Prácheňský káník

Prapředci dnešních káníků se objevovali na (jiho)českém venkově, v oblasti předhůří Šumavy, již někdy počátkem 19. století. Podle dochovaných zpráv vznikli tito vitální, živě polařící holubi zajímavého vzhledu křížením holubů od nepaměti chovaných na českém venkově s holuby slepičáky. Ze slepičáků, zapojených do tohoto křížení lze s jistotou jmenovat vídeňské (foto 1), kteří dali káníkům do vínku charakteristickou lysinku, dále florentýny (foto 2) a snad i modeny. Jestliže dnes vidíme tyto dokonale prošlechtěné slepičáky na vyšších nohách a s dlouhým krkem, zdají se nám typově od káníků velmi vzdálení - v tehdejší době však jejich typ zdaleka tak vyhraněný a odlišný nebyl. Z dalších plemen se na současné podobě káníka s jistotou podíleli české čejky, které přinesly líbivé světlé zbarvení, především u káníků modré řady. Původní káníci byly zprvu označováni jako linečáci podle města Lince, kam vedla z Českých Budějovic důležitá obchodní stezka a železnice. Těmito cestami se dostali do jižních Čech právě ve šlechtění použití slepičáci. Více oblíbené označení původních káníků, než se pozvolna začal začátkem 20. století prosazovat současný název, bylo bangr, odvozené z německého bankert - kříženec.

Jako plemeno byli káníci uznáni kupodivu za války v roce 1941 a to zprvu jako káníci jihočeští, když rok poté se jim dostalo současného označení prácheňský (podle hradu Práchně v Jižních Čechách). Označení káník bylo odvozeno od dřívějšího pojmenování racků chechtavých - káňata, se kterými mají káníci velmi podobnou kresbu.

• foto 1: vídeňský slepičák - Wels 2000

Klub chovatelů prácheňských káníků byl v naší vlasti založen roku 1955 v Českých Budějovicích, odkud v roce 1972 natrvalo přesídlil do Strakonic. Činnost klubu je díky vynikajícímu zázemí ve Strakonicích a neúnavné práci několika osobností, ze kterých není možno nejmenovat dnes již osmdesátiletého Tomáše Houdka, na velmi dobré úrovni a zejména od otevření našeho chovatelství směrem na západ se počet vystavených káníků na strakonických speciálkách stále zvyšuje. V Německu byl stejný klub založen až v roce 1989 a jak je dobrým zvykem, je otevřen i pro zahraniční chovatele a dnes jej tedy lze nazývat mezinárodním, či dokonce evropským. Zástupci německého klubu se několikrát aktivně, tedy i se svými holuby, účastnili naší speciálky. O uznání, vzorník a rozšíření plemene v Severní Americe - Kanadě a USA se zasloužil Jaroslav Šindelář, který káníky chová a šlechtí na svém holubníku v kanadském Ontariu. K oblíbenosti káníků v zahraničí (i u nás) přispívá hlavní měrou aktivní činnost tamních i našich odborníků. Z českých odborníků lze jednoznačně vyzvednout př. Ing. Slepičku a př. M. Petrovského a jeho monografii Prácheňský káník.

Vlastnosti dnešních káníků patří mezi ty nejlepší mezi užitkovými holuby. Jsou to holoubci temperamentní, ale přitom důvěřiví až krotcí, s výraznými letovými a rozmnožovacími schopnostmi. Káníci jsou stále velmi vhodným plemenem i k polaření, i když v dnešní době „mořených osiv“ volíme spíše termín - jsou vhodní pro volný chov. Dobře však prospívají i ve voliérovém chovu při zajištění kvalitního gritu, vitamínů a minerálních látek.

Co se týče postavy káníků, lze ji označit jako polního typu s kratší zadní partií a širokou, dobře vyplněnou hrudí. Plně odpovídá představě o lehčím užitkovém holubu s dokonalými tělesnými tvary, kresbou a zbarvením, při hmotnosti dospělých jedinců mezi 400 a 500 gramy. Hruď je vypjatá a dokonale zakulacená, záda vyžadujeme široká a spíše kratší. Postoj je poměrně úzký na nohách střední délky, jejich zbarvení káníkáři označují jako korálově červené. Drápky u všech rázů jsou povoleny jen světlé. Velmi důležitým znakem je i mírně k zemi v jedné linii nesený ocas se zády. Krk je velmi široce nasazený s dobře vykrojeným hrdlem, přičemž jeho držení směřuje poněkud dopředu. Křídla jsou spíše kratší, spočívají na ocase a nikdy se nekříží. Opeření je hladké a přilehlé, nikoli třepenité.

Utváření hlavy je charakteristické její dobrou zaobleností s výrazným, klenutým čelem. Zobák je spíše kratší a silněji nasazený, jeho barva je ve vzorníku označena jako narůžovělá, avšak mezi specialisty je označována jako jasně mrkvová. Čím je větší prokrvení zobáku, které zapřičiňuje červený podíl jeho barvy, tím je holub cennější. I barva očí a obočnic je velmi intenzivní, u očí vyžadujeme zbarvení oranžovočervené, u jemné a úzké obočnice si přejeme u všech rázů zbarvení jasně červené.

Barva opeření je u všech rázů pokud možno sytá a intenzivní, dokonalosti lesků a sytosti barev moravského pštrosa však nedosahuje. V čem ho ale předčí, je čistota zbarvení u modrého rázu a čistota zbarvení stehen - kalhotky nejsou u káníků přípustné. Káníci jsou uznáni ve všech základních barvách, i barvách plavých. Chvályhodná je snaha vedoucí ke šlechtění nových rázů - tzv. variet. Při tomto šlechtění je velkým pomocníkem poměrně malý tělesný rámec káníků a menší požadavek na intenzitu barvy a lesk než třeba u staváků, či MP. A tak jsou dnešní variety káníků typově téměř shodné s rázy běžnými, což je kupříkladu u moravských pštrosů neuskutečněným snem.

• foto 2: florentýn

Kresba káníků spočívá při bílé základní barvě v gazzi, tedy pštrosí kresbě, avšak se 7-10 bílými krajními letkami a bílou lysinkou nad zobákem na čele. Lysinka, či lyska je dlouhá 10-13 mm a široká 5 mm. Další specifikou káníků je tzv. muška, což jsou barevná pera na zádech mezi křídelními štíty. Muška není požadována, ba naopak upřednostňujeme čistá záda. Ideální zbarvení mají káníci většinou při počtu krajních letek 10 x 10, tito jedinci mají většinou téměř čistá záda, netrpí na barevná pera na hrudi, břiše, podbřišku či stehnech. Nemají však rovněž zbarvená tzv. křidélka. Zde je patrný určitý rozpor, neboť německý vzorník požaduje u všech plemen, která mají na křídlech kresbu štítníků barevná křidélka. Když však naši káníci mají tato křidélka zbarvena, nejsou v naprosté většině případů čistě kresleni. Káníci jsou uznáni jak v kresbách pruhových, tak i jako bezpruzí, kapratí, bělopruzí, šupinatí, šupkatí a běloocasí. Kresba káníků je velmi náročná a z tohoto důvodu je povolena předvýstavní úprava vystavovaných jedinců. Právě náročnost kresby dělá z plemene jedno z neobtížnějších plemen užitkových holubů a činí chov plemene zajímavějším - jen skutečně malé procento holoubat je vynikající v kresbě.

Na CV Brno 2000 bylo vystaveno 82 káníků, což znamenalo po moravských pštrosech a českých stavácích třetí místo mezi plemeny domácího původu. V Brně bylo předvedeno deset rázů káníků, včetně běloocasých, hnědopruhých, bělopruhých a šupinatých variet. Čestné ceny obdrželi černý př. Veltruského, černý běloocasý př. Kynkora a modrý pruhový př. Houdka. Titul národní šampion (+ ČC) byl udělen červenému jedinci př. Brejchy.

• foto 2: florentýn

Evropská výstava Wels 2000 rozdělila i prácheňské káníky na dva tábory. Ve skupině „západoevropské“ bylo vystaveno 14 jedinců v rázech modrý pruhový a bezpruhý. Nejlepší z těchto holubů byl modrý pruhový Übelharda Armina ze Švýcarska, oceněný 97 body a ziskem EE medaile. Stejný chovatel obdržel na pruhovou a bezpruhovou holubici po 96 bodech a čestné ceny. Ve skupině „postkomunistické“ předvedli naši chovatelé celkem 16 jedinců v rázech černém, modrém pruhovém a světle modrém bělopruhém. Mezi černými dominoval holub př. Houdka, kterému posuzovatel prof. Schille udělil 97 b. a získal tak svému chovateli titul evropský šampion. U modrých pruhových a stříbřitých bělopruhých obdrželi po jedné čestné ceně 96 bodoví jedinci současného předsedy českého Klubu př. Vokáče. Naši káníci se na EV neztratili a představili naše někdy opomíjené plemeno ve vynikající kvalitě.

Reprezentativní zastoupení měli kánící i na mezinárodní výstavě v německém Norimberku. Byli vystaveni v počtu 109 jedinců v rázech černém, červeném, žlutém, modrém bezpruhém, pruhovém i kapratém, stříbřitém bezpruhém a červeném běloocasém. Nechyběli však ani kapratí červeněplavé a žlutěplavé řady, i když nevýrazné kvality. Nejkvalitnější jedince jsme viděli mezi černými, kde holubi Williho Ströhleina obdrželi 1 x 97 a 2 x 96 bodů. Posuzovatele Thomase Aignera, který vystavoval špičkové modré bezpruhé (1 x 97 a 3 x 96 b.) zaujali i stříbřití bělopruzí Antona Suttnera (1 x 97 b.) červení Hanse Neumüllera (96 b.) a modří pruhoví Karla Rödinga (96 b.). V oddělení mládeže předvedl nadějné černé Florian Braak (96 b.). Jako klasický případ německého přístupu k udělování cen lze uvést již zmíněného Williho Ströhleina. Tento chovatel vystavil 12 káníků ve třech rázech a získal na ně 2 poháry a 6 čestných cen!

V Norimberku bylo vystaveno i na 230 Böhmentaube, tedy českých holubů. Jedná se o německé plemeno, které je s prácheňským káníkem ve většině znaků naprosto shodné, odlišuje je v podstatě jen nepřítomnost lysinky u českých holubů a jejich méně dokonalé zbarvení, především na zobáku a obočnicích.

• káník modrý

V České republice máme největší možnost k vidění káníků na speciální výstavě. Ta se u nás naposledy uskutečnila v listopadu 2000 v chovatelské hale ve Strakonicích. Letos bylo na speciálku přihlášeno úctyhodných 517 káníků. Klub při svých speciálkách vyhlašuje celou řadů soutěží -- o nejlepšího holuba, holubici a výletka v jednotlivých barvách i kresbách, dále dva memoriály a především soutěž kolekcí - pětičlenných při rozšířených rázech a tříčlenných při varietách. Velkou událostí při klubové speciálce je i večírek s hudebním doprovodem, kde jsou vyhodnoceni nejúspěšnější vystavovatelé. Nejlepšími kolekcemi listopadové speciálky se stali v barvě černé holubi př. Vlka, kteří zvítězili i v memoriálu Františka Čížka pro nejlepší černé káníky. U červených dominovala kolekce př. Hebíka, které byl udělen i memoriál Václava Paťky pro nejlepší káníky této barvy. Ze žlutých byla jako nejlepší vyhodnocena kolekce př. Jandy, mezi modrými bělopruhými vyhrála kolekce př. Jůna a u modrých bezpruhých holubi př. ing. Slepičky. Nejrozšířenější modrý ráz - pruhový, jež káníkáři vždy označují jako černopruhý, vyhrál jako při EV Brno 98 př. Etrych. Jeho kolekce obdržela 474 b., což při průměrném ohodnocení 94,8 bodu znamenalo nejlépe ohodnocenou kolekci speciálky. Nejlepšího modrého pruhového holuba oceněného 96 b. však předvedl př. Mráz. Tento jedinec přinesl svému chovateli tituly nejlepší holub a nejlepší výletek speciální výstavy. Nejlepší holubicí byla vyhlášena černá 0,1 př. Vlka. Mezi tzv. varietami si v těžké konkurenci vydobyli titul nejlepší kolekce špičkoví černí běloocasí př. Kynkora.

Naši káníci potvrdili svoji atraktivitu nejen na poli domácím, ale i na poli mezinárodním a dnes patří mezi výrazné plemeno ze skupiny barevných holubů v celoevropském měřítku. Bohužel však český Klub potkala v nedávné době i záležitost negativní, kdy se činností některých chovatelů narušily vzájemné ryze přátelské vztahy natolik, že z Klubu vystoupilo několik jeho dlouholetých členů a to právě jedněch z nejlepších. Věřím, že se vzájemné vztahy podaří v krátké době napravit a kvalita holubů i vzájemných vztahů dosáhne předchozí vynikající úrovně.