Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Králíci »

Zdravotní problémy v chovu králíků 2 – Základní zoohygienická pravidla ustájení

Správná zoohygiena hraje v domácím chovu (nejen) králíků zcela zásadní roli v prevenci proti vzniku zejména nenakažlivých onemocnění. Nastavením či případnou úpravou zoohygieny vedoucí především k udržení optimálního mikroklimatu a obecné čistoty prostředí lze poměrně významně předcházet vybraným onemocněním či jejich výskyt maximálně omezit. Tyto úkony jsou směrovány hlavně do oblasti ustájení zvířat a technologie jejich krmení a napájení.

Fotografie:

 

 

 

 

Zoohygiena ustájení

Základním předpokladem vhodného ustájení je zajištění optimálních hodnot základních mikroklimatických ukazatelů a čistoty chovatelského prostředí. Chovatelských opatření vedoucích k optimalizaci mikroklimatu životního prostředí v domácím chovu králíků je několik.

 

Chov v králíkárnách (drobnochov, výstavní králíci)

Pokud se jedná o klasický drobnochov králíků pro produkci a výstavní sféru, základní technologií ustájení je králíkárna. Králíkárny lze segmentovat podle různých hledisek, avšak základním aspektem je jejich umístění. V tomto ohledu dělíme králíkárny na venkovní, vnitřní a na tzv. králičince. Každý typ má svá pro a proti. Přesto však základní a osvědčenou technikou je chovat domácí králíky venku. Největší výhodou venkovních králíkáren je přirozený kontakt králíka s vnějším okolím, který u králíků podporuje všeobecnou odolnost organismu. Rovněž umístěním králíkárny externě v prostoru králíci netrpí zvýšenou koncentrací vzniklých tzv. stájových plynů (CO2, NH3 apod.).

 

Mikroklima v chovu králíků

Optimální teplota pro chov králíků je asi 15–17 °C s relativní vlhkostí asi 50–70 % (literární údaje se mohou poněkud lišit). V tomto rozmezí nemusí králík zapojovat termoregulační mechanismy, které jsou pro něj vždy energeticky náročné. Vždy je nutné posuzovat teplotu vzduchu, vlhkost vzduchu a proudění vzduchu současně. Například to, co může být v letním období považováno za osvěžující proudění, v zimním období anebo ve vlhkém prostředí již může mít nepříznivý vliv na zdraví králíka. Všeobecně vzato, králíci snášejí daleko lépe nižší teplotu vzduchu než vyšší. Obecně teploty vzduchu klesající k +5 °C snáší králíci absolutně bez problémů při vhodné vlhkosti vzduchu a proudění vzduchu. Teplota pod touto hranicí již vyžaduje zvýšené energetické nároky na termoregulaci organismu, avšak z praxe chovu králíků ani teploty sahající k cca -15 °C nejsou pro většinu králíků zásadním problémem. To platí za předpokladu, že je králík v suchém substrátu a v závětří. Někteří chovatelé v tomto zimním období zakrývají většinu předních stran kotců pytlovinou či obdobným materiálem za účelem eliminace tepelných ztrát z kotce. To však většinou vede v kotci k hromadění vzdušné vlhkosti (ta při nízké teplotě vzduchu působí nadměrné tepelné ztráty organismu králíka) a rovněž k hromadění stájových plynů a tak ke snížení odolnosti zvířat. Proto lze zakrývání kotců doporučit jen v opravdu mrazivém období a krátkodobě se zajištěním dobré cirkulace vzduchu.

 

Podchlazení mláďat

S hypotermií (podchlazením) se v chovu králíků prakticky nesetkáváme. Jedinou výjimkou jsou novorozená mláďata králíků. Králíčata jsou tzv. altriciálním typem mláďat. Nemají tedy od narození dobře fungující individuální termoregulační systém a celkově jsou přirozeně na nižším stupni vývoje při narození (nevidí, neslyší, jsou holá). Po první dny mláďata využívají tzv. kolektivní termoregulaci v hnízdě. V tomto ohledu je někdy problém u zakrslých či dnes už i u malých plemen králíků, která rodí méně mláďat, a tedy v hnízdě generují méně tepla. Určitou prevencí podchlazení mláďat je instalace tzv. kotiště. To může být pevně instalováno jako součást kotce (a samici se tam umožní vstup několik dní před plánovaným porodem), nebo se tam vkládá. Jedná se v tomto případě o budníky různých velikostí a materiálů (dřevo převládá). Z praxe chovu králíků některé samice kotiště využívají, jiné naopak preferují okocení klasicky v rohu kotce. Zhruba od věku 3–4 týdnů mají mláďata již termoregulační systém fungující bez větších problémů.

 

Tepelný stres a přehřátí

Naopak teplota vzduchu přesahující zhruba 22 °C již vyžaduje od organismu králíka energetické nároky na ochlazování. Vzhledem k naprostému minimu potních žláz má králík omezenou schopnost, jak se ochlazovat. Velmi často je proto v letních obdobích ohrožen tzv. tepelným stresem. Výskyt, a především eliminace tzv. tepelného stresu jsou skutečně aktuálními tématy při domácím chovu zvířat. Tepelný stres je významným predispozičním faktorem, který značně ovlivňuje zdravotní stav, produkci i reprodukci zvířat. S ohledem na průběh nedávných ročníků letních období (teplotní rekordy) lze očekávat, že této problematice bude věnován širší zájem i v oblasti domácího chovu králíků. Existuje však několik základních chovatelských praktik, jak se mu účinně bránit.

Ideálním řešení je umístění venkovní králíkárny na pevné základy pod rozlehlý strom, který zajišťuje stín nad střechou králíkárny po většinu dne. U králičinců se často staví klasická střecha nad králíkárnou. Často vídaným řešením je obrostení králíkárny či králičince nejedovatými popínanými rostlinami. Vegetace musí být hodně trvalá a bujná (starší), aby poskytovala žádaný efekt. Průčelí králíkárny je vhodné směřovat na jih či jihovýchod. Orientace na sever je často spjata se silnějšími větry (průvan), avšak v tomto ohledu je nutné vycházet z místních znalostí prostředí a klimatu. Z hlediska eliminace tepelného stresu je vhodné izolovat horní část králíkárny. Velmi se osvědčila kompaktní vrstva skelné vaty či polystyrenu mezi střechou králíkárny a stropem horního kotce králíkárny. Tak lze poměrně významně minimalizovat průnik tepla ze střechy přes strop do kotce, kde je králík, a to i v horkých letních dnech.

Dále se v mnoha domácích chovech králíků osvědčila instalace tzv. vyvýšených plošin do kotců. Jedná se vlastně o desku připevněnou na zadní stěně kotce – takový „schůdek“, kam králík může vyskočit. Králíci toho často rádi využívají a plošina se stává místem odpočinku. Navíc u kojících králic plní tento prvek i odpočinkovou funkci od mláďat. Základní myšlenkou instalace vyvýšených plošin v kotci je vytvoření místa s chladnější podlahou. V letním období je potřebné provádět častější vyklízení kotce, především u samic s odchovávanými mláďaty (cca 1× týdně). Rozkladné procesy v podestýlce a výkalech generují samy o sobě množství tepla. To může být znásobeno při horkých letních dnech, kdy králík vnímá teplo nejenom ze vzduchu, ale i zespoda. V této situaci proto chovatelé často vidí, že králíci vyhrabávají podestýlku a leží na obnažené, chladnější podlaze kotce. Instalace vyvýšených plošin jednak zvětšuje podlahovou plochu kotce a jednak dokáže efektivně poskytnout místo pro hygienický odpočinek na chladnější podložce. Instalace je finančně i pracovně nenáročná a poskytuje velký efekt.

 

Stájové plyny

Mezi významné stájové plyny náleží zejména oxid uhličitý (CO2) a amoniak (NH3). Koncentraci obou plynů je potřebné věnovat pozornost především při chovu králíků ve vnitřních králíkárnách. Většinou se jedná o starší hospodářské budovy adaptované pro chov králíků, resp. umístění králíkáren v těchto prostorách. Tento typ ustájení má pouze jednu výhodu, a sice možnost realizovat lépe plemenitbu v zimním období. Zavedení umělého osvětlení (prodloužení délky světelného dne + zvýšení intenzity osvětlení) má příznivý vliv na reprodukci samic v zimním období. Rovněž lze lépe odchovávat mláďata a eliminovat ztráty během prvních dnů po porodu podchlazením. Vnitřní způsob chovu králíků lze celoročně a dlouhodobě dobře realizovat pouze za předpokladu kvalitní výměny a cirkulace vzduchu. V opačném případě má hromadění (zejména amoniaku) prokazatelně nežádoucí vliv na zdravotní stav králíků. Při zvýšené koncentraci ve vzduchu dochází k dráždění sliznic očí a dýchacích cest, ke snížení imunity zvířat a tak k často k manifestaci onemocnění, se kterými si celistvý imunitní systém dokázal předtím poradit. Většinou se jedná o různá respiratorní onemocnění projevující se rýmou. U takto postižených zvířat často stačí umístit je ve venkovní králíkárně a stav se může spontánně upravit. V případě těžšího postižení dýchacích cest to však již nemusí stačit, což je potřebné řešit s veterinárním lékařem.

 

Prašnost

Zvýšená prašnost prostředí je rovněž nežádoucí. Zdrojem zvýšené prašnosti může být např. nekvalitní podestýlka (jemné piliny, příliš krátce nasekaná sláma, nekvalitní seno či sláma apod.). Významným zdrojem může být i špatná struktura krmných směsí. Pokud se jedná o peletované krmné směsi, zásadní fyzikální vlastností důležitou pro králíky je tvrdost vzniklých pelet. Při snížené tvrdosti a snadném rozpadu pelet dochází ke zvýšené prašnosti prostředí. Prachové částice dráždí oči a dýchací cesty a usazují se tam. Tento aspekt může být ještě umocněn při vnitřním chovu králíků, kde někdy nebývá optimální cirkulace vzduchu. Zvýšená prašnost vzduchu může působit jako jeden z predispozičních faktorů pro projevení dosud skrytých onemocnění (rýma apod.). Obzvláště v suchém prostředí může docházet i k onemocnění očí (záněty víček, nedostatek slz apod.). Mimoto, prachové částice slouží i jako médium pro šíření a množení mikrobiálního znečištění. Samotnou kapitolou je nežádoucí zaplísnění steliva – viz další pokračování seriálu.

 

Frekvence vyklízení

Frekvence vyklízení znečištěné podestýlky kotce je závislá na mnoha faktorech, především na počtu ustájených zvířat, jejich věku a ročním období. V klasickém systému chovu, kde je vhodný systém krmení a napájení, je vyklízení kotce prováděno zhruba každé 2–3 týdny, což odpovídá schopnostem a možnostem většiny chovatelů. Typické je to u chovných samců, kde může být intenzita vyklízení i méně častá bez nežádoucího vlivu na zdraví.

Obecně nejlepším stelivem je kvalitní sláma optimální délky. Za slámu se již nedá považovat jemně rozřezaná sláma, která již nemůže plnit své funkce. Sláma se přistýlá zhruba jednou týdně či dle potřeby. Častější vyklízení kotce je doporučitelné realizovat v následujících obdobích:

 

Odchov mláďat

Obecně jsou mláďata nejvnímavější kategorií v chovu, proto musí být dodržena maximální hygiena. Při společném pobytu samice s odchovávanými mláďaty je podestýlka znečištěna rychleji. Pokud by došlo k velkému hromadění znečištěné podestýlky a výkalů, rychle dojde k samozáhřevu substrátu. A to je další predispozicí pro oslabení imunity mladého králíka. První vyklízení kotce je vhodné realizovat zhruba 3 týdny po porodu, tedy v době, kdy mláďat opouštějí hnízdo a prozkoumávají kotec. Někteří chovatelé provádějí částečné vyklizení kotce ve zhruba 2 týdnech po porodu a celkové vyčistění následuje týden poté (s odstraněním hnízda, které tou dobou již není potřeba). Další vyklízení se provádí v 7–10denních intervalech. U početnějších vrhů (střední, velká plemena) je vhodné to provádět skutečně každý týden.

V kritickém věku mláďat (zhruba 5–7 týdnů) je vhodné sledovat zdravotní stav králíků pravidelněji. V tomto období se může vyskytnout kokcidióza. Jedná se o parazitární onemocnění způsobené prvokem rodu Eimeria. U mláďat se jedná zejména o rody mající afinitu ke střevní sliznici. Část jejich vývojového cyklu (zrání tzv. oocyst) se odehrává ve vnějším prostředí, odkud se mláďata nakazí. V zásadě v trusu snad každého dospělého králíka lze nalézt oocysty kokcidií (vývojová stadia). Velký význam má však individuální imunita každého králíka, která si u zdravého dospělého zvířete s tímto poradí a většinou u něj nepropuknou klinické příznaky. Mladí králíci se tak vždy první nakazí od své matky, čemuž nejde nikdy zabránit – také s ohledem na to, že požírání tzv. cékotrofů od samice je nutné pro osídlení střeva mláďat správnou mikroflórou. Bohužel právě tímto způsobem dochází zároveň k průniku oocyst kokcidií do organismu mladého králíka. Pokud je v kotci dodržována správná hygiena a pravidelné vyklízení kotců, můžeme zčásti přerušit vývojový cyklus parazita a tak zabránit či aspoň minimalizovat průnik zralých (infekceschopných) oocyst do organismu mladého králíka. V takovém případě je velká šance, že přirozeně zdravá a silná mláďata se s nemocí vyrovnají – bez toho, aniž by klinicky onemocněla. Naopak platí, že nejvnímavější k této nemoci jsou většinou nejmenší a nejslabší mláďata z vrhu. To jsou rizikoví jedinci, jejichž zdravotní stav je potřebné v kritickém období více sledovat. Při prvním zjištění apatie a nechutenství je vhodné tato mláďata izolovat a ihned léčit. Nutno však poznamenat, že u pokročilých stavů již nemá léčba mnohdy žádaný efekt. Prevencí vzniku kokcidiózy je rovněž hygiena krmení a napájení a také samozřejmě vhodné doplňky krmení či napájení. Mimoto provádění pravidelné dezinfekce kotce a jeho vybavení je rovněž důležitým prvkem v boji chovatelů proti této nemoci.

 

Letní období

O letním období a nebezpečí tepelného stresu pro králíky již byly uvedeny zásadní informace. V letním období se vyplatí vyklízet kotec zhruba jednou týdně, aby substrátu bylo co nejméně. Mimoto tím často docílíme i celkově lepší čistoty zvířat. Naopak vysoká vrstva substrátu generujícího samozáhřevem teplo je zásadní problém, především u mláďat, gravidních a kojících samic. U takových mláďat se často projevují také problémy s trávením (nadmutí, zácpy). To většinou ukazuje rovněž na problém s krmnou dávkou a teplé prostředí klinické projevy jen urychlí. Pokud krmíme králíky zeleným krmením, je nutné předkládat pouze takové množství, které zvířata bezprostředně (cca během 15 minut) sežerou. Zbytky zeleného krmení zvyšují vlhkost v kotci a působí při pozdější konzumaci rovněž dietetické problémy. Někteří chovatelé v letním období s úspěchem odchovávají mladé králíky v adaptovaných vzdušných hospodářských stavbách. Avšak nikoliv v kotcích králíkárny, ale na zemi s podestýlkou (typicky stáje po skotu, koních apod.). Tyto staré stavby většinou dobře v létě drží chlad a mladí králíci mají na zemi dostatek prostoru pro pohyb, což je další prevence vzniku poruch peristaltiky střev.

 

Dezinfekce

Pro dezinfekci kotců a vybavení kotce existuje řada přípravků a technik. Nejlepším způsobem je krátkodobé opálení stěn kotce, což spolehlivě likviduje všechny mikroorganismy a neodolají tomu ani vývojová stadia parazitů. Tato technika však vyžaduje základní zkušenosti práce s otevřeným ohněm a nese s sebou nebezpečí vzniku požáru. Chemická dezinfekce je v současné době nejrozšířenějším typem. Existuje řada přípravků v tekuté či práškové formě. Účinné spektrum se často liší – je doporučeno formy i přípravky v čase měnit a tak eliminovat vznik případné rezistence. U ubikací pro chovné králíky by měla celková dezinfekce proběhnout aspoň jedenkrát do roka – před chovnou sezonou (ideální je to zopakovat i po sezoně). Mimoto v kritickém věku mláďat je vhodné rovněž provést dezinfekci kotce a součástí kotce. Vždy je potřebné držet se příbalové informace. Pokud se má přípravek ředit, je nutné to provést korektně. Případné poddávkování jen zvyšuje riziko vzniku rezistence, zatímco naopak předávkování je zbytečně finančně náročné a neposkytuje až tak zásadní efekt oproti standardnímu ředění. Vždy platí, že v době provádění vlastní dezinfekce králíci nesmějí být v kotci a vkládají se tam až později. U chemické dezinfekce je to až po vyčpění vzniklých par.

Příště – konstrukce podlah kotců, zoohygiena krmení a napájení.

 

text a foto: MVDr. Vlastimil Šimek

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
Zažívání, tlusté střevo, imunita
Veterinární produkt Probiovet obnovuje střevní mikroflóru. Řeší zažívací problémy a posiluje obranyschopnost.
Sépiové kosti 1kg od 99 Kč  !!!
Sépiové kosti 1kg od 129 Kč, posíláme ČR i SR, sépiové ZLOMKY již od 99Kč/kg !!! www.abcpet.cz
Pučálka s.r.o. - Specialista na holistická krmiva
Dodání do 48 hodin. Doprava zdarma. Vše skladem. Profesionální servis.
Přípravky s BETA GLUKANEM pro zvířátka
České výrobky s BETA GLUKANEM z hlívy ústřičné pro zdraví Vašich zvířecích kamarádů.