Seriál o amadách: Amada modrolící (Erythrura prasina)

Něměcky: Lauchgrün Papageiamadine. Anglicky: Pin-tailed Parrot-finch, Pin-tailed Nonpareil.

E.p.prasina /Sparrman/

Obývá východní Barmu, severní a západní Laos a území od severovýchodní Kambodže, přes Thajsko, Malajsii, Sumatru a Jávu. Délka 14 - 15 cm.
Čelo, tváře, brada a hrdlo jsou modré. Uzdička černá. Vrchní strana hlavy, záda, kostřec a křídla zelené. Ruční letky černohnědé. Vrchní krovky ocasní a prostřední prodloužená pera ocasní červená. Ostatní červenohnědé s červenými lemy. Spodní strana těla až po hrdlo olivově hnědá. Prsa, břicho a spodní krovky ocasní světle žlutohnědé. Na břiše je červená skvrna různé velikosti. Zobák je černý, oči tmavohnědé, nohy masové barvy. Existuje žlutohnědá varianta, dříve považovaná za samostatný druh. Jde však pouze o mutaci. Samička má pouze modrou tvář a čelo. Červená skvrna na břiše chybí. Vrchní strana, včetně vrchních krovek ocasních, je matná.

E.p.Coelica /Baker/

Obývá pouze severní část Bornea. Modrá barva zasahuje až na prsa. Červená skvrna na břiše je větší a zasahuje až k modré barvě. Samička je podobná nominální formě, liší se pouze větším rozsahem modré barvy obličejové části. Mladí jsou podobní samičce, barvy jsou však matné. Modré partie jsou hnědošedé.

Způsob života

Obývá okraje lesů, mýtiny a bambusové houštiny v malých skupinkách. Ve velkém množství zalétá na dozrávající rýžová pole, odkud je neúprosně odháněna a odchytávána na export. Zalétá také na místa zarostlá trávou, kde jsou hlavní složkou její potravy právě dozrávající semena.
O jejich chování v průběhu hnízdění není dosud mnoho zpráv.
Hnízda údajně staví v křovinách a bambusovém houští spletená z různých částí rostlin ve výšce od 1 do 20 metrů. Je kulovitého tvaru s velkým postranním otvorem. Snůška činí 4- 6 vajec, doba sezení je 14 dní. Jeho přítomnost je závislá na blízkosti rýžových polí. Rýže není jedinou, ale hlavní složkou jejich potravy.

Chování a chov

Patří mezi těžko chovatelné a odchovatelné ptáky. V době uvykání se u nich objevuje několik problémů. Jedním z nich je jednostranná výživa u dovozců a obchodníků. Antibiotika se používají neuváženě a tak po pominutí účinku léčiv ptáci často bez zjevné příčiny hynou, neboť jsou vysíleni jednostrannou výživou a neustálým stresem.
Jsou to čilí ptáci, vhodní pouze do voliéry. Ta by měla být vybavena přírodními větvemi, rákosovými stvoly a bambusem, které umožní obrušování stále rostoucích drápků. U mne se ptáci téměř stále zdržují v horních partiích voliéry ve větvích, jakmile jsou však vyrušeni, mizí v husté houštině dubových olistěných větví. Možnost úkrytu je velmi důležitá pro jejich pocit bezpečí a eliminaci stresu.
Vůči spoluobyvatelům jsou naprosto snášenlivé v době mimohnízdní. To se však může změnit příchodem hnízdění.

Pro umístění hnízda volí místo, ke kterému mohou přiletět. Nikdy ke hnízdu nešplhají. Výška umístění se pohybuje mezi 0,5 až 2m a zdá se, že nehraje žádnou roli. Hnízdo může být postaveno v polootevřené hnízdní budce různého tvaru, stojaté budce s kulatým vletovým otvorem nebo je postaveno volně ve větvích. Nejoblíbenějším materiálem pro stavbu hnízd jsou kokosová vlákna. Vletový otvor je tak úzký, že se jím ptáci musí doslova protlačit /Ullrich/.

Snůška činí 4 - 6 vajec, stejně jako ve volné přírodě. Mladí se líhnou za 14 dní. Staří je krmí do 22. dne v hnízdě. Po vylétnutí jsou mladí neohrabaní, dobře však šplhají. Často se zdržují na zemi a nízko umístěných větvích. Nyní nastává kritické období, neboť je velké nebezpečí nachlazení mladých. Staří také krmí nejčastěji na zemi.
Mluvíme-li o nachlazení, dostáváme se k teplotě v chovném zařízení v průběhu roku a při odchovu. Mluvil jsem s německýni chovateli, kteří modrolící amady pravidelně odchovávají. Když jsem se zmínil, že mě klesá teplota v noci na 20 °C i méně, zhrozili se. Podle nich při těchto teplotách ptáci trpí, nebudou se úspěšně rozmnožovat. Optimální teplota v mimohnízdním období je podle nich 23 - 25 °C, v době odchovu mladých pak 27 - 28 °C. Při nižších teplotách se ptáci necítí dobře. Navíc staří přestávají zahřívat mladé ve stáří pěti až sedmi dnů, a tak protože mladí neumí v tomto věku regulovat tělesnou teplotu, hynou s plnými volátky na podchlazení a narušení metabolismu v důsledku nízkých teplot. Tento problém se může řešit buď topením v celém chovném zařízení, v zasklené voliéře či pouze malým topným tělískem umístěným přímo v budce.

Velkou stimulací k rozmnožování je chov více párů pohromadě. Doporučuje se chov 5 - 7 párů. Začne-li jeden pár s tokem, ostatní se k němu přidají a hnízdění pak probíhá u všech párů najednou.

