Korela chocholatá

(Nymphicus hollandicus) Korela chocholatá je po andulce druhým nejrozšířenějším papouškem mezi chovateli. Za svou oblibu vděčí především svému el...

(Nymphicus hollandicus)


Korela chocholatá je po andulce druhým nejrozšířenějším papouškem mezi chovateli. Za svou oblibu vděčí především svému elegantnímu zjevu, ne příliš výraznému, ale zajímavému vybarvení a schopnosti stát se ochočeným miláčkem.

Korela chocholatá je jediným představitelem rodu Nymphicus. Tento druh a tím i celý rod se vyznačuje především vztyčitelnou chocholkou na temeni hlavy. Někteří ornitologové řadili korelu k papouškům ploskoocasým. S kakaduovitými byla korela zaměňována právě pro svou vztyčitelnou chocholku a pohlavní dimorfismus, který je nápadně podobný např. kakadu havranímu, ale liší se od kakadů svým dlouhým stupňovitým ocasem. Štíhlý tvar těla a chování korely zase připomíná papoušky ploskoocasé.

Nejcharakterističtějším znakem papoušků, jakožto i korel, je zobák. Horní hákovitě zahnutá část zobáku přesahuje přes dolní. Horní čelist je pohyblivě spojena s lebkou kloubem. Tento pro papoušky nezbytný orgán využívají nejen k loupání semen, ale i ke šplhání a přidržování. Zobák můžeme nazvat tzv. třetí nohou papoušků.
Zobák je vybaven masitým jazykem, který je jedním z předpokladu napodobování zvuků.
Korela chocholatá nemá mazovou žlázu jako jiní ptáci, kteří si sekretem potírají peří. Ochranu peří korely před nadměrným vlhkem zabezpečuje zvláštní pudr, který se tvoří rozpadem prachového peří.
Dalším morfologickým znakem je utváření noh a prstů. První a čtvrtý prst směřuje dozadu, zatím co druhý a třetí dopředu. Korele to umožňuje mistrně šplhat po větvích, bohužel ale i po záclonách v bytě. Všeobecně se tvrdí, že si korely potravu do zobáku nepodávají, ale dokáží si ji přidržet při oštipování listí pampelišek, nebo při oždibování větví.

Pohlavní dimorfismus je méně výrazný, ale u přírodně zbarvené korely lze snadno rozlišit podle žlutě zabarvené hlavy samce od chocholky přes líce až po hrdlo. Samici poznáme podle matnějšího zbarvení lící a mramorování na spodní straně žlutých ocasních pér.

Velikost korely odpovídá zhruba našemu menšímu kosovi nebo špačkovi. Délka těla je 30 - 33 cm, křídlo je dlouhé 15,7 - - 16,6 cm, rozpětí měří 35,4 - 38,2 cm, délka ocasu je 14 - 16 cm. Hmotnost korely se pohybuje mezi 70 - 90 g. Rozměry volně žijících korel se příliš neliší, jen v délce ocasu je deseticentimetrový rozdíl. U volně žijících je delší.

Korela chocholatá je typickým papouškem Austrálie. Obývá hlavně vnitrozemí, ale při velkém suchu i pobřeží. Vyskytuje se především v otevřené krajině s vysokými stromy a porosty blahovičníků.
Migruje v počtu 10 až 50 kusů za potravou a vodou. Takto migrujícím zvířatům se říká nomádi. Korela je nejtypičtějším zástupcem.

O korele se poprvé zmiňuje John Gould, který ji studoval na své cestě po Austrálii v roce 1840. Pravděpodobně v témž roce byly do Evropy, konkrétně Paříže, dovezeny první korely. První odchov se podařil H. Lenkfeldovi v roce 1858. Už tehdy byly korely velmi oblíbené.

Útočištěm korely v bytě je klec. Musí být jednoduchá, prostorná, praktická, snadno umyvatelná a vhodně umístěná. Pro korelu, kterou si chceme ochočit si spíše vybereme klec menší, ve které rychleji zkrotne a je přítulnější. Vyhovující rozměry jsou : základna 40 x 35 cm, výška 35 cm. Klec by měla být z pevného, nejlépe kovového materiálu. Dno má být výsuvné a snadno omyvatelné. Z důvodů znečišťování okolí klece, což je v bytě velmi nepraktické, by měla být klec vybavena do výše 15 cm ode dna krycí plochou.
Nejvhodnější bidýlka jsou z tvrdého dřeva o průměru 1 - 2 cm, nebo větve nejedovatých stromů a keřů, jako je topol, bříza, líska, ovocné stromy a jiné.
Klec by měla být umístěna na světlém vzdušném místě, kde ale nehrozí průvan. Korela se musí v kleci cítit bezpečně. Někdy se uvádí, že je lepší klec pověsit ve výši hlavy, to je asi 170 cm od podlahy, právě kvůli pocitu bezpečí, který mají ptáci ve výšce.
Další vybavení klece, které však nesmí chybět je miska na krmení a na vodu.
Miska na krmivo by měla být hluboká, nejsou vhodné plytké, protože korela se v nich zobákem přehrabuje a tím dochází k zbytečným ztrátám i neskrmené potravy. Na vodu se dnes již častěji používají automatické napáječky, které se umísťují přímo k bidélku. Nevýhodou je, že se často zapomíná na výměnu vody. Každý den by měla mít korela čerstvou vodu.

Jak už jsem se zmínila, pochází korela z Austrálie, kde jsou zvláštností velké teplotní rozdíly mezi dnem i nocí. V noci klesají teploty k 0 °C, denní teploty pak vystupují až ke 30 °C a více. Tyto teplotní rozdíly vysvětlují značnou odolnost vůči chladu, což je vítaným předpokladem k celoročnímu chovu ve venkovní voliéře.

Velikost voliéry není nijak omezena. Korely jsou výbornými letci, proto by jim délka voliéry vyhovovala i 5 - 6 metrů, ale v praxi se spíše setkáme s délkou 2 - 3 m, šířkou 0,8 - 1,5 m. Za vyhovující výšku můžeme považovat 2 metry. Vybavení voliéry je podobné jako vybavení klece.
Snášenlivost korely je velmi vysoká jak mezi korelami, tak i vůči ostatním papouškům. Nejvhodnějšímu spolubydlícími pro korely jsou andulky a zebřičky. Žádné závažné problémy se ale nevyskytují ani při chovu s dalšími astrildy, agapornisy, nebo rozelami.

Výživa korely není jednoduchá a stanovení krmné dávky ještě těžší. Všeobecně platí, že větší spotřebu mají ptáci mladí, rodiče v době krmení mladých a v době toku. V průměru se počítá asi 30 g zrnin na kus a den. Základní směs zrnin pro korely se skládá z prosa, neloupaného ovsa, slunečnice, pšenice a lesknice s přídavkem semence a loupaného ovsa. Krmivo se doporučuje smíchat s minerálními a vitaminovými přípravky dle návodu, které se dají zakoupit v zoo prodejnách. Dále podáváme několikrát do týdne, ale klidně i denně, ovoce, zeleninu a zelené krmení, jako je list smetánky lékařské, kopřivy, nebo ptačince. Z krmiv živočišného původu se může podávat vejce na tvrdo, tvaroh a daphnie, což jsou těla perlooček. S přijímáním této potravy je však problém. Pokud korela není na toto doplňkové krmivo navyklá, nepřijímá ho. Proto je vhodnější podávat krmivo živočišného původu v jiné formě, např. smíchané s normální směsí zrnin (pozor na zkažení krmiva), anebo jako tzv.míchanici, což je směs nastrouhané mrkve, na tvrdo uvařeného a nastrouhaného vejce a strouhanky, nebo nastrouhaných piškotů a dalších přísad, které však již nejsou nutností. Jde např. o tvaroh, nasekané zelené krmení, vločky, pár kapek rybího tuku atd. Tuto směs většinou ptáci bez problému přijímají.

Korely se všeobecně považují za papoušky začátečníků a je známo, že pravidelně hnízdí. To však platí pouze u vhodně sestavených párů. Ve většině případů k sobě oba ptáci přilnou a jejich “manželství” trvá celý život.

Nejlépe se podaří sestavit chovný pár tak, že se jim umožní, aby se spárovali sami - do větší voliéry se umístí více ptáků a pozorujeme chování jednotlivých samců k samicím, pak se páry odchytají nebo se jen označí barevnými kroužky, které mají oba ze dvojice shodné a umístí se hnízdní budky. To však neplatí, chceme-li sestavit páry k chovu mutací. U těchto násilných spojení se může stát, že pár nezahnízdí i několik let.

Příprava k hnízdění korel není složitá. Hlavní důraz se klade na výživu. Pokud chováme pár ve venkovní voliéře a plánujeme první snůšku již na jarní dny, musíme začít zhruba v polovině ledna se stimulací páru, aby došlo k úspěšnému spáření. Důležitá je kondice samce, ale i samice. Stimulací pro ptáky je množství a kvalita krmení. Proto nešetříme s podáváním míchanic zeleného krmení, naklíčeného zrní, ovocem, zeleninou.
V polovině března dáváme do voliér budky nebo otevíráme stálé budky, které jsme na zimu uzavřeli, a tím předešli nežádoucímu hnízdění.
V této době začínáme k potravě přidávat zvýšené množství vápníku a jiných minerálních látek.
Běžně doporučena velikost budky je : základna 25 x 25 cm, výška asi 30 cm. Toto však není podmínkou, korely jsou na velikost budky nenáročné. Dokonce zahnízdili i v budce hluboké 60 cm určené pro jiné australské papoušky.Vletový otvor umisťujeme 2 - 3 cm pod stříšku. Jeho průměr je 7 - 8 cm. Na vnitřní stranu přední strany umístíme žebříček nebo alespoň příčku, aby se ptákům usnadnilo vylézání z budky. Je to důležité zejména pro mláďata.
Jako výstelka budky se používá směs hoblin a rašeliny. Tato směs nesmí být prašná, aby se nezalepily průduchy vajec, a nesmí mít ostré hrany, aby nezraňovala sedící ptáky a mláďata.
Samci korely v toku jsou většinou agresivní. Tato agrese však rychle pomíjí.

Po prvním páření se asi za 10 dnů objeví první vejce. Samice pak snáší každý druhý den. Snáška většinou činí 3 - 7 bílých vajec. Převážně začíná pevně sedět až od 3. nebo 4. vejce. Jakmile samice zasedne, přestáváme podávat jakákoli dráždivá krmiva, abychom samici zbytečně nelákali ven z budky. Korely jsou jediní z australských papoušků, kteří se při sezení střídají. Samec sedí většinu dne a samice sedí v noci. Nezřídka se však stává, že v noci sedí v budce oba dva. Oba agresivně hlídají budku a její okolí. K vážnějším šarvátkám však dojde málokdy.
Po 18 - 21 dnech se líhne první mládě, další se líhnou obden. Mláďata jsou téměř holá se žlutým chmýřím.V době krmení mláďat je nutné poskytnout rodičům dostatek krmení. Nejen kvantitativní, ale i kvalitativní. Nejčastěji podáváme míchanici. Také se doporučuje tvrdé bílé pečivo máčené ve vodě s Roborantem H.

Mladé korely vyletují za 3 - 4 týdny a někdy v té době již samice zasedá na další snůšku. Rodiče mláďata dokrmují ještě zhruba tři týdny po vylétnutí.
Zpravidla necháváme hnízdit páry třikrát do roka. Vícekrát se nedoporučuje, protože dochází k vysílení a oslabení páru.
Po vylétnutí z hnízda vypadají mladé stejně jako samice, proto dochází často k omylům při rozpoznání pohlaví. Pohlaví rozpozná zkušený chovatel podle chování. Samci jsou většinou odvážnější a rychleji napodobují zvuky, které slyší v okolí.
Mutace

Chov a odchov barevných mutací korel má vysoké nároky na cílevědomost, teoretickou přípravu chovatele a samozřejmě na řádnou evidenci.
Obecně platí u korel dva základní typy dědičných barevných odchylek:
vázané na pohlaví: např.albinotické formy červenooké, perlové, lemované.
recesivní vůči normálnímu zbarvení: např. bílé černooké, straka, skořicové, isabelové.

