Klece - kdysi a dnes

Ptáci mne vždy přitahovali. V době mého dětství jsem se občas setkal s chovem andulek. V mnoha domácnostech měli kanára, občas stehlíka nebo i nějakého Křížence. 

Klece dnes

Mne kromě zajatců zajímaly vždy i klece. Čišela z nich obvykle historie a téměř vždy také kus řemeslné zručnosti, na první pohled někdy až příliš zdůrazněné různými komplikovanými detaily a parádami. Ozdoby nebyly funkční, vyjadřovaly nejen výrobcův vztah ke své práci i budoucím zajatcům, ale i vztah majitele ke svému svěřenci. I nemajetný chovatel tak mohl žít s pocitem, že pro svého miláčka vynaložil více, než je nezbytně nutné k jeho obyčejnému přežití. Úroveň "obyvatelnosti" těchto zařízení byla obvykle přiměřená vzácnosti chovanců. Používalo se buď plechových či porcelánových krmítek, občas skleněná koupelnička, někdy byla po obvodu ve spodní části výsuvná skla zamezující ptáku rozhazování zrní. Nikdy jsem takovou klec neviděl bez výsuvného šuplíku. S celodrátěnou kulatou klecí jsem se setkal jedině jako s relikvií někde na půdě.

A jak to vlastně vypadá dnes? Jaké možnosti výběru má dnešní začínající chovatel, respektive jaké šance má neznalý kupující se dozvědět a posoudit, jak má takové zařízení vypadat? Nekladu si za úkol vyplnit tuto mezeru v chovatelské osvětě beze zbytku. Přesto věřím, že moje připomínky nebudou bez užitku. Hlavním měřítkem hodnocení budiž funkčnost a to v prvé řadě z hlediska ptáka, a až následovně pak i z pohledu chovatele.

Klece kdysi

Kdysi používané dřevěné nebo plechové konstrukční prvky klecí jsou dnes nahrazovány novými materiály, které v zásadě naprosto nově ovlivňují design, barevné provedení, ale i funkce související s chovem. Přesto však jakoby velká část výrobců nechápala, že úspěch nespočívá jen v kvalitě dílčích výrobních technologií a vyrobeném množství, ale i v celkové funkčnosti výrobků. Můžeme si dnes koupit celodrátěné klece tuzemských i zahraničních výrobců různých tvarů, velikostí, provedení i cen. Jako u všeho zboží platí, že to nejlevnější nebude asi příliš funkční. V relaci asi do tří set korun se s nimi setkáte v železářstvích nebo prodejnách, které nejsou orientovány výhradně na chovatelství. Za cenu o poznání vyšší se ale totéž zboží nabízí také třeba v novém obchodním marketu Hornbach v Praze. Společným znakem klecí, které nyní mám na mysli je kromě nedostatečného příslušenství především to, že ve spodní části nemají výsuvný šuplík. Je-li hořejší drátěná část od spodní umělohmotné mísy oddělitelná sebevíc snadno, nemůže to být nikdy náhradou šuplíku, který by neměl u žádné klece nikdy chybět. 

Bohužel, mnoho dětí žebronících o živou andulku dostane od rodičů jako dárek právě tohle. Bidélka, pokud se jakžtakž podaří nějak upevnit, budou sloužit bez úpravy ač už novým obyvatelem bude kanár, andulka nebo korela. K vrcholům ptačích útrap patří houpací bidélko. Hluboká tmavá krmítka na zrní zavěšovaná zevnitř klece, z nichž se jen obtížně odstraňují hromadící se slupky prosa, jsou pro andulku dalším z řady utrpení připravených člověkem. Chov ochočeného ptáka v otevřené kleci, s možností užívat k proletu prostor celé místnosti, je častou variantou chovu. Klec potom ptáku slouží jako jakési útočiště, kde se často, bez zvláštního učení, přirozeně uchyluje k odpočinku, ač už během dne nebo na noc, či za potravou. Je samozřejmé, že nároky na takovou klec jsou kompenzovány poskytnutou volností. V těchto případech je použití zmíněného typu lacinějších klecí omluvitelné, může sloužit i klec kulatého půdorysu, která je jinak pro chov naprosto nepřijatelná. Bude-li třeba ji vyčistit, je samozřejmé, že to bude učiněno v nepřítomnosti ptáka. Voda k pití i koupání a zrní, mohou být ptáku k dispozici na jiném dostupném místě, než jen v kleci. Avšak daleko častější varianta chovu je, že ptáky z klece nevypouštíme. Klec je v tomto případě trvalým domovem, ač už jednoho ptáka, páru nabo i skupiny.

Tato věta je vlastně poměrně přijatelnou definicí klece. Z ní by měla vycházet i kritéria pro její funkčnost.

Funkčnost klecí

Mnohdy je za hlavní funkci nejen klece, ale i voliér, považováno dostatečné zajištění ptáků před únikem. To je nedostatečná chrakteristika. Netěšíme se přece z toho, že jsme ptáky zavřeli a nemůžou nám uletět. Těšíme se naopak z toho, že ptáci se v naší kleci či voliéře cítí spokojeni. Toho nedosáhneme tím, že jim zabráníme uletět, ale tak, že je v náhradním prostředí dokážeme maximálně uchránit před rušivými vlivy. A tato idea by měla být podstatným hlediskem při konstrukci chovných zařízení. Pro voliéry nebo další zařízení jako jsou třeba ptačí domy či safari platí totéž, ale zůstaneme u klecí.

Co radím já?

V literatuře o chovu ptactva, obvykle v úvodní části, bývá stač věnovaná vhodnosti různého chovatelského zařízení. Díky tomu se chovatel dozví, že kromě celodrátěných klecí existují i tzv. bednové klece. To je ale asi vše. Navzdory výhodám tohoto provedení nejsou na našem trhu běžně nabízeny. Zasvěcenějším se zpravidla vybaví představa souboru takových klecí, sestavených do bloku nebo celé stěny. V minulosti podobná zařízení dost využívali chovatelé kanárů, v hantýrce se pro ně užíval termín "kanáří regál". Vyráběli se zpravidla svépomocí. Modelová situace, kdysi rozšířených chovů kanárů, našla časem uplatnění pro chovy zebřiček, chůviček ale i výstavních andulek. Hlavní předností tohoto zařízení je možnost realizace domácích chovů "ve velkém". Ale i v případě chovu jednoho ptáka, je výčet výhod nezanedbatelný. V první řadě se pták nachází v prostředí bez průvahu. Dále nemá možnost být rušen z více stran. Zamezí se případnému zlozvyku ptáka, šplhat po stropě s doprovodným nepřirozeným vytáčením hlavy. Klec je vlastně bedýnka u níž je čelní stěna nahrazena drátěnou mřížkou. 

Často těm, kteří za mnou přijdou pro radu, doporučuji přikrýt jejich drátěnou klec alespoň ručníkem nebo jinou přikrývkou tak, aby pták byl viděn jen z přední strany. Tím dojde k vytvoření podobného efektu jako u bednové klece. Především však přednosti tohoto typu ocení majitelé zmíněných domácích velkochovů. Uspořádání do sestav, v nichž mohou být nad sebou třeba čtyři i pět takových klecí a těchto sloupců vedle sebe potom také několik, představuje moderní řešení chovu. Při specializovaných chovech se případní samci téhož druhu nemohou rušit, protože je zabráněno vizuálnímu kontaktu. Při větším počtu chovných kójí dochází k hospodárnějšímu využití místa než by bylo možné dosáhnout s jiným typem klecí. Praktická obsluha i celkový elegantní vzhled jsou asi to nejdůležitější, proč ptačí stěny u chovatelů vítězí.

Ovšem i celodrátěné klece mají své opodstatnění. Někomu stačí chov provozovat ve dvou či třech klecích, přičemž k pořizování klecového inventáře dochází zpravidla postupně. Pak je tu nepřehlédnutelné množství majitelů jedné klece s jedním anebo i více ptáky bez záměru rozmnožovat zajatce. Především jsou celodrátěné klece vyráběny tradičně. Pro výrobce je výhodné, že stejnou technologií jakou musí vyrobit přední stěnu, může vyrobit i strop a další tři stěny. Z hlediska ptáka toto řešení asi nejščastnější není. Je asi třeba vzít v úvahu, že tato koncepce vznikla již v době, kdy se vyráběly klece ještě proutěné. V současné době je tento typ stále nejrozšířenější a nemůžeme jej jednoznačně odsoudit ani přehlédnout. Jsou výrobci, kteří i u těchto klecí odvádějí velmi dobrou práci, zjevně využívají moderních poznatků o vhodnosti toho či onoho detailu a potřeb ptáka.

Pokusím se nyní o zhodnocení jednotlivých kladných i záporných detailů. Některé se vztahují specificky k určitému druhu klece, jiné mohou být společné pro obě provedení. Kromě už zmíněného nevhodného tvaru klecí kulatých se celodrátěné klece vyrábějí v různých dalších nevhodných tvarech. Jedná se o napodobeniny domečků s šikmými stříškami, někdy i stupňovitými, (pagodovými), občas je stříška i nesymetrická. Dále různé kónické tvary, hranaté či zaoblené. Vše může být umocněno tím, že klec je tzv. na výšku, tj. že výška je větší než šířka či hloubka takové klece. Pro ptáka je přirozené, může-li přeskakovat nebo přeletovat mezi bidélky umístěnými přibližně vodorovně. Vertikální pohyb mezi bidélky umístěnými nad sebou mohou sice papoušci zdolávat přelézáním, většině z nich však je vrozené šplhání směrem nahoru, dolů by pak raději slétli. To však rozměry takových klecí už neumožňují. Je vhodné, aby klec měla tvar ležícího hranolu, jehož výška může být o málo větší než hloubka, délka pak asi dvojnásobkem hloubky. Chovatel nejpozději při koupi třetí klece zjistí, že je bez zvláštních problémů může srovnat i na sebe. Ptáci se budou cítit lépe i kdyby zůstalo jen u jedné klece.

Vady od výrobců

K nectnostem výrobců patří občasná snaha ušetřit na materiálu i práci tím, že mezery mezi dráty jsou příliš velké. Použití standardních napáječek nebo dalších prvků patřících k příslušenství se stává problematickým nebo nemožným. Má-li klec splňovat aspoň částečně požadavek trochu univerzálního použití, měly by při síle drátů do 2 mm být mezery asi 10,5 až 11 mm. Do takové klece potom můžeme dát zlatoprsku (což je zástupce těch nejmenších) nebo nějakého exotického drozda. Přitom bude třeba brát zřetel ještě na další věci, např. celkové rozměry klece, bidélka a další příslušenství. A zase jinak musíme hodnotit klec k chovu většího papouška, kdy je zřejmé, že dvoumilimetrové dráty by neobstály a přiměřeně silným drátům je potřebné přizpůsobit i mezery mezi nimi. Myslím, že nic neřešící je také efekt barevného eloxování celodrátěných klecí. U tohoto způsobu povrchové úpravy se můžeme setkat s barvami: zlatá, stříbrná, modrá, zelená, červená a asi i dalšími. Bohužel zrovna černá, která by pro ptáka byla nejpřijatelnější, je v této technologii nedostupná. Jsou-li dráty tmavé či černé, vnímá pták kontrast mezi nimi a prostorem za nimi podobně jako při pohledu z keře či koruny stromu skrze větve. Lesklé eloxování neuvyknutého ptáka leká. Časem si ovšem zvykne. Za tmavými dráty je pták v kleci také lépe vidět než např. za stříbrnými. Ne vždy se však řídí vše kritériem potřeb zajatce, i princ v pohádce dal pro Ptáka Ohniváka přednost zlaté kleci před obyčejnou. Ale pochybil. Nemůžeme však úplně odvrhnout estetické důvody. 

Je normální, aby klec byla líbivá už když ji kupujeme a pták v ní ještě není. Tohoto efektu se v poslední době výrazně dosahuje používáním bílé barvy nanášené práškovou technologií. Bílá je barvou čistoty, kombinace bílých drátů s bílým nebo i barevným umělohmotným soklem klece je zpravidla esteticky silně zdařilá. Touto technologií je možno upravit dráty i na černou nebo jinou barvu, ve srovnání s bílým provedením se však co do líbivosti, tudíž i prodejnosti nemohou vyrovnat. Přijde-li na to, že se rozhodnete k inovaci zrezivělého inventáře, navzdory všemu doporučuji černou. V praxi se došlo k poznání, že svislé dráty klecí nejsou z hlediska ptáka ideální. Skrze vodorovné dráty je pohled na ptáka do klece trochu jiný, možná co do kvality i trochu horší. Na stěně z vodorovných drátů se však pták může podstatně lépe zachytit, (nesjíždí) a je tedy nesporné, že se v této situaci cíti bezpečněji. Chvála patří výrobcům, kteří se rozhodli toto respektovat i přes související komplikace s konstrukcí. U klecí bednového provedení jsem se zatím s touto variantou provedení nesetkal. Hlavní příčinou bude zřejmě přece jen dost neobvyklý průhled dovnitř na ptáka. Klece celodrátěné jsou často řešeny kombinací, přední a zadní stěna z drátů vodorovných, boční stěny ze svislých.

Příslušenství a vybavení klecí

Neodmyslitelnou součástí chovatelského pohledu na klece je příslušenství a vybavení klecí. Automatická napáječka se naštěstí už vžila. Do jisté míry se o to zasloužily výstavy, kde jsou ptáci vystavováni v poměrně malých výstavních klíckách. Jedná se o klícky bednového provedení s dvířky na boční straně. Podávání vody do misek pro obsluhu bylo neúnosně pracné, nehledě k tomu, že v malé kleci docházelo rychle k jejímu znečištění. Napáječky se vyrábějí v různých provedeních. Skleněné jsou už přežité, umělohmotné lépe umožňují zavěšení mezi dráty. Existují i provedení jež lze umístit na stěnu s vodorovnými dráty. Voda ptákům však nestačí jen z napáječky, mohou takto přežívat přechodně, např. po dobu výstavy. Za normálních okolností je třeba, aby ptáci měli k dispozici i větší vodní hladinu. Nesouhlasil bych ani s argumentováním, že někteří ptáci (např. andulky) se stejně nekoupou. V přírodě mají ptáci přístup k vodě ač už v přírodních nádržích (kaluž, řeka, rybník) nebo k vodě spočívající ve formě rosy na rostlinách, anebo jsou vystaveni i přímému dešti. I pro ptáky bez zvláštní vazby na vodní prostředí je kontakt s vodou ve všech uvedených formách nezanedbatelmný z hlediska prožití času a rozmanitosti života. Automatické napáječky v přírodě nejsou a tak klec vybavenou jediným zdrojem vody skrze automatickou napáječku si dovoluji považovat za prostředí zbytečně umělé až sterilní. Ptáci zde sice mohou přežívat relativně bez úhony, ale přejme jim něco víc. A proti našim předkům, kteří to "něco víc", ptákům dopřávali ve formě honosnosti klecí, buďme pokrokovější a neupírejme ptákům jejich skutečné potřeby. 

Někteří intelektuálové orientovaní na ochranu přírody bez vztahu k chovatelství se např. vyjadřují, že dnes už naše ptáky v klecích nechováme a přikládají to za evoluční klad druhu homo sapiens. Podle mne zmíněné společníky z domácností i dílen vytlačilo rádia atd. Skutečný klad vývoje člověka poddruhu chovatel lze vysledovat právě na změněném postoji k odpovědnosti za chované ptáky. Mám tímto pochopitelně na mysli koupelničky. I ty se dříve vyráběly celoskleněné. Umělohmotné se vyrábějí zpravidla dvoudílné a většina chovatelů s jejich používáním má špatné zkušenosti. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že vývoj výrobků z umělých hmot v současné době došel do stadia, kdy se nemusíme obávat rozhodnutí, zda koupelničky koupit či ne. Moderní koupelničky mají zpravidla tvary co nejvíce zaoblené, což usnadňuje jejich aspoň občasné čištění. Houževnatost těchto hmot se přibližuje lahvím po různých dovážených limonádách, které se dnes povalují všude. Pomíjím smůlu s úklidem rozlité vody, jinak při jejich pádu na zem se obvykle jen obě části od sebe oddělí. Nejsou z křehkého polystyrenu, nepraskají a neodlamují se z nich spojovací a závěsné prvky, jako bývalo u těchto dřívějších. Tím nechci říct, že jsou nerozbitné. Na betovné podlaze se mi ji podařilo zesíleným nárazem prorazit a postupně pak rozbít až do stadia nepoužitelnosti, to však byl experiment k němuž mne kromě tohoto psaní vedly ještě další důvody. Jedním z nich je např. velká neinformovanost prodávajících, mezi nimiž stále převažuje tendence nakoupit zboží o desetikorunu levněji bez ohledu na skutečnou kvalitu. Není-li prodavač jednoznačně schopen se o kvalitě vyjádřit, vybírejte si zboží sami. Stále je v prodeji dost napáječek, jejichž hořejší průhledná část je náchylná k bezpříčinnému vytvoření prasklinky v jejímž důsledku napáječka neustále vytéká a stává se nefunkční. Zmiňované koupelničky se na klec zavěšují zvenčí. Klec bez koupelničky by neměla existovat. Improvizovaným způsobem lze koupelnu mnohdy zavěsit v místě otevřených dvířek klece. Výrobci klecí však naštěstí tuto potřebu nepřehlížejí, otvory pro umístění koupelniček bývají uzavíratelné, tím je pamatováno na manipulaci při obsluze. Často bývá stejných nebo podobných otvorů více, i z boku nebo v různých výškových úrovních. To není žádný zbytečný přepych. Druhá koupelnička s výhodou může sloužit k podávání měkkých krmných složek, zeleného krmení, naklíčeného zrní apod. Podle potřeby ptáků a fantazie chovat

Za kvalitu se platí

Dražší klec, pokud to její rozměry dovolují, má zpravidla jedny hlavní manipulační dvířka a další dvoje ve velikosti pro koupelnu, přičemž velikosti těchto otvorů a velikosti koupelniček jsou vzájemně respektovány. Otvor ve vyšší partii klece z boční strany je obvykle předurčen pro zavěšení budky. Rovněž krmítka na zrní je vhodné zavěšovat zvenčí. Taková krmítka jsou jakési miniatury koupelniček. Pro snadnou kontrolu jsou celá průhledná. Jejich zavěšení je konstruováno více způsoby. Na jedné kleci bývají dvě ale i čtyři nebo šest. Bidélka jsou tradičně užívána dřevěná. Jejich průřež by měl být oválný nebo elipsovitý, orientace delší osy tohoto oválu musí být vodorovná. To je však dost vzácné, nejčastěji jsou bidélka kulatá, na konce jsou navlékány různé plastikové koncovky s nimiž se bidélka skutečně upevňují obvykle lépe než tradiční celodřevěné se zářezy. I samotná bidélka se vyrábějí z plastů. Zajímavá je konstrukce bidélek, která se navlékají zvenčí klece a mezi dráty se fixují jen pootočením zvenčí. Pokud je jejich rozměr přiměřený, jde o progresivní řešení. Takových bidélek můžeme mít zásobu a znečištěná můžeme velmi snadno vyměnit za nová, a ta použitá omýt a připravit zas na příště. Tento princip platí ostatně pro všechny uváděné moderní doplňky klecí, napáječky, krmítka, koupelny, případně i výsuvné dno. Samozřejmě, že tato výhoda vynikne tím více, čím větší počet klecí obsahuje. 

Z hlediska ptáka pak nevyměňujeme vodu v koupelně, ale vyměníme celou kopelnu. Pro něj je to totéž, ale bez čekání, pro nás navíc bez rizika, že nám během výměny vody ulétne. Rozhodneme-li se mít např. deset klecí, vyplatí se nám budou-li mít stejné výsuvné šuplíky. Jeden náhradní šuplík navíc nám ohromně usnadní úklid dna. Analogicky to platí pro koupelny, krmítka, napáječky atd. Zmiňovaná bidélka mají ještě jednu výhodu, jsou zavěšena jen z jedné strany a proto aspoň trochu pruží na rozdíl od těch, která jsou zapříčena oběma konci ve stěnách klece. Z hlediska ptáka je velmi vhodné, může-li být v kleci jedno bidélko z pružné větvičky zafixované podle tohoto principu, tedy jeden konec volně v prostoru. To je ovšem jakýsi nadstandard a je odvislý na obětavosti chovatele.

Existuje ještě celá řada předmětů patřících k vybavení klecí, pominu-li držáky sepiové kosti nebo zbytečná zrcátka či rolničky a zvonky pro "zábavu" andulek, nemohu opomenout pomůcky pro hnízdění ptáků. Jsou to budky, polobudky, císařská hnízda a různé košíčky. Není však dost dobře možné v rámci tohoto článku vyčerpat rozsáhlou problematiku těchto zařízení v jednom odstavci. Navíc jejich užívání není předmětem běžné denní péče a ošetřování. O škále jejich provedení z hlediska vhodnosti použitých materiálů, funkčnosti, způsobech upevňování ve vztahu k užívaným klecím získá chovatel informace obvykle už v další odborné literatuře podle druhu chovaných ptáků. Vývoj se samozřejmě nezastavuje a i když se třeba zdá, že u není co vylepšovat, není tomu tak. Kolegové, kteří se vrátili z nedávného šampionátu v Holandsku mne informovali o zde předváděné kleci, k níž patří role papíru a čištění této klece spočívá v povytažení a odtržení znečištěné části, přičemž samozřejmě na dně zůstává zase nová část čistého papíru ze zmínění role.

Skutečný chovatel nepotřebuje zákon

Ač u budou vašimi chovanci tvorové pocházející z odchytu či druhy domestikované, kteří už po mnoho generací žijí v zajetí, jsou to živí tvorové. ĺe se o ně starají skuteční chovatelé, se pozná především podle stupně péče. Skutečný chovatel nepotřebuje zákon definující týrání zvířat a podobné situace. Přál bych si, aby moje informace přispěly přiblížení těchto ideí.