Zkušenosti mladého chovatele s chovem zebřiček pestrých

Obsah
  1. První odchov
  2. Další snůška

Již několik let se mi líbí papoušci a menší exotičtí ptáci. Na jaře minulého roku se mi splnil můj velký sen. Dostal jsem větší dvoupatrovou voliérku. A protože bydlíme v panelovém domě, umístili jsme ji na balkon. Do horního oddělení jsem si pořídil pár andulek (papoušků vlnkovaných) v zeleném zbarvení a do spodní části pro zpestření rozelu pestrou, agapornise fisheri a Papouška zpěvavého. Protože v horní voliérce bylo ještě místo, rozhodl jsem se zakoupit si i párek zebřiček pestrých. Navštívil jsem místní obchod se zvířaty a měl jsem štěstí - měli zde několik zebřiček v přírodním zbarvení, ze kterých jsem si vybral nejhezčí pár. Andulky přijaly nové spolubydlící - zebřičky - velmi dobře a nedocházelo mezi nimi k žádným šarvátkám, kterých jsem se ze strany andulek obával. Naopak by se dalo říci, že zebřičky obtěžovaly andulky, kterým občas tahaly ze spodních bidélek za konečky ocasních per. Zebřičky na rozdíl od poklidnějších papoušků čile poletovaly a líbilo se mi jejich neustálé “pískání”.

První odchov

Protože jsem zebřičky zakoupil v březnu a byly umístěny hned ve venkovní voliéře, měl jsem velký strach z nočních nízkých teplot. Proto jsme voliérku důkladně obložili sklem a zebřičky zde chladnější dobu bez problémů přečkaly. Za chvíli se opravdu rozjařilo a zebřičky se cítily mnohem lépe. Protože však ptačí obyvatelé voliérky vydávali, až na jemné zvuky zebřiček, velký křik a obyvatelé domu začali být příliš nervózní, přemístili jsme celou dvouvoliérku na zahrádku k babičce.

Když jsem na začátku dubna přišel k voliérce, velmi mě překvapilo, že jsem na zemi v horním podlaží - u andulek a zebřiček - uviděl na zemi vajíčko. Protože jsem si všimnul, jak se mají zebřičky, na rozdíl od andulek, rády, bylo mi jasné, kdo je původcem tohoto vajíčka. Proto jsem rychle zhotovil dřevěnou budku s otevřenou horní polovinou o rozměrech 15×15×15 cm. Na dno budky jsem dal piliny a s napětím očekával, co se bude dít. Druhý den jsem našel na zemi další vajíčko a toto jsem opatrně vložil do budky. Zebřičky mi udělaly velkou radost, když další vajíčka snášely již do budky. Oba budoucí rodiče se střídali v sezení 4 vajíček asi 13 dní a poté se vyklubala 3 mláďátka. Zpočátku byly mladé zebřičky velmi slabé a nemohly ani zvednout hlavičku. Ihned jsem proto připravil vaječnou míchanici, po které se mláďátka dostala rychle do formy. Díky této pochoutce, doplňované denně o ptačinec žabinec a další zelené krmení, mladé zebřičky rychle rostly. Až na jedno mladé, které jsem našel po deseti dnech uhynulé na zemi, ostatní mláďátka zdárně odrostla.

Protože je samec nepronásledoval, nechal jsem je spolu s rodiči. Andulky příliš o budku, kterou jsme jim také svépomocí udělali, zájem nejevily a spíše se jen koukaly, jak čiperně hnízdí zebřičky. Krátce po vylétnutí prvních zebřičátek se v hnízdě, kam hnízdící pár pilně nanesl nová stébla suché i čerstvé trávy a pampelišek, objevila další vajíčka. Bylo jich pět.

Další snůška

Celý průběh hnízdění se opakoval s tím rozdílem, že vaječnou míchanici jsem jim obměňoval dvakrát denně, neboť bylo hodně teplo a směs se rychleji kazila. Při hnízdění bylo opět jedno z mladých vyhozeno z hnízda, ale zjistil jsem to včas a po vložení do budky k ostatním bylo zachráněno, i když ještě dva dny trochu zaostávalo. Když mláďátka odrůstala a chystala se opustit budku, rodiče již spěchali s dalším nasedáním. Když jsem viděl, jak nedočkavě vyhání mladé z budky, dal jsem vedle původního hnízdiště na pár dní budku obdobné velikosti i tvaru z tvrdého papíru a mláďátka se do ní okamžitě přesunula. Poté několik dní zůstala v této budce a rodiče mezitím do původní budky snesli třetí snůšku, tentokrát šesti vajec. Na to se dá říct jen jediné - zebřičky hnízdily i za andulky, které za celou sezónu nenasedly!

Z poslední snůšky se vyklubalo pět mladých. Když jsem si je po několika dnech prohlížel, zjistil jsem, že jedno má světlejší zobáček. Zobáček po čase ztmavnul, ale na rozdíl od ostatních byl velmi krátký a připomínal mi zobák papouščí. Přesto mládě prospívalo při obětavém krmení rodiče stejně dobře jako ostatní. Zlom nastal při osamostatnění, kdy se nedokázalo s tímto handicapem samo nakrmit a uhynulo. Zbylá mláďata se brzy začlenila do společnosti svých starších sourozenců. Jak všichni mladí rostli, bylo zajímavé sledovat jejich vybarvování z nevýrazné šedé barvy a černého zobáku do šatu dospělých a krásně rudých zobáčků.

Nikdy bych si nepomyslel, že když v březnu donesu domů dvě teprve odrostlé zebřičky, budu jich mít v srpnu ve voliérce dvanáct. Zebřičky jsou jemné, čilé a krásné a vyskytují se v zajímavých barevných mutacích.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu Radek Trlica

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře