Připouštění králíků 2 – Vybrané vnitřní vlivy ovlivňující reprodukci
Reprodukce králíků může být ovlivněna řadou faktorů, ať už vnitřních, nebo zejména vnějších. Díky správně nastaveným podmínkám chovu lze vybrané reprodukční ukazatele králíků vylepšit, avšak platí to i naopak. Mezi vnitřní faktory, které ovlivňují reprodukci králíka, patří především plemeno, věk a zdravotní stav.
Vliv plemene
Lze konstatovat, že reprodukční potenciál králíků je ovlivněn spíše velikostí králíka než ryze plemenem. Týká se to především králic a jejich plodnosti. Obecně vzato: čím větší a delší králík, tím je předpokládaný počet králíčat ve vrhu vyšší. Zakrslá plemena mají obvykle do 4 mláďat, malá plemena do 6 mláďat, střední plemena okolo 9 mláďat a velká plemena ke 12 mláďatům. Jsou to však jen průměrné hodnoty – v praxi může být rozmezí poměrně velké i v rámci výše uvedených velikostních skupin. Samozřejmě existují i extrémy v podobě nízké četnosti vrhu, anebo naopak extrémně vysokého počtu mláďat. Počet mláďat ve vrhu má praktický dopad na průběh a délku porodu a udržení kolektivní termoregulace v hnízdě. Zejména u zakrslých může nastat problém v případě nízkého počtu mláďat (např. jen 1–2 králíčata), neboť často bývají velká a porod může být ztížený, což se může projevit na zdraví mláďat a králice i následné životaschopnosti králíčat obecně. U nízkého počtu mláďat ve vrhu navíc hrozí, že se v mrazivém období nezahřejí v hnízdě a uhynou na podchlazení. Proto je např. šlechtění zakrslých plemen v ČR dlouhodobě směřováno k poněkud většímu tělesnému rámci, což je předpoklad vyšší četnosti vrhu a celkově lepšího zdraví králíků. Opačný problém je u extrémně početných vrhů (typicky u některých středních a velkých plemen), kde je nebezpečí, že králice nebude mít dostatek mléka pro všechna mláďata, což by se rychle odrazilo na nevyrovnanosti hmotnosti mláďat ve vrhu a následném vývoji králíčat. Plemenné predispozice k reprodukčním znakům králíků u králičích plemen nejsou příliš známé. Výraznější vliv může mít konkrétní linie plemene.
Věk
Věk má zásadní vliv na plodnost králíků, a to zejména u králic. Optimální věk je spojen s chovnou dospělostí, tedy věkem, kdy můžeme králíky připařovat bez předpokládaných problémů. Jedinci v chovné dospělosti mají dobře vyvinutý organismus, který bez problémů snese reprodukční využití a u králic následný odchov mláďat. Doporučená chovná dospělost se liší podle tělesného rámce, resp. velikosti králíků, a je uvedena v tabulce.
| Velikostní skupina | Hmotnost (kg) | Chovná dospělost (měsíce) | |
| Velká plemena | 6 - 9 | 10 - 12 | |
| Střední plemena | 3,5 - 5,5 | 8 - 10 | |
| Malá plemena | 2,5 - 3 | 6-8 | |
| Zakrslá plemena | 1,0 - 1,25 | 6 |
Případné začlenění mladších zvířat, než je uvedeno v tabulce, může představovat zvýšené riziko, převážně pro králici (např. potrat, problematický porod, špatný mateřský pud) s tím, že také dojde k nežádoucímu zastavení růstu. Za rizikový lze považovat i opačný extrém – první zapuštění vysloveně staré králice. Reprodukční využití králic se odvíjí od typu chovu. V případě drobného chovu je to přibližně do 3.–4. roku, nicméně měl jsem možnost vidět úspěšně odchovat mláďata i pětiletou či šestiletou králici, avšak to byly ojedinělé situace.
U samce je načasování prvotního zařazení do plemenitby důležité především s ohledem na jeho plánované využití v budoucnu. Příliš mladí samci většinou ještě nemají dostatečné sexuální libido a potřebnou kvalitu ejakulátu. Mimoto pokud by v tomto věku získali např. negativní sexuální zkušenost, odrazilo by se to v jejich dalším reprodukčním použití. Osvědčenou technikou je proto přičlenění starší králice (ideálně s jasnými projevy říje) obecně mladšímu samci, který splňuje minimální doporučený věk pro připouštění. Samozřejmostí je vždy vkládat králici do kotce samce, především v případě mladých samců je to zásadní situace. Reprodukční využití samce je v drobných chovech takřka celoživotní (především v případě nejcennějších plemeníků), a má-li je poskytovat, je nezbytné se o samce také adekvátně starat, a to po celý rok, ne pouze před připařovací sezonou.
Zdravotní stav
Zdraví je vždy nutností a základem pro úspěšný chov, ať již s produkčními a reprodukčními předpoklady, či bez nich. V tomto ohledu se jedná o dlouhodobou kvalitu péče, ošetřování, výživy, zoohygieny a další aspekty, které se spolupodílejí na zdraví králíka. Základem je dlouhodobě vyrovnaná krmná dávka a pravidelná péče. Samozřejmostí je očkování proti myxomatóze a králičímu moru, podle schématu výrobce vakcín, aby byli králíci v imunitě. Vhodné je i odčervení na základě koprologického vyšetření. Nežádoucí je připařovat zvířata byť jen v počátečním stadiu nemoci – většinou jedinci ani nemají tendence vykazovat sexuální pud. Dále z praxe chovu králíků nelze doporučit do chovu zařazovat takové zvířata, která v mládí prodělala nějaké onemocnění. Přestože se tito jedinci z nemoci mohli vyléčit, zejména na celkové tělesné stavbě, osvalení a také plodnosti pravidelně bývají zřejmé nedostatky.
Šlechtění čistokrevných králíků je v současnosti realizováno nejen s ohledem na exteriérové znaky, ale čím dál více zřetelně také na tzv. fitness znaky – tedy schopnost prosazovat se v konkurenci v populaci, úspěšně odolávat přirozenému výběru a předávat tyto vlastnosti další generaci. Lze se domnívat, že právě tyto znaky a vlastnosti (např. konstituční pevnost, otužilost, dobrá přizpůsobivost a také dlouhověkost a plodnost) budou v budoucnu sehrávat čím dál podstatnější roli při výběru chovných králíků a sestavování rodičovských párů.
Příště: Vnější vlivy působící na reprodukci králíků
