Zakrslý lvíček – Netradiční plemena králíků, 2. díl

Zakrslý lvíček – Netradiční plemena králíků,  2. díl
Zakrslý lvíček bílý modrooký
Zakrslý lvíček japanovitý
Tříměsíční mládě zakrslého lvíčka
Zakrslý lvíček červený
Zakrslý lvíček rhonský

S ohledem na zájmový chov králíků se plemeno zakrslý lvíček již delší dobu rozšiřuje jak v České republice, tak v zahraničí. Jedná se o plemeno zakrslého tělesného rámce, avšak vykazuje zřejmé odlišnosti oproti „klasickému“ zakrslému králíkovi. Možná i to z něj činí objekt zájmu, především pro děti a mládež.

Původ

Původ plemene nebyl dosud přesně objasněn a informační zdroje se v historii vzniku plemene poněkud různí. Převládá však názor, že toto plemeno vzniklo v Belgii na sklonku 20. století. Tamní chovatelé chtěli vyšlechtit zakrslého králíka s originální dlouhou srstí. Proto zkřížili dlouhosrsté plemeno zakrslý liščí s „klasickým“ zakrslým králíkem. Jiné, především americké zdroje hovoří o použití plemene Yersey Wooly, což je plemeno obdobné se zakrslým liščím. Přestože je to tedy poměrně mladé plemeno, někteří autoři předpokládají, že samotná mutace srsti se objevila již ve třicátých letech minulého století. O současné rozšíření, a především propagaci tohoto zajímavého plemene se významně zasloužil anglický chovatel a posuzovatel králíků Derek Medlock. Společně s Joyce Taylorovou navštívili v roce 1995 výstavu králíků v přístavním městečku Bruggy v Belgii. Odtud, společně s dalším chovatelem, dovezli tyto zajímavé králíky zpět do Anglie. V roce 1998 proběhly první diskuse k vytvoření předběžného standardu plemene a v roce 1999 byl této návrh schválen. Plemeno tak bylo vystavováno v programu uznávacího řízení, mimo regulérní hodnocení uznaných plemen králíků. Již v roce 2002, po třech prezentacích plemene na velkých výstavách v Anglii, bylo plemeno uznáno. Od 1. 5. 2002 je v Anglii toto plemeno uznáno ve všech kodifikovaných barvách pod názvem „Lionhead“ („lví hlava“). Tím však cesta nového plemene teprve začala. Vzorník plemen králíků pro skandinávské země je uznal o rok později. Postupně si plemeno začalo získávat zájem organizovaných chovatelů králíků i z dalších kontinentálních zemí. V evropském vzorníku plemen králíků (vydaném v roce 2012) je plemeno uznáno téměř ve všech povolených barvách. Podle tohoto vzorníku se posuzuje jen na velkých výstavách evropského formátu. Jednotlivé evropské země hodnotí králíky většinou podle svých národních standardů a zakrslý lvíček někde uznán je, jinde dosud není. Do USA bylo plemeno importováno v roce 2000, stalo se tam rychle velmi populárním a chová se ve dvou formách osrstění. V České republice dosud není zakrslý lvíček uznaným plemenem.

Popis zevnějšku

Zakrslý lvíček je plemeno zakrslého tělesného rámce s dlouhou srstí na určitých tělesných partiích. S ohledem na hmotnost se nejedná o typické zakrslé plemeno (tato mají 1,00–1,25 kg). Zakrslý lvíček má ideálně vážit 1,40–1,80 kg. Vyšší hmotnost do 1,90 kg je trestána na výstavě srážkou jednoho bodu, přičemž ještě těžší zvířata jsou neklasifikována pro vysokou hmotnost. Tělo je mírně protáhlé, široké v přední i zadní partii, s rovnou hřbetní linií a dobře zaoblenou zádí. Prsa jsou široká, dobře vyvinutá. Krk je neznatelný. Všeobecné požadavky na tvar a typ odpovídají obecným zásadám. Podsaditý typ známý u hermelína či zakrslého barevného králíka je nežádoucí. Končetiny jsou úměrně dlouhé a směřují paralelně s tělem. Samice přirozeně vykazují poněkud jemnější typičnost než samci. Hlava je se širokým čelem. Ideální délka uší je 6,5 cm, přičemž minimální hranice je 5,5 cm a maximální hranice je 8,0 cm. Zvířata s kratší/delší délkou uší, než je tato hranice, jsou vyloučeni z výstav a chovu. Uši jsou vzpřímené, na konci neopatrně zaoblené. Při relaxaci králíka mají být drženy se tvaru písmene „V“. Srst ve středové části trupu a na zádi je normální struktury, je hustá, pružná a přiléhavá. Typickým znakem plemene jsou vousy, čelenka, hříva a delší osrstění na bocích. Srst na těchto celcích je středně jemné struktury a je delší, ale nesmí připomínat srst angory a/nebo mít tendenci k plstění. Pesíky tam mohou být zastoupené, ale nesmějí převládat. Hříva tvoří uzavřený okruh delší srsti (asi 6 cm) okolo krku, který se mírně zužuje dozadu a pak pokračuje po okrajích na skráně, kde tvoří vousy, a dále na prsa králíka. Požaduje se co největší hustota. Na čele tvoří delší srst čelenku – srst však nemá zakrývat oči. Delší osrstění na bocích začíná v oblasti ramen a táhne se dozadu směrem k pírku králíka, přičemž zčásti zasahuje i na končetiny králíka. Tato délka srsti na bocích zpravidla nedosahuje délky srsti hřívy. Vyšší (výraznější) dlouhé osrstění boků je povoleno jen u mláďat. U dospělých zvířat má středová část trupu normální srst (anglický standard ji nazývá „a saddle“ – v překladu sedlo). Co do barevných rázů evropský standard uznává dvacet variet zakrslého lvíčka. Německý standard dosud uznává jen rhonské zbarvení. Na partiích s delší srstí převládá barva podsady, nikoliv barva krycího chlupu, což je dáno vyšším zastoupením podsadových vlníků.

Rozšíření plemena a perspektivy

V Německu bylo plemeno popularizováno, zhruba od roku 2004. Na evropské výstavě zvířat, která se v roce 2006 konala v tamním Lipsku, bylo vystaveno 8 těchto králíků, tj. dvě kolekce od anglických chovatelů – v barvě durynské a bílé modrooké. V roce 2009, když se evropská výstava konala ve slovenské Nitře, bylo vystaveno 12 zakrslých lvíčků. V roce 2012 se evropská výstava opět konala v německém Lipsku. Tam bylo vystaveno již zřetelně více – 41 zakrslých lvíčků od vystavovatelů z více evropských zemí. Konkrétně se jednalo o barvy: divoce zbarvený, železitý, havanovitý, durynský, bílý červenooký, bílý modrooký a rhonský. Posledně jmenovaných bylo nejvíce. Už to jako by nastiňovalo další pokračování plemene v Německu. Plemeno bylo později zařazeno do programu novošlechtění (uznávací proces nového plemene). V roce 2014 bylo plemeno v Německu uznáno pod názvem „Lowenkopfchen“, zatím jen v rhonské barvě. Další barevné rázy (japanovitý a bílý modrooký zakrslý lvíček) zůstávají nadále v programu novošlechtění a aktuálně se pracuje na zkvalitnění exteriéru, který by se odrazil v uznání plemene i v těchto barvách. Na spolkové výstavě Německa v Kasselu (prosinec 2015) bylo přihlášeno neuvěřitelných 232 zakrslých lvíčků. Z toho bylo 136 v uznaném rhonském zbarvení a zbytek tvořila sekce novošlechtění s japanovitými a bílými modrookými zvířaty. Byla to vskutku „Lowenkopfchen paráda“, což jsem měl osobně možnost posoudit.

U nás bylo o zakrslém lvíčkovi publikováno krátce po přelomu století. Popisováni byli původní zakrslí lvíčci, tedy o něco větší a méně typická zvířata, než jsou standardní zakrslí králíci. Určitou kratší dobu se zakrslí lvíčci u nás i chovali, ale bohužel nikdo nepodal návrh na uznávací řízení a vůbec organizovaný čistokrevný chov. Zakrslí lvíčci tak byli chováni pouze coby domácí mazlíčci, v nečistokrevné podobě, především s ohledem na zbarvení a výraznost hřívy. Cestu zakrslých lvíčků k uznání následně poněkud zkomplikoval zakrslý teddy, rovněž dlouhosrsté plemeno. V heterozygotním založení pro srst má zakrslý teddy v podstatě totožný vzhled jako osrstění zakrslého lvíčka, avšak typ těla je jiný. Zakrslý teddy (v homozygotní formě je to „celochlupatý“ králík) a zakrslý lvíček jsou dvě zcela odlišná plemena, především v ohledu typičnosti. Lze předpokládat, že původ plemen je podobný, ale každé se vydalo jiným směrem. Ze zakrslého teddyho se v České republice po mnoha a mnoha generacích intenzivního křížení se standardními zakrslými králíky, zakrslými liščími a dalšími zakrslými plemeny se nestalo nic víc než jen prostě „celochlupatý“ zakrslý barevný králík s výraznou typičností (kratší uši, kulatější hlava, menší hmotnost 1,00–1,35 kg). Původní zakrslí lvíčci (Lionhead, Lowenkopfchen) chovaní v zahraničí si zachovali původní poněkud vyšší hmotnost (až k 1,80 kg), delší hlavu a tělo a poněkud delší uši 6,5–7,0 cm. I díky tomu plemeno lépe prosperuje, nejen po chovatelské stránce. Tato dvě plemena by neměla být křížena mezi sebou, každé má jiný směr chovatelského zaměření.

Zakrslý lvíček je rozhodně perspektivní plemeno pro tuzemské podmínky, avšak muselo by být uznáno v původním zahraničním formátu, který se zřetelně odlišuje od českého chlupatého zakrslého teddyho. Nutno podotknout, že poněkud vyšší hmotnost a délka uší nejsou žádnou překážkou toho, aby i zakrslý lvíček mohl dělat radost jako domácí mazlíček. Určité náznaky rozšíření zakrslého lvíčka už u nás jsou a vzhledem k obrovské oblibě v Německu je jistě jen otázkou času, kdy si i v České republice získá více příznivců.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře