Zdařilý odchov pásovníků s postiženou samičkou

Na začátku roku 2001 jsme při sestavování nových párů vybrali z rezervy jednoho samečka pásovníka dlouhoocasého žlutozobého, pocházejícího z vlastní...

Na začátku roku 2001 jsme při sestavování nových párů vybrali z rezervy jednoho samečka pásovníka dlouhoocasého žlutozobého, pocházejícího z vlastního chovu, s dobrým původem. Překročil stáří 13 měsíců a celkově splňoval naše požadavky na barvu i typ. Jeho předností je čistě žluté zbarvení zobáku, bez náznaku oranžové či načervenalé barvy. Rozhodli jsme se tohoto jedince použít v chovu a sledovat, které vlastnosti přenese na své potomstvo. Začali jsme tedy shánět samičku stejných, případně ještě lepších kvalit. Kontaktovali jsem některé známé, bohužel, situace začala být problematická, jelikož v této době již nikdo volnou samičku neměl. Štěstí se přece jen usmálo a po nějakém čase pomohl přítel Vančura z Vetrub u Kolína. Nabídl nám žlutozobou samičku ze svého chovu, která však má drobnou vadu na nožce, ke které došlo při kroužkování. Nakonec jsme usoudili, že se i přes tuto vadu pokusíme o odchov a samičku jsme zanedlouho vezli z nádraží domů. Samozřejmě jsme byli zvědaví, jak vypadá a tak jsme ji umístili do samostatné klece a pořádně si ji prohlídli. Je to opravdu velmi pěkný pták v typu a i barva je dobrá, mírně tmavšího odstínu, hlavní znak - žlutý zobák - je opravdu sytě žlutý. Jedinou vadou je poškození nožky, kde jsou pravděpodobně poškozeny šlachy a tak se všechny prsty mimo zadního fixovaly do nehybné polohy. Jsou sevřeny a samička se při pohybu na větvích a bidlech opírá pouze o holeň. Začali jsme proto opět trošku pochybovat o úspěšnosti hnízdění. Než jsme se definitivně rozhodli, umístili jsme samičku samostatně, aby se uklidnila a adaptovala na nové prostředí. Sledovali jsme, co jí činí největší potíže při pohybu i odpočinku.

Let jako takový jí nepůsobí žádné problémy, pohyb po větvích a bidlech je pro ní mnohem náročnější, jelikož nemá na hladkých podložkách oporu. Všechny ostatní životní projevy jsou zcela v normě, potravu přijímá bez problémů a stejně tak pečuje o peří. Velice ráda se koupe, dokáže se smáčet i několikrát denně a pak vyhledává sluneční paprsky. Zajímavé je, že postiženou nožičku, která je mírně vychýlena z osy, vystavuje slunečnímu svitu pravidelně a ještě odtáhne křídlo. Největší potíže jí způsobuje sezení na šikmých nebo hladkých větvích a bidlech. Začali jsme hledat způsob, jak jí tuto činnost usnadnit a nakonec se jako vhodné ukázalo zhotovení příčných zářezů ve větvích a na některé části větví jsme namotali rovněž v příčném směru slabé gumičky. Místa, která byla takto upravená, začala samička velice brzy vyhledávat a pravidelně na nich odpočívala. Takto jsme upravili prostor celé klece, doplnili větvičkami dubu a borovice, k tomu jsme přidali svazky suchých trav a rákosí. Klec má rozměry 80×80×60 cm s hnízdní budkou 15×15×15 cm s vletovým otvorem v 1/3 horní části přední stěny budky, která je umístěná uvnitř klece tak, aby byla přístupná ze všech okolních větví. Voda a krmení jsou předkládány na zem v miskách a v přední části klece. Do takto připraveného zařízení jsme pustili jen samičku a za několik dnů samečka.


• ilustrační foto: Pásovník dlouhoocasý červenozobý

První kontakt obou ptáků byl typický pro pásovníky - - pohyb hlavou doprovázené natočením těla do boků a to vše doplněno zvukovými projevy. Pro chvíli uvítací rituál ustal a to bylo vše, co ptáci ukázali. Následující dny přetrvával hluboký nezájem a my jsme začali přemýšlet o tom, co způsobilo tento stav. Stavebního materiálu na hnízdo bylo předloženo dostatečné množství v bohatém sortimentu, od suchých trav přes mechy a lístky keřů až po velmi dlouhá stébla lučních a lesních trav. Složení krmiva obsahovalo všechny potřebné komponenty a bylo přilepšeno vším možným, co v té době jiní ptáci nedostávali a co jim mohla nabídnout naše ptačí kuchyně. Ani jeden z pásovníků nebyl viděn v blízkosti budky, natož na bidélku u vletového otvoru. Tento stav trval zhruba měsíc a najednou došlo k nečekané změně. Sameček si začal prozpěvovat a pohyboval se v blízkosti budky a dokonce začal prozkoumávat i vnitřní prostor. Ptáci si vzájemně probírali peří a následovali jeden druhého po celé kleci.

Na dno budky byla rozprostřená asi centimetrová vrstva pilin posbíraných po řezání motorovou pilou. Během tří dnů byla zhotovena kostra hnízda a vyplňovala celý vnitřní prostor budky. Na tuto část hnízda ptáci použili dlouhá a hrubá stébla travin a vnitřní část vystlali jemnou travou a chmýřím rákosu. Po týdnu bylo hnízdo ukončeno, vletový otvor byl velice malý a hnízdní kotlinka poměrně hluboko v rohu budky. Zanedlouho se objevilo první vajíčko a po něm následovala další čtyři. Celá snůška tedy obsahovala 5 vajíček, na kterých se pravidelně střídali v sezení a v noci seděli oba. Sameček se zdržoval většinou v okolí budky a byla na něm patrná jedna zajímavá věc. Zobák se zbarvil tmavěji a objevil se oranžový nádech, který nikdy před tím nebyl patrný. Oba ptáci se chovali klidně a při manipulaci kolem klece, či při podávání krmiva a výměně vody seděli oba ptáci tak pevně, že budku vůbec neopustili. Kontrola nebyla prováděna, aby ptáci nebyli rušeni. Až jednou, když se oba právě věnovali koupeli, jsme nahlédli dovnitř a jednoznačně jsme mohli říci, že vajíčka jsou k naší velké radosti oplodněná. Vylíhlo se všech pět mladých pásovníků, byli dobře krmeni a taky se jim přilepšovalo větším množstvím mravenčích kukel a mimo suchou směs, kterou si sami vyrábíme, dostávali ptáci mnoho zeleného krmení, včetně klasů nezralých travin. Bohužel druhý den jsme našli jedno z mláďat na dně klece, nakrmené, ale uhynulé. Dále pokračovalo hnízdění bez jakýchkoliv problémů, mladí pásovníci byli okroužkováni kroužky s vnitřním průměrem 2,7 mm a opustili hnízdo v jeden den společně. Rodiče poctivě dokrmovali své potomky a učili je pomalu přijímat potravu v krmítku. Z tohoto případu je patrné, stejně jako z mnoha jiných, že pták i s takovýmto hendikepem dokáže vychovat potomstvo a navíc by se dalo říci, že patří k těm lepším rodičům, kteří se starají o své potomstvo velmi svědomitě.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Autor textu Anna a Lumír Justovi

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře