Beranovitá plemena králíků u nás – III. Francouzský beran

Beranovitá plemena králíků u nás – III. Francouzský beran
obr. 1 – Detail výborné hlavy – šířka, klabonos (FB žlutý).
obr. 2 – FB divoce zbarvený s velmi dobrým tvarem a tělem.
obr. 3 – FB bílý červenooký – velmi dobrý tvar, typ a barva).
obr. 4 – FB strakáč modrý – plášťová kresba.
obr. 5 – FB strakáč žlutý – detail velmi dobré kresby hlavy.
obr. 6 – Typ FB asi z třicátých až čtyřicátých let 20. století.
obr. 7 – Trojbarevný beran bousovský – strakaté, zaniklé beranovité plemeno.
Obsah
  1. Stručná historie
  2. Zevnějšek
  3. Rozšíření v ČR
  4. Zajímavosti

Francouzský beran je velké plemeno králíka s mohutným tělem, výraznou hlavou s klabonosem a svěšenými ušními boltci podél skrání. Je to rozšířené beranovité plemeno pro čistokrevný chov – výstavní účely či jen domácí užitkové křížení za účelem masné produkce pro vlastní spotřebu.

Stručná historie

V rámci historie bych se u francouzského berana (FB) odkázal na předchozí číslo Fauny (3/2012), které pojednávalo o anglickém beranovi (AB). Obě plemena jsou si velmi blízká. S naprostou přesností však nedokážeme v současnosti říct, jestli první vznikl FB anebo AB. Literatura se různí, nicméně častěji je zmiňována ta varianta, že hrubý základ pro francouzského berana byl patrně dán vyšlechtěním z anglického berana. Šlechtění se odehrávalo přibližně v polovině 19. století v tehdejší Francii, kde se anglický beran křížil s neušlechtilými stájovými králíky. Tito kříženci se stali oblíbenými pro velmi dobré osvalení těla, především zádi a stehen. Předně to zapříčinilo, že se tito velcí beranovití králíci dostali i do tehdejšího Německa, kde právě došlo k postupnému „dotvoření“ francouzského berana do dnešní mohutné podoby s trvale svislýma ušima. Trvalo určitou dobu, než se i francouzský beran dočkal významu zvířete nejen na maso, ale i na výstavy. Hlavně se jednalo o mohutně vyvinuté laloky – zvláště u samic, které se cenily jako přednost zvířete, avšak pro výstavy byl tento stav nevhodný.

K nám byl FB importován již v roce 1873 a prvním doloženým chovatelem byl p. J. V. Mastný z Lomnice nad Popelkou. Velkou zásluhu na propagaci FB (a můžeme říct, že beranovitých plemen obecně) měl p. Bohuslav Folprecht z Dolního Bousova. Tehdy měli FB poněkud odlišnou stavbu těla a spíše plazivý pohyb. Na historické fotografii č. 6 je FB z příručky Ing. V. Kálala – ABC králikáře – králikářská abeceda (cca třicátá až čtyřicátá léta min stol). B. Folprecht dokonce ve třicátých letech vyšlechtil středně velkého beranovitého králíka se strakatostí – tzv. bousovského trojbarevného berana (viz historické foto č. 7 – čas. Rádce z Předmostí 7 / 1936, B. Folprecht). Kresba byla podobná tehdejšímu plzeňskému strakáči (bílý základ a na něm černo–žlutá skvrnitost). Plemeno však, bohužel, nedosáhlo rozšíření a zaniklo s odchodem p. Folprechta na věčnost. V počátku 20. století se u nás dokonce šlechtil FB s ruskou černou kresbou (jako ruský nebo kalifornský králík) – ten však také záhy zanikl.

Zevnějšek

Francouzský beran je plemeno velkého tělesného rámce s živou hmotností 5,5 kilogramu a více. Je tak největším beranovitým plemenem. V podstatě platí obecné pravidlo u velkých plemen – čím větší a těžší, tím lepší. Sám jsem viděl (zejména v zahraničí) FB s hmotností okolo sedmi či osmi kilogramů a vždy to je krásný pohled na tak majestátné zvíře. Tělo je delší, ale kompaktní a široké v hrudní i pánevní partii s pěkně zaoblenou zádí. Jako každé velké plemeno má i FB problémy s přerůstajícími laloky, hlavně u samic. Domnívám se, že ke každému velkému plemeni určitá „povolenost“ kůže a tvorba kožních řas asi v principu patří, nicméně takové zvíře má své místo předně v chovu a ne na výstavách. V současné době jsou FB u nás, ale zejména v zahraničí šlechtěni na minimální kožní řasy. Z neforemného velkého laloku (někdy i dvojitého) se tak selekcí stává jen menší lalůček nebo obecně volnější kůže na prsou. Další predilekčním místem pro hojné ukládání podkožního vaziva je záď, resp. dolní část stehna a okraje (olemování) břicha. Na první pohled se to jeví jako souvislá menší kožní řasa po stranách jedince. Hlava je mohutná, relativně kratší s výrazným klabonosem a široká v celém profilu (foto č. 1), přičemž u samic bývá stavba a výraznost poněkud jemnější. Rozpětí uší – tzv. závěs (měřeno přes hlavu) je 35 až 45 cm. Uši jsou silné struktury, lžičkovitě otevřené a jsou kolmo svěšené. V případě, že uší jsou situovány šikmo, hovoříme o tzv. šikmém závěsu. Otvory uší jsou přivráceny ke skráním. U kořene svěšených uší jsou výrazné palpovatelné hrboly – tzv. korunky. Končetiny jsou silné a králík na nich má na výstavě předvést ideálně polovysoký postoj. Rozhodně nemá králík na podložce jen ležet „jak placka“. Srst je normální – o délce asi 3,5 až 4 cm, hustá v podsadě a pružná. Barevná „škála“ patří snad mezi nejpestřejší v rámci celobarevných rázů, kreseb a strakatostí. Nejvíce se však chová jako divoce zbarvený (FBdiv – fotoč. 2), železitý (FBžel), bílý červenooký (FBbčo –  – foto č. 3). Méně pak jako madagaskarový (FBmad), modrý (FBm), černý (FBč) anebo žlutý (FBž). V zahraničí můžeme potkat u činčilového (FBči) anebo divoce modrého (FBdivm) či dokonce želvovinového (FBželv). V rámci kreseb v zahraničí existuje FB s ruskou černou kresbou (FBRč), ale velmi omezeně. Se strakatostmi je to poněkud bohatší. Je sice uznán jen anglický typ, resp. plášťový podtyp (viz minulý seriál ve Fauně), ale zato v neskutečném počtu barev. Existuje tak francouzský beran strakáč divoce zbarvený (FBstrdiv), strakáč modrý (FBstrm – foto č. 4) anebo třeba strakáč žlutý (FBstrž – foto č. 5).

Rozšíření v ČR

Plemeno je u nás oblíbené a pravidelně se s ním setkáváme na výstavách nižších, středních a vysokých stupňů. Na republikových akcích bývá často vystaveno okolo stovky či více zvířat v mnoha rázech. Plemeno je velmi plodné, samice jsou známé svojí dobrou mléčností a mateřským pudem. Ve vrhu bývá málokdy pod deset mladých. Vzhledem k velikosti je FB poměrně náročný na prostor (ideální je využít starší chlévy) a krmivovou základnu. Maso je s delšími vlákny. Někteří chovatelé beranovitých plemen se sdružují do Klubu chovatelů beranů. Kontaktní informace naleznete na www.cschdz.eu v sekci králíci – chovatelské kluby. Speciální výstavy Klubu se konají spolu se speciálními výstavami belgických obrů, belgických obrů albínů a německých obrovitých strakáčů v podzimní termínu v Kolíně – Štítarech. Na jednom místě tedy narazíme na skoro všechna velká plemena. Podobně jako asi všechna beranovitá plemena je většina FB spíše flegmatického temperamentu.

Díky dobrému osvalení zejména zadní části těla a stehen je plemeno (mimo čistokrevný chov na výstavy) známé i u tradičních (neorganizovaných) drobnochovů, kde se někdy užívá křížení s kalifornským nebo třeba burgundským králíkem. Z debat s chovateli vychází, že je to vhodné spojení, protože obě výchozí plemena jsou velmi dobře osvalena a předpokládá se kvalitní heterózní efekt (s rychlejším růstem kříženců než při čistokrevné plemenitbě FB).

Zajímavosti

Francouzský beran je znám svojí přirozenou vysokou plodností. Obvykle bývá ve vrhu jedenáct, dvanáct králíčat. Početní extrémy se blíží šestnácti i více kusům. V takovém případě je však vhodné provést přímo v hnízdě selekci a ideálně pak slabší kusy podložit samicím, které mají méně mláďat, aby byl vrh co nejvíce vyrovnaný. Velmi vysoký počet dává ideální možnost provést positivní výběr těch opravdu nejlepších jedinců k registraci a následně tetování a vystavování (z jednoho vrhu se smí zaregistrovat maximálně osm kusů).

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře