Turakovití - Musophagidae

Když se tak dívám na stránky té naší Fauny, říkám si, co asi tak lidé u nás vlastně doma nechovají? Dnes zřejmě chovají všechno, od pavouků až po pštrosy nebo lvy. Někdy se jeden nestačí divit. Třeba lev domácí by mi asi k srdci jen tak nepřirostl. Jednou jsem se na ptáčnickém zájezdu seznámil s člověkem, který mi několikrát říkal, abych se u něj zastavil. Bylo to až dole v jižních Čechách, no tam se jen tak nedostanu. Omyl, najednou jsem se tam bezděky nějak okolo toulal a tak jsem si vzpomněl, když jsem tou vesničkou projížděl. Zastavil jsem a ptal se nějaké paní na toho člověka. Vy tam chcete jít? Tam nechodí ani pošťák, povídala udiveně. No bodejť by jo, hned za vratama, v podivně slátané voliéře z nepříliš pevného pletiva seděly dvě americké pumy. Dělaly dojem, že by svačinku zvládly ve chvilce. Doma nikdo nebyl a tak jsem bleskově zmizel, neboť jsem jen chovatel ptáků, nikoliv krotitel lvů.

Co to vlastně turakovití jsou?

Pokud se týká ptáků, i tady se jen těžko hledají druhy, které by člověk u nás v klecích nenašel. Jednou z takových malých výjimek jsou asi turakovití. Jsou to sice nezbytní chovanci zoologických zahrad, neboť jejich vzhled je vskutku exotický a potom mají ještě několik dalších výhod. Dožívají se na ptáky poměrně vysokého věku, takže jejich nákup je pro zoo vlastně investicí delšího charakteru, dají se krmit nepříliš složitě a nakonec jsou dostatečně otužilí, takže se dají vystavovat venku od jara až dlouho do podzimu. I u našich dovozců je bylo možné několikrát zaznamenat, takže předpokládám, že zakrátko se s nimi setkáme i u soukromých chovatelů.

Jsou to ptáci poněkud větší, řekněme tak asi velikosti rozely penanta nebo o něco větší, tak by se dnes asi pro nejlepší představu dala jejich velikost přirovnat. Karásek používá příměr: velikosti asi straky až krkavce nebo bažanta. Již velmi dlouho panuje shoda v tom, že jsou řazeni do řádu kukaček. S těmi se shodují v několika důležitých znacích. Jedním z těchto znaků je stavba nohy, která se shoduje s kukačkami a papoušky. Vnější zadní prst je někdy pokládán za přední s tím, že se dá natočit dozadu a noha je popisována jako neúplně šplhací. Nemají, právě tak jako kukačky vole, počet krčních obratlů je 15. Křídla jsou poměrně dlouhá, zaokrouhlená, čtvrtá nebo pátá letka je nejdelší, ocas dlouhý a zaokrouhlený, počet per 10. Zbarvení peří je velmi pestré, u některých druhů převládá neobvyklá zelená barva. V malířském pojmenování barev je takový odstín nazýván jako chromoxyd tupý. V letkách bývají zbarveni nápadně rudě. Většina druhů má na hlavě výraznou ozdobu, která bývá nazývána chocholkou, přílbou, ale nic z toho není dostatečné, aby skutečně popsalo to, co opravdu turakové na hlavě nosí. Některé druhy jsou skuteční “pankáči”, jiné druhy mají ozdobu na hlavě “natupírovanou” přímo vzhůru. U některých je chocholka částečně pohyblivá, u jiných stálá. Zvláštností jejich zbarvení je i ta skutečnost, že zelená barva je tvořena opravdu barvivem obsaženým v peří, je to železité barvivo turacoverdin, zatímco u jiných ptáků vzniká zelené zbarvení peří na základě optického vjemu. V jejich peří je obsaženo pouze žluté barvivo lipochrom a modrá barva vzniká optickým lomem světla ve zvlášť stavěných bezbarvých buňkách. Míšením žluté a modré vzniká pak zelená. Červená barva v letkách je tvořena měditým pigmentovým barvivem Turacinem, který mědi obsahuje asi 5 - 8 %. Zajímavé je, že tato barva “pouští”, když se ptáci koupou, takže je voda potom zabarvena. Ptáci se koupou velmi rádi několikrát za den.

Rozšíření a způsob života

Všechny turakovité známe pouze z tak zvané etiopské oblasti, což je Afrika jižně od Sahary. Jsou to ptáci vysloveně stromoví. Dalo by se říci i lesní, to však není zas až tak přesné. Žijí totiž i ve stromových porostech podél řek a zalétají i do blízkých oblastí porostlých pouze keři, když tady dozrávají nějaké pro ně zajímavé plody. Ptáci se živí převážnou většinou ovocem, v menší míře i hmyzem a zelenými částmi rostlin. K získávání této potravy je dobře přizpůsoben i jejich zobák, který je poměrně krátký, silný a široký, na horní čelisti trochu stočený dolů a často i pilovitě vroubkovaný po okrajích. Dá se široce rozevřít, což usnadňuje polykání velkých soust, jako jsou různé bobule. V přírodě se vyskytují v menších skupinách, zručně pobíhají ve větvích a dovedně šplhají, létají málo a spíše klouzavým letem. 

Chov

Většinu dne tráví vysoko v korunách stromů, kam se snaží uniknout i v případě, jsou-li zastiženi na zemi nebo v nižších keřích. Musíme podle toho zařídit i jejich případný pobyt ve voliérách. Jejich odchovy byly hlášeny již dávno v minulém století, v současné době jsou i fotograficky dokladovány z Holandska. Staví plochá hnízda někde vysoko ve větvích stromů, která jsou velmi podobná hnízdům holubů. Dříve je chovatelé krmili vařenou rýží, hrubší míchanicí, všemožným dostupným ovocem jako je hroznové víno, na kousky rozřezaná jablka, hrušky, pomeranče, okurky, ale i moučnými červy, případně v létě i nasmýkanými kobylkami. V dnešní době je jejich krmení ještě usnadněno, protože berou i průmyslově připravené suché míchanice specielně připravené pro plodožravé ptáky. V tomto směru nečiní jejich chov v zajetí prakticky žádné potíže. Vyžadují však prostornější chovatelská zařízení vybavená tak, aby mohli běhat po výše položených větvích. Literatura se bohužel nezmiňuje o nějakém pohlavním dimorfizmu, takže tato otázka zůstává pro studium otevřená a asi bude nutné k rozlišení pohlaví použít moderní metody, ať již chirurgické nebo pomocí analysy DNA. O hlasových projevech těchto ptáků se zmiňuje Brehm, když říká: Kdežto turako jest pouze tichým břichomluvcem, pokouší se sparák křičeti o závod s opicemi. Jeho pokřik podobá se zvláštnímu kvičení. S ohledem na přející sousedy s tím bude muset případný chovatel počítat, jinak se asi sporům nevyhne.

Druhy a taxonomie

Ačkoliv je obvykle popisováno něco přes 20 druhů, rozhodně se nedá říci, že by mezi systematiky panovala nějaká větší shoda. Spíše naopak. To se bohužel plně odráží při pokusech o názvosloví české, když se autoři, jakož i u jiných skupin příliš nenamáhali studovat problematiku více do minulosti. Snadno by zjistili, že některé rody měly dávno česká jména, která autoři nepoužili a vymysleli zcela nová. Tak se i stalo, že nové jméno vůbec neodpovídá vzhledu ptáka. Synonyma počínají již pojmenováním čeledi. Dříve Musophhagiae = banánožrouti (s tímto pojmenováním se můžete setkat od českých překladů Brehma, přes Karáska, Jandu až po Hanzáka), nyní je čeleď pojmenována Musophagae = turakovití. Budiž. Tato čeleď je dále dělena na podčeledi, jejichž české pojmenování vytvořeno nebylo. Jde o tyto podčeledi: Corythaeoline, Musophaeolinae, Corythaixoides. Celá čeleď je podle jednoho z nejposlednějších systémů dělena jen na 5 rodů. Autoři českého názvosloví zvolili pro celou čeleď pouze jedno rodové jméno a to jméno turako. S tím se nedá v žádném případě souhlasit a dokonce to snad pokládat za “vědecké”prostě nejde. Ideální pro vědecké názvosloví je samozřejmě rozdílné jméno pro každý rod, což se z různých důvodů bohužel dosáhnout nedá! Ignorovat stará rodová jména je jenom arogance a diletantismus. Jelikož existují synonyma jak ve jménech latinských, tak i českých, uvedu seznam druhů v tabulce podle novějšího řazení. Upozorňuji zvláště na skutečnost, že některé zeměpisné formy mohou být v jiných systémech považovány jen za zeměpisné formy, což určování ptáků ztěžuje. Navíc je dobře polovina druhů podobně zelených. Prakticky všechny druhy, případně i různé zeměpisné formy se liší především různým tvarem ozdoby hlavy, kresbou okolo očí, případně barvou zobáku. Nemohu dost dobře převzít všechna česká jména, ačkoliv jsem se o to velice snažil, ale kontroloval jsem vzhled ptáků na fotografiích a kresbách z různých zdrojů a snažil jsem se vše sladit.