Astrild rudobřichý - 1. část

Jelikož nejsem absolventem přírodovědecké fakulty, mám při studiu ptáků mnohdy velké potíže se základními pojmy, které holt nemám nabiflované. Nezbývá tedy nic jiného, než si potřebné údaje sehnat někde jinde, nejlépe rychle a zadarmo. Kladu tedy často otázky lidem, kteří by základy měli mít v krvi, neboť jsou vystudovaní a obvykle i ozdobeni tituly. Například. Jsou stanoveny přesné pojmy co je to druh a co jen zeměpisná forma? Ale jistěže! A které to jsou? No, takhle z hlavy ti to přesně nevyjmenuji. A koukneš se? To víš, že jo. Příště potkám toho dotyčného třeba na burze a koukám, že se snaží zmizet. Udělal bych to stejně před člověkem, který klade blbý otázky. Clement píše o hranici mezi druhem a poddruhem, že tato je někdy nezřetelně úzká. Tato věta se mi líbí. Jeden z našich ornitologů mi nedávno řekl, že v současné době se taxonomové snaží brát v potaz hlavně geografická hlediska. Taková geografická situace může být někdy naprosto rozhodující. Když dva druhy žijí na stejném území a nekříží se, nemůže jít o zeměpisné formy. Pokud je druh, dejme tomu Pásovník dlouhoocasý, rozšířen na severu Australie od západu až po východ a přitom se svým vzhledem poznatelně liší zápaďáci od východňárů a navíc se někde uprostřed vesele kříží a mají plodné potomstvo, potom musí jít jasně o jeden druh a jeho zeměpisné formy. Kanár a zvonohlík zahradní se svým vzhledem téměř neliší, jejich potomstvo, uměle vypěstované, však stoprocentně plodné není, pak musí jít o dva druhy. Proč tohle všechno píši a jak se to vztahuje k astrildům rudobřichým? Protože právě u těchto ptáků panuje v literatuře pěkný mišmaš. Někdy je druh dělen na druhy dva, někdy jde jen o zeměpisné formy. U některých zainteresovaných zjišťuji jakousi víru v to nejnovější, nic staršího nehodlají brát v potaz. To je někdy zatraceně zavádějící. Tak teď již jen opravdu k těm astrildům.

Estrilda erythronotos (Vieillot, 1817)

Astrilda rudobřichého popsal poprvé Vieillot roku 1817 a to jako Fringilla erythronotos. Učinil tak bezpochyby podle preparátu, který byl dodán do Evropy. Asi se připletl mezi nějaké jiné preparáty odjinud, neboť jako zemi původu uvádí Vieillot Indii. Což není pravda. Na tuto skutečnost přišel až roku 1930 W.L. Sclater a opravil místo, odkud pocházel vzorek na Kurrichane v západním Transvaalu, což je v Jižní Africe. Mezitím popsal podobného ptáka z východní Afriky Reichenow v roce 1881 a nazval jej astrildem běločelým. Tady musíme hledat základy neshody mezi taxonomy, která panuje dodnes. Dnes již nezjistíme, jestli Reichenow znal ptáky z jižní Afriky nebo neznal, či věděl, že takoví ptáci mají být v Indii a proto asi v Africe půjde o nový druh. Jedna chyba mohla zapříčinit všechny tyto neshody. Tím to ovšem nekončí, neboť mezitím byly objeveny drobné rozdíly mezi dalšími ptáky, byly popsány další zeměpisné formy. Na tom by nebylo nic divného, v tomto případě to však do jisté míry postrádá logiku. Astrild rudobřichý totiž žije ve dvou oddělených oblastech, mezi kterými je asi 1000 km bez jeho výskytu. To by mohlo nahrávat teorii dvou druhů. Kdyby ovšem jedna z uváděných forem nežila právě v opačné oblasti, což je jaksi naprosto nelogické. Mnozí z autorů na tuto skutečnost také jemně poukazují, uvádí se to obvykle s otazníky. Exotická ornitologie vedená původně jen z Evropy, dnes řekněme převážně z Evropy nebo USA, postrádá citelně terénní složku. To se promítá třeba i do mapek výskytu, když u astrildů rudobřichých se mapky liší třeba o 500 km sem, 500 km tam. To by u jižních forem bylo i vysvětlitelné, protože tyto krajiny jsou pouštního nebo polopouštního charakteru a ptáci jsou nuceni migrovat, protože bez vody se neobejdou, u severovýchodních forem pak takové markantní rozdíly hranic výskytu nenajdeme, snad jen zcela na severu. To je někde v Somálsku, tedy v zemi, kam se Evropan jen tak nepodívá.

• 1. - Brunhilda charmosyna nigrimentum

• 2. - Brunhilda charmosyna charmosyna

• 3. - Brunhilda charmosyna pallidior

• 4. - Brunhilda charmosyna kiwanukae

• 5. - Estrilda erythronotos delamerei

• 6. - Estrilda erythronotos+soligena (šrafováno vlevo Wolters, šrafováno vpravo Clement).

Geografická situace

Pokusíme se tedy zhodnotit geografickou situaci. Uděláme to chronologicky. Z roku 1960 pochází kniha od Dr. Joachima Steinbachera a Dr. Hanse E. Wolterse Die Prachtfinken. Autoři uvádí pouze jeden druh a tyto jeho zeměpisné formy: 1. Estrilda erythronotos erythronotos, 2. E. e. delamerei, 3. E. e. kiwanukae, 4. E. e.pallidior, 5. E. e. nigrimentum, 6. E. e. charmosyna. Ve své životní práci, Systematických listech uvádí Dr. Wolters jinou alternativu. 1. Brunhilda erythronotos, tento druh má pak tyto formy: erythronotos, soligena, delamerei. 2. Další druh Brunhilda charmosyna s formami charmosyna a kiwanukae. Ovšem je tam poznámka s otazníkem, že může jít jen o jeden druh a to sice erythronotos. Dr. Robiller cituje Wolterse v druhé alternativě, takže latinské názvy nemusíme opisovat. Peter Clement ve své knize, dnes široce používané, Finches and Sparrows preferuje alternativu jednoho druhu s těmito formami: 1. erythronotos, 2. soligena, 3. delamerei, 4. charmosyna, 5. kiwanukae, dvě z citovaných forem tedy neuvádí. Podívejme se tedy na mapku, kterou jsem nakreslil a sloučil v ní několik autorů. V dolní části, je to číslo 6, představuje šrafovaná část výskyt nominátní formy erythronotos (případně i formy soligena), šrafováno vlevo podle Wolterse, šrafováno vpravo podle Clementa. V horní části mapky je pak zakreslen výskyt druhu charmosyna podle Adolfa Scheera z roku 1993 a to takto: 1. B. ch. nigrimentum, 2. B. ch. charmosyna, 3. B. ch. pallidor (zřejmě chybně přepsáno), 4. B. ch. kiwanukae. Tato mapka výskytu je šrafována svisle a opatřena čísly. A teď pozor! Vodorovně šrafováno je předpokládaný výskyt formy delamerei, která je všeobecně počítána k jihoafrickému druhu v případě, že dělíme na dva druhy. Podíváte-li se na mapku, tak to zřetelně postrádá logiku! Buď uvažujeme jen o jednom druhu, anebo by tato forma musela být formou druhu charmosyna. Osobně se kloním k teorii jednoho druhu! Ještě jedna poznámka. V dnešní době pocházejí dovozy těchto ptáků k nám pravděpodobně výhradně z Tanzanie. V tomto případě mohou být naši ptáci buď formy kiwanukae, anebo formy delamerei. Přesnějšímu určení bude muset předcházet hledání nějakých skutečně věrohodných vyobrazení, anebo kontrola spolehlivě určených balků, ale kde k čertu jsou ty správné vlastně uloženy? Sami vidíte, že exotická ornitologie není žádná legrace. Sám mám na fotkách nejméně 3 formy, ale 2 podle fotek nerozlišíte. Ve druhé části hodlám popsat vlastní zkušenosti s těmito ptáky.