Seriál o amadách: Amada krátkoocasá královská (Amblynura regia)

Syn.: Erytrura cyaneovirens regia, nebo Erytrura regia /Pozor na chybně uvedený druhový název v knize R. Víta “Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci”, kde autor uvádí E. cyanovirens…/. Německy: Königs-Papageiamadine. Anglicky: Royal Parrot-finch, Blue-bellied Parrot-finch.

Systematické zařazení

Původně se amada královská řadila jako poddruh amady krátkoocasé, kam se řadila také amada krátkoocasá fidžiská a amada krátkoocasá samojská. Dnes se upřednostňuje zařazení těchto ptáků jako samostatných druhů. Správný název tedy bude znít amada královská, amada fidžiská a amada samojská. Názory na toto zařazení však stále nejsou jednotné.

Amada královská vytváří tři subspecie:
1. A.r.regia /Sclater/: Obývá několik ostrovů v Nových Hebridách.
Velikost 11 cm. Má kompaktní postavu. Celá hlava je až po šíji světle červená. Uzdička černá. Brada, hrdlo, břicho i celá vrchní strana kobaltově modré. Kostřec, spodní krovky ocasní a křídla se zeleným nádechem. Letky jsou černavé. Jedinci starší 20 měsíců mají modrou barvu až do fialova. Část kostřece, vrchní krovky ocasní a prostřední ocasní pera světle červené, ostatní ocasní pera tmavě hnědá s červenými lemy.
Zobák černý, oči tmavohnědé, nohy masové barvy.
Samička má zelenější břicho i záda, ostatní barvy jsou matnější.
Mladí po vylétnutí jsou tmavě matně zelení.

2. A.r.efatensis /Mayr/: Obývá ostrov Efate v Nových Hebridách. Velikost 10 cm. Má zelenější břicho a záda a červené partie jsou tmavší.

3. A.r.serena /Sclater/: Vyskytuje se na ostrově Aneiteum v Nových Hebridách. Délka 10,5 cm. Je ještě zelenější než amada.r.efatensis na zádech i spodní části.

Životní prostředí

Obývá souostroví Nové Hebridy, ležící východně od Austrálie mezi souostrovími Vanuatu a Fidži. Nové Hebridy sestávají z asi 100 ostrovů, z toho asi 70 obydlených. Úřední řečí je bishama, angličtina a francouština a dále se zde vyskytuje více jak 100 lokálních nářečí. Průměrná roční teplota je 25 - 32 °C, vlhkost 50 - 75%. Pozorována byla na ostrovech Santo, Ambae /Aoba/, Pentecost, Malekula, Ambrym, Paoma, Lopevi, Epi, Tongoa, Emae, Efate, Aneityum a Gaua. Je možné, že se vyskytuje ještě na dalších ostrovech, pozorování však nejsou doložena. Domorodý název pro amady královské na ostrovech Emae a Tongoa je Tabut, na jiných ostrovech zase Batukira.

Podle Bregully je problematické přesné určení subspecií, neboť je podezření, že jako subspecie byly určeny jedinci a.r.regia v různém stáří. Mladí jedinci této subspecie mají mnohem menší intenzitu modrého zabarvení.

Nyní popíši pozorování z ostrovů Emae a Tongoa. Zde obývá pralesy i okolí domorodých sídel a zahrady s osamělými fíkovníky. Dnes se vyskytuje nejen ve zbytcích pralesa, ale také v sekundárních lesích, plantážích a pastvinách, všude však je jejich výskyt odvislý od přítomnosti krmných stromů. Vyskytují se zde vedle sebe malé vymícené plochy, sekundární buš a modifikované zbytky pralesa, tedy krajina typická pro zemědělsky obdělávané oblasti. V posledních letech zde vyrůstá množství rekreačních staveb. Veškerá tato činnost ohrožuje přežití mnoha živočišných druhů. 

Na větších ostrovech se objevuje v nadmořské výšce nad 300m.n.m., na menších ostrovech i v nižších polohách.Vždy však předpokladem jejich výskytu je blízkost fíkovníků.

Chování

Jsou velmi plaché, m.j. proto, že je domorodci střílejí pro zábavu. Většinou jsou viděny jednotlivě nebo v párech. P.Rindom v létě při svých pozorováních viděl najednou maximálně 6 kusů amad královských. Nejsou to sociální ptáci, jako např. Amady tříbarvé, žijící zde také. Po utržení fíkového plodu rychle odletí na chráněné místo, většinou níže položené. Na zemi pozorována nebyla.

Jako potrava jim slouží více druhů fíků a hmyz, který naleznou na stromech. Stromy v průběhu roku střídají podle toho, jak na nich dozrávají plody. Domorodci pozorovali a. královské na 5 druzích fíkovníků v jedné oblasti. Studie však ukázaly využití více druhů stromů na různých, jimi obývaných ostrovech. Kromě ničení přírodního prostředí, pronásledování domorodci a ubývání zdrojů potravy ohrožují existenci také potravní konkurenti. Mezi ně patří především plodožraví holubi, před nimiž menší amada královská samozřejmě ustoupí.

Způsob života

Jsou to stromoví ptáci výše položených míst. Viděny byly jednotlivě nebo v párech, pouze v období rozmnožování spolu létají rodiče s právě vylétlými mláďaty. Více jedinců pohromadě není způsobeno sociálními potřebami, ale náhodným nashromážděním v místě zdroje potravy. Takto bylo pozorováno až 30 kusů najednou. Ptáci se zdržují v korunové části stromu, na zem slétají jen výjimečně k pití a koupání. Pokud je to však možné, pijí rosu a dešťové kapky, které ulpěly na listech nebo v epifytních rostlinách, nebo se snaží pít vodu ze země zavěšeni na nejnižších větévkách.

Při přemisťování létají těsně nad korunami stromů. Velmi rády se koupají. K tomu využívají opět vodu na listech, k nimž se přivinou a smáčí si peří. Koupají se a pijí velmi často.

Výživa a krmení

U amad královských se projevuje extrémní závislost na plodech fíkovníků. V některé literatuře se mluví až o 21 druzích fíkovníků, využívaných v celém areálu rozšíření. Upřednostňují šťavnaté a sladké plody od velikosti hrášku po velikost třešně. Barva plodů se pohybuje od žluté po tmavě vínorudou. S utrženým plodem odlétnou na jinou větev, kde si ji přidržují prsty jedné nohy. Vrchní polovinou zobáku proniknou slupkou do plodu a trhavými pohyby odřezávají část plodu. 

Nakonec vyzobou semínka o velikosti od 0,5 do 1,5 mm i s kousky dužiny. Při tom vydávají jemné louskavé zvuky. Jejich přítomnost prozradí množství spadaných obalů fíků pod stromem. Společně s plody přijímají také hmyz v různých stadiích vývoje, včetně vajíček. U zkoumaných ptáků tvořil hmyz asi 20% obsahu volete.
Doba přijímání potravy je od rozednění do 11 hod. a od 14 hod. do setmění.

Rozmnožování

Většina ptáků hnízdí pravidelně od září do prosince až ledna. Obsazená hnízda však byla nalezena také v únoru i dubnu. Čerstvě vylétlá mláďata, rozpoznatelná podle silného, žloutkově žlutého zobáku, jsou pozorována na konci září, ojediněle i v červenci. Je možné, že ptáci hnízdí dvakrát po sobě. Období hnízdění je závislé na počasí a je možné, že se o několik týdnů posune.

Hnízdo bývá umístěno ve vidlici poněkud horizontálně umístěných větví. Je neuspořádaně spleteno z hrubé trávy, listů a rostlinných výhonků. Velikostí se rovná fotbalovému míči. Často je při stavbě hnízda využito výhonků a malých větviček, které jsou do konstrukce hnízda zapleteny a stávají se součástí jeho konstrukce. Výstelku tvoří jemná rostlinná vlákna a hnízdní komůrka má průměr 10 - 12cm. Z hnízda často visí až 60cm dlouhá vlákna.

Hnízdo je využíváno ke spaní i mimo dobu rozmnožování. Kontroly hnízd prokázaly přítomnost nejčastěji tří, méně často jednoho, dvou nebo čtyř mláďat. Vejce jsou čistě bílá o průměrné velikosti 13 x 16mm. Doba sezení na vejcích je 14 dní. Mladí opustí hnízdo ve věku 21 dní a v blízkosti rodičů se zdržují ještě asi dva týdny.

