Krmné doplňky, díl 4. – Minerály

Nejčastěji podávanými krmnými doplňky (a to nejen koním) jsou rozhodně produkty obsahující vitaminy a minerály. O vitaminech jsme si říkali minule, dnes si vysvětlíme, co to jsou minerály, proč je koním dáváme a jak je koňské tělo využívá.

Minerály nebo také minerální látky jsou z chemického hlediska anorganické látky – prvky nebo jejich sloučeniny. Na rozdíl od živin (cukry, tuky, bílkoviny) nenesou žádnou energii ani uhlík. Přestože jsou životně důležité, tělo si je nedokáže vyrobit, proto je musí přijímat s potravou.

Minerály jsou vlastně kameny. Jejich zdrojem je planeta Země, jejíž minerální plášť se postupně rozdrobuje na skály, kameny, písek, který je pak součástí půdy, nebo se rozpouští ve vodě (např. minerální vody). Z půdy a z vody dokážou jednotlivé minerály vstřebat rostliny a zabudovat je do svého těla, ať už do stonků, listů (píce – tráva, seno, jeteloviny), kořenů (okopaniny), nebo plodů a semen (obiloviny, luštěniny aj.). Společně s rostlinami se minerály dostávají do těl zvířat. Dalším způsobem, jak v přírodě zvířata získávají minerály, je požírání hlíny, olizování skal či pití vody, v níž jsou některé minerály rozpuštěné. Dravci získávají minerály v tělech své kořisti.

Minerály v těle koní

Minerály jsou tou nejmenší součástí denní krmné dávky koní (stačí jich do těla dodat několik gramů za den), přesto jsou životně důležité pro jejich tělesné funkce. Představují jen asi 4 % tělesné hmotnosti koně (30–35 % tvoří tuky, cukry a bílkoviny a 60 % voda). Bez nich však tělo nebude správně fungovat! Jsou potřebné například pro

– budování, opravu a udržování pevnosti kostí,

– přenášení kyslíku krví po celém těle,

– svalovou práci,

– fungování nervové soustavy (vznik a přenášení elektrických impulzů v nervových buňkách),

– udržení acidobazické rovnováhy v těle (tedy rovnováhy mezi kyselinami a zásadami),

– zajištění funkčnosti enzymů, což jsou látky, které vlastně pomáhají vyrábět a řídit naše tělo,

– zajištění vzniku a přenosu energie z cukrů a tuků, díky které vlastně „žijeme“,

– fungování hormonů, které pomáhají nervové soustavě řídit naše tělo,

– stavbu aminokyselin, které jsou základními „cihlami“ všech našich tkání.

Dá se říct, že v těle není jediná tkáň, které by se obešla bez celé řady různých minerálů. Živí tvorové by bez minerálů nežili.

Jaké známe minerály?

V současné době se uznává 14 základních prvků, které mají samostatně nebo v různých sloučeninách s jinými prvky prokazatelný a prozkoumaný účinek na živočišný organismus. Ty rozdělujeme do dvou skupin podle toho, v jakém množství je třeba je denně s potravou dodat.

1. Makroprvky

Jsou to prvky, které je nutné zvířeti dodávat v gramech za den, popřípadě představují procentuální podíl (čili setiny) v denní krmné dávce. Patří k nim

– vápník,

– fosfor,

– hořčík,

– sodík,

– draslík,

– chlor (v podobě chloridů),

– síra.

2. Mikroprvky

Tyto prvky, zvané také stopové, jsou potřebné ve výrazně menším množství, za den jen několik miligramů. Patří k nim

– kobalt,

– měď,

– jod,

– železo,

– mangan,

– selen,

– zinek.

3. Další (stopové) prvky

Existují i další prvky, které mají pro těla zvířat určitý význam a lze je najít v potravě. Nespadají ani do jedné z výše uvedených skupin, protože se stále ještě neví, jaký přesný účinek na tělo mají a jaká je jejich potřebná dávka (pokud nějaká je) nebo jak by se projevil jejich nedostatek. Předpokládá se, že pokud kůň přijímá normální množství krmiva, je jejich přísun dostatečný. Jedná se především o tyto prvky:

– chrom,

– fluor,

– křemík,

– vanad,

– nikl,

– bor aj.

Kolik minerálů koním dodávat?

Zdá se to být jednoduché: koni sestavíme krmnou dávku, aby měl dostatek vlákniny, energie a bílkovin, podíváme se do tabulek, kolik kterých minerálů obsahuje které krmivo, a pokud by byl nedostatek, zbylé minerály dodáme v podobě nějakého minerálního krmného doplňku. Nebo ještě lépe: koupíme doplněk, který by měl „pasovat“ k naší krmné dávce (například k senu a ovsu). To je ale šedá teorie; praxe je mnohem pestřejší!

V první řadě je třeba si uvědomit, že to, kolik kterého minerálu obsahuje které krmivo, je velmi proměnlivé. Záleží na tom, kde potrava vyrostla – kolik bylo kterých minerálů v půdě, kde vyrůstala – záleží také na druhu rostliny, na stavu zralosti v době její sklizně a také na podmínkách při sklizni. Obsah minerálů v rostlinné potravě je tedy místo od místa, ale i rok od roku jiný. Nelze se proto dívat na krmivářské tabulky, není ani možné vybrat si „vhodný“ univerzální minerální doplněk.

Kromě toho je třeba si uvědomovat, že v technicky vyspělých oblastech klesá kvalita půdy. Mizí z ní minerály, takže se – logicky – nedostanou ani do rostlin v množství, na které jsme byli zvyklí dříve. Příčinou je vyčerpanost půdy, pesticidy, znečištěné ovzduší, transport potravin, nevhodná skladba plodin na polích, půdní eroze a mnohé jiné faktory. Pro zajímavost uvádím tabulku obsahu některých minerálů v některých potravinách v letech 1985, 1996 a 2002 (zdroj: farmaceutická firma Geigy, výživové laboratoře Karlsruhe):

Potravina	Prvek	1985	1996	2002
Brokolice	Vápník	103	33	28
Fazole	Vápník	56	34	22
	Hořčík	26	22	18
Brambory	Vápník	14	4	3
	Hořčík	27	18	14
Mrkev	Vápník	37	31	28
	Hořčík	21	9	6
Špenát	Hořčík	62	19	15
Banány	Vápník	8	7	7
	Hořčík	31	27	24
Jahody	Vápník	21	18	12

Nedostatek minerálů je dnes ožehavým tématem nejen ve výživě koní, ale i jiných zvířat a samozřejmě lidí. A pozor! Nejedná se jen o nedostatek. Některé minerály mohou škodit v nadbytku, a navíc je kromě absolutního množství v těle důležitý i vzájemný poměr některých prvků, například vápník:fosfor, železo:měď:zinek, sodík:draslík. Pokud je totiž některého z nich víc, může se stát, že to omezí přísun či zpracování nebo využití toho druhého minerálu.

Jak zajistit koním správný přísun minerálů?

Většina majitelů koní kupuje svým koním pod vlivem reklamy nebo „intuitivní potřeby podobat se kamarádům ze stáje“ minerální doplňky podle ceny či značky a často je „baj očko“ přisypávají do žlabu bez ohledu na to, jaké krmivo tam je. Nikdy tak nevědí, jestli jejich kůň nebude mít některého z minerálů nedostatek, nadbytek, či nepoměr, což se z dlouhodobého hlediska může projevit na jeho výkonnosti a zdraví. K doplňování minerálů je proto dobré postavit se zodpovědněji.

Jednou z možností je kupovat komerčně vyráběné krmné směsi (tzv. „granule“ či správně pelety nebo müsli), které se krmí k píci a už obsahují v minimálních potřebných dávkách všechny potřebné minerály. Minimální dávka minerálů v potravě má totiž často stejný efekt, jako maximální dávka, takže tím šetříme peníze a také předejdeme případnému předávkování (když se přičtou i nezjištěné minerály v seně).

V některých situacích však musí majitel sáhnout po minerálních krmných doplňcích, tedy přípravcích, které bude v přesném množství koni dávkovat do žlabu. Jedná se především o situace, kdy je kůň pouze na pastvě, kdy je mu zkrmováno méně komerční krmné směsi, než je výrobcem doporučeno, nebo kdy je kůň krmen statkovými krmivy (majitel si míchá krmení sám z dostupných plodin). Ideální pak je, když si nechá udělat rozbor svých statkových krmiv (včetně sena či trávy) a pak si buď zvolí nejvhodnější komerční minerální doplněk, nebo si nechá namíchat nějaký doslova „na míru“. Lze také provést rozbor krve koně a zjistit případný nedostatek minerálů přímo v těle.

Poslední možností, dnes velmi oblíbenou, je podávání minerálů formou lizu, tedy prášku, pelet či bloků (kostek), které mají koně volně k dispozici a sami si rozhodují, kolik si „nalížou“. To je velmi nepřesné a nespolehlivé, proto proběhla celá řada výzkumů o tom, jak minerální lizy koním předkládat, v jaké podobě a s jakými úpravami, aby bylo zajištěné, že si koně za den „nalížou“ přesně tolik minerálů, kolik potřebují.

Bylo například zjištěné, že koně pozřou více minerálů v sypké podobě než jako tvrdou kostku. Poměrně dobře „lízali“ i měkké minerální bloky. Vhodné je také umístit liz na místo, kde se koně ve skupině zdržují větší část dne. Určitě je třeba liz zajistit tak, aby na něj nepršelo a aby se nedostal na zem, protože by se minerály smývaly do půdy. Vhodné jsou různé držáky zajištěné stříškou. Koně jsou mlsní a příjem minerálního lizu výrazně zvýší vhodné ochucení, například kuchyňskou solí nebo melasou. Záleží i na čerstvosti lizu – koně mají radši „čerstvé minerály“.

Nemyslete si, že koně „poznají“, jestli jim nějaký minerál chybí! To není vůbec pravda. Proto je na vás, abyste měli jasný přehled, kolik minerálů koně denně dostávají, a případně toto množství upravili podle současných poznatků o správném dávkování. K tomu je v první řadě třeba znát obsah minerálů v lizu a za druhé vědět, kolik toho koně denně slížou; vážení lizu by proto mělo být samozřejmostí. Jakmile vychytáte nejvhodnější výrobek, nejlepší příchuť a ideální umístění lizu, můžete si být aspoň trochu jistí, že koně dostanou tolik minerálů, kolik potřebují. Jinak je lepší použít denně odměřená množství minerálního doplňku přímo do žlabu či kyblíčku.

Není minerálka jako minerálka

Ať už koni podáváme mineralizovanou krmnou směs, minerální krmný doplněk, nebo minerální liz, důležité je také to, v jaké podobě se v něm jednotlivé minerály (rozuměj prvky) nacházejí. V jakých sloučeninách jsou vázané. To totiž ovlivní, jak se dostanou skrze střevní stěnu do krve, aby mohly být v těle využité; jak se vstřebají (absorbují). Některé sloučeniny totiž procházejí ze střev do krve lépe než jiné. Absorpce minerálů (která se zjišťuje zhruba tím, že se zjistí množství minerálu v trusu a srovná se s množstvím v pozřené potravě), může být ovlivněná i dalšími faktory, jako jsou množství dalších živin v krmné dávce (tuků, stravitelné vlákniny a vitaminů) či pH střev (ovlivňuje rozpustnost minerálů).

Obecně platí, že se často (ale ne vždy!) lépe vstřebají organické (rostlinné) sloučeniny než anorganické. U některých minerálů lze výrazně zvýšit vstřebávání chelátováním, což je proces zapojení minerálů ke dvěma nebo více aminokyselinám, s nimiž vytvoří stabilní biochemické sloučeniny, které mohou být metabolizované až o 300–500 % účinněji než jejich anorganické podoby. Ale ani to neplatí pro všechny minerály.

Protože každý z minerálů má jiné vlastnosti, pokusím se je v následujícím díle seriálu jednotlivě představit, vysvětlit, k čemu v těle slouží a jak je vhodné je koním podávat, pokud je to vůbec nutné.

Zdroje informací:

TheHorse.com

Webové stránky ministerstva zemědělství a lesnictví Alberty

Webové stránky University Minnesota