Albino bílá s červenýma očima
Tato korela má oslabenou odolnost proti nákazám, slabší zrak a hůře snáší sluneční záření. Může se stát, že je neplodná.
Poprvé albinotickou formu odchoval američan Barsing v roce 1958. Dnes je bílá korela naprosto běžná. Cena je buď stejná, nebo nepatrně vyšší.
Zbarvení je bílé, často se smetanovým, nebo žlutým nádechem. Líce jsou sytě oranžové. Chocholka je žlutá. Samice mají žluté mramorování na podocasních pérech.
Albinotické zbarvení je vázáno na pohlaví samčí, na chromozom X.

Lutino, žlutá s červenýma očima
Zatím se nepodařilo vytvořit chovný kmen. Však již v roce 1975 se objevilo několik korel, které by se do této skupiny daly zařadit. Předpokládá se, že žluté korely se dají získat šlechtěním skořicové mutace.

Bílé s černýma očima
Zbarveny jsou smetanově. Hlava je sytě žlutá. Samice má žlutě mramorovaná podocasní péra. Oranžové skvrny na lících jsou stejně syté jak u samce tak u samice. Bílé korely jsou nejvhodnější pro šlechtění dalších barevných mutací. Zbarvení je recesivní.

Světle šedá
Základní zbarvení je jako u původní formy, avšak mnohem světlejšího až popelavého odstínu. U nás se pravděpodobně nechovají, snad jen pár vzácných kusů. Byly vyšlechtěny z bílých černookých.

Skořicová
Zbarvení je původně šedohnědě-skořicové, dnes má však všechny intenzity skořicové. Skořicové zbarvení je recesivní.

Isabelová
Zbarvení je světle krémové. Má několik forem. Zbarvení je recesivní.

Straky
Řadí se k nim všechny korely, u nichž se vyskytne strakatost, což jsou bílé skvrny na normálně zbarvené korele. Samec i samice jsou zbarveni stejně, rozeznají se jen podle zpěvu. Strakatost je recesivní.

Bělokřídlá
Má základní světle šedé zbarvení, pouze letky křídel jsou bílé.

Černokřídlá
Základní zbarvení je světle šedé. Křídlo má pouze bílý lem. Ptáci obou pohlaví jsou stejně zbarveni.

Černá
Je celá černošedá. Na tmavém křídle zůstávají bílé letky. Příušní skvrna je temně oranžová.

Bělohlavá
Korela je zbarvena šedě, ale hlava je čistě bílá včetně chocholky a lící. Pohlaví je těžko rozlišitelné.

Korely s odlišnou kresbou jednotlivých pér:
Perlové, šupinaté, lemované

U těchto ptáků zůstává okraj pera tmavý, vnitřní plocha je ale bílá. Mez mezi těmito odchylkami je velmi variabilní a těžko určitelná. Perlové a lemované se vyskytují i ve skořicovém zbarvení.

V dnešní době se samozřejmě vyskytují i jiné a nové mutace, které se většinou vyskytnou jen náhodně a ojediněle. Předpokládá se, že v budoucnu se vyskytnou i zcela černě a dokonce i červeně zbarveni jedinci. Výskyt těchto mutací bude zřejmě výsledek experimentu.
Hodně štěstí v chovu.

Použitá literatura: Dienstbier, J.:Cizokrajní ptáci v klecích - korely, Praha 1980.

Petra Kalužová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

17.2.2018 17:26

Dobrý den mám dotaz jestli se korelkám také zastřihují drapky??

Děkuji za odpověď