Chov v zajetí

Ačkoli jsou v zajetí později přijímána také drobnozrnná prosa a lesknice, je jejich chov ve srovnání s ostatními amadami, přijímajícími především travní a plevelná semena, dosti nákladný. Úspěšný chov předpokládá také velké množství živočišné stravy, klíčeného zrní a semen a později také směs pro exoty v suchém i naklíčeném stavu.
Vedle čerstvých fíků přijímají ihned také klíčené zrní a semena z rozkrojených fíků, nabízených někdy k prodeji/ které ovšem velmi znečišťují jejich peří/. Dále je nutné předkládat velké množství nejrůznějšího ovoce.

Nepředkládáme-li hmyz, musíme se smířit s velkými ztrátami. Mouční červi nejsou pro ně vhodnou náhradou. Vhodnější jsou pro ně např. termiti, ale pouze velké formy, tedy stromové druhy. Nevhodné jsou malé formy, žijící především na trouchnivějícím dřevě odumírajících stromů. Tito termiti jsou také přijímáni, nepokryjí však potřebu živočišných bílkovin a ptáci nejsou v dobré kondici. 

V pitné vodě musí být podávány velké dávky vitamínů. Jednou uvyknuté amady královské jsou vytrvalé. Snášejí také nižší teploty. Nadále však vyžadují, na rozdíl od jiných amad, větší množství hmyzu. K tomu předkládáme obvyklou směs pro exoty a mnoho plodů. V zajetí nyní zůstává asi 5 párů amad královských po dvou importech do Švýcarska. Další importy byly v r.1985 a později v r. 1990.

Závěrem

Vzhledem k ničení životního prostředí a ubývání zdrojů potravy, o které se navíc musí dělit s potravními konkurenty a pronásledování domorodými lovci hrozí podle P.Rindoma během 10 - 20 let úplné vyhubení této nádherné amady. K tomuto závěru jej vedly čtyři hlavní důvody:

1. V roce 1998 byly amady královské nalezeny na 4 ostrovech. Ale před třiceti lety obývaly 12 ostrovů.
2. Každý rok zničí mnoho zdrojů potravy a velká zalesněná území hurikány, které se v této oblasti pravidelně vyskytují.
3. Nutnost dělit se o omezené zdroje potravy s konkurujícími plodožravými holuby.
4. Nakonec je ohrožují domorodci, střílející nejen amady královské, ale i jiné druhy ptáků.

Proto byl několika chovateli, ornitology a obdivovateli /M.Fidler, S.Ewans a.t.d./ navržen záchranný program, počítající např. s vysazením těchto amad na náhradní vhodné a pečlivě vybrané ostrovy, voliérovým chovem či zřízením ptačích parků v jejich domovině. Další možností je svěření jejich chovu do rukou seriózních chovatelů . Vše však záleží na spolupráci vlády Vanuatu, která bohužel zatím moc zájmu o záchranu těchto ptáků neprojevila. Můžeme jen doufat, že tento či jiný záchranný program povede k úspěchu a pomůže nám všem zachovat tento nádherný a jedinečný druh.

Literatura:
P.Rindom - Field study of the Royal Parrot Finch on Vanuatu
H.Bregulla - Gefiederte Welt, 3/98, 108-110 str.
M.Ullrich - AZ Nachrichten, 1/98, 61-62 str.
H.Bielfeld - Das Prachtfinken Buch

Ing. Richard Svoboda - poznámka redakce:
Ing. Svoboda upozorňuje na nesprávně uvedený druhový název v knize R. Víta “Cizokrajní ptáci v klecích” cyanovirens. Ing. Svoboda má pravdu jen částečně, a to z toho důvodu, že v době, kdy jsem knihu psal (vyšla ve třech vydáních v r. 1961, 1968 /?/ a 1978), platilo jméno cyanovirens. Vycházelo se z díla dr. J. Karáska (1935-1941) “ Cizokrajní ptáci chovaní v klecích” a K. Neunziga (1921). Až v pozdějších letech byla provedena změna na cyaneovirens.