Ochočený papoušek!?

Za rok existence mých webových stránek jsem se přesvědčil, že je navštěvují také chovatelé třeba jen jediného exota. Na tom by nebylo nic divného, ale jejich dotazy se ve velké míře vztahovaly k ochočování papoušků. Ano, mají pravdu v tom, že ochočený papoušek je zároveň i kamarád. I my chovatelé více kusů máme alespoň jednoho, který je třeba jen o něco více přítulnější a máme z něj radost. Proto jsem se rozhodl, že zde ve stručnosti něco málo napíšu - ne podle literatury, ale sám za sebe a ze zkušeností mých známých.

Jsem přesvědčen o tom, že nějaký speciální návod neexistuje a hlavně záleží na našem přístupu a povaze papouška. Před vlastním pořízením na ochočení bychom si měli důsledně promyslet těchto několik následujících bodů:
- zda máme dostatek zkušeností s chovem, protože ochočení není založeno jen na krmení
- zda chceme papouška malého, středního nebo velkého a zda mu budeme moci poskytnout dostatek prostoru pro pohyb jak v kleci nebo voliéře, tak mimo ně
- zda mu budeme věnovat dostatečné množství času, aby se nedostal do stresu
- zda máme dostatek trpělivosti a vůle, protože ochočení je záležitost dlouhodobá, ale pak se nám to vrátí i s úroky v podobě nového kamaráda.

Jedno pravidlo, které bychom si měli stále uvědomovat je, že ochočený papoušek bude na Vás také závislý, bude jako malé dítě a proto bude taky více zranitelný. Proto je mu třeba věnovat zvýšenou pozornost a také kus chovatelské lásky.
Pokud jste si na předešlé otázky odpověděli kladně, tak Vám již nic nebrání a můžete si papouška koupit a začít ochočovat.
Každopádně Vám doporučuji si jej koupit u některého z chovatelů, a to proto, že je tady možnost vybrat si mládě, což je na ochočení nejvhodnější. Taky máte možnost vidět, jak bude vypadat v dospělosti (některé druhy mláďat nejsou vybarvena stejně jako rodiče) a určitě Vám chovatel poradí, čím jej krmit. Staršího jedince si raději nepořizujte, mohlo by se stát, že k Vám nikdy nepřilne a bude divoký. Ideální je odebrat papouška ihned po vylétnutí z hnízda, v době, kdy už se krmí sám.
Takže jsme se dostali domů, kde jej vypustíme do předem připravené klece nebo voliéry. Ta by měla být vybavena stejně jako pro chov, o tom se rozepisovat nebudu. Prvních pár dnů jej ponechejte v klidu, nechtějte po něm žádné akrobatické kousky, NEPOUŠTĚJTE jej z klece. Možná Vám to někteří budou radit, ale nedělejte to, mohlo by se stát, že se vyleká chytání, neobvyklého prostoru nebo něčeho jiného a pak by bylo hodně náročné jej uklidnit. Nemluvě o stresu, který by si musel prožít.
Během prvního týdne, kdy si zvyká na nové bydlení, k němu přistupujeme opatrně, mluvíme na něj nezvýšeným hlasem, můžeme často opakovat jeho jméno, které jsme mu dali a zároveň jej zbytečně NEOTRAVUJEME vnucováním krmiva a pamlsků přes pletivo nebo dráty - toto si necháme na později. Neměl by být kolem něj zbytečný hluk a rozruch. POZOR na ostatní domácí zvířata - kočky, psy, fretky, morčata...atd. Takto pokračujeme stále ze dne na den a sami poznáme, kdy se náš třeba “FERDA” začíná zajímat o naše prsty a to zrovna při krmení - nechte ho, ať je vyzkouší, však on dá za chvilku pokoj a zároveň pozná, že Vaše ruka není pro něj NEBEZPEČÍ, a nebude se jí bát. Naopak, když se budete prudce pohybovat, začne lítat v kleci a může si ublížit a taky se bude bát. Až už mu ruce nebudou vadit a cokoliv si z nich vezme a při Vašem zavolání či zapískání se Vám taky ozve - JE TO NA DOBRÉ CESTĚ. Jak si sám sedne na Vaší ruku a i při pohybu neodskočí nebo neodletí, můžete jej zkusit dostat ven z klece, ale opatrně. Dvířka by měla být dostatečně velká, aby se nemusel přes ně krčit a nepolekal se. Jak se dostane ven, určitě se proletí - NECHTE jej v klidu, za chvíli se unaví, sedne si někde blízko Vás a pak jej můžete zavolat. Nechytejte jej rukou, ale ať si zase sedne sám. Možná se mu nebude chtít hned zpět do klece, ale nebojte se, je to jen papoušek a jak se u něj projeví hlad, ví kde má krmivo hledat. Toto je závěrečná fáze ochočování, ale je třeba ji neustále zdokonalovat a poznáte, že i on sám Vám bude den ze dne více nakloněn.
Co se týče mluvení, to záleží na druhu, který jsme si pořídili, na jeho vlohách a nadání. Poradit můžu asi tolik: při vlastním ochočování a každodenní mluvou s papouškem a opakováním stále stejných slov se kýžený výsledek dostaví. Jakmile se jednou ROZMLUVÍ nebo ROZPÍSKÁ, pak se bude jen zdokonalovat.
Myslím si, že jsem dostatečně popsal ochočení papouška, snad již jen malá zmínka o nadání jednotlivých druhů. Ochočit se dají od mládí skoro všechny u nás dostupné druhy papoušků. Pro mluvení bychom se mohli rozhodnout pro Andulku vlnkovanou, z větších a samozřejmě i cenově náročnějších papoušků jsou to amazoňani, kakaduové nebo ten nejnadanější -- papoušek žako.
Mám ale jedno upozornění: pokud zanevřete na ochočeného papouška, svěřte jej co nejrychleji někomu, kdo si jej bude vážit a věnovat se mu v plné míře, jinak skončí velice špatně. Dojde ke škubání peří, netečnosti, nezájmu, pokyvování se na bidle a k celkovému poklesu aktivity, řekl bych přímo zchátrání jeho organizmu a posléze k úhynu. Byla by to velká škoda a hlavně taky Vaše vizitka. Takže jak jsem řekl na počátku: dobře si vše rozmyslete.

 

Přeji Vám úspěch, štěstí a vytrvalost.