. Modrásek, který vyleze z kukly uvnitř mraveniště však, na rozdíl od doby kdy byl larva, neumí mravence ošálit, takže jej hned po vykulení čeká závod o život. Nenajde-li rychle cestu z mraveniště, skončí v kusadlech mravenců. Kvůli své vazbě na stále vzácnější hořec křížatý a nezarostlá stanoviště je modrásek hořcový Rebelův v české přírodě vymírající, kriticky ohrožený motýl.

Na péči o divoké koně může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS krajina na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců.