Vlastní kůň, díl 3: Na návštěvě u prodávajícího

Vlastní kůň, díl 3: Na návštěvě u prodávajícího
Vlastní kůň, díl 3: Na návštěvě u prodávajícího
Stará verze průkazu koně, průkaz otevřený na stránce, kde jsou uvedeni majitelé koně.
Nová verze průkazu koně, průkaz otevřený na stránce, kde je popis koně důležitý pro identifikaci.
Obsah
  1. 1. Nespěchejte
  2. 2. Nejezděte sami
  3. 3. Nevěřte jen slovům, chtějte i „činy“
  4. 4. Nebojte se ptát a vyzvídat
  5. 5. Nekupujte koně bez platných „papírů“
  6. 6. Neupněte se na jednoho koně
  7. 7. Neberte koně hned

4. Nebojte se ptát a vyzvídat

Nebojte se ptát, nejen prodávajícího, ale všech, které potkáte; naopak od těch možná dostanete dost zajímavých informací. Všechny získané informace si poskládejte do jednoho obrazu – střípek po střípku. Protože ani cizí lidi nemusí mít pravdu – vždy jejich názor berte jako úhel pohledu.

5. Nekupujte koně bez platných „papírů“

Pokud se vám kůň pozdává, chtějte po prodávajícím ještě jednu věc: papíry. Pokud chcete koně kupovat, musíte ho koupit od jeho skutečného majitele, čili musíte mít jasný důkaz, kdo je jeho majitel. Tím důkazem je kupní smlouva. Kromě toho každý kůň musí mít u sebe průkaz, tzv. „modrý průkaz“ průkaz (i když barvy mohou být i jiné), a to originál, nikoli jen okopírované stránky. Je to jako občanka, dokladuje to, že kůň je zaevidovaný v Ústřední evidenci koní, což je povinné ze zákona. Nechejte si proto ukázat originál kupní smlouvy a originál tohoto průkazu. Porovnejte, zda je na obou zapsaný stejný majitel a zda jsou oba vystavené na stejného koně (stejné jméno, stejný popis či jiné určení totožnosti). 

Pokud prodávající nebo ten, kdo s vámi komunikuje, není majitel, chtějte mluvit s majitelem nebo požadujte ne příliš starou a řádně podepsanou plnou moc ve věci předvedení a prodeje koně. Nebyli byste první, kdo by nevědomky koupil kradeného koně!

Na smlouvě i průkazu si důkladně pročtěte totožnost koně a porovnejte ji s totožností předváděného zvířete. Bohužel se stále stává, že podvodníci prodávají úplně jiného koně, než mají v papírech. Totožnost lze zjistit na základě grafického a slovního popisu zvířete (tedy přesně zakreslené a popsané barevné odznaky, víry či jiné nápadné znaky na těle koně). Někteří koně mají výžehy a od roku 2016 i mikročipy. (O označování koní viz http://www.uek.cz/ch_oznacovani.htm.) Pokud se jedná o koně, který nemá čip ani výžeh a nelze ho dobře identifikovat ani na základě popisu (např. je běžné barvy bez odznaků), musíte si dát dobrý pozor, zda prodávajícímu věřit nebo ne.

Pokud se stane, že prodávající nemá k předložení smlouvy a průkaz, nevěřte žádným jeho řečem; nevěřte, že je to nutné jen pro „papírové“ koně, nevěřte, že průkaz musí být u majitele a ne u ustajovatele, nevěřte, že mu průkaz nevrátili z Ústřední evidence koní, nevěřte, že to není nutné… Nevěřte ani žádné výmluvě, že v průkazu je jiné jméno majitele než na smlouvě, popřípadě že kůň v kupní smlouvě má jiné jméno, než v průkazu. Vždy to zavání podvodem a vy se můžete dostat do velmi nepříjemné situace. Pokud nesedí cokoli v papírech, dejte od koně ruce pryč.

Pokud kupujete „koně s původem“, nebo chovného či sportovního koně, budete jistě chtít ještě více papírů: licence, různá genetická vyšetření na původ či dědičné nemoci, na barvu apod. Nejlepší bude kontaktovat příslušný chovatelský svaz nebo sportovní organizaci, abyste zjistili, co vše by vám měl prodávající ukázat; nebo mějte s sebou patřičně znalou osobu.

6. Neupněte se na jednoho koně

Projeďte si více koní, abyste mohli porovnat. Může se stát, že vás uchvátí jediný detail na jednom koni – třeba „krásný veliký vočička“ nebo vzácná barva či mazlivá povaha v boxe v podobě pokládání nebo otírání si hlavy o rameno – ale vše ostatní bude říkat, že ten kůň opravdu není pro vás to pravé ořechové. Popřípadě to bude říkat osoba, která jede jako zkušenější poradce s vámi. Poslechněte ji! Navštivte a vyzkoušejte si poctivě více koní a porovnávejte je, je možné, že i jiný kůň bude mít „krásný vočička“ a přitom bude pro vás vhodnější třeba i z jezdeckého hlediska. Hodně lidí se trápí se svým novým koněm (a on s nimi!) jen proto, že „vybírali srdcem“ a ne rozumem. Ano, když přeskočí mezi kupujícím a nabízeným koněm jiskra, je to dobré, dokonce důležité, ale samotná jiskra oheň vzájemné harmonie nezapálí, pokud nebudete přikládat správnými polínky.

7. Neberte koně hned

Pokud návštěva prodávaného koně probíhá k vaší spokojenosti a je po všech stránkách vše v pořádku, pokud jste si s koněm „sedli“, ještě chvíli nespěchejte a domluvte si další návštěvu, tentokrát ideálně i s veterinářem (a třeba už i s vozíkem na koně). Opět se nenechejte zviklat, že prodávající spěchá, že má dalšího zájemce, že má svého veterináře… To vše zase zavání možným průšvihem až podvodem. Domluvte si tedy další návštěvu, nezaujatého veterináře, přepravce a na koně přijedete podruhé. A o tom, jak má vypadat veterinární prohlídka koně a proč ji dělat, si řekneme v dalším díle. 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Autor textu MVDr. Dominika Švehlová
Autoři fotografií MVDr. Dominika Švehlová , zdroj: Shutterstock

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře