Králice nechce zabřeznout
Všeobecně vzato platí, že na úspěšnost zabřeznutí králice mají významný vliv faktory vnitřní (genetické) a vnější. Je-li cílem úspěšně zvládnutá reprodukce králíků, je nezbytně nutné chápat celou tuto problematiku jako komplexní záležitost, a tak k ní i přistupovat. Níže jsou uvedeny základní příklady dílčích vlivů, které mají více či méně významný vliv na reprodukci.
Vliv plemene a šlechtění
Významnou roli v ohledu úrovně reprodukce hraje konkrétní genofond králíků. Domestikací a následným šlechtěním domácích králíků došlo k výraznému posunu v jejich reprodukční schopnosti. Například v ohledu četnosti vrhu králíků platí pravidlo, že čím je konkrétní plemeno větší (a má delší uši), tím více mláďat má ve vrhu. Zatímco u velkých plemen není raritou 12 či více mláďat, typická zakrslá plemena mají většinou maximálně 3–4 mláďata. Pro začátečníky jsou jednoznačně vhodnější střední plemena typu burgundského, novozélandského červeného králíka či třeba činčily velké. S počtem mláďat ve vrhu je spojen i vývin mléčných bradavek králic. V současné době se u některých čistokrevných plemen králíků můžeme zvláště u vybraných linií setkat s menším počtem bradavek. Takové králice pak často mají nižší četnost vrhu. Některá plemena (např. vídeňský modrý) mají vyšší tendenci k tučnění králic, a proto je vhodné zbytečně „neotálet“ s prvním zapuštěním do jejich pozdního věku. Mimoto v současné době se zřetelně upouští od trendu, aby králice měly výrazně samčí fenotyp (výrazný robustnost hlavy a těla), neboť bylo opakovaně prokázáno, že tyto znaky jsou v negativní korelaci s ukazateli reprodukce. Tendence preferovat jedince s jasně vyhraněným pohlavním výrazem je již soudobou situací nejen u nás, ale rovněž v blízkém zahraničí, odkud se k nám čistokrevní králíci dovážejí.
O tom, že budoucí šlechtění plemen králíků bude orientováno nejen na exteriér, ale rovněž čím dále více na tzv. fitness znaky, není pochyb. Proto je prvním předpokladem úspěšné realizace plemenitby výběr optimálních chovných zvířat – aby exteriérově odpovídala standardu, ale zároveň měla adekvátní pohlavní dimorfismus. V případě chovu nečistokrevných králíků v neorganizovaných chovech vykazují lepší reprodukční ukazatele F1 kříženky díky tzv. heteróznímu efektu.
Vliv výživy
Výživa je nejzásadnějším vnějším vlivem, který působí na živý organismus a jeho funkce; její podíl se podle literárních zdrojů blíží až 70 %. Chovným králíkům v sezoně před připařováním je vhodné upravit jejich krmnou dávku. V ohledu drobných chovů králíků existují i speciální krmné směsi s navýšeným obsahem vybraných živin; často jsou v těchto dietách mírně navýšeny dusíkaté látky a tuk a posílen obsah vitaminů. Vše se však v základu věci odvíjí od kvality vstupních surovin, ze kterých se tyto diety vyrábějí. Z praxe drobnochovu králíků se osvědčilo i začlenění kořenové zeleniny – mrkev, petržel, petrželová nať aj. Je však potřeba zdůraznit, že „vylepšená“ krmná dávka musí být podávána delší dobu před připařováním (cca 6–8 týdnů), pro zvýraznění dietárního efektu.
Vliv mikroklimatu a makroklimatu
Zoohygienické parametry hrají v úspěšnosti připouštění rovněž svou roli. Jedná se především o mikroklimatické ukazatele, jejichž studiu je věnován prostor především u faremních chovů králíků. Reprodukční úspěšnost lze v podmínkách těchto chovů poměrně snadno zlepšit úpravou délky světelného dne a intenzity osvětlení. V těchto řízených podmínkách téměř není reprodukční cyklus králic ovlivněn sezonním střídáním ročních období, což se odráží v možnosti realizovat intenzivní plemenitbu. V případě drobných chovů králíků lze tento fenomén částečně využít při chovu králíků ve vnitřních králíkárnách (např. dobře adaptované starší prostory), kde lze králíkům přisvěcovat.
Před zapouštěcí sezonou je vhodné v takových drobných chovech zabezpečit délku světelného dne na zhruba 12–14 hodin s intenzitou asi 40 lx. Důležité jsou i další ukazatele – teplota a vlhkost vzduchu, prašnost (hlavně ve vztahu k možným dýchacím onemocněním), hluk apod. Z pohledu tradičního drobného chovu králíků (venkovní králíkárna) je celoroční realizace plemenitby problematická – především v zimě a létě. Někteří autoři dokonce zimní období popisují u králíka jako fyziologické období tzv. anestru, tedy že králice v tomto období vlastně přirozeně nezabřezávají. Částečně to lze upravit technikou plemenitby, ale obecně období od konce listopadu do asi poloviny ledna není příznivé pro nástup říje. Stejně tak tlumivě působí nadprůměrně teplé dny v letním období, což bylo již dříve prokázáno u více druhů zvířat. Z pohledu výstavní činnosti nemá letní plemenitba význam. Někdy je ale omezeně využívána v neorganizovaných chovech králíků.
Vliv zdravotního stavu králice
Zásadní vliv na zapouštění králice má její zdravotní stav, do velké míry ovlivnitelný právě výživou a mikroklimatem. Obecně se samice v rekonvalescenci po onemocněních nezapouštějí. Z praxe drobného chovu králíků jsou známy případy, kdy byla zjištěna slabší ochota k projevům říje u samic s králičí rýmou či pasteurelózou. U samců dále hrají výraznou roli případné problémy s pohybovým aparátem (např. výskyt otlaků na končetinách). Všeobecnou zásadou je připařovat zvířata v dobrém zdravotním a optimálním výživném stavu. Řada onemocnění může probíhat skrytě a právě horší ukazatele reprodukce mohou být často jediným příznakem. U některých nemocí se jejich klinické příznaky zviditelní, až když na králíka působí stresové faktory.
Vliv techniky zapouštění
V drobných chovech králíků je osvědčenou metodou vedoucí k urychlení nástupu říje výměna kotce. Králice jsou krátkodobě ustájeny v kotci samce a naopak. Zřejmý efekt je však závislý na více vlivech a zejména u přetučněných králic nemívá efekt žádaný. Určitou alternativou je společné ustájení více (např. 3–4) králic na dostatečně velkém a členitém prostoru. U drobných chovatelů jsou takto často využívány starší hospodářské budovy – králíci jsou ustájeni společně na hluboké podestýlce na podlaze. Vhodné je podlahovou plochu navýšit, zvířatům poskytnout místa pro úkryt a sledovat případné projevy sociálních interakcí mezi králicemi. Skupina králic by měla být věkově a hmotnostně vyrovnaná, dlouhodobě temperamentnější králice je nutné separovat od skupiny. Králice krátkodobě (cca 1 týden) ustájené v tomto systému mívají často lepší ochotu přijmout samce. Po páření jsou většinou již ustájeny klasicky odděleně.
