Kam zmizely angory?

Angora saténová červená z novošlechtění
Angora modrá
Publikace o angorách jsou starou záležitostí
Angora černá s méně výraznými plemennými znaky
Angora činčilová
Angora bílá červenooká
Obsah
  1. Kde se angory vzaly?
  2. Rozšíření angor u nás
  3. Popis současného exteriéru
  4. Kontaktní informace

Vlna angorských králíků byla po dlouhou dobu ceněnou textilní surovinou v našich zemích. S tím šel ruku v ruce zájem o drobný chov angorských králíků. Jedná se o jediné plemeno králíka, jež chovatelům dokáže opakovaně poskytnout užitek – již během svého života. Byť již angora v dnešní době u nás ztratila svůj produkční potenciál, zůstává velmi vzhledným hobby plemenem, které má malou, ale věrnou skupinu příznivců.

Kde se angory vzaly?

Dlouhá srst angor je způsobena spontánní mutací ve struktuře srsti s tím, že v srsti převládají jemné podsadové vlníky, které jsou prodloužené a na živém zvířeti vytvářejí fenomén rouna, podobně jako u většiny plemen ovcí, případně některých plemen koz. Předci plemene byli známi v Anatólii, oblasti nedaleko dnešního města Ankary v Turecku. S mořeplavci se plemeno dostalo do řady evropských zemí. Ve Francii se jeho chov nejčastěji datuje od roku 1723. Do našich zemí se angorští králíci dostali v roce 1776. Velký rozvoj plemeno zaznamenalo především na přelomu 20. století a v následném období do přibližně 60. let minu­lého století. Bez zajímavosti není, že první vzorník plemen králíků z pera tehdejšího předsedy sboru posuzovatelů králíků Stanislava Komzáka (1927) již obsahoval standard angorského králíka. Od té doby byla angora začleněna do všech dalších vydání vzorníku plemen králíků. Jednu ze zásadních sociálních rolí sehrály angory hlavně během obou světových válek. Chov králíků tehdy nebyl zakázán, a tak králíci byli důležitým a levným zdrojem kvalitního masa s tím, že v případě angor to bylo podtrženo i jejich druhou produkční vlast­ností – po­skytováním kvalitní vlny. Na začátku 20. století se plemeno dostalo i do USA. Vlnovlasy současných angor mají průměr přibližně 12–16 mikrometrů, což řadí angorskou vlnu na první místo v kvalitě, napříč ostatními druhy a plemeny zvířat poskytujících vlnu.

Rozšíření angor u nás

Angory byly u nás velmi rozšířeným plemenem. Významnou roli v rámci propagace chovu angor sehrával chovatelský tisk – odborné příspěvky a publikace. Je vhodné zmínit, že specificky angoře bylo věnováno několik českých knih. Za jednu z význačných knih lze označit publikaci Chov a produkce vlny králíka angorského od Františka Truksy z roku 1931. Dalšími významnými autory o problematice chovu a ošetřování angor byli Jaroslav Paulů a později také doc. Josef Hlouška. Celková propagace užitečných angorských králíků mezi chovatelskou veřejností vyústila v založení speciálního klubu – tzv. Celostátní sdružení chovatelů angorských králíků. Prvním předsedou sdružení byl v roce 1933 významný chovatel a dopisovatel do časopisů Sergej Kalinin z Čelákovic. Úctyhodné je, že současný Klub chovatelů králíků angor je pokračovatelem takto založené tradice.

Nicméně současní chovatelé angorských králíků to mají o poznání těžší než jejich předchůdci. Kvůli nutnosti každodenního česání vlny (a všudypřítomnému nedostatku času), omezenému genofondu a dalším aspektům se chovu angorských králíků věnuje minimum chovatelů, což se odráží na početních stavech. Zatímco v roce 1950 byl angorský králík nejvíce registrovaným plemenem (celkem 30 % z registrace králíků v ČSR), postupně jejich stavy klesaly. Z výstupů registrace králíků v Českém svazu chovatelů v roce 2017 lze konstatovat, že se zaregistrovalo jen 185 jedinců angor ze zhruba 70 000 králíků, což činí pouze 0,3 %. Mimo to stojí tzv. novošlechtění na tzv. angory saténové, které kombinují tradičně dlouhou srst se saténově jemnou a lesklou strukturou vlnovlasů. Od výše uvedeného se odvíjejí i nízké počty vystavených angor na velkých výstavách u nás.

Na celostátní výstavě (23.–25. 11. 2018) bylo přihlášeno 22 angor. Výrazně lepší situace však není ani v zahraničí, poněvadž na nedávné evropské výstavě zvířat bylo vystaveno jen 45 angor v barvě bílé červenooké, bílé modrooké, divoce zbarvené, modré, černé a žluté. O to více potěší jejich kvalita (především bílých červenookých), kde právě kolekce angor vyhrála se součtem ocenění 4 zvířat 389,5 bodu. Soudobý trend chovu angor nepatří tedy mezi populární u chovatelské veřejnosti, avšak o to více je potřebné si takových chovatelů cenit, neboť uchovávají tento hodnotný genofond a chrání plemeno před vyhynutím. Standardy angor vykazují určité mezinárodní rozdíly, především v intenzitě osrstění, a tak předpokladu produkce vlny. Vzhledem k tomu, že se z angor stalo vyloženě zájmové plemeno (bez produkčního významu), někteří chovatelé si sami vlnu spřádají doma v malém a vyrábějí textilní výrobky. Poprvé se angory stříhají ve věku 2,5 měsíce a následně v tříměsíčním intervalu. Pro výstavní činnost je nutné střiž důkladně naplánovat, aby srst dorostla do požadované délky.

Autor textu a fotografií MVDr. Vlastimil Šimek

Vlastimil Šimek se narodil v roce 1988. Jeho chovatelská dráha se vyprofilovala na chov králíků, zejména zakrslých plemen. Dlouhodobě se věnuje zejména chovu zakrslých beranů divoce zbarvených. V roce 2009 úspěšně složil zkoušky na posuzovatele králíků; později splnil podmínky pro statut mezinárodního (evropského) posuzovatele králíků. Publikuje odborné články v tuzemsku (časopisy Chovatel, Fauna) i v zahraničí. Je vedoucím autorského kolektivu, který připravuje nový Vzorník plemen králíků.