Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice – 2. část

Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice – 2. část
1,0 zakrslého červeného (Zčerv) z německé výstavy.
1,0 zakrslého stříbřitého modrého (ZSm) z evropské výstavy (Nitra, 2009).
1,0 zakrslého marburského (ZMa) z německé výstavy.
1,0 zakrslého havanovitého (Zhav) z německé výstavy.
0,1 zakrslého činčilového (Zči) s neucelenou barvou krycího chlupu na hřbetě (vlivem línaní).
1,0 zakrslého činčilového (Zči) z celostátní výstavy mladých králíků Březová u Sokolova (2008).
0,1 zakrslého železitého (Zžel). Německý import s výborným typem, srstí i barvou krycího chlupu.
Detail hlavy zakrslého železitého (Zžel). Optimální utváření.
Detail hlavy zakrslého činčilového (Zči). Optimální utváření.

V minulém čísle Fauny jsem uvedl první díl seriálu o zakrslých plemenech králíků. Tato skupina se těší popularitě jak u organizovaných chovatelů, tak i u laických chovatelů. Stručně jsem krátce shrnul historii zakrslých králíků a také genetiku zakrslosti u králíků, která je zajímavě geneticky podložena. V následujících dílech mého seriálu představím všechna u nás uznaná a rozšířená plemena zakrslých králíků a v díle posledním také cizokrajná plemena zakrslých králíků. Každý díl doprovodím svými vlastními ilustračními fotografiemi, aby si mohl čtenář adekvátní plemena představit, což považuji za nezbytné pro pochopení problematiky. V dnešním díle bude popsán hermelín a zakrslý barevný.

Plemena zakrslých králíků v ČR
V přiložené tabulce jsem shrnul u nás uznaná plemena zakrslých králíků. Zakrslý beran (ZB) je vyčleněn z jasného důvodu – u něj je velikost tělesného rámce (stejně jako u všech dalších „nezakrslých“ plemen králíků) dána jen kvantitativními geny – tj. ZB nemají zakrslost jako „praví“ zakrslí králíci. V jejich vrhu se nevyskytují žádné tři velikostní „formy“ mláďat. Každé plemeno králíků v krátkosti představím a uvedu jeho charakteristické rysy, rozšíření u nás, nejčastěji chované barevné rázy a také případně ještě související zajímavosti plemene.

Plemena zakrslých králíků v ČR
hermelín
(He)
zakrslý
barevný
(Z)
zakrslý
strakáč
(Zstr)
zakrslý
rex
(ZRex)
zakrslý
liščí
(ZLi)
zakrslý
saténový
(ZSa)
zakrslý beran (ZB) – není typickým zakrslým králíkem

1. Hermelín(He) - červenooký (Heč) a modrooký (Hem)
Toto původní zakrslé plemeno králíka se u nás chová od počátku 20. století. Vyšlechtěn byl patrně v Anglii z místních plemen a importů z kontinentu. V roce 1884 byl pro něj v Anglii vypracován standard pod názvem polský bílý (Polish Rabbit). To proto, že v té době byl obchod s bílými kožkami těchto králíků soustředěn v polském Lešně, kde se tyto kožešiny upravovaly na imitaci zimní kožešiny hranostaje (tato kožešina se nazývala hermelín). Tento Polish Rabbit měl však s dnešním hermelínem pramálo co společného, protože byl větší (asi 2 až 2,5 kg), útlejší a vyšší. V 90. letech 19. století byl Polish Rabbit dovezen do Německa, kde se plemeno prošlechtilo a odtud se rozšířilo i do ostatních zemí. Na našem území se poprvé objevil kolem let 1908–1909, kdy byl chován lidmi z „vyšší“ společnosti (právníci, notáři, šlechtici apod.).
V podstatě jsou přítomny dvě teorie vzniku hermelína a zakrslých králíků vůbec. Podle první teorie bylo plemeno vyšlechtěno postupnou selekcí z rámcově menších a menších jedinců králíků. Druhá teorie se naopak přiklání ke genetické mutaci, která vedla k zakrslému tělesnému rámci plemene. Této druhé hypotéze lze věřit asi více, protože i v současnosti je prokázán genetický vliv na zakrslost, která se dědí dle klasických mendelistických zákonů dědičnosti. Nicméně nevylučuji, že obě teorie něco do sebe mají a obě dvě mohly mít, v rozdílné míře, možná vliv na vyšlechtění plemene. Nicméně za majoritní podíl považuji genetickou mutaci. Původní vzhled hermelína je ten, že je totálním albínem, tj. má čistě bílou barvu srsti a nepigmentovanou (růžovou) duhovku. V roce 1919 byla vyšlechtěna v Německu také modrooká forma (či spíše ráz) hermelína. Ten je tzv. leucín, tj. jedinec s nepigmentovanou srstí, drápy, ale pigment se „udržel“ v duhovce oka, která je blankytně modrá s černou zornicí. Tyto dva rázy se u nás chovají dosud a stále jsou oblíbené. Vzhledem k tomu, že Hem je mladším plemenem než Heč, tak tento dlouho nebyl tolik typickým zakrslým králíkem. To platilo možná v minulém století, nicméně dnes si, jako chovatel a posuzovatel králíků, dovolím tvrdit, že tomu tak již není. Exteriérový rozdíl v typičnosti obou dvou rázů se již smazal a spíše bych řekl, že v současnosti jsou na tom lépe naopak hermelíni modroocí, což dokazují i jejich výsledky na posledních celostátních a speciálních výstavách. I co se týče oblíbenosti u chovatelské veřejnosti, jsou dnes na tom lépe Hem, protože sytá, modrá duhovka krásně kontrastuje s čistě bílou barvou srsti a, bohužel, ne každému se líbí Heč, který je čistě jen albín (mnoha lidem, zvláště začátečníkům, připomíná albinotické formy laboratorních zvířat, k čemuž má poměrně dost lidí určitou averzi). I tak jsou oba dva rázy komplexně u nás velmi populární a ze zakrslých králíků nejvíce prošlechtěné.
Nyní se chvíli zastavím u požadovaného exteriéru. Hmotnost již byla výše avizována – od 1,00 kg do 1,25 kg. Při vyšší hmotnosti (do 1,50 kg) jsou těmto jedincům odečítány body. Tvarové záležitosti jsou zcela stejné jako u dalších plemen. Ve své podstatě se jedná o to, že králíkovi nesmí nikdy po těle (zvláště na zádi) výrazněji prominovat kosti, tělo má být vhodně osvalené, končetiny rovné, kůže pevně upnutá a zevní genitálie správně vyvinuté a bez nějakých deformit. Typ, tj. třetí pozice na oceňovacím lístku králíka, je, jak já rád tvrdím, pozicí, která činí ze „zakrslíka“ právě „zakrslíka“. Trup zakrslého králíka má mít zakrslý tělesný rámec (vysoký vliv hmotnosti). Tělo je kratší, v celé délce široké a dobře osvalené s kratšími končetinami. Na hrudních končetinách má králík předvést výstavní postoj, který je u tohoto plemene požadován vysoký s výrazným tzv. kočičím nášlapem hrudních končetin. Hlava a uši (které jsou u normálně osrstěných albinotických a leucitických plemen se vzpřímenýma ušima hodnoceny odděleně v páté pozici) jsou samotným „gro“ těchto plemen. Hlava je přímo nasazena na trup, bez nějakého výraznějšího přechodu - krku. Hlava je krátká, kulatá a zejména u samců i s výraznými skráněmi a mírným klabonosem. Minimální šířka hlavy v čelní partii (mezi očima) by měla činit u samic minimálně 5,0 cm a u samců minimálně 5,5 cm. Měření se však provádí na výstavách jen ve sporadických případech. Uši jsou pevné struktury, nasazené těsně vedle sebe a tzv. lžičkovitě laterálně otevřené do stran. Jejich délka činí ideálně 5,0 až 5,5 cm s tím, že do 7,0 cm se jejich délka dá tolerovat srážkou bodů. Nad tuto hranici jsou zvířata již vyloučena z posuzování, protože daný jedinec není již žádoucí. Ve čtvrté pozici se hodnotí srst, která má být obecně hustá, pružná, vyrovnaná a přiměřeně dlouhá a s pouze určitým podílem tvrdších pesíků. Srst mezi ušima bývá mírně delší. Pátou pozici jsem shrnul výše. V šesté pozici je hodnocena barva krycího chlupu a podsady. V obou dvou případech má být čistě bílá (bez nažloutnutí, našednutí nebo obecně znečištění). Sedmá pozice není, jak já osobně velmi rád tvrdím, pravou exteriérovou pozicí. Zahrnuje zhodnocení péče vystavovatele o zvíře a následně stručně zhodnocení zdravotního stavu. Jsou to tedy vlivy vnější (vlivy prostředí), nikoliv vlivy vnitřní (genetické), tudíž je tato pozice plně odrazem ošetřování a péče vystavovatele o dané zvíře. Svoje principiální opodstatnění má, protože se již na výstavách snížil počet zanedbaných nebo dokonce nemocných králíků.

2. Zakrslý barevný (Z)
Zakrslý barevný není v podstatě nic jiného než hermelín „v barevném kabátě“. U nás existuje nepřeberné množství barevných a i kresebných rázů zakrslých králíků. Všechny byly vyšlechtěny původně z hermelína a z příslušného druhého „barevného“ výchozího plemene. Požadavky na exteriér zakrslých barevných králíků se shodují s požadavky na hermelína, což je poměrně logické. Přesto, zvláště u několika barevných nebo kresebných rázů, je doposud určitá exteriérová propast, která se týká zejména typu zvířat. Je na dalších letech a zejména na dalších importovaných zahraničních zvířatech, jak se jich exteriér zlepší a vyrovná obecně hermelínu. I tak ale velmi rád musím konstatovat, že většina barevných rázů je u nás velmi kvalitních. Je to však zásluha hlavně masivního importování králíků z Německa a jiných západních zemí, kde jsou původně „zakrslíci“ kvalitnější. Tyto importy byly v poslední dekádě nejintenzivnější, což jednoznačně mělo a má vliv na současnou kvalitu exteriéru našich (nejen) zakrslých plemen králíků. V současnosti u nás máme kvalitní chovy zejména zakrslých divoce zbarvených (Zdiv), černých (Zč), siamských žlutých (ZSiž), kuních hnědých (ZKuh), hototských bílých (ZHb). Pomalu se začínají, oproti minulým letům, zkvalitňovat také chovy zakrslých červených (Zčerv), modrých (Zm), železitých (Zžel) a také holandských černých (ZHoč). Zvláště posledně jmenovaní jsou chovatelskou „lahůdkou“ a jejich chov není rozhodně jednoduchý, zvláště pro nedostatek chovných zvířat.
Že máme u nás také opravdu špičkové chovy zakrslých králíků, ukázala počátkem tohoto roku evropská výstava zakrslých králíků v Utrechtu (NL), kde čeští a moravští chovatelé obsadili se svými svěřenci velmi zajímavá místa.
(Pokračování příště.)

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře