Holíčský modrý
Historie
Holíčského modrého králíka vyšlechtil slovenský chovatel Imrich Vanek z Holíče. Původně šlo o vlastně náhodně vyštěpené jedince ze šlechtění jiného slovenského plemene, slovenského sivomodrého rexe. Toto plemeno chovatel Vanek rovněž šlechtil, především z kastorexů a králíků rysů, od konce padesátých let minulého století. V druhé generaci se vyštěpili, mimo jiné, i králíci se světle modrým zbarvením s normální srstí. Zprvu se jejich existenci nevěnovala žádná zvláštní pozornost. Až v roce 1972 podal Imrich Vanek žádost o uznání nového plemene. V další propagaci plemene hodně napomohli další chovatelé a funkcionáři, především sérií příspěvků v chovatelských časopisech. Plemeno bylo uznáno v roce 1975. Holíčský modrý byl zařazen do následujících československých a potažmo českých vzorníků plemen králíků. Ani to se, bohužel, příliš neprojevilo na zájmu králíkářské veřejnosti. V současné době mají na trend exteriéru plemen vliv jak slovenští, tak němečtí chovatelé králíků. Vše je otázkou cílevědomé selekce a vytváření optimálních rodičovských párů z obou směrů šlechtění plemene.
Popis
Holíčský modrý (zkratka Hm) je malé plemeno králíků s normální srstí. Hmotnost dospělých zvířat, tj. ve stáří šest měsíců a více, se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Z praxe našich výstav vyplývá, že bývá poměrně hodně problémů s poněkud nižní hmotností králíků. Z hlediska tvarových znaků platí všeobecné podmínky platné pro všechna plemena králíků. Králík má mít především dobře osvalenou a zaoblenou pánevní partii bez vystupujících pánevních kostí. Dále se jedná o rovně postavené hrudní a pánevní končetiny, pevně upnutou kůži na těle zvířete, dobrou strukturu a postavení pírka (= ocasu králíka) a v neposlední řadě rovněž o bezvadně vyvinuté zevní pohlavní orgány. Zde má plemeno většinou určité rezervy, zvláště v utváření zádi. Typičnost odpovídá klasickému malému plemeni králíků. Tělo je válcovité, zavalité, se středně silnými končetinami. Hlava má působit kratším a kulatým dojmem, je široká v čelní i nosní partii, s výraznými skráněmi. U králic je přirozeně poněkud jemnějších tvarů, ale nesmí to sahat do extrému – k dlouhé a vysloveně úzké a špičaté hlavě. Uši jsou vzpřímené, silné struktury, těsně u sebe posazené a lžičkovitě otevřené do stran. Délka uší má činit 9–10 cm. Celkově lze konstatovat, že někteří králíci na výstavách poněkud inklinují k užšímu, protaženějšímu tělu s tenčíma ušima. Vše je patrně odrazem malého počtu zvířat. Ve větší populaci by se daly znaky jistě rychle zlepšit. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 2,5 cm. Barva je typickým znakem plemene. Jedná se o modrou barvu typicky světlého odstínu, kterou známe u moravského modrého králíka. Celkově tmavší jedinci nejsou žádoucí a měli by se z další plemenitby vylučovat. Barva krycího chlupu má být maximálně vyrovnaná, bez případné nežádoucí skvrnitosti či melírování. Barva očí je šedomodrá, s tmavě modrou zornicí. Drápy jsou tmavě rohovité. Odstín bývá u většiny zvířat na výstavách v pořádku. Občas se však v krycí barvě objevují nežádoucí ojedinělé bílé chlupy či mírná rez. Barva podsady odpovídá barvě krycího chlupu s tím, že bývá přirozeně poněkud matnější, případně s velmi úzkým, nepatrně světlejším proužkem u kůže po rozfouknutí srsti. Z praxe výstav víme, že poměrně častou vadou je v současné době zónovitá podsada s náznakem mezibarvy. To celkově znevýhodňuje konkrétního jedince. Stejný nedostatek mají i marburští králíci.
Rozšíření
Nutno podotknout, že holíčský modrý králík se u nás nikdy nestal populárním plemenem. Atraktivita plemene sice spočívá v líbivé světle modré barvě, ale u nás převládají větší modrá plemena. Sledování užitkových parametrů plemene nebylo dokončeno. Co do rozšíření holíčského modrého králíka v České republice bychom v současné době jeho chovatele asi dokázali spočítat „na prstech jedné ruky“. O to méně je u nás dlouholetých chovatelů tohoto plemene. Na místních, okresních a oblastních výstavách se s tímto plemenem prakticky nepotkáme; podstatně převládají jiná malá plemena. Výjimkou jsou snad jen vybrané výstavy v pohraničí, kde občas vystavují slovenští chovatelé. Na celostátních výstavách bývá poslední dobou vystavena průměrně jedna čtyřčlenná kolekce, která dotváří dojem existence plemene. Na Slovensku je plemeno rozšířeno relativně více, především ve vztahu k historickým souvislostem, a je tam ve větší kvalitě než u nás. Příznivě působí taktéž situace v Německu. Na minulé spolkové výstavě králíků ve středoněmeckém Kasselu bylo vystaveno více než čtyřicet holíčských modrých králíků. Obecně se tam plemeno výrazněji propaguje hlavně od evropské výstavy zvířat konané v roce 2009 v Nitře. Holíčský modrý je v Německu zatím zařazen do sekce novošlechtění. Nutno přiznat, že plemeni se tam daří a obstojně kráčí vstříc budoucímu uznání. Němečtí chovatelé si holíčského modrého oblíbili hlavně díky menší velikosti oproti téměř dvojnásobně velkým vídeňským modrým králíkům (menší krmivová základna, snadnější manipulace apod.). V relativně krátké době se německým chovatelů podařilo zlepšit tvar, srst i celkový dojem plemene. Mimoto se plemeno ojediněle vyskytuje také v Rakousku, Polsku a Maďarsku. Jeho celkovému rozšíření napomohlo zařazení do evropského standardu plemen králíků.
Kontaktní informace
Chovatelský klub není v České republice pro toto plemeno ustaven. Je to především kvůli ryze sporadickému rozšíření plemene. Zájemci o chov holíčského modrého králíka mohou nalézt více informací na slovenském webu www.rexklub.sk. Jedná se o oficiální internetové stránky slovenského Klubu chovateľov národných plemien a rexov, který působí pod Slovenským zväzom chovateľov. V něm je sdružena většina chovatelů holíčských modrých králíků. Podle současného stavu webových stránek (březen 2016) má tamní klub celkem devět chovatelů holíčských modrých králíků.
