Kuní králík

Kuní králík
Kuní hnědý s velmi dobrou barvou krycího chlupu
Ideální kuní modrý
Kuní bílopesíkatý hnědý
Kuní bílopesíkatý modrý
Srovnání mláďat s kuním zbarvením – nahoře budoucí světlejší výstavní kuní, dole tmavý nevýstavní jedinec
Srovnání dvou kuních modrých – vpravo světlý výstavní králík, vlevo tmavý nevýstavní jedinec
Kuní modrý s ideální barvou krycího chlupu, detail světélkující zornice
Kuní pruh na hřbetě
Světlejší zrcadlo na čele
Nevyrovnaná, narezlá barva krycího chlupu je častou vadou u kuního zbarvení.

Jen málo celobarevných plemen králíků má v rámci svého genofondu tak proměnlivé zbarvení, jako mají kuní králíci. Ideální kuní zbarvení vhodné pro výstavní činnost je pouze několik týdnů během celého roku. Přestože je u králíků obecně notoricky známé především jarní a pak podzimní línání, určitá menší výměna srsti probíhá během celého roku. U plemen s jednolitou barvou (bílá, černá apod.) je tato výměna srsti navenek méně zřetelná. Zato u takového vysloveně odstínového (pastelového) králíka, jako je třeba kuní králík, lze i sebemenší línání dobře vidět, čímž je jeho výstavnictví vysloveně specifické v ohledu správného „načasování“. Mimoto, u kuního králíka existuje i zajímavost v dědění zbarvení, a tedy v provádění plemenitby.

Historie

Kuní zbarvení sice existuje u více plemen králíků (ať už jako typický plemenný znak, či jako pouze barevný ráz u plemen s více možnými barvami), avšak původně vzniklo právě u malého plemene – kuního králíka (zkratka Ku). Nutno podotknout, že chovatelé ve více zemích v relativně totožné periodě (cca 20. léta minulého století) nezávisle docílili stejného zbarvení. Jednalo se o tehdejší Francii, Německo, Velkou Británii i Spojené státy americké, ale svou roli sehrálo též Československo. Poprvé se kuní zbarvení objevilo ve Francii v roce 1919 a plemeno bylo později nazváno Lapin Zibeline (doslova sobolí králík). Pojmenování souviselo s charakterem zbarvení, které se podobalo sobolu, známému kožešinovému zvířeti. Tento název (počeštěně zibelín nebo cibelín) se vžil i u nás, a to zhruba až do poloviny 20. století. Jako zibelín československého původu bylo označováno nové plemeno, které vyšlechtil chovatel Jaroslav Šafránek z Modřan u Prahy. Tehdy se toto zbarvení patrně vyštěpilo a chovatel Šafránek je ustálil a poprvé vystavil v roce 1930. Německé snahy spadají také do 20. let minulého století a do budoucna sehrály velkou roli i v dalším (a dnes rozšířeném) názvu plemene. Právě tam se vzniklé plemeno později pojmenovalo kuní králík (něm. Marderkaninchen). Mimoto, právě v Německu byla také hlouběji propracována genetika kuního zbarvení. Chovají se dva barevné rázy kuních králíků – historicky starší hnědý ráz a později vyšlechtěná modrá varieta.

Popis

Kuní králík se řadí mezi malá plemena králíků s normální srstí. Hmotnost dospělých králíků se pohybuje podle standardu v rozmezí 2,50 až 3,25 kilogramů. Ideální hmotnost z chovatelského i výstavnického hlediska je asi tři kilogramy. Tvarové požadavky odpovídají všeobecnému ustanovení standardu. Hodnotí se utváření hřbetní linie (hlavně zádi), poloha a postavení hrudních a pánevních končetin, upnutí kůže a utváření zevních pohlavních orgánů. Typičnost odpovídá obecné představě malého plemene králíků. Poměrně častými vadami jsou mírně vystouplé hrboly kyčelních kostí či volnější kůže na prsou u samic (někdy až lalůček), ale také u některých samců. Tělo působí kratším a zavalitým dojmem se širokou hrudní i pánevní partií. Končetiny jsou spíše kratší délky. Jsou silné a králík má předvést tzv. výstavní postoj (na vzpřímených hrudních končetinách). Hlava je přiměřeně dlouhá, široká v čelní i nosní partii a s dobře znatelnými skráněmi. Zvláště u samic je obecně stavba hlavy jemnější. Krk je neznatelný. Častými nedostatky v typičnosti bývá delší krk, slabší struktura uší, tenčí hrudní končetiny a u samců někdy i méně výrazná hlava. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 2,5 cm. Barva krycího chlupu je typická pro toto plemeno. Kuní zbarvení patří do tzv. akromelanistické skupiny barev u králíků. To znamená, že barva na okrajových (tzv. akrálních, „studených“) částech těla je zřetelně tmavší než na zbytku těla. Pro výstavní účely je určeno tzv. standardní kuní zbarvení, které je netradičně heterozygotně založené. Sytě tmavě zbarvení homozygoti se výstav neúčastní, ale používají se dále v chovu (pokud nemají nějakou nepřípustnou vadu, např. skupinu bílých chlupů). V rámci připáření dvou kuních výstavních heterozygotů se vyštěpí tři různá zbarvení – výstavní kuní, nevýstavní tmavé kuní a ruské. To vyžaduje dodržování speciálních postupů při registraci mláďat. Plemenitba králíků s kuním zbarvením je ojedinělým případem, postaveným na vystavování světlejších heterozygotů pro kuní zbarvení (na kterých vynikají krásné kuní znaky).