Krmení

Přesto, že jsou to travní specialisté, berou velmi rády zralou rýži, kterou s úspěchem nahradíme Padda rýží nebo nahým ovsem. Padda rýži v suchém stavu jim předkládají importéři jako jediný zdroj výživy. Tato monodieta způsobuje nevratná onemocnění jater a navíc zažívací potíže, protože podíl nestrávené potravy díky zkrmování v suchém stavu je značný. Zde je nejvhodnější nápravou postupné, ale rychlé nahrazení Padda rýže klíčeným loupaným ovsem a lesknicí. S náhlou změnou za vhodnější potravu by mohly nastat komplikace jako při každé náhlé změně jídelníčku. Zažívací trakt si musí postupně na novou potravu vybudovat střevní mikroflóru. Výhodou této náhrady je podobnost ovsa a lesknice s Padda rýží. I v konečné směsi bych však podíl Padda rýže ponechal, a to kolem 5%. Předkládám ji však v klíčeném stavu. Zde však přichází další problém. Klíčení Padda rýže trvá podstatně déle než klíčení zbylé směsi zrnin. Já klíčím minimálně 4 dny, přičemž vyměňuji vodu a proplachuji, ostatně jako všechny klíčené zrniny, dvakrát denně. Klíčení probíhá při teplotě kolem 30 °C.

Proso se k jejich výživě moc nehodí, také ho neochotně přijímají. Výjimku tvoří polozralé a klíčené klasy senegalského prosa. Někteří chovatelé předkládají směsi, jejichž hlavní složkou jsou travní semena. Podíl prosa a ostatních zrnin je malý. Jak jen to je možné, předkládáme potravu co nejbližší té v přírodě. Kromě jiného zabráníme krmením travních semen přetučnění. Z tohoto pohledu opět proso a olejnatá semena nejsou vhodná a jejich obsah bychom měli snížit na minimum. Veškeré krmení předkládáme též v naklíčeném stavu. Ptáci mu dávají přednost. Minerální látky v podobě gritu mají mít ptáci stále k dispozici stejně jako denně čerstvou pitnou vodu. Stejně denně dáváme vodu ke koupání.

Důležité je podávání multivitamínových preparátů, nejlépe ve vodě. Doporučuje se je doplnit o B-komplex. V době krmení mladých předkládáme vedle základního krmení v suchém i naklíčeném stavu také směs travních semen polozralých, zralých i naklíčených. Stejně tak senegalské proso v klasech. Někteří chovatelé s úspěchem předkládají směs pro andulky s 50% lesknice, k tomu Padda rýži. Vše opět v naklíčeném stavu. S tímto krmením mají údajně mladí tak nacpané vole, že se ani nemohou pohnout. Osobně si myslím, že je to spíše záležitostí dobrého rodičovského páru. Základní krmení samozřejmě hraje rozhodující roli v růstu mláďat. Přídavek zeleného krmení, především ptačince žabince, napomůže lepšímu trávení, nejen u mláďat.

Jednostranné krmení klíčeným zrním může vést podle Ullricha k problémům s játry a pozdějším úhynům, jak tomu napovídají uhynulá mláďata s plným voletem.
Jmenovaná krmení musí být doplněna ještě vaječným krmením a hmyzem. Jak zelené krmení, tak živočišné bílkoviny, nemusí být všemi ptáky přijímáno ihned. Mnohé amady modrolící toto krmení berou podle mých zkušeností jen ojediněle, přesto je však musí mít k dispozici. Stejně tak tomu bylo u mne i s okurkou či jablkem. Na rozdíl od ostatních amad si jich a. modrolící ani nevšimly.

Nejlepší je, a to platí pro všechny ptáky, vyzkoušet různá krmení i doplňky, samozřejmě s ohledem na jejich dostupnost ve vašem okolí. Zrniny samozřejmě v suchém, máčeném a klíčeném a v různých stádiích zralosti. Čím pestřejší nabídneme stravu, tím lépe pro zdraví našich ptáčků, bez kterého nedocílíme úspěchů.

Závěrem

Amady modrolící jsou velmi krásní a impozantní ptáci, zasluhující pečlivé ošetřování. Bohužel se dodnes nepodařilo vyřešit veškeré problémy související s jejich chovem, tak jako je tomu u jiných astrildovitých pěvců. Možná, že neupoutávají dostatečnou pozornost specialistů, protože se dovážejí v relativně velkém množství a za nízkou cenu. Jednou z cest je použití do chovu pouze ptáků odchovaných v zajetí, neboť u generací takto odchovaných lze předpokládat postupné přizpůsobení podmínkám chovu. Nejvíce je nutné se věnovat krmení hnízdících ptáků a vyřešit problém hynoucích mláďat s plnými volátky. Nechci zde vůbec zatím řešit problém špatného opeření ptáků delší dobu chovaných v zajetí, vedoucí až ke špatnému létání. O tom až jindy.

Mutace:
Nejsou známy, nepočítáme -li žlutobřichou variantu u E.p.prasina.

Literatura:
G.Kühn, Gefiederte Welt- 8/97, 267-269 str.
E.Miller, AZ Nachrichten -5/98, 304-306 str.
M.Ullrich, AZ Nachrichten - 11/97, 758-760 str.
M.Ullrich, Gefiederte Welt -5/95, 154-156 str.
H.Bielfeld, Das Prachtfinken Buch, 1996
R.Vít, Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci, 1978
Internetové stránky

Oprava - omluva
V minulém čísle Fauny 8/2002 se nám podařila opravdu hrubá chyba, kdy jsme amadu papuánskou v nadpise přejmenovali na peruánskou. Víme, že žádná taková neexistuje a texty příspěvků několikrát čteme. Černý puntík si připisuje náš grafik, který opravil (graficky zcela správně) název článku až po provedené kontrole. Čtenářům i autorovi se omlouváme. redakce.