Francouzský beran (FB)

Obsah
  1. Barevné varianty
  2. Charakteristika
  3. Chov

Při pohledu na návštěvníky, kteří navštěvují výstavy králíků, může chovatel beranů pozorovat údiv, co to vlastně je za králíka. Králík FB je zařazen na začátku každé výstavy a udivuje návštěvníka svou velikostí a mohutností, ale hlavně dolů svěšenýma ušima. FB byl dříve označován beranem velkým. Snad podle zařazení v kategorii plemen velkých.

Barevné varianty

Toto plemeno bývá nejčastěji chováno v barvě divoce zbarvené (barva zajíce) ale i železité, a černé, kdy se tyto barvy navzájem kombinují pro zlepšení zbarvení. K vidění jsou také berani bílí červenoocí, modroocí ,madagaskarově zbarvení, strakatí v různém zbarvení. Strakatost beranů tvoří strakatost plášťová, na rozdíl od strakatosti např. českého strakáče. Ojediněle je v zahraničí možné vidět i berany v barvě žluté. Podobná situace je v našich chovech. Na loňské národní výstavě mláďat byla vystavena jedna kolekce v průměrné kvalitě chovatelky Macalíkové z Tuřan.

Ten, kdo se rozhodne pro chov tohoto berana, musí počítat nejen s vyšší cenou chovných zvířat, ale také se značnou spotřebou krmiva. Ta souvisí s kvalitou a hlavně cenou, která bude větší než u plemen malých. A beran až na vyjímky je stále při chuti. Také maso z poražených králíků má poměrně dlouhou svalovinu.

Charakteristika

Minimální hmotnost FB musí být 5kg, ale horní hmotnostní limit není stanoven. A tak jsem viděl ve SRN berany o hmotnosti přes 7 kg. Za ideál považují naši chovatelé hmotnost přes šest kg. Tvar berana musí splňovat náročná kriteria. Pro zavalité tělo by neměly být vidět jakékoli kosti, ať jde o byť jen nepatrné kyčelní kosti, či vystouplé lopatky.

Silné hrudní končetiny a tělo “bez krku” se širokým hrudníkem, na kterém je velmi široká a klabonosá hlava. Na hlavě musí být tzv. korunky (kořeny uší) a uši jsou proto obráceny dolů. Tyto musí být zavěšeny v podobě podkovy. Nevětší problémy však bývají s délkou a rozpětím uší. Toto rozpětí by mělo být minimálně 38cm, za ideální rozpětí lze označit délku 41cm. Srst je poněkud delší-cca 4cm, ale má být hustá a pružná. Při rozfouknutí lze uvidět podsadu v barvě výchozího plemene. Zbarvení odpovídá barevnému rázu. Za velmi časté vady lze označit světlejší prsa, boky či pásky na hrudních končetinách u divokých a železitých. Naopak u beranů černých jsou to bílé chloupky v srsti, u žlutých potom bývá problémů více. Jde hlavně o často se vyskytující sazovitý závoj či chloupky na uších nebo na zádi. 

Problémy u tohoto rázu jsou i se zbarvením podsady. U strakáčů se navíc posuzuje plášť, kde jsou problémy skvrnek na lopatkách či chloupky v této partii. Plášť by neměl zasahovat vysoko a neměl by být “potrhaný”. Také hlava musí být zbarvena dle výchozího rázu a jen na čele musí být malá bílá lysinka. Prsa a hrudní končetiny jsou bílé. Drápy u barevných beranů jsou tmavé, u bílých potom bílé. U bílého rázu musí chovatel sledovat i bělost. Právě u většiny bílých plemen je zbarvení zažloutlé. Většinou chovatelé posuzovatelům vytýkají, že je až příliš často barva zažloutlá. Rozdíl však pozná chovatel sám již při rozfouknutí srsti, kde krycí barva bývá velmi často rozdílná od zbarvení podsady.

Chov

Samotný chov beranů není nijak náročný a králice jsou velmi dobrými matkami. Také vzrůstovost při značné spotřebě krmiva je dobrá, ale samotná “čistá” výtěžnost nedosahuje výtěžnosti malých plemen. Pro svou krásu a obdiv návštěvníků stojí chov francouzského berana za to.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu Milan Jedlička

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře