Zkušenosti s amazoňanem běločelým

Tento druh amazoňanů považuji za nejhezčího svého rodu a jistě by bylo záslužné, kdyby se ho podařilo co nejvíce rozšířit.

Popis: 1,0 - zelený, pera jsou červeně lemovaná. Čelo je bílé, temeno modré, uzdička a okolí oka šarlatově červené, vrchní krovky ocasní žlutozelené. Křidélko a ruční krovky šarlatově červené, letky ruční a loketní černé, zevně a na špičce modré. Ocas je zelený, na špičce se žlutozeleným páskem, čtyři vnější pera u kořene s červenou skvrnou. Oko je žlutobílé, okružní oko je nahé, ozobí a nohy bělavé.

Samice je zbarvena stejně, pouze křidélko a ruční krovky jsou zelené, nikoliv červené.

Původ: Střední Amerika od Mexika po Kostariku. Rozlišují se tři zeměpisné formy: albifrons, saltuensis a nana.

Názvy: Vědecký Amazona albifrons, německý Weissstirn - Amazone, anglický White fronted Amazon.

Chov v zajetí: Amazoňan běločelý patří k nejmenším svého rodu (forma nana měří 24 cm). Poprvé byl do Evropy dovezen v roce 1873 (Londýn). V Německu byl vystavován v letech 1878 a 1879. Patřil vždy k vzácněji chovaným druhům papoušků, což platí také pro současnost.

Importovaní ptáci jsou dosti plaší, ale jejich aklimatizace probíhá většinou úspěšně. Jsou celkem klidní. První odchov v zajetí se podařil v Japonsku v roce 1922. V USA byl odchován u několika chovatelů okolo r. 1948.

Krmení: Směs suchých zrnin se dává půl dne, potom se poskytne směs naklíčených zrnin, které se popráší vápnem, gritem, někdy ještě vitamíny a dalšími mineráliemi. Dvakrát v týdnu se přidává do vody multivitamín. Amazoňani velmi rádi berou červenou řepu a různé plody z přírody. Čerstvé větve na oštipování musí mít stále k dispozici.

Chovatel sestavil v r. 1986 pár amazoňanů z dovozu. Ptáci se od prvního okamžiku dobře snášeli, ale kromě občasného toku, páření a občasné návštěvy v budce (ta měla velikost 25x25x40) se do jara 1998 nic nedělo. Od března začala samička budku stále častěji navštěvovat a také ji oštipovala. Samec se stal velice agresivním a většinu dne sedával s rozevřeným ocasem v blízkosti budky. Od poloviny března do začátku dubna bylo pozorováno stále intenzivnější páření. Koncem dubna bylo sneseno první vejce, ke kterému pak přibyla další dvě. Samice zahřívala snůšku velice pilně a opouštěla ji, jen aby se vyprázdnila (množství vylučovaného trusu bylo veliké), protáhla si křídla a šla se napít. Samec ji dobře krmil. Kontrolu hnízdění bylo možno provádět bez rizika, protože amazoňani byli zcela klidní. Chovatel několikrát za den budku vlhčil pomocí zvlhčovače na prádlo.

První mládě se vylíhlo 22.5., druhé 23.5. a třetí 24.5. Od 29.5. se mláďata ohlašovala velmi hlasitým žadoněním. Dvě mláďata prospívala výborně, třetí zaostávalo, přesto, že bylo ručně přikrmováno. Mládě bylo umístěno do skleněné, bavlněnou tkaninou vyložené misky, zahřívané tepelnou lampou na teplotu 32 až 35oC. Mládě se pozvolna zotavovalo a váha se zvyšovala. Posléze se jeho stav opět zhoršil, mládě vyvrhovalo přijatou potravu, která silně kysele páchla. To nasvědčovalo, že příčinou stavu je zánět volete. Nasazen byl Baytril a dva další přípravky, ale zlepšení nebylo trvalého rázu. Teprve po dlouhodobé aplikaci homeopatického přípravku došlo k trvalému uzdravení. V polovině července činila váha mláděte 160g. Osamostatnění všech tří mláďat proběhlo zcela bez problémů.

V následujícím roce 1999 zasedla samice 1.5. na další snůšku.

Použitá literatura:
Klein H. (2000): Die Zucht der kleinen Weissstirnamazone
Vašíček M. (1980): Papoušci Nového světa
Vít R. (1970): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích, Papoušci