Papoušek žlutoramenný (Psephotus chrysopterigius)
Samozřejmě mi učarovali i papoušči žlutoramenní. Často jsem je vídal v 70. letech u chovatelů v Holandsku, Belgii, Německu i Švýcarsku. Pro jejich vysokou cenu nebyli pro mne dosažitelní. Časy se ale mění a proto nepochybuji, že se i u nás najdou nadšenci, kteří si budou moci do svého chovu tyto krásné papoušky opatřit. V mém příspěvku najdou některé informace.
Popis východní formy
1,0 - bleděmodrý se zelenavým nádechem, hřbet a ramena šedohnědá, čelo a okolí oka žluté, vrch hlavy černý, břicho a spodní krovky ocasní červené, příčně bíle pruhované, kostřec bleděmodrý. Vrchní krovky ocasní světle olivově zelené s bílými špičkami. Přední malé a střední krovky křídelní tvoří širokou zlatožlutou skvrnu. Velké krovky křídelní jsou hnědočerné se širokým modrým okrajem. Střední pera ocasní jsou olivově zelená s černou špičkou, ostatní zelená s příčným černým pruhem a bílou špičku. Oko hnědé, zobák modrošedý, nohy šedé. Délka 24 cm.
0,1 - čelo žlutobílé, strany hlavy modravě bílé, témě hnědé, vrch těla olivově zelený, kostřec a vrchní krovky ocasní široce modře lemované, krk a prsa žlutozelená.
Původ: severní Austrálie
Popis západní formy
1,0 - černý vrch hlavy sahá přes oko a vpředu až po spodní čelist, vzadu za týl, zelený pás na čele chybí. Zlatožluté zbarvení ramene je širší, bleděmodré zbarvení je intenzivnější.
0,1 - nemá černě zbarvenou hlavu, převažuje zelené zbarvení, střed křídla je růžový.
Původ: severní Austrálie (země Arnhemova)
Chov
Papoušci žlutoramenní jsou na chov nároční a pro začínající chovatele se naprosto nehodí. Jako obyvatelé tropů potřebují umístit ve vnitřní ubikaci, která by jim poskytovala trvale ochranu před chladným a deštivým počasím. Rozměry voliéry pro jeden pár mohou být: délka 1,8 - 3,6 m, šířka 0,9 - 1,20 m, výška 2 m.
Papoušci žlutoramenní se především v době hnízdění chovají nejen vůči příslušníkům svého druhu, ale také vůči jiným druhům papoušků agresivně, proto je chov v kolonii vyloučen. Bez problémů byli již papoušci žlutoramenní chováni ve společnosti astrildovitých pěvců a malých holoubků, ale nejlepších výsledků bylo dosaženo, když byli ve voliéře samotní. Někteří chovatelé jsou přesvědčeni, že hlasové kontakty s páry v sousedních voliérách bez možnosti vizuálních kontaktů zvyšují zájem o hnízdění.
Ten, kdo chová papoušky žlutoramenné v poměrně malých, téměř zcela uzavřených voliérách, musí pečlivě dbát o přiměřenou výživu, aby nedocházelo k tučnění, které snižuje chovatelské úspěchy. Všeobecně se nedoporučuje dávat slunečnici vůbec, oves pak jen v době odchovu mladých ve snížených dávkách. Čím tedy máme krmit.
Doporučovány jsou dvě základní směsi různých semen v samostatných miskách:
1. 2 díly bílého prosa, 1 díl lesknice
2. 1 díl červeného prosa, 1 díl prosa v klasech.
Autor příspěvku dává papouškům různé části zelených rostlin vč. dozrávajících travin a bodláků, salát a zelený hrách, který mnoho ptáků ochotně přijímá. Totéž platí i o naklíčeném zrní, kterému dávají některé druhy přednost, právě tak jako kukuřičné klasy a malé množství jablek.
Dva problémy
Hovoří se především o dvou problémech, které se v chovech papoušků žlutoramenných vyskytují: sestavený pár neharmonizuje, jindy samička přestává mladé zahřívat. Velice se osvědčují budky s možností přitápění, neboť se tím za chladného počasí daří udržet mladé při zdraví. Aby papoušci žlutoramenní ochotněji přijali hnízdní budku, doporučuje se vybavit ji asi 10 cm dlouhou vletovou rourou. Většina chovných párů budky bez této roury odmítá obsadit. Velikost hnízdní budky se doporučuje: délka 25 cm, šířka 15 cm, výška 15 cm, jako materiál použijeme 2,5 cm silné smrkové prkno. Na výstelku se dává asi 5 cm silná vrstva rašeliny nebo trouchnivějícího dřeva. Proti chladnu se doporučuje opatřit zvenku budku izolací. Jak již bylo uvedeno je vhodné instalovat elektricky vytápěné budky řízené termostatem. Pokud jde o teplotu, osvědčuje se 3 dny před líhnutím 25 °C, o den později 29 °C a potom 33 °C po dobu 3 týdnů. Ve čtvrtém týdnu se teplota snižuje na 29 °C, v pátém týdnu na 26 °C. Dále se teplota postupně snižuje na 18 °C do doby krátce před vylétnutím mladých. Stane-li se, že dojde náhle k poklesu teploty v noci na 8 stupňů, je nutno vrátit mladé do budky a teplotu upravit na 13 °C.
Chovatelé papoušků žlutoramenných by měli dbát na to, aby se silné populace v jejich péči udržely trvale a aby tak plně pokryly poptávku. Jen v tom je záruka, že snižující se počty ptáků v přírodě zůstanou před dalšími nástrahami uchráněny.
