Seriál o amadách - úvod

Rád bych zde, na stránkách Fauny, popsal postupně všechny druhy amad a seznámil čtenáře se všemi zástupci rodu Erythrura. Stále si nemohu zvyknout...

Rád bych zde, na stránkách Fauny, popsal postupně všechny druhy amad a seznámil čtenáře se všemi zástupci rodu Erythrura.

Stále si nemohu zvyknout na název amada. Mám vžitý název amadina papouščí. S tímto názvem se také setkávám v zahraniční literatuře, např. v německé podobě Papageiamadine či v podobě anglické Parrot finch.

Celá skupina amad se dá podle R.Neffa a Dr.W.Rasima rozdělit do dvou základních skupin.

Skupina 1
Malajské amady
Erythrura hyperythra - amada zelenoocasá /Bambuska/
Erythrura prasina - Amada modrolící
Erythrura viridifacies - amada manilská

Skupina 2
Melanéské amady
A/ modrohlavé
Erythrura tricolor - Amada zelenomodrá /Forbeska/
Erythrura papuana - amada papuánská
Erythrura coloria - amada červenouchá /Colorie/
Erythrura trichroa - Amada tříbarvá
B/ Červenohlavé
Erythrura cyaneovirens regia - amada královská
Erythrura cyaneovirens cyaneovirens - amada samojská
Erythrura cyaneovirens peali - amada fidžiská /”Pealeska”/

Červená barva hlavy se zřejmě vyvinula z původní modré barvy. Důkazem tohoto tvrzení jsou mladí všech tří druhů, neboť na hlavě mají v období juvenilního šatu až do přepeření modrá pírka.Ta jsou při prvním přepeřování nahrazena červenými pírky.

Erythrura psittacea - amada červenohlavá
Není v žádné z těchto skupin a je řazena samostatně.

Erythrura kleinschmidti - amada škrabošková
Je řazena také mimo výše uvedené skupiny.
Toto roztřídění také nezahrnuje amadu Gouldové tvořící samostatnou kategorii.

 

Ptáci rodu Erythrura patří mezi nejkrásněji zbarvené astrildovité pěvce. Základním zbarvením je jasně zelená barva.

Celý rod pochází z jižní Asie, Malajsie, Indonésie, Filipín, Nové Guinei, severovýchodu Austrálie a několika souostroví východně od Austrálie.

Některé druhy, např. a.červenouchá, a.manilská, a.královská, a.samojská a.t.d. žijí na velmi omezeném území, na kterém, často díky “zemědělské” činnosti domorodců nebo častým větrným smrštím a hurikánům, přichází o své přírodní prostředí a zdroje, často specifické, potravy.

Pouze dva druhy, a to a.tříbarvá a a.červenohlavá, jsou v našich chovech zastoupeny v takovém množství, že není ohrožena jejich další úspěšná reprodukce a udržení v našich chovech.

Mezi častěji dováženým druhem evropskými importéry je a.modrolící, méně často se dováží a.zelenomodrá. V minulých letech se více dovážely také a.zelenoocasé, které se však příliš nedařilo množit, takže v evropských chovech jich mnoho není. Všechny tři posledně zmiňované druhy patří mezi obtížněji odchovatelné druhy amad.

A. modrolící, pokud já vím, množí pravidelně jen asi pět chovatelů v Evropě. Bambusky, tedy a.zelenoocasé, nejsou na tom, co se týče množení, lépe. Bylo jich navíc dovezeno relativně málo. Tomu také odpovídá jejich zastoupení v evropských chovech. Také odchov a.zelenomodré /forbesky/ dělá mnoha chovatelům značné problémy. Setkal jsem se však již také s chovateli, kteří forbesky odchovávají pravidelně a ve velkém množství. Jeden známý holandský chovatel tvrdí, že její odchov je stejně náročný, jako odchov a.tříbarvé. Tento chovatel odchoval od pěti párů forbesek za pět let téměř tři sta mladých.

Naopak jsou v inzerátech v poslední době pravidelně nabízeny a.fidžiské /pealesky/, přesto, že importovány řadu let nebyly, až na ojedinělé dovozy, jako např. dovoz dvou párů z Filipín do Liverpoolu /ústní zdroje/. Tato amada patří do skupiny amad krátkoocasých, tedy amad velmi náročných na chov, přesto však právě její chov nečiní větší obtíže. Je to dáno m.j. tím, že v přírodě tvoří podstatnou část jejich jídelníčku různá semena, na rozdíl od a.královské a a.samojské, kterým v jídelníčku nesmí chybět fíky a hmyz. Viděl jsem fotografie a film natočený na ostrově Viti Levu P. Rindomem, kde bylo možné zřetelně vidět hledání potravy, především polozralých, velmi drobných travních semen.

Pealesky nabízené v současné době jsou dosti přizpůsobené podmínkám v zajetí, neboť jde již o několikerou generaci odchovanou v zajetí. Navštívil jsem chovatele, který chová patnáct párů těchto ptáků v devíti liniích.

Přesto, že obvyklým průměrem jsou necelá tři mláďata na jedno hnízdo, tento chovatel postupně selektuje potomstvo a vybírá do chovu kusy od nejproduktivnějších párů. Nyní jeho páry odchovávají průměrně více jak čtyři mláďata z jednoho hnízda.

Zajímavé je srovnání života všech tří krátkoocasých druhů, erythrura cyaneovirens. /Pozor na nesprávně uvedený latinský druhový název uvedený v knize R.Víta,” Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci”, kde je nesprávně uvedeno “cyanovirens”. Zatím, co pealeska je sociální pták sdružující se v době mimohnízdní do nevelkých hejn čítajících cca 30 ks, a.samojská se sdružuje do malých skupinek a a. královská je vysloveně samotářský druh, žijící pouze v párech. Více kusů a.královských bylo pozorováno pouze v krátkém období po vylétnutí mladých ptáků z hnízda, kdy se ještě zdržují v blízkosti rodičů, nebo když se různí ptáci náhodně setkají na “krmném fíkovém stromně”.

Amada manilská byla do Evropy dovezena jen velmi vzácně. V současné době se v Evropě zřejmě nevyskytuje.

Její nároky na chov a krmení byly srovnávány s nároky bambusek a a.modrolících. Při jejím pokusném chovu na universitě v Zurichu se je dařilo v dobré kondici udržet pouze asi dva a půl roku. Obecně se a.manilské řadí mezi obtížně chovatelné druhy. Její potrava v přírodě sestává především z dozrávajících semínek bambusu. Náhradní potrava nabízená v zajetí zřejmě nebude vhodnou náhražkou. Je to však zajímavé, obývá -li téměř identické prostředí a živí se podobně jako například bambusky, jejich chov větší problémy nečiní.

Zajímavý názor na stimulaci ke hnízdění jsem se dočetl na stránkách jednoho holandského časopisu. Bambusky nereagují na roční období, ale na období dešťů a období sucha. Stimulovat je ke hnízdění prý je možno umožněním nebo naopak omezením možnosti koupání. V období klidu jim prostě omezíme možnost koupání a v období kdy chceme, aby ptáci hnízdili, ponecháme možnost koupání neomezenou.

Amada červenouchá je ve srovnání s a.manilskou v přírodě stejně vzácná. Srovnatelné jsou i importy, které byly u a.červenouché jen o málo častější a početnější. Výživa a.červenouché nabízená v zajetí je však přece jenom zřejmě bližší té v přírodě a tak její chov nečiní takové obtíže. Navíc jsou již od počátku její odchovy dosahovány poměrně pravidelně, čímž se její základna, alespoň na několik let, dostatečně rozšířila. V poslední době však již začíná být problémem nekoordinovaný výběr jedinců k sestavování chovných párů a příliš časté používání příbuzných jedinců v chovu. Mnohdy je to způsobeno nevědomky, neboť není vedena přesná evidence jednotlivými chovateli a tak není možné vyloučit vzájemnou příbuznost kupovaných jedinců alespoň pět generací nazpět. Dovezený pár např. z Anglie, kde si udržují své oddělené kmeny, má pak cenu zlata.

Díky vyšší ceně však u ní nastává jiný problém. Snaha chovatelů získat co nejpočetnější potomstvo, často za cenu mnohokrát opakovaného hnízdění či vědomého připouštění sourozenců. Výsledkem je slabé, málo vitální potomstvo, nepříliš vhodné k dalšímu chovu, nebo zcela vyčerpaný chovný pár, často nabízený jako “vyzkoušený chovný…”k prodeji. Takový pár v lepším případě delší dobu nehnízdí, v tom horším a častějším však jeden z partnerů umírá na vysílení nebo s tím spojené potíže. Je to bohužel velmi nezodpovědné vzhledem ke vzácnosti tohoto druhu v přírodě.

Nadějně podle mne vypadá budoucnost amady papuánské v našich chovech. Patří stále mezi nejvzácnější chovance, alespoň co se týče počtu chovaných kusů. Odchovy se však daří a způsob krmení je také přijatelný vzhledem ke krmivům, které jsou u obchodníků v nabídce. Velkou výhodou je však velikost areálu rozšíření, kterým je poměrně velký ostrov Nová Guinea. Politická situace a nebezpečí ze strany domorodců, mezi nimiž stále přetrvává tradice kanibalismu, je zřejmě důvodem jejích ojedinělých importů.

Nabyté zkušenosti s chovem a rozmnožováním a možnost dalších importů v budoucnu jí dává velkou naději na udržení a rozšíření v našich chovech. Přispěje k tomu také to, že průměrná snůška činí 6-7 vajec a tak je i naděje na rychlou reprodukci.

V následujících číslech našeho časopisu Fauna popíši postupně všechny druhy amad. Protože jsem se v r. 2000 v listopadovém čísle Fauny věnoval amadě fidžiské, v tomto seriálu na tento článek naváži a pozornost budu postupně věnovat ostatním zástupcům rodu Erythrura.

Při sbírání informací jsem využil všech mně dostupných zdrojů. Další informace stále přibývají díky nově zveřejňovaným článkům na webových stránkách internetu, článcích v odborných časopisech a konzultacích s úspěšnými chovateli z Evropy a severní Ameriky, věnujícími se chovu amad řadu let.

Postřehy z těchto zdrojů, které nezachytím v následujícím seriálu, zveřejním v budoucnu v dalších příspěvcích.

Uvítám jakékoliv podněty, upozornění na zajímavé chovatele u nás i v zahraničí a vaše zkušenosti s jakýmkoliv druhem amad.

Ve svém seriálu vynechám pouze jediný druh amad, a to amadu Gouldové /nádhernou/, chloëbia Gouldiane.

Článek o tomto druhu přenechám zkušenějším chovatelům, kteří mají daleko větší zkušenosti s tímto krasavcem. Amada Gouldové je samostatnou kapitolou. Článků o ní již bylo napsáno nepočítaně, přesto si myslím, že rádi uvítáme jakékoliv informace o jejím chovu.

Byl bych rád, kdybych probudil zájem o tuto specifickou skupinu nádherných a pozoruhodných ptáků u více chovatelů a tím rozšířil chovnou základnu chovancům, kteří si to zaslouží a kteří vás určitě nezklamou.

Literatura:
P. Rindom - Field study of the Royal Parrot-finch
H. Bregulla - Gefiederte Welt , 3,4,5/98, 108-110str.
M.Ullrich - AZ Nachrichten, 1/98, 61-62str.
H.Bielfeld - Das Prachtfinkenbuch, 1996

 

 

Poznámka redakce:

 

 

Pan ing. Svoboda zaslal do Fauny velmi zajímavý a jistě potřebný článek o chovu amad /rod Erythrura/. Díky za něj. Snad mi autor dovolí několik drobných připomínek. Uvádí, že si stále nemůže zvyknout na název amada, protože má vžitý název amadina papouščí. Když se zpracovávalo nové české názvosloví exotických ptáků, byly odstraněny především jmenovací názvy, ale také názvy trinérní. V důsledku toho bylo změněno rodové amadina papouščí na jednoslovné amada. (Tuším, že to byl návrh dr.W. Černého.)

Pokud jde o Gouldy, je vysvětlení snadné. Bude-li tento ptačí druh zařazen do rodu Erythrura, musí být použito české rodové jméno amada. V nedávné době se začali odborníci přiklánět k zařazování Gould do rodu Chloëbia. V tom případě musí být používáno rodového jména amadina.

Rudolf Vít
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu Ing. Richard Svoboda
Autor fotografií Petr Podpěra

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře