Seriál o amadách: AMADA TŘÍBARVÁ

Amblynura trichroa (Kittlitz, 1835) Syn: Erythrura trichroa Německy: Dreifarbige Papageiamadine, Dreifarben-Papageiamadine Anglicky:...

Amblynura trichroa (Kittlitz, 1835)


Syn: Erythrura trichroa
Německy: Dreifarbige Papageiamadine,
Dreifarben-Papageiamadine
Anglicky: Blue-faced Parrot. finch,
Three-coloured Parrot-finch
Holandsky: Driekleur Papegaaiamadine

Výskyt:

Celebes, Moluky, Nová Guinea, Austrálie (Yorský poloostrov), Nové Irsko (Tombara), Nová Británie (Birara), Bismarkovo souostroví, Šalomounovy ostrovy


• amada tříbarvá - mládě
• foto: Petr Podpěra

Poddruhy:

Amada tříbarvá vytváří 10 subspécií.

A.t. cyanofrons ( Lyard, 1878) - Nové hebridy, ostrov Loyalität v Nové Kaledonii ( Vanuatu )
A.t.snfordi ( Stresemann, 1931) - Celebes
A.t.modesta ( Wallace, 1862) - Moluky
A.t.pinaiae ( Stresemann, 1914) - Indonéské ostrovy Buru a Seran
A.t.sigilifera ( De Vis, 1897) - Nová Guinea, ostrovy Tombara ( Nové Irsko ), Birara ( Nová Británie ), D´Entrecasteauxovy ostrovy a Yorský poloostrov v Austrálii
A.t.clara ( Takatsukasa, Yamashina, 1831) - Micronéské ostrovy Ponape a Truk
A.t.trichroa ( Kittlitz, 1935) - Mikronéský ostrov Kusaie
A.t.eichhorni ( Horterst, 1924) - ostrov Svatý Matthias ( Tombara - Nová Guinea )
A.t.pelewensis ( Kuroda, 1922) - Palauské souostroví
A.t.woodfordi ( Hartert, 1900) - ostrov Guadalcanal ( Šalomounovi ostrovy)

Několik číselných údajů k jednotlivým subspéciím (mm):

Subspécielebkaocascelková délka
cyanofrons 80 46 126
sanfordi 75 41 116
modesta 87 50 137
pinaiae 78 33 111
sigilifera 90 48 138
clara ? ? ?
trichroa 79 48 127
eichhorni 75 43 118
pelewensis ? 51 ?
woodfordi 85 41 126

Popis:

Základní zbarvení je zelené, pouze čelo a tváře jsou kobaltově modré, uzdička černá a kostřec, vrchní krovky ocasní a prostřední ocasní pera jsou tmavě červená. Spodní strana křídel je světle šedohnědá. Oko tmavohnědé, nohy rohovinově hnědé.
Samička je velmi podobná, často téměř k nerozeznání. Má pouze matnější zelené zbarvení, na břiše s hnědým nádechem. Červená na kostřeci a vrchních krovkách ocasních není tak intenzivní a modrá maska je méně rozsáhlá.
Mladí jsou celí matně zelení. Na spodní straně hnědozelení. Modrá maska ještě není znatelná. Někteří samečci již mají náznak budoucí modré masky. Zobák je žlutý s černou skvrnou na horní čelisti. Barva zobáku se rychle mění v černou.


• amada tříbarvá - pár, samec v letu vlevo
• foto: Ing. Richard Svoboda

Životní prostředí:

Amady tříbarvé jsou obyvatelé vysloveně lesnatých oblastí. Vyskytují se především v místech, kde lesní porost hraničí s travnatou otevřenou krajinou, která je výhradním zdrojem jejich potravy, především dostupných semen trav, bylin a plevelů.
Při vyrušení okamžitě mizí v korunách blízkých stromů. Na Nové Guinei, kde se vyskytuje subspécie sigilifera, obývají odlišné oblasti, než amada papuánská, která tam žije také. Amada tříbarvá vystupuje do oblastí s nadmořskou výškou nad 2000 m.n.m., na rozdíl od a. papuánské, žijící v nadmořských výškách mezi 1000 a 2000 m.n.m. Koncem 80. let byla tato subspécie importována do Evropy a zaměněna za amadu papuánskou. Teprve po detailních výzkumech byl potvrzen omyl, na který upozorňovala především Dr. Claudia Mettke - Hofmann z Mnichovského biologického institutu. Příčinou záměny možná byla ziskuchtivost importérů, neboť cena a. papuánských mnohonásobně převyšuje cenu a. tříbarvých. A.tříbarvá je v přírodě pravidelně pozorována v malých hejnech o cca 30 kusech při vyhledávání zdrojů potravy. Pouze na ostrově Efate ( Vanuatu ), kde žije subspecie cyanofrons a kde se vyskytují rozsáhlé plochy užitkových rostlin, byla pozorována hejna o více jak sto jedincích. Páry, které se chystají hnízdit, se oddělují od hejna a vracejí se k němu až po skončení hnízdění.
Období hnízdění probíhá od října do února (Bregulla, 1962).
Hnízdo je postaveno v keřích a korunách stromů ve výšce od 2 m, až po nejvyšší patra stromů. Vybírány jsou především stromy listnaté, často stromy mango. Samotné hnízdo bývá často v rozsoše větví, dutinách stromů, dutinách či výklencích korálových útesů nebo jsou využívány vzdušné kořeny mohutných fíkovníků. Pravidelně je opatřeno vletovou rourou umístěnou na spodní straně, směřující šikmo dolů.
Ke stavbě jsou používány různé trávy, suché listy a kapradí. Jako výstelka slouží jemné trávy a kořínky. Nikdy nepoužívají k výstelce peří.

Chov a odchov:

První amady tříbarvé byly dovezeny pravděpodobně v roce 1880 do Anglie, kde si je m.j. koupil pan Fockelmann z Hamburku. Díky němu se dostali poprvé do Německa. Podle pana Hautha byla poprvé odchována v roce 1887. Neunzig ( 1920 ) píše, že se panu Hauthovi podařilo odchovat několik generací.
Importy však zpočátku byly velmi vzácné.
K chovu jsou vhodné větší klece s plátěným stropem, nebo zarostlé voliéry. Důležité je noční osvětlení, neboť se ptáci v noci snadno vyplaší a pak dochází ke zranění, především hlavy Bielfeld ). Já využívám k nočnímu orientačnímu osvětlení chovné místnosti o velikosti 72 m2 jednu 5 W úspornou žárovku. Ta umožní orientaci vyplašených ptáků při spánku a opětovné nalezení místa na spaní.
Ptáci i po generace odchovávaní v zajetí se snadno vyplaší a poté létají hekticky po voliéře. O to pozoruhodnější je snímek ochočené amady tříbarvé, pořízený panem Schindlerem z Třeboně (pták byl ručně vykrmen a odchován).
Jak už jsem řekl, chov je možný v kleci i ve voliéře a odchovy jsou docilovány pravidelně a velmi snadno. Já chovám tyto amady ve voliérách o šířce 110 cm, hloubce 220 cm a výšce 260 cm. Chovný pár obývá voliéru ještě s jedním až dvěma páry dalších ptáků, jako jsou např. kubánky malé či velké, pásovníci krátkoocasí apod. Vždy jsou naprosto snášenlivé. Letošní sezónu zkusím tyto amady chovat společně s jinými druhy amad, např. červenohlavých, fidžiských, forbesek či červenouchých. Kombinaci dvou a více druhů amad chovaných pohromadě jsem zatím nevyzkoušel.
Hnízdo si pár staví především v budkách různého typu. Oblíbené jsou budky větších rozměrů. Někdy je hnízdo postaveno také volně ve větvích, a to z trávy a kokosových vláken.
Snůška činí 5 - 6 vajec, na kterých oba rodiče sedí 13 - 14 dní. Již druhý den po vylíhnutí jsou holátka slyšet z hnízda při žebrání o potravu. Mě se líhla také až za 16 dní. Hnízdo opouští ve věku 18 - 22 dní. Někdy zůstávají mladí v hnízdě delší dobu. Za další dva týdny jsou samostatní. Často jsem mladé nechával s rodiči ve společné voliéře i v době, kdy probíhalo následující hnízdění. Po vylétnutí se mladí vrací do hnízda jen vzácně. Většinou u mne spí společně ukryté ve větvích.
Přepeřování do šatu dospělých začíná jen pozvolna a bývá ukončeno mezi 5 - 6 měsícem stáří. Ještě nevybarvení samečci začínají zpívat a prohánějí samičky. Jakmile je možné rozlišit pohlaví, odděluji samečky od samiček do vedlejší voliéry. Ze stejného důvodu doporučuje také Neff ( 1971) oddělit chovný pár po skončení chovné sezóny, po dvou až třech hnízděních. Předejdeme tak zbytečnému honění a stresování samiček v mimohnízdním období.


