Amadina perlolící

Patří do rodu Odontospiza a zahrnuje pouze jediný druh. Jejím domovem je Afrika od jižního Súdánu až do střední Tanganjiky, kde obývá převážně suché stepi.

Původ

Pro úplnost je třeba připomenout, že její dřívější název byl amadina šedohlavá /podle vědeckého pojmenování Lochura griseicapilla/ nebo také stříbrozobka šedohlavá /jak ji uvádí německá odborná literatura/. Není třeba pochybovat, že zařazení této amadiny do rodu Odontospiza s druhovým pojmenováním caniceps vystihuje správně stav.

První dovozy do Evropy se uskutečnily před rokem 1930. Ve větším množství byla na trhu nabízena teprve v letech 1960 a 1961. První odchov byl zaznamenán v roce 1962.

Popis

Samec a samice mají líce i hrdlo černé, bíle tečkované. Hlava a krk jsou šedé s bílými skvrnami na čele. Ostatní peří je skořicově hnědé, na spodině světlejší než na hřbetě. Kostřec a vrchní krovky ocasní jsou bílé, ocas černý, oko tmavé, nohy tmavohnědé. Zobák je olivově modrošedý. Délka 12 cm.

V průběhu aklimatizace je amadina perlolící velmi choulostivá, úhyny postihují především samičky. Po dobu uvykání je pozitivní, že ptáci nejsou plaší a bezhlavé létání po kleci, známé u mnoha druhů z odchytu, se u nich nevyskytuje. Během několika týdnů amadiny tak zkrotnou, že berou např. moučné červy z ruky. Pokud jde o snášenlivost s jinými druhy astrildovitých, je dokonale snášenlivá, nikoliv však s jedinci svého druhu. Jednou z těžkostí pro sestavování chovných párů je nesnadné určení pohlaví.

Krmení

Ke krmení podáváme všechny druhy pros, lesknici, nigr, směsi semen pro lesní ptáky bez řepky a také senegálské proso v klasech. Tyto zrniny dáváme jak suché, tak i naklíčené, případně nabobtnalé. Semena různých trav a plevelných rostlin by také na jídelníčku neměla chybět. Zájem o živočišnou potravu a vaječnou míchanici mají amadiny perlolící stále. Velmi oblíbení jsou mouční červi v každé formě /živí, spaření, vaření/, ale denní dávka musí být na rozumné výši. Po vyšší konzumaci by se u amadin mohl vyskytnout průjem. Nabízet můžeme také mravenčí kukly /především čerstvé/ i larvy zavíječe voskového /Galleria mellonella/.

Hnízdění a snůška

Amadiny si staví hnízdo nejen volně v křoví, ale i v budce typu pro andulky. Hnízdo je značně objemné, hruškovitého tvaru, zhotovené z dlouhé trávy a různých vláken /konopné, sisalové, kokosové/. Hnízdní kotlinku si vystýlá jemným senem nebo mechem. Postranní vstup do hnízda bývá opatřen až 10 cm dlouhou vletovou rourou.

Snůška čítá 4 - 6 vajíček, doba vysezování je 14 - 16 dnů. Přes den se rodiče v sezení střídají asi v 1,5 hodinových intervalech, v noci sedí oba partneři společně. Kontrolovat průběh hnízdění se nedoporučuje, po tomto vyrušení ptáci hnízdo opustí. Vylíhlá mláďata mají tmavě masobarvou kůži pokrytou řídkým jemným chmýřím. Zobák je masobarvý s černou špičkou. Ve stáří 21 dnů mladí opouštějí hnízdo a jsou letuschopní. Vytrvale loudí o potravu chvěním křídel a vábením „krrh“. Na noc se někdy mladí vracejí do hnízda.

Po uplynutí tří týdnů jsou mláďata samostatná a přesto se stále zdržují v blízkosti rodičů. Rodiče je starostlivě sledují a vábením se je dokonce snaží přimět k návratu do hnízda. Mladí samci ve stáří 12 týdnů velmi pilně prozpěvují.

Chceme-li, aby nám amadiny perlolící podruhé zahnízdily, musíme mláďata přemístit od rodičů do jiné klece, aby hnízdící samičku nerušily, případně aby při návštěvách hnízda nezničily vejce.

Pozor na zimu!

Je třeba připomenout, že amadina perlolící je teplomilný druh a proto ji lze chovat ve venkovních voliérách pouze od jara do podzimu. Přezimovat ji budeme ve vytápěných prostorách. Chovateli se naskýtá příležitost umístit v tuto dobu amadiny do skupiny. Tím dáme ptákům možnost k vlastnímu výběru partnera, což je pro budoucí chovnou sezónu záruka úspěchu.