Základy manipulace s králíky, díl 3. – Umíme s nimi správně zacházet?

Tento díl o správném zacházení s králíky bude věnován péči o drápy. Úkon patří k základům, které by chovatel králíků měl být schopen provést. Pro tyto účely je nutné králíka vždy korektně zafixovat, aby mohl být úkon proveden rychle, efektivně a bez zdravotního rizika pro králíka nebo fixující osobu.

Drápy králíka

Králičí drápy jsou rohovinové útvary (tzv. kožní deriváty), které kryjí poslední článek prstů králíka. Celkem má králík 18 drápů – po pěti na hrudních končetinách a po čtyřech na pánevních končetinách. Jejich význam je především ochranný, neboť poskytují účinnou mechanickou oporu a jsou důležité pro přirozené hrabání. Méně užívaná je jejich funkce obranná, kdy králík může použít drápy jako prostředek při (sebe)obraně. Drápy neustále přirůstají. Rostou z drápového lůžka, které produkuje rohovinu. Vlivem přirůstání dochází k nadměrnému prodlužování drápů s tím, že na spodní straně se v jejich koncové části vytváří menší prohlubeň. Tam se mohou snáze usazovat nečistoty. Mezi další a závažnější důvody, proč je důležité pečovat o drápky, patří: 

• Poruchy postoje a pohybu

Dlouhé drápy vadí postoji a chůzi králíka. Dochází k bolestivému křivení drápů, prstů, potažmo celé končetiny. Takoví králíci zaujímají nepravidelný postoj a neradi se pohybují. Extrémním stavem mohou být kulovité útvary z nečistot pevně nalepené na drápech, které ztěžují pohyb a zabraňují provádění základní hygieny králíka. Rohovina drápů je nekvalitní, snadno se drolí a štípe, což v blízkosti měkkých tkání představuje infekční bránu.

• Reprodukční poruchy

Dlouhé a nečisté drápy mají nepříznivý vliv i na reprodukci. U samců se to manifestuje především neochotou ke koitu, neboť ten je pro ně díky dlouhým drápům bolestivý. U králic mohou delší a znečištěné drápy výrazně narušovat průběh porodu a péči o novorozená králíčata.

• Zánět drápového lůžka

Ve špatných hygienických podmínkách se kvůli dlouhým a znečištěným drápům může dostat cizí těleso do drápového lůžka, kde pak vzniká bolestivý zánět.

V tomto ohledu musí být drápy pravidelně zkracovány. 

Technické zázemí

Pro zastřihování drápů králíků používáme speciální nůžky (ke stejnému účelu slouží také u psů, koček, papoušků apod.). Drápy jsou tak kráceny správně a rohovina se netřepí. Velikost nůžek by měla odpovídat tělesnému rámci králíka. Některé nůžky jsou příliš malé, pro použití např. u velkého králíka se proto nehodí. Pro zastřihování drápů zásadně nepoužíváme kancelářské nůžky, kombinačky, štípačky, zahradnické nůžky apod., jež pro zastřihování drápů zvířat nejsou vhodné. Při jejich použití se totiž zvyšuje riziko poranění zvířete i osoby. I během adekvátního zacházení s králíky však existuje pro fixující osoby riziko zranění. Jeho možnost se však zvyšuje také při manipulacích, které jsou prováděny neodborně či neadekvátně. Velmi častou chybou osoby, jež provádí zastřižení drápů, je, že se nad drápy více nakloní. Většinou to osoba udělá v dobré víře, neboť chce lépe vidět cévu v drápu. Důrazně lze doporučit, aby si však tato osoba ponechávala dostatečný odstup od končetiny, zejména pánevní. Zvláště při nejisté manipulaci a fixaci králíka může totiž dojít k jejímu rychlému vymrštění a k poškrábání osoby v obličeji, kde mohou být poraněny oči, nos či rty.

Zkracování drápků provádíme na odpovídající délku. První zastřižení drápů se u králíčat doporučuje realizovat ve věku 3 měsíců. Následně lze za optimální interval považovat krácení jednou za 2–3 měsíce nebo když drápy začnou výrazně přesahovat srst na tlapkách. Vliv na intenzitu růstu drápků má vliv ustájení, např. typ podlahového řešení kotce (plná dřevěná podlaha vs. roštová podlaha), a pohyb králíka. Pro zkracování přebytečné rohoviny drápu je nezbytné správné určení místa (hranice), kde je dráp ještě krven a inervován. Přebytečná rohovina drápů není totiž vyživována (krvena ani inervována), takže při správné technice zkracování drápů králík necítí bolest. Proto je nezbytné mít při zastřihování drápů zkušenosti a také cit. Bezproblémové určení této hranice je u plemen s bílou srstí, kde lze konec posledního článku prstu s cévami dobře vidět. Zkracování se provádí přibližně 2–3 mm od této cévy. Naopak u králíků s pigmentací není céva v drápech dobře viditelná. Proto je na zkušenostech chovatele, aby dokázal správné místo dobře odhadnout. Veterinární lékař či zkušený chovatel může začátečníkům ukázat, kde se nachází optimální místo pro zastřižení. To je pak již jednoduché. Při stříhání se uchopí tlapka mezi palec a ukazováček a jemným stiskem se roztáhnou prsty králíka – je nutné odhrnout srst, aby se drápy zcela odhalily. Při případném nechtěném poranění cévy v drápech je nutné kompresně přiložit na dráp gázu po dobu 1–2 minut (dokud nedojde) k zástavě krvácení. Poté následuje ošetření rány antiseptickým přípravkem. Po zastřižení drápů je vhodné králíčkovi poskytnout odpočinek. Jestliže se s králíkem manipuluje pravidelně, na péči o drápy si většina králíků zvykne.

Metody fixace

Významným faktorem pro úspěšné krácení drápků králíka je jeho správná fixace. 

Požadovaný úkon (zkrácení drápků) může zkušený chovatel provádět samostatně, a to v případech, že se nejedná o příliš citlivá či agresivní zvířata. Méně zkušený chovatel by měl úkon provádět ve dvou osobách – jedna osoba králíka fixuje a druhá provádí vlastní krácení drápků. Pro účely zkracování drápků existuje několik typů fixací.

• Tradiční metoda při tzv. „posazení“ králíka. Při této metodě provedeme úchop zručnější rukou za kožní řasu na hřbetě a přetočení králíka na záda následované opatrným posazením „na zadek“. Druhou rukou se pak provádí vlastní zkrácení drápů. Tato metoda je vhodná především u středně velkých a velkých králíků. Výhodou je, že zručný chovatel to zvládne sám. U temperamentnějších či opravdu velkých (obři apod.) jedinců lze doporučit, aby jedna osoba králíka fixovala ve výše uvedené pozici, zatímco druhá osoba provádí zkracování drápů.

• Další metodou je zkracování drápů králíka pomocí fixace v klíně. Tato technika se provádí ve dvou osobách. Jedna osoba sedí, což dává stabilitu pro korektní provedení úkonu. Králík je posazen na klíně čelem k další osobě. Druhá osoba provede vlastní zastřižení drápů. Určitou modifikací může být technika, kdy je králík fixován podobně, jak je uvedeno výše, avšak osoba stojí a králík není přetočen na záda úplně; v takovém případě není zafixovaný králík uchopen příliš stabilně, může se snáze vysmeknout a spadnout. Je podstatné sdělit, že tato metoda fixace je vhodná jen pro skutečně ochočené králíky (především pet králíci), neboť by byla značně obtížně proveditelná u větších králíků, ti mají větší sílu a mohou se vysmeknout a zranit sebe či osoby.

• Tzv. burrito metoda je známou, již dříve popsanou metodou fixace králíka pro provádění běžných veterinárních úkonů (např. odběr krve z ucha apod.). Jedná se o situaci, kdy je králík zabalený v pevnějším, dostatečně širokém ručníku. Králík je posazen na tento ručník tak, aby hlava přesahovala přední hranu ručníku. Následně je zadní hrana ručníku přetáhnuta na hřbet králíka. Poté jsou volné části ručníku vpravo a vlevo přetáhnuty vždy na opačnou stranu, přes hřbet králíka. Tímto postupem je králík „zabalen“ do ručníku a má zpřístupněny pouze hlavu a uši. Za účelem zkrácení drápků je vhodné vytáhnout spodní části hrudních končetin z ručníku a provést jejich zastřižení. Vhodné je, aby během úkonu králíka druhá osoba zafixovaného králíka ještě přidržovala (jistila). Výhodou je, že takto zafixovaný králík nemůže uniknout a zranit sebe, a hlavně osoby při běžných veterinárních úkonech. Tuto metodu lze doporučit především u méně ochočených či temperamentnějších králíků.