Kuní hnědý (zkratka Kuh)

Jedná se o pastelově světle hnědou barvu. Na bocích, břiše a prsou je barva zřetelně světlejší – tmavě sépiová až světle béžová. Na hřbetě je tmavě hnědý, tzv. kuní pruh o šířce asi 6–8 cm, který je co nejvíce rovnoměrný. Mezi další tmavé znaky náleží ještě typická maska na nosní části, skráňové skvrny, oční kroužky, uši, distální (tj. „spodní“) části končetin a pírko. Znaky nejsou přesně ohraničené a přecházejí do sebe plynule. Na čele se objevuje světlejší oblast – tzv. zrcadlo. Duhovka očí je hnědá, zornice červenofialově světélkuje. Drápy jsou tmavě rohovité.


Kuní modrý (zkratka Kum)

Jedná se o pastelovou, světle šedomodrou barvu. Na bocích, břiše a prsou je světlejší. Kuní pruh na hřbetě je tmavší, podobně maska na nosní části, skráňové skvrny, oční kroužky, uši, distální (tj. „spodní“) části končetin a pírko – vše je sytě modré barvy. Znaky nejsou přesně ohraničené a přecházejí do sebe plynule. Na čele se objevuje světlejší oblast – tzv. zrcadlo. Duhovka očí je šedomodrá, zornice červenofialově světélkuje. Drápy jsou tmavě rohovité.

Častým nedostatkem bývá neucelená, skvrnitá anebo narezlá barva krycího chlupu. Pravidelným problémem bývají také bílé chlupy v lemu uší. Podsada je podobné barvy jako krycí barva, ale je přirozeně poněkud matnější. Někdy se můžeme v rámci vady setkat se světlou podsadou kůže. Mimoto, kuní hnědé i kuní modré zbarvení může být navíc doplněno o bílopesíkaté znaky. Celkový název plemene i barvy tak je kuní bílopesíkatý hnědý (zkratka KuBíh), resp. kuní bílopesíkatý modrý (KuBím). Obě bílopesíkaté variety jsou raritní, a to jak v rámci České republiky, tak zbytku Evropy.

Rozšíření

Kuní králík patří mezi méně rozšířená plemena v České republice. Na místních výstavách, potažmo okresních se s ním skoro nepotkáme. O moc lepší není situace ani na okresních, krajských či větších nadregionálních výstavách. Na celostátních výstavách mláďat králíků a na všeobecných celostátních výstavách bývá vystaveno okolo dvaceti až třiceti kuních králíků. Co se týče zahraničí, na minulém ročníku evropské výstavy zvířat (Lipsko, Německo, prosinec 2012) jsme mohli zhlédnout celkem 60 kuních hnědých (Marderkaninchen braun) a 68 kuních modrých (Marderkaninchen blau), většinou od německých vystavovatelů, ale i Česká republika předvedla poměrně zdařilé odchovy. Celkem početné bývají i expozice kuních králíků na německé spolkové výstavě, potažmo na jednotlivých zemských výstavách. I v Rakousku se dají najít velmi pěkná zvířata. Zato v Polsku a na Slovensku se plemeno chová zatím opravdu minimálně.


Kontaktní informace

Chovatelé kuních králíků, členové Českého svazu chovatelů, se mohou v rámci dobrovolné nadstavby stát i členy Klubu chovatelů králíků kuních, ruských, siamských. Tento klub byl založen v roce 1980. Podle informací z klubového webu http://www.klubkursi.estranky.cz/ tento klub sdružuje celkem 17 členů z celé České republiky. Speciální výstava klubu se koná jednou ročně, místo je pohyblivé v rámci republiky. Všeobecně, v rámci koupě chovného materiálu, volí chovatelé často právě návštěvu speciálních výstav, případně celostátní výstavu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře