Amazónek bělobřichý – Pionites leucogaster

Tento druh papoušků obývá ve třech zeměpisných formách rozsáhlá území v Jižní Americe. Vyskytuje se ve vlhčích pralesních oblastech tropické zóny....

Tento druh papoušků obývá ve třech zeměpisných formách rozsáhlá území v Jižní Americe. Vyskytuje se ve vlhčích pralesních oblastech tropické zóny. Nejvíce se zdržuje v blízkosti řek, v korunách nejvyšších stromů, kde sbírá potravu. Živí se různými plody, bobulemi, ořechy a semeny, navštěvuje také kukuřičná pole.
Ponejvíce se vyskytuje v párech, rodových skupinách nebo v menších hejnech. Aklimatizace dovezených amazónků z odchytu není snadná především proto, že odmítají konzumovat nabízenou potravu. Po úspěšném uvyknutí jsou odolní, hraví a vůbec příjemní společníci. Mají dokonce talent k mluvení. Jejich hlas je ostrý, zvláště časně ráno a k večeru.

Popis: hřbet, křídla, ocas a holenní peří mají zelené. Temeno a plece žlutohnědé s červeným nádechem. Strany hlavy, hrdlo a spodní krovky ocasní žluté, prsa a břicho žlutavě bílé. Délka 25 cm. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená a proto není snadné spolehlivě sestavit pár. Pro chovatele je proto výhodné, když si dá ptáky endoskopovat nebo použít způsob analýzy DNA. Stává se, že se dva ptáci téhož pohlaví chovají jako pár, „páří se“, vzájemně se krmí apod. Pro samce je typické třepání křídly. Samičky jsou vůči ptákům vlastního druhu méně agresivní. Rozčileně třepají křídly jen tehdy, kdy jejich partner bojuje s jiným samcem nebo když je chovatel vyhání při kontrole z budky.
Je známo, že poměr pohlaví amazónů bělobřichých v chovech je 4–5 samců: jedné samičce. Tato nerovnováha spočívá asi v tom, že samečky lze v přírodě snáze odchytit, případně že úhyny samců jsou nižší.
Amazónci potřebují v každém případě stálou budku, která nesmí být příliš veliká, což platí i o vletovém otvoru. Budka má být ve voliéře zavěšena co nejvýše na tmavém skrytém místě. Zavěsíme-li budku zvenku, umožní nám to snadnou kontrolu, čištění a výměnu hnízdního materiálu. Jedná se většinou o hobliny, které samička z budky vyhazuje nebo nadrobno štípe. Lze říci, že vhodně zvolená budka je pro pohodu amazónků rozhodující. Amazónci stráví v budce (zvláště samičky) mnoho hodin i mimo hnízdní dobu. V budce se amazónci nevyprazdňují, teprve ráno, když ji opustí.

Krmení: různé ovoce, zelenina, semena a ořechy. V poměru k velikosti amazónků je spotřeba krmení vysoká, přesto nejeví sklon k ztučnění, jak to např. známe u andulek, kakaduů nebo amazoňanů. Základní krmná směs se skládá ze slunečnice, ovsa aj. semen, dále z bobulí a na kousky nakrájeného ovoce podle roční nabídky. Mnozí chovatelé se přesvědčili, že amazónci nebrali nabízené granule. Rádi mají každý den trochu živočišných bílkovin (slepičí, vepřové nebo jehněčí kosti), příležitostně kousek sýra, také piškoty. Vhodné je dát do pitné vody jednou za den (pozn.??) vitamínový prášek. Snad stojí za připomínku, že amazónci podávané ovoce nežerou, ale pouze vymačkají šťávu z dužiny. Je nutné, aby bylo sladké. Oblíbený je med, do kterého můžeme dávat vitamínový preparát.
Amazónci jsou zdatní v oštipování dřeva, proto jim dáváme pravidelně čerstvé větve, které v krátké době oloupou a rozmačkají. Část nanosí do hnízda. Podle zkušeností bývá hnízdění úspěšné, když jsou chovné páry umístěné ve voliérách v řadách vedle sebe. Několik chovných párů není možné umístit do jedné voliéry, protože si amazónci hájí své teritorium velice energicky.
Samička snáší 3–4 vejce v rozmezí 2–3 dnů. V chladných dnech může dojít k prodloužení intervalu snášení až na 4–5 dnů. Samička zahřívá snesená vejce 24–28 dnů. Snůšku opouští častěji a na delší dobu. Vylíhlá holátka jsou porostlá hustým bílým prachovým peřím. V hnízdě zůstávají 60–75 dnů a po vylétnutí jsou za další 3–4 týdny samostatná. Rodiče krmí svá mláďata neúnavně ve dne i v noci. Přesto, že chovatelé dávají ptákům stále dostatek krmení, většinou hyne nejmenší (poslední vylíhnuté) na podvýživu. Svými staršími sourozenci jsou odstrkováni a rodiče ho při krmení často opomíjejí. Takové mládě ztrácí rychle na váze a pokud není včas odebráno k umělé výživě, hyne.
U evropských i amerických chovatelů existuje významná populace amazónků bělobřichých. Ptáci se bez problémů rozmnožují. Z toho lze usuzovat, že se budou i v budoucnu těšit veliké oblibě u chovatelů.

Použitá literatura:
Vašíček, M. (1980): Papoušci Nového světa, Svépomoc, Praha
Vít, R. (1970): Papoušci, SZN, Praha
Them, P.H.: Weissbauchpapageien
Papageien 12/2000
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Autor textu Rudolf Vít

Erudovaný, u chovatelské veřejnosti uznávaný odborník, který své neocenitelné znalosti v chovu exotického ptactva, především jeho oblíbených agapornisů v různých barevných mutacích a papoušíčků, předával všem zájemcům této odbornosti. Téměř celý život se věnoval chovu ptáků, 50 let publicistické činnosti. Za tu dobu uveřejnil přes 2000 článků v odborném tisku v Německu, Rakousku i Švýcarsku, ale především v našich chovatelských časopisech, nejvíce potom v časopise Fauna. 50 roků spolupracoval s časopisem Gefiederte Welt.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře