Holoubek kapský

Tento pěkný a jemný holoubek je v přírodě domovem na Madagaskaru a v Africe. Tam je rozšířen od Senegalu až po Kapsko.

Mezi holubovitými ptáky má velkou výhodu pro chovatele, poněvadž je u něj výrazný pohlavní dimorfismus, takže se snáze rozezná holoubek od holubičky a to již v poměrně krátké době po opuštění hnízda.

Holoubek je z vrchu šedohnědý, vespod bílošedý. Na čele, kolem očí a zobáčku, na hrdle a volátku má černou masku, která je hlavním rozlišovacím znakem těchto holoubků. Zobáček je karmínový, u kořene sytější a nohy jsou masově červené. Tento holoubek má dlouhý ocas a to až kolem 15 cm. Křídelní krovky jsou šedé, ruční letky má červenohnědé s černohnědým hrotem a obrubou. Křídelní letky má nahnědlé. Prostřední křídelní letky spolu s krycím peřím mají kulaté černé skvrny s kovově zeleným leskem. Na kostrči má jeden bílý a dva černé příčné pásky. Horní ocasní krovky jsou hnědošedé a mají černé hroty, střední ocasní krovky jsou černé a vnější ocasní krovky jsou bílé. Střední ocasní pera jsou černě zakončena, vnější ocasní pera mají před ukončením příčný černý pásek. Dvě nejkrajnější ocasní pera mají zase bílou obrubu.

Celková délka těla je kolem 26 cm a hmotnosti dosahují kolem 40 g. Popis je použit z knihy “Dathe Príručka pre chovatelov vtáctva.”

Holubička se lehce rozezná podle toho, že nemá výše uvedenou masku na hlavě a volátku a až na výjimky má černohnědý zobáček.
H. Dathe uvádí, že Holoubek kapský má 2 poddruhy.

První pár holoubků kapských jsem získal někdy v roce 1973 a byli druhým exotickým druhem holoubků, po holoubku diamantovém, které jsem začal chovat. Holoubek kapský má kromě pohlavního dimorfismu další výhodu a sice v tom, že je velmi mírný a dá se říci, že i snadno zkrotne. Rovněž i jeho zvukové projevy jsou tiché a zní jako “hu-hů” nebo “kuk”. Holoubek kapský se dá úspěšně chovat a to v prostornější kleci nebo ve voliérce. Pokud se týká jeho snášenlivosti k jiným holoubkům, tak tady ta mírnost moc neplatí a je dobré chovat pár a to zejména v chovném období odděleně, poněvadž sameček by s jinými holoubky (menších druhů) bojoval.

Já mám však vyzkoušeno a to mnohokrát, že je možný společný chov s některým z větších mírnějších druhů holubů. Choval jsem je např. s holuby krvavými, zelenokřídlými, zlatoprsými, celebeskými, kukaččími i bronzovokřídlými. Většinou se tolerovali, ovšem je nutná určitá ostražitost ze strany chovatele, poněvadž ne všechny páry se chovají stejně a v současné době mám např. pár holubů zelenokřídlých a pár holubů bronzovokřídlých, se kterými nemohu chovat žádný jiný druh holubů. Ihned je začnou napadat. Bez problémů jsem s holoubky a holuby choval různou drobotinu - amadiny, astrildy nebo kanáry. Mnozí chovatele tvrdí, že holoubci kapští jsou náročnější na teplo než jiné druhy malých holoubků. Já, na základě téměř 30 letých zkušeností s jejich chovem tento názor nesdílím. Stejně jako všechny další druhy holoubků je na jaře (podle počasí) koncem dubna nebo počátkem května přemisťuji ze zimní ubikace do venkovních voliérek a nepozoroval jsem, že by jim to vadilo. Samozřejmě, že je dávám ven v případě, že je poměrně teplé počasí 15 - 20 °C a je podle předpovědi pravděpodobné, že toto počasí vydrží alespoň několik dnů. V případech, kdy se náhle a výrazně ochladilo, jsem voliérky zakryl i z přední strany igelitem, aby byli holoubci více chráněni. Ve venkovních voliérkách nechávám všechny holoubky až do příchodu prvních mrazíků a to bývá zpravidla kolem poloviny října a někdy i později. Pokud se týká jejich chovu, tak ani zde nejsou větší problémy. Předpokladem pro úspěšné odchovy je stejně jako u jiných holoubků sestavení harmonizujícího páru a dodržování základních chovatelských zásad.

K hnízdění je vhodné jim připravit nejlépe košíček o průměru kolem 15 cm a vystlat ho jemným, nakrátko nastříhaným senem. Holoubci a to nejen kapští jsou většinou ne moc pečliví ve stavbě hnízda a tak se vyplatí jim ho připravit.

Holubička zpravidla do 14 dnů po vpuštění do venkovní voliérky snese ob den dvě krémově zbarvená vajíčka, na kterých se střídá v sezení s holoubkem 14 - 16 dnů. Holubička sedí většinu inkubační doby. Holoubek ji střídá ve dne a to přibližně od 10 do 16 hodin. Někdy zahřívají vajíčka společně a to zejména před koncem inkubační doby.

Máme-li dobrý pár, hnízdí většinou velmi spolehlivě a nebylo výjimkou, že i při kontrole hnízda holoubci toto neopustili.

Malá holoubátka krmí rodiče zhruba prvních pět dnů tzv. holubí kaší a pak postupně kaši nahrazují natrávenou potravou z volátka. Holoubky krmím prosem, řepkou, mákem a lesknicí. Toto vše podávám i naklíčené. Mimo toto krmení holoubkům podávám i vaječnou míchanici, tu zejména když odchovávají holoubátka. Stejně jako u jiných exotů jsou důležité vitamíny a minerální látky. Mě se osvědčilo podávání Superitu D a to v dávce, která je uvedená na obalu pro kuřata. Mimo to podávám občas ještě kombinaly A+D3, E a do vaječné míchanice B komplex. Minerální látky dostávají všichni holoubci formou převařených a rozemletých skořápek ze slepičích vajec a také jemný vápencový grit. Čistá čerstvá voda a čistý písek je samozřejmostí.
Mladí holoubci opouští hnízdo přibližně kolem 14 dnů a ještě zpravidla 14 dnů, někdy i déle, je rodiče přikrmují, než se sama naučí přijímat potravu.

Zbarvením se holoubátka podobají holubičce, jen je jejich zbarvení matnější. Přibližně kolem tří týdnů po osamostatnění se mladým holoubkům začínají objevovat černá pírka na čele a kolem zobáčku. Přepeřování do “šatů” dospělých trvá maximálně 4-6 měsíců.

Přibližně za týden až 14 dnů, kdy holoubátka opustila hnízdo, holubička opět nasedne na další vajíčka a pak se o mladé stará pouze holoubek. Nejpozději při vylíhnutí dalších holoubátek ty starší od rodičů odchytám. Jsou již zcela samostatná a rodiče je někdy začnou pronásledovat. V chovu jsem měl páry, které vyvedly 8 - 10 holoubátek za chovnou sezónu. Několikrát se stalo, že jsem na podzim musel přemístit staré i s holoubátky do zimoviště a toto vždy dopadlo bez problémů.

Holoubci kapští byli u nás dříve více rozšířeni, než je tomu v současnosti. Já však věřím, že si opět najdou mezi chovateli své příznivce, poněvadž si to pro svůj vzhled a dobré vlastnosti při chovu v zajetí určitě zaslouží.
 

Zdeněk Říha