• amada tříbarvá - ochočená samička z chovu pana Šchindlera
• foto: J. Schindler

Výživa:

Základním krmením je směs různých pros a lesknice. Vše také klíčené a v polozralém stavu. Dále předkládáme různá semena trav a plevelů, podle dostupnosti a ročního období. Dáváme také pšenici a nahý oves v různých stádiích zralosti i naklíčené. Při svých návštěvách různých chovatelů v zahraničí jsem zaznamenal také různé způsoby krmení. Někteří chovatelé používají jako základní krmení směs pro kanáry, jiní pro andulky, vždy suché i klíčené. Teprve k tomu směs pro drobné exoty opět v suchém i naklíčeném stavu, dále směs pro lesní a divoké ptáky s vysokým obsahem travních semen. V poslední době zkouším podávat také speciální směsi pro amady, obsahující velké procento travních semen.
Důležité je pravidelné předkládání zeleného krmení, především ptačince žabince, pampelišky, salátu apod. Dáváme však pozor, především když měníme zelené krmení, na případné průjmy - zbytečné vysilování ptáků. U mne si dále všechny amady oblíbily větve různých druhů stromů, jejichž pupeny a kůru oštipují. V zimě nechám větve cca tři týdny v místnosti v nádobě s vodou.
Dále podávám vaječné krmení, jako Quiko, Wita Mollen Cé - Dé apod. smíchané s klíčeným zrním. Mnoho německých chovatelů tento způsob krmení odmítá a dává přednost předkládání vaječného krmení pouze v době odchovu mladých. Zamezí zbytečnému předráždění hnízdního pudu v nevhodné době a také údajně předejdou přetučnění ptáků. Vaječné krmení ptáci u nich mají k dispozici jen jedenkrát týdně. Byl jsem však svědkem vynikajících výsledků v chovu právě při krmení, kterému dávám přednost já. Každý chovatel musí sám vyzkoušet to nejvhodnější v jeho chovu.
Živočišné bílkoviny, jako moučné červy, muší larvy, mravenčí kukly apod. předkládáme jen opatrně a v malém množství. V době krmení mladých nabízím také sušené krevety namíchané do vaječné míchanice či strouhané mrkve, nejlépe přes noc odleželé v lednici, aby krevety změkly a zvláčněly. Dále smýkám hmyz, který před podáním dám na 15 - 20 min do mrazáku. Hmyz tak snadno neuteče a ten, který uhyne, je také ochotně sněden.
Mnohé páry odchovají mladé bez hmyzu, jen s vaječnou míchanicí.


• amada tříbarvá
• foto: Petr Podpěra

Mutace:

Lutino:
Je to jediná mutace těchto amad. Ptáci mají červené oči, veškerá zelená barva je nahrazena žlutou a modrá bílou. Dědičnost je vázána na pohlaví, to znamená, že otec přírodně zbarvený, štěpitelný, dá s přírodní samičkou lutino dcery.
Chov této mutace je někdy obtížný, neboť mláďata někdy bez příčiny hynou nebo přes známou dědičnost se nečekaně objevují “pouze” přírodní ptáci.

Mořská zeleň + žlutozobý:
Genetika těchto ptáků není známa. Je možné, že se jedná pouze o modifikaci.

Modří:
Některé subspécie mají modrý nádech na zádech a dělají dojem modrých ptáků. Bohužel však dnes nejsou v Evropě k vidění. Neví se, zda tito ptáci nemají geny, umožňující toto modré zbarvení přenášet i pomocí štěpitelných jedinců.

Straky:
Ptáci jsou žluto zeleně strakatí, většinou s větším podílem zelené barvy.

UPOZORNĚNÍ:
Někteří chovatelé využili pro zvětšení ptáků křížení s amadou papuánskou. Tito ptáci nemají být v chovech používáni. Jedná se o výsledek mezidruhového křížení. Rozeznáme je podle velikosti, která výrazně převyšuje standard, neboť amada papuánská je téměř o tři centimetry větší než amada tříbarvá.
Při posuzování ptáků musíme brát na vědomí odlišné zbarvení některých subspécií. V zásadě bychom se měli vyhýbat křížení jedinců z různých subspécií. Je to však vždy věcí svědomí každého chovatele.

Literatura:

H. Bielfeld - Das Prachfinken Buch, 1996
R. Vít - Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci, 1978
M. Ullrich - Gefiederte Welt, 2/98, str. 81 - 88

Ing. Richard Svoboda

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře