Pořizujeme králíčka: S kým jej chovat a jak se vybavit

Pokud máte za sebou fázi sbírání informací a vaše rozhodnutí pořídit si domů králičího kamaráda je skutečně promyšlené, zbývá ještě ujasnit si, kolik a jakých králíčků si pořídíte a také jak pro ně připravit to správné místo k bydlení. Jak se při výběru nespálit a co všechno králíček potřebuje? Na to vám odpoví náš krátký seriál, jehož druhý díl vám právě přinášíme.

Jeden králík, dva králíci...

Divocí králíci žijí v početných skupinách, tzv. koloniích. I ti domestikovaní jsou ve své podstatě společenská zvířata, kterým nevyhovuje samota. Jeden králíček může být spokojený jen za předpokladu, že mu poskytnete dostatek kontaktu a pozornosti. Trávíte-li trochu více času mimo domov, může být vhodnější pořídit si králíčky raději dva. 

Chov dvou (nebo více) králíčků má ale svá úskalí a pravidla: 

• Bez ohledu na pohlaví a na to, jak moc se k sobě chovají kamarádsky, nikdy nezavírejte dva králíky do jedné klece. Ideálně by měl mít každý svou ubikaci a pouze pod dozorem je pouštějte do společné ohrádky nebo po bytě. Vizuální, čichový a sluchový kontakt přes pletivo je ale vítaný ‒ necítí se tak osaměle. Druhou možností je opravdu velký prostor, třeba venkovní výběh se zázemím, kde má každý králík dostatek místa a v případě sporů má slabší jedinec kam ustoupit.
• Nejvhodnější kombinací je kastrovaný samec a samice (raději také kastrovaná, ale není to 100% nutné), fungovat může i soužití dvou samic, nejlépe sester. U (včas) nevykastrovaných samic ale může docházet ke konfliktům, jakmile přijdou do puberty. Poslední funkční kombinací jsou dva kastrovaní samci, ale pozor ‒ pouze pokud byli oba kastrováni ještě před pubertou (pohlavní dospělostí). I tak ale počítejte s tím, že se může stát, že si dvojice zkrátka nesedne a budete muset králíky chovat zcela odděleně.
• Nikdy nechovejte pohromadě nekastrovaný pár (nejde-li samozřejmě o chovné jedince), krajně nevhodná je i kombinace nekastrovaný samec a kastrovaná samice ‒ samec ji velmi pravděpodobně bude obtěžovat a může se i chovat agresivně.

Mohu chovat králíka s morčetem?

Na tuto otázku se názory chovatelů i odborníků různí, lidé sdílí jak pozitivní, tak negativní zkušenosti. Zastánci argumentují tím, že je to poměrně dlouhodobá praxe, protože v minulosti byla morčatům dokonce přisuzována ochranná funkce ‒ měla na sebe „stahovat bacily“, které by jinak napadly králíky. Takto to sice samozřejmě nefunguje, nicméně je pravda, že mnoho morčat koexistuje s králíky bez větších potíží, a to i s velkými masnými plemeny a jejich kříženci. Naopak odpůrci poukazují na riziko zranění morčat, na odlišné biologické potřeby i na jiné chování (např. morče se obvykle nenaučí chodit na  „záchůdek“). Všeobecně bývá považována za schůdnou varianta, kdy má každý druh svou ubikaci a pod dozorem sdílí výběh. 

Soužití s potkany, osmáky, křečky a dalšími drobnými hlodavci se nedoporučuje vůbec a může být pro obě strany nejen stresující, ale i vyloženě nebezpečné. 

Co králík a pes či kočka?

Při dobré socializaci obou zúčastněných lze s opatrností „skamarádit“ králíka se psem. Velmi však záleží na konkrétních jedincích a také na plemeni psa. Nejvyšší šanci na úspěch má kombinace menšího až středního neloveckého plemene s mladým králíčkem, naopak ohař nebo honič si s králíkem nejspíš příliš nesednou. 
Starší králíci již bývají duševně poněkud nepružní a na psa mohou reagovat velmi bázlivě, ale i agresivně, naopak odrostlá mláďata bývají zvídavá a nebojácná.

Obdobná situace je i u koček ‒ také zde je nejvyšší šance na klidné soužití s králíkem u klidných a mírných plemen (mainská mývalí, ragdoll atd.). 

Psa ani kočku samozřejmě nikdy nenecháváme s králíčkem bez dozoru. I když vypadají jako velcí kamarádi, při odchodu z domova je vždy bezpečně oddělíme, například králíka umístíme do klece na vyvýšeném místě (kam pes nevyskočí) nebo ho dáme do ubikace s tak hustým pletivem, jakým kočka neprostrčí tlapku. 

Co bude králík potřebovat?

Většina zájmových chovatelů má jako základ klec s plastovým dnem, které se dobře čistí a zároveň větrá. Za optimální lze považovat rozměr aspoň 100 × 70 cm pro jednoho králíka, ideálně aspoň trochu vysokou, protože králíci rádi odpočívají na vyvýšeném místě, kde mají přehled o okolí. Klec umístěte na klidnější místo, kde není přímé slunce nebo průvan, počítejte také s tím, že mnoho králíků je aktivních v době nočního klidu, proto vám nejspíš nebude vyhovovat umístění v ložnici. Ze stejného důvodu může představovat problém klec v dětském pokojíčku, ačkoliv mnoho dětí si samozřejmě bude přát mít králíčka u sebe. 

Pokud nevybudujete opravdu velikou voliéru, ideálně s venkovním výběhem, počítejte s tím, že králík potřebuje na několik hodin denně z ubikace vypustit, proběhnout se a pohrát si. 

V tom případě vždy dohlížejte, aby se váš ušák nezranil nebo neponičil vybavení bytu ‒ nebo obojí zároveň. Rizikové jsou zejména kabely, jedovaté pokojové rostliny, ale i kluzké schody nebo úklidové prostředky. Variantou proto může být i uzavřený vnitřní výběh nebo omezení králíčkova pohybu na jednu zabezpečenou místnost. Výběh ale není jen o pohybu ‒ králíček potřebuje i společnost, hračky a interakci s okolím. 

Další vybavení pro králíčka: 

• Záchůdek ‒ většina králíčků je velmi čistotná a dobře se naučí používat záchůdek, podobně jako to dělají kočky. V dnešní době jsou již k dostání malé záchůdky přímo pro králíčky a také s vhodným typem podestýlky (kočkolit není vyhovující).
• Vhodná podestýlka ‒ dřevitá, buničitá, ale i lněná či konopná.
• Úkryt nebo domeček.
• Seník a miska či talířek na granule a čerstvé krmivo.
• Napáječka.
• Další obohacení klece jako měkký pelíšek, tunel nebo hračky.

Pro všechny případy se vám bude hodit i přepravka, někteří chovatelé králíčka úspěšně navyknou také na kšírky a vodítko. 

Vybavení vždy přizpůsobíme konkrétnímu plemeni. Jaké je to pravé pro vás? O tom zase příště!