Připouštění králíků 3 – Vnější vlivy působící na reprodukci králíků

Vhodně konstruovaný, tzv. kombinovaný typ – králičinec, kde lze částečně regulovat mikroklima.
Venkovní chov králíků
Vnitřní králíkárna s řízením světelným režimem usnadňuje zimní plemenitbu.
U dlouhosrstých plemen se před připouštěním často realizuje zastřižení srsti v zadní partii těla.
Obsah
  1. Výživa
  2. Klimatické podmínky
  3. Ošetřování – drápy, srst

Reprodukce králíků, ať už králic, či samců, je ovlivněna mnoha zevními faktory. Lze předpokládat propojení vybraných vnějších vlivů a jejich spolupůsobení na organismus králíka. Mezi nejvýznamnější vlivy náleží zejména výživa, klimatické podmínky a ošetřování.

Výživa

Výživa sehrává zcela zásadní roli ve fungování organismu. Nejinak je tomu i u králíka. Je obecně známou informací, že právě výživou můžeme mj. zlepšit ukazatele reprodukce. Na druhou stranu stejně tak platí, že nevyvážená, či dokonce nevhodná výživa má výrazně tlumivý vliv na funkci pohlavních orgánů. V nedávné době i v současnosti je zřejmou praktikou velkých krmivářských firem rozčlenění kompletních diet pro králíky také s ohledem na jejich aktuální fyziologický stav či účel (období reprodukčního klidu, období reprodukce, březost, odchov mláďat, výkrm apod.). Čím dál větší nároky jsou kladeny na kvalitu vstupních krmných surovin, která se zásadní měrou podílí na kvalitě výsledného produktu – diety. Pozornost je věnována i profilaci technologické úpravy komponent s cílem vytvoření finálního výrobku – většinou granulované či extrudované krmné směsi. Každá dieta musí mít vyvážený poměr živin a minerálních látek odpovídající doporučením. Diety pro reprodukčně aktivní králíky mají obecně vyšší obsah energie. Vylepšení krmné dávky pro tyto králíky je nezbytně nutné realizovat v určitém předstihu, tedy v době ne kratší než 2 měsíce před připouštěcí sezonou.

Z pohledu drobného chovu králíků jsou často chovateli využívány vlastní receptury krmných směsí. Jedná se většinou o mixáže různých zrnin, případně s menším zastoupením olejnin. Tyto směsi mohou být velmi dobré kvality, avšak nevýhodou je, že králíci často preferují vybrané složky směsi, zatímco jiné odmítají a zanechávají v miskách. To má přímou souvislost nejen s živinovou, ale i minerální nevyrovnaností dané krmné dávky. Velkou roli hraje individualita jedince a také dlouhodobý návyk celého chovu na typ krmné směsi. Dalším důležitým aspektem je správné skladování dílčích komponent podomácku vyrobené krmné směsi, neboť může snadno dojít ke zvlhnutí, zaplísnění či zapaření, což se odráží nejen v jejich nutriční, ale zejména ve zdravotní kvalitě. Je nezbytné se vyvarovat i škůdců, kteří mohou krmné komponenty výrazně hygienicky znehodnotit.

Před a v průběhu připouštěcího období není vhodné měnit typ krmné směsi, ani se zachovalou postupnou změnou. Dále, v rámci podpory reprodukce, a především zvýraznění říje jsou často využívány vybrané doplňkové komponenty – např. sušený kořen mrkve či petržele, jejich natě či vybrané aromatické byliny. Tyto se v zahraničí dají běžně zakoupit na velkých výstavách ve větších baleních.

Výživa sehrává zcela zásadní roli ve fungování organismu. Nejinak je tomu i u králíka. Je obecně známou informací, že právě výživou můžeme mj. zlepšit ukazatele reprodukce. Na druhou stranu stejně tak platí, že nevyvážená, či dokonce nevhodná výživa má výrazně tlumivý vliv na funkci pohlavních orgánů. V nedávné době i v současnosti je zřejmou praktikou velkých krmivářských firem rozčlenění kompletních diet pro králíky také s ohledem na jejich aktuální fyziologický stav či účel (období reprodukčního klidu, období reprodukce, březost, odchov mláďat, výkrm apod.). Čím dál větší nároky jsou kladeny na kvalitu vstupních krmných surovin, která se zásadní měrou podílí na kvalitě výsledného produktu – diety. Pozornost je věnována i profilaci technologické úpravy komponent s cílem vytvoření finálního výrobku – většinou granulované či extrudované krmné směsi. Každá dieta musí mít vyvážený poměr živin a minerálních látek odpovídající doporučením. Diety pro reprodukčně aktivní králíky mají obecně vyšší obsah energie. Vylepšení krmné dávky pro tyto králíky je nezbytně nutné realizovat v určitém předstihu, tedy v době ne kratší než 2 měsíce před připouštěcí sezonou.

Z pohledu drobného chovu králíků jsou často chovateli využívány vlastní receptury krmných směsí. Jedná se většinou o mixáže různých zrnin, případně s menším zastoupením olejnin. Tyto směsi mohou být velmi dobré kvality, avšak nevýhodou je, že králíci často preferují vybrané složky směsi, zatímco jiné odmítají a zanechávají v miskách. To má přímou souvislost nejen s živinovou, ale i minerální nevyrovnaností dané krmné dávky. Velkou roli hraje individualita jedince a také dlouhodobý návyk celého chovu na typ krmné směsi. Dalším důležitým aspektem je správné skladování dílčích komponent podomácku vyrobené krmné směsi, neboť může snadno dojít ke zvlhnutí, zaplísnění či zapaření, což se odráží nejen v jejich nutriční, ale zejména ve zdravotní kvalitě. Je nezbytné se vyvarovat i škůdců, kteří mohou krmné komponenty výrazně hygienicky znehodnotit.

Před a v průběhu připouštěcího období není vhodné měnit typ krmné směsi, ani se zachovalou postupnou změnou. Dále, v rámci podpory reprodukce, a především zvýraznění říje jsou často využívány vybrané doplňkové komponenty – např. sušený kořen mrkve či petržele, jejich natě či vybrané aromatické byliny. Tyto se v zahraničí dají běžně zakoupit na velkých výstavách ve větších baleních.

Klimatické podmínky

Králík je zvíře tzv. polyestrické, to znamená, že u samic se během roku opakuje více říjových cyklů. U králic je však délka trvání říje velmi variabilní a poměrně dost souvisí s vnějšími podmínkami prostředí. Z hlediska tzv. provokované ovulace by králice měla jít zapustit teoreticky v průběhu celého roku, nicméně praxe, zejména drobného, chovu králíků je mírně odlišná. Typicky v období od přibližně listopadu do února je velmi obtížné králici zapustit, neboť se u ní říje projevuje jen málo či vůbec. V zejména starších literárních zdrojích si lze povšimnout informace, že v tomto období (s výrazně kratším světelným dnem) je pohlavní činnost zejména králic fyziologicky výrazně potlačena. To se u takových králic projevuje výskytem tzv. anestru, tedy že se u nich neobjevuje říjový cyklus. Naopak v předjarním období s prodlužující se světelnou částí dne se říje stávají častými a králice jsou svolné k páření.

V praxi chovu králíků pro výstavy je u zejména velkých a středních plemen králíků to specifikum, že jejich vrhy jsou preferovány v lednu a únoru, neboť takoví králíci budou dostatečně vyspělí po exteriérové stránce pro podzimní výstavní sezonu. Proto se chovatelé snaží upravit podmínky prostředí tak, aby prodloužili světelnou část dne. V podmínkách částečně kryté venkovní králíkárny (králičince) se to stává běžnou praxí, kdy se umělým osvětlením daří prodloužit světelnou část dne a tak přimět králice k nástupu říje i v prosinci. Zdroje umělého osvětlení musí být v prostoru rovnoměrně umístěny. Častou chybou je nedostatečný počet světelných zdrojů, zdroje se slabou intenzitou osvětlení či zdroje osvětlení zapnuté po krátkou dobu. Zvláště výhodné je individuální osvětlení instalované v každém kotci zvlášť, byť je to samozřejmě více nákladné. V případě urychlení nástupu říje králic v drobných chovech je nezbytné prodloužit světelnou část dne ze zimních 5–7 hodin na alespoň 12–14 hodin při dobré intenzitě osvětlení. Samotnou kapitolou jsou faremní chovy brojlerových králíků, kde je zvláště nutný speciální režim s ohledem na prováděnou inseminaci.

Druhým opakem je letní období. V létě se v drobných chovech králíků plemenitba nerealizuje, neboť mláďata by do hlavní podzimní sezony nestihla dostatečně dorůst. Vysoké letní teploty mají velmi výrazně tlumivý vliv na pohlavní cyklus králic a jejich ochotu k páření. Mimoto možným nebezpečím pro mláďata narozená v horkém létě je přehřátí v případě, že králíkárna není dobře zastíněna či izolována.

Významným mikroklimatickým faktorem je také složení a proudění vzduchu. Zejména v interiérově řešených králíkárnách je možné se setkat s vyšší koncentrací stájových plynů (především čpavek), které působí dráždivě na sliznice, a k následkům patří i slabší zabřezávání u králic. Co se týče proudění vzduchu, zejména v období připouštění musíme zabezpečit, aby nedocházelo k dlouhodobému průvanu, neboť i to má negativní vliv na reprodukci, zejména u králic.

Z praxe drobného chovu králíků je vhodné alespoň rámcově vědět, v jakých podmínkách (venkovní/vnitřní králíkárna) byl chován námi nově zakoupený jedinec. Význam­nou informací je také jeho dosavadní úroveň výživy (typ diety apod.). Jsou známy i takové případy, kdy nový chovný jedinec měl problémy s reprodukcí v novém chovu – ve venkovní králíkárně, neboť u původního majitele byl chován pouze v interním typu králíkárny. Proto se musel delší dobu adaptovat.

Určitý vliv na reprodukci králíků může mít i výrazný rozdíl v nadmořské výšce, resp. zcela rozdílná geografická poloha chovu. Z praxe chovu výstavních králíků jsou známy i případy, kdy např. byl na výstavě v zahraničí zakoupen králík pocházející z nížinného terénu, ve kterém byl tento chov po generace chován. Tento králík byl zakoupen a přivezen do nového chovu, který se nacházel v podhorské lokalitě, a tak musela proběhnout delší doba adaptace, než se králík zcela zvládl reprodukčně začlenit do nového chovu.

Ošetřování – drápy, srst

Z hlediska péče chovatele o králíky v užším slova smyslu je nezbytné, aby králíci před připouštěcí sezonou měli zastřižené drápy. Drápy jsou tvořeny pevnou rohovinou, která kryje poslední článek všech prstů králíka. Rohovina neustále přirůstá. V podmínkách domácího chovu králíků je proto nezbytně nutné zkracovat délku drápů na optimum tak, aby nedocházelo k nežádoucímu přerůstání. Dlouhé, do boku zakroucené drápy vedou k dlouhodobě bolestivé chůzi a deformacím celého prstu a potažmo končetiny a postoje. U králic, ale hlavně samců je rovněž poté zřejmě viditelná neochota k páření. I proto je nezbytně nutné drápy zastřihovat, přibližně 3–4× do roka s tím, že jeden zákrok je vhodné směřovat před připouštěcí sezonou (listopad, prosinec). Při zastřižení je nutné sledovat vnitřní krvení a inervaci posledního článku drápu, kam se už nesmí zastřihnout.

U dlouhosrstých plemen (v našich podmínkách hlavně angora a zakrslí teddy králíci) je vhodné ostříhat delší srst před připařováním na zadní partii okolo ocasu a zevních pohlavních orgánů králíků. A to jak u samic, tak u samců. Tento jednoduchý zákrok vede k lepšímu koitu králíků. Avšak není vhodné ostříhat celého králíka kvůli riziku náhlého teplotního (chladového) stresu. Při stříhání srsti v místech okolo genitálií je vhodné, aby byl králík pevně fixován další osobou a aby zastřižení srsti bylo provedeno opatrně, neboť kůže v této oblasti je poměrně tenká.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.

Vlastimil Šimek se narodil v roce 1988. Jeho chovatelská dráha se vyprofilovala na chov králíků, zejména zakrslých plemen. Dlouhodobě se věnuje zejména chovu zakrslých beranů divoce zbarvených. V roce 2009 úspěšně složil zkoušky na posuzovatele králíků; později splnil podmínky pro statut mezinárodního (evropského) posuzovatele králíků. Publikuje odborné články v tuzemsku (časopisy Chovatel, Fauna) i v zahraničí. Je vedoucím autorského kolektivu, který připravuje nový Vzorník plemen králíků.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře