Králík havana (Ha)

Králík havanský patří k nejkrásnějším králíkům u nás chovaných. Na úvod ale musím konstatovat, že jeho chov je velice náročný - možná nejnáročnější vůbec. Sám jsem tyto králíky choval 17 roků a za určitých okolností bych je choval možná dodnes. Již teď slyším chovatele králíků strakáčů: on se zbláznil! Ne a hned to také vysvětlím. Pokud se totiž podíváme králici hned po porodu do hnízda, ihned je vidět jak se vrh povedl, zda jsou králíčata „kreslena“ a pokud ne, většina chovatelů králici ihned připustí. Žel chovatel havan, ale i jiných barevných plemen tuto možnost nemá. Musí tudíž čekat až králíci třikrát přelínají a dospějí do stáří alespoň šesti měsíců. Až v tomto stáří je možné králíka posoudit co se zbarvení a podsady týká.

Původ

Svému vzniku vděčí toto plemeno chovateli z Holandska. A jako novinka byl vystavován na 1. pražské výstavě, kde vzbudil velký zájem chovatelů. Plemeno se záhy hodně rozšířilo a patřilo mezi hodně vystavované králíky. To je ale daleká minulost. Dnes tento králík není k vidění často. Oni i samotní chovatelé tohoto králíka neradi vystavují v letní sezóně, protože jen krátké vystavení slunečnímu záření znehodnotí zbarvení srsti tak, že až další línání toto napraví. Proto je dobré tyto králíky dobře zastínit či lépe vystavovat v zimních měsících v halách.

Popis

Králík havanský jako plemeno střední o hmotnosti na deset bodů 3,5-4,25 kg je plemeno na chov nenáročný. Ve vrzích bývá 6-10 králíčat a vzrůstovost je dobrá. Sám jsem v roce 1971 ve svém chovu porovnával s plemenem NB. A při klasickém krmení bez granulí havany v ničem nezůstaly pozadu!

Při posuzování tohoto králíka na našich výstavách jsou co se tvaru týká vidět vady, které jsou běžné i u jiných plemen. Jde o klasické vystouplé hrboly kyčelních kostí, mírný prošlap hrudních končetin, ale více vady spojené s hrudní partií, jako jsou volné kůže na prsou či lalůčky. Potřebné je také zaměřit se na rozštěpy pyje, případně chybějící varle. S těmito se setkáváme stále častěji a bude nutné se na toto zaměřit.

V pozici třetí je vidět příliv importovaných zvířat, kde hlavně zavalitost a klenutost v přímé souvislosti se šířkou hlavy udělaly tohoto králíka králíkem a i v našich chovech jsou k vidění typický zvířata s téměř neznatelným krkem. Hodně se také zlepšila síla a postoj hrudních končetin. Délka uší je 11-12 cm při dobré zmasilosti.

Srst bývá poměrně solidní, až na běžné odchylky hustá s dobrým pesíkem. Také s její délkou nebývají problémy.

Zbarvení a  srst

Jak jsem již v úvodu naznačil, nejnáročnější je zbarvení králíka. Přesně popsat toto zbarvení je obtížné a také při pohledu do vzorníků je vždy definována jinak. Vzorník z roku 1966 uvádí: je svítivě čokoládově hnědá... r. 1973: tabákově tmavohnědá, r. 1986: sytě tmavohnědá..., stejně tak v dosud platném vzorníku. Tato barva musí být po celém těle rovnoměrná. Nesmí být promísena bílými chloupky. Oči jsou tmavě hnědé se světélkující panenkou. Zbarvení drápů je tmavé - rohovité. Jak jsem uvedl největší problémy jsou z udržením barvy srsti. Na toto zbarvení má vliv také čistota chovatelského zařízení, větrání, kde hlavně čpavek negativně působí na zrezivění srsti.

Podsada u tohoto králíka je modrá a musí zasahovat co nejhlouběji ke kůži. I zde jsou vidět odchylky, kdy tato bývá světlejší, někdy také zašedlá.

Chov

V zahraničí jsou chovány havany v různých zemích s nižší hmotností, od které se naši předchůdci odklonili. Nevím, zda to byl krok správným směrem. Vzpomenu-li na Brněnskou evropskou výstavu, kde bylo vystaveno na devadesát havan, kde aboslutní špičku předvedl chovatel Schurmann ze SRN je co dohánět. Právě jeho kolekce budila zaslouženou pozornost.

Přes nevelké rozšíření těchto králíků, jsou chovatelé sdruženi ve speciálním klubu, který sdružuje také chovatele králíka duryňského, aljašky a bílopesíkatého. Tento jsme založili již v roce 1971 (11.9.) v Újezdu u Brna. Již při založení se přihlásilo dvacet chovatelů těchto plemen. Je potěšitelné, že přes náročnost se chovateli stávají členové v produktivním věku, což je dobrý příslib i pro budoucnost.