Astrildi rodu Pytilia – 5. Část: Astrild Wienerův

Synonyma: astrild žlutohřbetý, astrild oranžovokřídlý.
Anglicky: Orange-winged Pytilia, Yellow-backed Pytilia.
Německy: Wienersastrild.
Velikost: Délka – 110–120 mm, křídlo – 50–60 mm, ocas 30-40 mm.

Rozšíření

Východní Afrika, od Etiopie a Súdánu, Keňa, Tanzanie až na sever Mozambiku po řeku Zambezi.

Zbarvení

Samec má bradu, hrdlo, strany hlavy a čelo až po temeno červené. Červená maska je na zadní straně lemována šedým pruhem. Hřbet, lopatky a temeno hlavy jsou olivově žluté. Spodina šedohnědá s hustými šedými pásky, které se zmenšují směrem k voleti. Křídla oranžová, zobák černý.
Samice má hlavu šedou, hřbet tmavě olivově zelený, spodinu světle olivovou. Jinak je zbarvena stejně jako samec. Mladí se podobají samici, ale barvy jsou nevýrazné.
Astrild Wienerův žije v době hnízdění v párech, mimo v menších, pravděpodobně rodinných skupinkách. Slučuje se i s jinými druhy astrildů v migraci za potravou (astrildem pestrým ap.). I v těchto hejnech tvoří ale pouze malou skupinku.
Jeho biotopem jsou světlé lesní komplexy nebo galeriové lesíky roztroušené v savaně. Stepní biotop navštěvuje pravděpodobně pouze v období, kdy migruje za potravou, tedy po vyhnízdění, v období sucha.

Hnízdo

Hnízdo si staví ve větvích stromů a keřích ve výšce okolo 3 m nad zemí. Je častým hostitelem hnízdních parazitů – vdovek. Snáší nejčastěji 3–4 vajíčka a inkubační doba činí v průměru 14 dnů.

Rozšíření

Jeho areál se ve většině částí překrývá s rozšířením astrilda pestrého, kterého zastupuje v lesnatějších biotopech. Pravděpodobně se ale nekříží. To může být způsobeno i jistou vzdáleností příbuzenských vazeb astrilda pestrého vůči třem dalším druhům rodu Pytilia. O jeho způsobu života ve volné přírodě máme pouze velmi málo zpráv. Nikde není pravděpodobně příliš hojným druhem.

Chov

Astrild Wienerův nebyl dovážen pravidelně a i počty kusů v dovozech byly malé. První dovozy po 2. světové válce docházely až koncem 50. let 20. století. Další importy se pak uskutečnily nepravidelně koncem 60. a začátkem 70. let minulého století. Dnes se prakticky nedováží a ptáci, kteří do Evropy přicházejí, bývají zamíchání mezi astrildy pestré z Tanzanie. Podobně jsem měl možnost v minulých 10 letech karanténovat několik (do 20) kusů těchto ptáků (z toho ale pouze minimum samic). Všichni pocházeli z Tanzanie, která společně s Keňou a Ugandou tvoří jakýsi střed jejich areálu rozšíření. O jeho výskytu na severu tohoto areálu (Súdán, Etiopie, Somálsko) není z poslední doby mnoho zpráv, protože z geopolitických důvodů zde nedochází prakticky k exportu ptáků. Obdobně je tomu i na jihu, kde zasahuje až do Mozambiku, jižně po řeku Zambezi. I když jsem zažil několik importů mozambických ptáků, jednalo se o druhy z jeho jižních částí. Domnívám se, že ani v budoucnu se situace s jeho dovozy nijak výrazně nezmění k lepšímu.
U tohoto druhu nemohu popsat jeho odchov z vlastní zkušenosti, protože jsem tento druh nikdy nechoval. Moje zkušenosti jsou pouze krátkodobé, z karanténování výše uvedeného počtu importovaných ptáků.
Ptáci přišli ve velmi dobré kondici, což bylo v kontrastu s tím, jak přicházejí příbuzné druhy (a. rudokřídlí a rudočelí). Oproti astrildům pestrým bylo jejich chování rezervovanější. Těch několik kusů se vždy drželo pohromadě. Z uvedeného počtu v době karantény neuhynul ani jeden, což by mohlo napovídat, že se jedná o poměrně tvrdé ptáky. Bohužel pro seriozní závěr se jednalo o velmi malé množství. Nicméně alespoň v jednom případě jsem dostal odezvu, že tito ptáci úspěšně vyhnízdili. Krmil jsem směsí pro astrildy (Prestige, Dufky), ze které brali překvapivě celý sortiment včetně prosa. Ze živého krmiva dostávali pouze larvy plesnivců, které ale přijímali dobře, ale ne tak náruživě, jako astrildi pestří. Měli vždy uhlazené peří a působili na mne tím nejlepším dojmem.
V literatuře se dočteme, že celkem snadno zahnízdí, ale odchov nebývá vždy úspěšný. Na výběr hnízda není náročný, postaví si hnízdo v budce, košíčku, stejně jako volně. Pro jejich odchov je pravděpodobně potřeba větší množství živočišné potravy, především kukel. K odchovu v minulosti došlo jak v kleci, tak i ve voliéře, zdá se tedy, že toto není podstatným faktorem ovlivňujícím zdárnost odchovu.
Jedná se o poměrně hezky zbarvené ptáky, kteří by si zasluhovali pozornosti chovatelů. Bohužel, jak jsem již uvedl, není předpoklad, že by se situace s importy i v budoucnu nějak výrazně zlepšila. Proto by bylo velmi prospěšné snažit se o rozmnožení stávající populace v Evropě, i když je velmi malá, aby byl tento druh v evropských chovech udržen.