Experiment

Obsah
  1. Rosely hnízdily moc brzy
  2. Pokus, omyl
  3. Pomohl rámeček s izolací

I když ve svém chovu sázím vždy na jistotu, přece jen někdy dojde k situaci, že musíme vrtochy našich opeřenců trochu korigovat a usměrňovat. Pak nezbývá nic jiného než čekat, jak na to budou ptáci reagovat a jak to vše dopadne. Takových problémů bývá každý rok několik a ne vše se úplně zdaří, jako pokus před několika lety, který vám nyní popíši.

Rosely hnízdily moc brzy

Měl jsem velice pěkný a plodný pár rosel žlutohlavých, které mi hnízdily i třikrát za rok, ale první hnízdění bývalo neúspěšné, protože rosely začaly hnízdit již počátkem března. To však bývala ještě velká zima, mrzlo a tak se snášky zachladily, i když na nich samička dobře seděla. Z tohoto důvodu jsem dával dost silnou vrstvu pilin, ale ani to nepomáhalo, protože samice piliny nahrabala do rohů budky a vejce byla vždy v těchto nahrabaných pilinách. Když jsem dal vrstvu slabou, tak teplota těla nestačila na zahřátí vajec, protože část tepla odebírala studená budka. Kdybych budku uzavřel, snášela by samice stejně vejce třeba na zem, takže jsem byl nucen udělat maximum a experimentovat, což se nakonec povedlo. 

Pokus, omyl

Zkusil jsem dát tedy na dno budky desku polystyrénu a na ní trochu pilin, v domnění, že tato izolace v budce udrží dostatečné a potřebné teplo. To byl však omyl. Samice hrabala tak intenzívně, že mi rozhrabala nejen piliny, ale i onu desku a vejce byla opět někde uprostřed této vrstvy. Znovu jsem musel snůšku vyhodit zachladnou a přemýšlet co dál. Asi po čtrnácti dnech začala samice snášet podruhé. Tento rok bylo stále velice chladné počasí, které se protáhlo až do poloviny dubna. Musel jsem rychle jednat. Oteplení nenastalo a já v zoufalství podnikl poslední pokus. Na dno budky jsem po celém její obvodu udělal rámeček z 5 cm vysokých latěk a do něho vložil novou desku polystyrénu. Aby mi ho samička znovu nerozhrabala, jako ten předešlý, přibil jsem na vrh rámečku králíkářské pletivo a na něj nasypal slabou vrstvu pilin. 

Pomohl rámeček s izolací

Dál jsem už jen čekal, co samice udělá. Ta se sice snažila znovu hrabat, ale po několika neúspěších svého počínání zanechala a věnovala se sezení. Samozřejmě, že semtam nějaká kulička isolace vyhrabána byla, ale snůšku to už neohrozilo. Mláďata vyseděla a vyvedla ten rok dvakrát k úplné spokojenosti. K dalšímu hnízdění jsem však rámeček s izolací odebral, protože už nebyl potřeba. Tak jsem vyzrál na vrtochy jinak výborné samičky. Vždycky to stojí za trochu toho přemýšlení a námahy, když pak vidíte krásný a zdravý odchov, který vám udělá velkou radost. Do jisté míry můžeme být hrdi na to, že jsme pomohli na svět již předem odepsaným mláďatům a tak trochu vyzráli nad přírodou. Nevím jak v kom, ale ve mě už ta skutečnost, že jsem něco dokázal a vyhrál, vyvolá pocit uspokojení nad dobře provedenou prací a proto také jistě svého koníčka děláme.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu Miloslav Exner

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře