Siamský králík

Siamský králík
Siamský žlutý
Siamský modrý
Ideální zbarvení siamského žlutého
Detail hlavy siamského žlutého
Detail hlavy siamského modrého
Siamský kříž na čele je předností.
Tmavý nevýstavní homozygot siamský modrý
Tmavý nevýstavní homozygot siamský žlutý
Neucelená, skvrnitá barva krycího chlupu je poměrně frekventovanou vadou na výstavách.

Siamská kresba je fenoménem, který se vyskytuje u více druhů napříč domácími zvířaty. Asi nejznámější je u koček, ale vyskytuje se také u králíků či drobných domestikovaných hlodavců. Svojí zajímavou kombinací si tato kresba nachází věrné příznivce, ale téměř výhradně se jedná o menší skupinky chovatelů.

Historie

Vznik siamského králíka není jednotný. Literární prameny hovoří o Anglii, Německu a Československu. V Anglii se první siamští králíci údajně vyštěpili z králíků kuních. Dodnes tuto barvu v anglofonních zemích nazývají siamese sable. O něco přesnější jsou německé literární zdroje. Tam se první siamští králíci vyštěpili opět z kuních králíků u známého chovatele Friedricha Joppicha. Ten je vystavil na výstavě v Rotterdamu v roce 1934, kde se prodali, a patrně do následujícího genofondu již výrazněji nezasáhli. Nezávisle na tomto vyštěpení vznikli podobně zbarvení králíci ve výzkumném ústavu v Berlíně-Dahlemu. Projekt tehdy vedl významný králíkářský odborník, profesor Hans Nachtsheim. Tento produkt se ale mezi širokou veřejnost také nerozšířil. Právě na základě příspěvků profesora Nachtsheima se o praktickou adaptaci v podmínkách drobnochovu pokusil náš Ing. Jaroslav Fingerland. První siamské králíky vystavil v roce 1972 na celostátní výstavě mladých králíků v Chotěboři.

Popis

Siamský králík (zkratka Si) je plemeno malého tělesného rámce. Hmotnost dospělých zvířat (tj. nad šest měsíců včetně) se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Z chovatelského i výstavnického hlediska je optimálního hmotnost okolo tří kilogramů. Ve tvaru jsou siamští králíci na tom obdobně jako jiná plemena. Mají mít správně utvářenou hřbetní linii, pevně upnutou kůži, korektní postavení končetin, dobře utvářené pírko (ocas králíka) a bezvadně vyvinuté vnější pohlavní orgány. V současné době se ponejvíce můžeme setkat s dobrým tvarem, občas se ale vyskytnou vystouplé hrboly kyčelních kostí, mírný prošlap hrudních končetin či u samic lalůček. Typ siamského králíka odpovídá klasickému malému plemeni. Tělo je válcovité, mírně zavalité, s širokou hrudní i pánevní partií. Končetiny (především hrudní) působí poněkud kratším dojmem a výraznější sílou. Hlava je kratší, s výraznou čelní i nosní partií. Obecně bývá poněkud jemnější (mírně delší, ale pořád kompaktní) stavby než u klasických malých plemen typu stříbřitého malého králíka či králíka činčily malé. Celkově se požaduje robustnější u samců. Krk má být téměř neznatelný. Uši jsou vzpřímené, mají silnou strukturu a jsou těsně u sebe posazené. Jejich délka má činit 9 až 10 cm. Uši mají být dále vhodně osrstěné. Mezi nejčastější odchylky v typičnosti patří poněkud užší tělo, tenčí hrudní končetiny a často mírně rozkleslé uši se slabší strukturou. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 2,5 cm. Obecně platí, aby délka krycího chlupu byla úměrná tělesnému rámci. V rámci nedostatků se někdy můžeme setkat s řidší či méně pružnou srstí, nicméně je potřeba konstatovat znatelný kladný vývoj v posledních letech. Na tom má zásluhu především systematické připařování králíků z ciziny. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Jedná se o projev akromelanismu, tedy že koncové (tzv. akrální) části těla jsou tmavší než zbytek těla. Znaky však nejsou ostře ohraničené (jako u ruského anebo kalifornského králíka), ale plynule přechází do základní světlejší barvy krycího chlupu. Mimoto, intenzita siamských znaků je závislá i na teplotě prostředí (ročním období). U siamské kresby jsou uznány dva barevné rázy.

Siamský žlutý

Barva krycího chlupu je velmi světle nažloutle šedá (zhruba barva sépiové kosti). Směrem k bokům se dále zesvětluje. Přičemž zátylek a lopatková partie jsou o něco tmavší. Přes hřbet se táhne lehce tmavší, nezřetelně ohraničený, širší siamský pruh. Siamské znaky jsou: maska, uši, distální části končetin a pírko. Tyto siamské znaky jsou výrazně tmavé, avšak nejsou kontrastně ohraničeny. Postupně přecházejí do světlejší krycí barvy. Světlejší část na čele se nazývá zrcadlo. Předností je, má-li zrcadlo tvar kříže, v tom případě mluvíme o tzv. siamském kříži. Pod očima je na každé straně lehce tmavší skráňová skvrna. Spodina těla je světlejší. Duhovka očí je hnědá, zornice červenofialově světélkuje. Drápy jsou rohovité barvy. V rámci odchylek ve zbarvení se můžeme nejčastěji setkat s neucelenou, až skvrnitou barvou (většinou vlivem línání), dále s náznaky kamzičích pruhů na bocích, s méně výrazným zrcadlem či mírně narezlou krycí barvou. Barva podsady je o něco málo světlejší, než je barva krycího chlupu. Bílá podsadu chovatelé hodnotí jako přednost.

Siamský modrý

Barva krycího chlupu je slonovinová, až lehce namodrale krémová, přičemž zátylek a lopatková partie jsou mírně tmavší (došeda, barva břidlice). Siamský pruh na hřbetě je pouze velice lehce naznačený. Siamské znaky jsou tmavší (výrazně šedomodré) a postupně přechází do základové světlé barvy. Mezi další znaky náleží světlejší zrcadlo na čele a poněkud tmavší skráňové skvrny. Spodina těla je světlejší. Duhovka očí je šedomodrá, zornice červenofialově světélkuje. Drápy jsou rohovité, často poněkud méně intenzivní než u siamského žlutého, nikoliv však výrazně světlé (přípustná vada), či dokonce bílé (nepřípustná vada). Co do případných nedostatků krycí barvy, ty jsou v podstatě totožné jako u předešlé žluté variety. Mimoto, u siamského modrého zbarvení je navíc vadou nahnědlý barva siamských znaků. Barva podsady je o něco málo světlejší, než je barva krycího chlupu. Bílá podsadu chovatelé hodnotí jako přednost.

Heterozygoti a homozygoti

Siamští králíci jsou po genetické stránce vlastně kuními žlutými, resp. kuními želvovinovými králíky. Platí pro ně proto podobná ustanovení – výjimky při připařování a následné registraci mláďat. Standardní siamské zbarvení, které se vystavuje na výstavách (viz popis výše), je založeno heterozygotně. Při připáření dvou standardních siamských králíků se vyštěpí tři zbarvení – standardní siamské, ruské a tmavé siamské. „Praví“ siamští králíci jsou homozygoti ve zbarvení – navenek jsou výrazně tmavě zbarvení (bez krásných siamských znaků) a nemají výrazně světélkující zornici. Tito tmaví siamští homozygoti se nevystavují, ale mohou se za definovaných podmínek registrovat, což obdobně platí také pro vyštěpené králíky s ruským zbarvením.

Rozšíření

Siamský králík vždy patřil k raritním exponátům, a to i na vrcholových celostátních výstavách. Jeho výstavnická kondice je navíc limitována zbarvením, resp. probíhajícím línáním. To je u pastelového zbarvení více zřetelné, čímž se dočasně poněkud snižuje celkový dojem zvířete na výstavách. Není proto daleko od pravdy tvrzení starých králíkářských autorit, že „siamský (a také kuní) králík je vhodný k výstavám 14 dní v roce“. Na drtivé většině výstav místního či okresního charakteru se s tímto plemenem prakticky nepotkáme. O mnoho lepší to není ani na oblastních či nadregionálních výstavních akcích. Relativně příznivější je situace na celostátních výstavách mladých králíků, resp. všeobecných celostátních výstavách. Tam se siamští králíci pravidelně objevují, a to i v mnohdy vysoké kvalitě zevnějšku. Jejich počet zpravidla kolísá okolo dvanácti až šestnácti kusů. Velkým kladem na těchto akcích je, že se v poslední době můžeme setkat jak se žlutým, tak s modrým barevným rázem. O mnoho lépe na tom s rozšířením není plemeno ani v zahraničí. Více se s ním můžeme potkat na zemských výstavách, resp. spolkové výstavě v Německu. Tam se nazývá siamesen. Nicméně i v této králíkářsky silné zemi je chov siamských králíků v rukou několika mála nadšenců. Na minulé evropské výstavě v německém Lipsku (2012) bylo vystaveno pouhých 16 siamských žlutých a 16 siamských modrých králíků.

Kontaktní informace

Chovatelé siamských králíků – členové Českého svazu chovatelů – se mohou v rámci nadstavby základního členství stát také členy Klubu chovatelů králíků kuních, ruských a siamských. V takovém případě provádějí tzv. klubovou registraci svých mláďat, tedy se označují písmenem S do pravého ucha. Klub Ku-R-Si je sice menší, ale o to více aktivní chovatelský klub. Chovatelský klub byl založen v roce 1980. Sdružují se v něm chovatelé (z celé oblasti České republiky) tří geneticky příbuzných plemen s akromelanistickým zbarvením. Podle informací z klubového webu http://www.klubkursi.estranky.cz je v evidenci celkem 17 chovatelů těchto plemen. Někteří členové chovají pouze jedno z výše uvedených plemen, jiní více. V roce 2013 bylo zaregistrováno celkem 337 ks mláďat, z toho ale pouze 36 ks siamských žlutých a siamských modrých králíků. Také z toho se rezultuje zájem klubu o nové příznivce tohoto krásného plemene. V případě zájmu podají více informací členové výše zmíněného chovatelského klubu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře