Perlový králík

Perlový králík
Perlový králík má modrošedou barvu krycího chlupu.
Detail efektu tzv. pepře a soli
Mezi typické znaky patří i malý červenohnědý zátylkový klín.
Tmavší povrch pírka je přípustná vada.
Světlejší pásky na hrudních končetinách jsou častou vadou.
Správné zbarvení podsady v zátylku
Šedobílá podsada je vadou nepřípustnou.

Modrošedé zbarvení králíka je velice efektní. Původním plemenem s touto zajímavou barvou srsti je plemeno perlového králíka. Díky rovnoměrnému rozmístění světlých a tmavých konečků pesíků vzniká fenomén tzv. soli a pepře.

Historie

Historie vzniku perlového králíka se začala psát počátkem dvacátých let minulého století v Německu. Na vzniku plemene se podíleli králíci havany, marburští a také různí neušlechtilí krajoví králíci. K relativně shodnému výsledku – zbarvení – došli hned dva chovatelé. Moderní směr šlechtění plemene je posléze syntézou těchto dvou původních subpopulací perlových králíků.

Popis zevnějšku

Perlový králík (zkratka Pe) je malé plemeno s normální srstí. Hmotnost dospělých zástupců tohoto plemene se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Z hlediska plemenitby i výstavní činnosti jsou vhodnější králíci s přibližnou hmotností 3 kilogramy. Tvarové znaky jsou shodné s ostatními plemeny. Průběh hřbetní linie má být ladný, se zaoblenou zádí. Průběh hrudních končetin má být rovný. Kůže králíka má přiléhat po celém těle – nikde se nemají tvořit tukové převisy. Pírko (ocas králíka) má být přiměřeně dlouhé, rovné a pevně přitažené k linii páteře. Zevní pohlavní orgány mají být korektně vyvinuté. Co do hodnocení typičnosti má perlový králík mít válcovité, středně zavalité tělo. Končetiny působí spíše kratším dojmem a jsou silné. Králík by na nich měl v rámci hodnocení předvést polovysoký výstavní postoj. Krk je neznatelný. Hlava je spíše kratší, kulatá a široká v čelní i nosní partii. Skráně jsou bohatě vyvinuté, především u samců. Uši jsou vzpřímené, dlouhé 9–10 cm, těsně u sebe postavené, dobře osrstěné a mají silnou strukturu. V současné době bývají nedostatkem například tenčí hrudní končetiny nebo slabší struktura uší. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná a má přibližnou délku 9 až 10 cm. Srst perlových králíků bývá pravidelně velmi kvalitní. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Z genetického hlediska se jedná o tzv. divoce modrou nebo modrošedou barvu. Oproti divoce zbarveným králíkům je u perlových králíků nahnědlá barva nahrazena šedomodrou barvou. To plemeni propůjčuje neobyčejně efektní barvu. Místa tzv. divokých znaků zůstávají bílá, případně jsou mírně krémová (v závislosti na možném projevu ohnivosti barvy). Mezi tyto divoké znaky patří oční kroužky, skráňová obruba, obruba nozder, břicho a vnitřní plochy končetin a spodina pírka. Dalším znakem je malý červenohnědý zátylkový klín, tmavě modrošedé olemování uší a dvě malé červenohnědé skvrny u pohlaví. Povrch pírka je promíšen světlými chlupy. Ačkoliv se jedná o jedno z tzv. aguti zbarvení, není u něj požadováno sdružování tmavých konečků pesíků (tj. stínování). To je principiální rozdíl od např. divoce zbarveného barevného rázu u plemen králíků. U modrošedého zbarvení je barva maximálně rovnoměrná – tmavší a světlejší konečky pesíků jsou zastoupeny v přibližně stejném poměru. To navenek tvoří tzv. efekt pepře a soli. Poměrně častým exteriérovým nedostatkem bývá neucelená barva na těle nebo hlavně světlejší pásky na hrudních končetinách. S těmi se potýkají chovatelé jako u nás, tak v zahraničí. Jedinou cestou k jejich eliminaci je dlouhodobá selekce. Dalším problémem je tmavší povrch pírka. Barva podsady je středně až tmavě modrá a zaujímá asi ⅔ šířky po rozfouknutí srsti. Nad ní je situována červenohnědá mezibarva. Ta tradičně nemusí být tak intenzivně ohraničená vůči podsadě. Častou vadou u nás i v zahraničí je světlejší podsada. Jedná se o přípustnou vadu. Bohužel někteří perloví králíci mají výsledkem upevnění této vady až šedobílou, či dokonce bílou podsadu. A to už je nepřípustná vada. Mnohdy toto nesprávné zbarvení sahá až k zátylku králíka.

Rozšíření

Perlový králík patří obecně k méně rozšířeným plemenům. Nutno však uvést, že v posledních letech se s ním už setkáváme o něco častěji. Na místních a okresních výstavách se s ním sice pravděpodobně nepotkáme (až na určité lokality, kde se chová), ale na výstavách vyšších stupňů jej pravidelně vídáme. Zářným příkladem jsou velké oblastní výstavy a potažmo celostátní výstavy mladých králíků, resp. celostátní výstavy všeobecné. Tam se vystavuje i ve velice kvalitním exteriéru. Na evropských výstavách je perlový králík dobře známým plemenem. Na minulé evropské výstavě zvířat v německém Lipsku v prosinci roku 2012 bylo vystaveno úžasných 174 kusů těchto králíků. Populární je perlový králík dílčím způsobem i na velkých výstavách v Rakousku a Německu. Na Slovensku a v Polsku je jeho rozšíření vysloveně sporadické – ještě menší než u nás.

Škoda však, že u nás si své příznivce nachází pouze stěží. Je to velice slušivá barva a malý tělesný rámec se vyznačuje dobrým osvalením a rychlým růstem. Negativně vyselektovaná mláďata, která nejsou určena pro výstavní účely, se dají převést na krátkodobý výkrm asi do čtyř měsíců věku.

Kontaktní informace

Chovatelský klub, který by sdružoval chovatele perlových králíků, bohužel není ustaven. V případě zájmu o získání perlových králíků může autor tohoto příspěvku poskytnout kontakty na příslušné chovatele.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře